PavelU

Koukalo se na to jedna báseň. K ucelenému zážitku je nutná 167 min. verze, která poskytuje adekvátní odvyprávění všeho podstatného, stejně jako zprostředkování obrazovou formou veškerých milostných scén. V závěrečných titulcích navíc i podmanivou písničku. Struktura vyprávění není ničím novým, ale naopak důvěrně známým konstruktem. Divák má být namlsán, zmaten, potěšen, znechucen, obohacen a především okouzlen. To Komorná do puntíku splňuje. Je to samotná symfonie filmového umění, jak docílit nikdy nekončící katarze z toho, co se na plátně děje. Ať už přes sofistikované dialogy, sympatické a zajímavé postavy, každý pečlivě nasnímaný záběr, kapku deště, nebo jen ten pocit, když vás někdo nepokrytě svádí, je vám to nepříjemné a ať děláte cokoli, nemáte situaci vůbec pod kontrolou. Dobové zasazení tomu vyhovuje tím více, jakou výpravu si mohli návrháři dovolit a dát hercům patřičný lesk slušivým oblečením a účesy. Je ale pravda, že je film spíše pro zkušenější diváky. Sám nevím, proč jsem jej kdysi nedokoukal. Možná menší pozornost, nepodchycen nějaký detail.. Faktem je, že napodruhé již udržena pozornost po celou dobu, těch necelých tří hodin, aniž bych se kroutil nudou. Zajímalo mě, jak to dopadne. Fandil jim. A to nejlepší na konec, jak to tak bývá.

Moc se mi líbila ta naděje, s níž tvůrci operují od začátku do konce. Byla to jen chabá útěcha k bezmocnému pátrání zoufalého pasáka, co se jen snaží zjistit něco o svých ovečkách. Ve snaze si něco vydělat a postarat se tak o sebe. Když ale natrefí na naprostého šílence, vše se podělá a neschopní budou i všichni policajti, včetně sličné ženštiny. Jíž se též poštěstilo s dotyčným pachatelem mluvit. Projevuje se tu ta jihokorejská mentalita a způsob mluvy. Až je to plně afektovaně a infantilně působící. A rovněž vyjde na povrch, jak pochybně je zákonné právo koncipováno. Snadno se v něm ztratí princip pravdy. Pokud nemáte nejmenší zájem na jejím rozpletení, skrze její přímé účastníky, jichž se to navíc celé citově a lidsky velmi dotýká, pozbývá významu dále řešit vše s tím spojené. Neboť se díky rozmělnění na dílčí sekce a vyšetřovací úkony, stohy papírů a neosobní účasti soudů a jiných dozorčích orgánů, vše postupně vytratí a schová do nepříliš přesvědčivě napsaných slov o tom, co se vlastně tehdy stalo. Počínání na vlastní pěsť a spoléhání se na svou intuici někdejšího policejního detektiva, jakkoliv ho nyní nazývají hyenou, je tudíž jediným možným hlediskem k udržení příčetnosti. Byť pochopitelně, o ni postupně v návalu zlosti a vršení křivdy přichází. Koukalo se na to velmi dobře, drsné až na dřeň.

Jel si tak autem, naparoval se, byl spokojen, nic mu k dokonalosti nechybělo. A přece, dostal se do nezáviděníhodných potíží, které by mu nikdo nepřál. Jenže, tak jednoduché to rozhodně nebylo. Poznal to hlavní hrdina tohoto filmu, policejní detektiv, který zrovna vyšetřuje vraždu. Má slabost pro krásné ženy, nedělá rozdíly mezi tím, s jakou z nich právě je. Jisté je, že je díky tomu všemu postupně tak zaneprázdněn, až už je příliš pozdě. Zbývá jen koukat do prázdna, sám se nad sebou zamyslet a vzpomínat na vše dobré, co doposud prožil. A že bylo o co stát. Svodům uhrančivé Eun-joo Lee by odolal jen málokdo, bohužel jí osud nepřál strávit na tomto světě více času, než ta trocha mládí a nespoutanosti, co v ní tenkrát ještě byla. Tady ukázala své pěvecké dovednosti, odhalené tělo a lesbickou náklonnost. Zaměstnání onoho policajta se vzájemně doplňuje s jeho soukromím, čímž se postupně odhalují spletité vztahy všech zúčastněných. To tak dotváří velmi hutnou atmosféru, prosycenou prozíravostí v závěru. Občas je příběh smyšlený i příběhem opravdovým. Smutné a osudové po všech stránkách. Navždy. Viděno opakovaně a stále se líbí.

Začátek je skvostnej. Prostě se zaposlouchat do walkmana, nechat unášet krásnou muzikou.. Příběh je vyprávěn dvoufázově, přičemž neotřele koncipován. Ačkoli mě zprvu moc nevzal, časem jsem se do něho vžil a zajímalo mě, kam se bude jejich život ubírat. Na začátku je soudobá současnost, retrospektivně se dostáváme do roku 1986. Provází nás trojice postav. Stěžejní pointa je ale fakt komplexní, že to tím více srší patřičným nábojem onoho přátelství a lásky. Snímek stojí na prolnutí triviálních aspektů a předmětů, například deště, tajfunu, archivních nahrávek a starých fotografií. Dodává mu to tak neuhasínající nádech osudovosti. Tvůrci to totiž neváhají uplatnit při jakékoli souvislosti, což už je pak jen pečlivě budovaná symbolika jakýchsi metafor. A na mě je, abych si následně ten fascinující obraz z ní sám poskládal. To je tedy zvládnuté dobře. O to absurdnější je, že až na třetí zhlédnutí dokoukáno a dáno na jeden zátah. Podnětné jsou obě časové linie, o co byla ta starší veselejší, prosycená sluncem, tím je ta novější ponurá a nejistá, věčně se hledající, zmoklá neustávajícím deštěm. Herecké osazenstvo hýří sympatiemi, oblíbil jsem si každého. Jak se postupně odkrývají karty, má to náběh na slzavé údolí a to očekávání toho, co si divák přeje v tom vidět. Muzika na konci luxusní, přehrána a slyšena kompletně.

Vskutku nevídané. Je tu všechno. Důmyslné metafory, osudová láska, vůle žít, působivé scény a prostředí. Vcelku adekvátní realističnost. Toaleta, svlékání, tělesná teplota, navazující nemoci, zranění a oslabení lidského těla, na základě absence nějakého vitamínu. Všudypřítomná beznaděj, spoléhání se jen sám na sebe, neustálá hrozba umrznutí, vyčerpání zásob, vichřice, laviny, odtrhnutí masy ledu a podobně. Čímž se snímek tváří hodně vážně, nebere si servítky. Ukazuje věci takové, jaké opravdu jsou. Je tu samozřejmě i nějaké to zaváhání, ale to vše spraví nejvěrnější přítel člověka, tučňák. Pak se není třeba bavit o romanci, ale naopak o humoru. Mně se hlavně líbilo to, kdy nebylo vůbec jasné, jak to dopadne. Jestli se jim něco stane či ne, dokáží-li si pak i nějak pomoci..Je přítomno i několikero vygradovaných pasáží, co dávají na zřetel, že takhle nějak ve srabu bych byl.. Zřítil-li bych se s letadlem v nevlídném prostředí. Vztah obou z nich je postupně budován, jsou každý úplně jiný. Uvědomí si to důležité a dají to patřičně najevo. Závěr je udělán citlivě, přestože si určitě zasloužil být o něco komornějším. Samotná Antarktida vypadá pěkně, to ostatně musela být i pře těmi tisíci a milióny let. Lepší film tohoto typu jsem ještě neviděl.

Fakt úchvatné dílo, které je zhmotněním snu všech kluků. Typická romantika, unášení se závanem vzpomínek, dychtění po tom, co je ona dotyčná dívka vlastně zač, proč jste stále znovu a znovu vystaveni nebezpečným situacím. Uvědomění si své existence i toho, že existují síly mimo náš dosah, s kterými moc nenaděláme, můžeme jim jen vzdorovat, do posledního dechu, a přát si, ať nás neopustí jiskřička naděje. Jak nenápadně a vtipně to začalo, tak opravdu emocionálně a napínavě to skončí. Tím člověku dojde, že tady platí trošku jiná pravidla, než by se mohlo na první pohled zdát. Ta tématika, co celý film drží na nosném podkladě, je podána nevšedním, absolutně strhujícím způsobem. Přispívá k tomu i humor, drsnější nátura, bezprostřednost obou, jejich vzájemná chemie, výtečná atmosféra i celkový přesah toho, co si ze sledování divák posléze odnese. Závěrečná hudební melodie mě opět dokázala rozproudit natolik, až se sluchátka kabelem vypojila z repráků. Jak v transu a omámen jsem z ní byl, s hlavou zamotanou a rovnováhou ztracenou. Neskutečně cool!

Film je hlavně přehlídkou dobře exponovaných záběrů, jak bývá občas zvykem. Do toho to podbarvuje neustále uším znějící krásná hudba, která tak tvoří polovinu veškeré atmosféry. Nemluvě o tom, že se zde ani moc nemluví a to nízké množství postav si vystačí jen s málem. Příběh samotný je slušný, tempo vyprávění pozvolné. Všechny důležité charaktery náležitě vykresleny. Ačkoli by se mohlo zdát, že se zde nic neděje a zabývá se to triviálními věcmi, není tomu tak. Kamera vnímá ty dvě dívky, jednoho kluka i to, čemu je ta trojice vystavena, protože se nechala strhnout klamem. Nechybí tu humorné a ujeté pasáže, i když se nedá říct, že jde o komedii. Beru to jako poměrně atypické drama, no, spíše klidný film o touhách, nenaplněných snech, neustálých lžích a z toho vyplývajících situací, do nichž se může člověk dostat. Ta celková jinakost tomu svědčí tím víc, jak přirozeně a zajímavě se to celé sleduje.

Snímek je dějově velmi prostý, ale je zajímavě poskládán, že diváka hned zaujme. Takže sleduji obvyklé sympatie dvou studentů, kteří chodí do hudební školy. Celé je to odvislé od nich dvou, byť nejsou jedinými aktéry příběhu. A jestliže v sobě našli zalíbení, museli zákonitě čelit kruté realitě všedního dne. Je tu pěkná příroda, znějící hudba, minimum rušivých elementů, že se to sleduje opravdu s nadšením, jaké bude vlastně ono vyústění. To je na poměry asijských počinů propracované do hloubky, že rázem mnohé scény do sebe zapadnou, jako kousky skládačky. Vlastně o tomtéž píši i v mém profilu. Sluší se podotknout, že uvedený aspekt, jímž film odůvodňuje počínání postav, není ničím novým, ale naopak důvěrně známým. Přesto bych jej zde rozhodně nečekal. A když to vše spojím dohromady, tvoří to fakt ucelený filmový zážitek, za nějž jsem rád.

Typická poetika z Japonska, která je místy těžce stravitelná, ale ve výsledku fakt strhující, jak jen může být. Horší je, že je jejich vztah poměrně nevyrovnaný, nepříliš prohloubený. Vše, co vidíme, je jen pouhá vášeň a zoufalství, s čímž oba rozhodně nepočítali. A to žili na odlehlém ostrově, ponořeném do krutého mrazivého sevření, kde se nevyplácí chodit na pohyblivé kry v moři. Morální dilema je nasnadě, dělali něco nepatřičného? Vymykalo se to slušným mravům? V kontextu začátku snímku, stejně jako toho, že žili dlouho sami, to byl zcela předpokládaný vývoj. A zda jej ustáli a za jakou cenu? To je jistě na posouzení názoru diváka. Já oceňuji kameru, pojetí všech scén i tu občasnou nepřehlednost. Kdo je jaká postava, jak plyne čas, kdy to zrovna je, kolik uběhlo. Ono se v tom dá orientovat zcela v pohodě. Doba trvání umožňuje dát dostatečný prostor tomu málu postav, co se objeví na scéně. Nechybí i snové sekvence, poplatné faktu, v jakém poblouznění mysli a pocitů momentálně jsou. Zakončení je pochopitelné, nemohlo to trvat do nekonečna.

Nana Komatsu je stále krásnější, což potvrzuje svými rolemi v zajímavých filmech. Tady hraje mladou studentku, která je úspěšnou modelkou, což s sebou přinese jisté potíže. Snímek tak v praxi ukazuje, co je to být slavný, jak po vás média baží, vy se snažíte utéct pozornosti, mít nějaké soukromí, ustát ten tlak. Ostatní se vám můžou i posmívat, přát vám něco špatného. To vše film v nějaké formě divákovi zprostředkovává. Ale podstatný je i osobní život oné dívčiny, procházející si poměrně složitým obdobím, ovlivněným zejména jejími vztahy s kluky. Seznámí se s výstředním blonďákem, s nímž je šťastná poté, co se blíže poznají, ale jak plyne čas dál, dojde ke smutnému vývoji. Právě ten způsobí jejich odcizení, ačkoli jim oběma na sobě stále hodně záleží. Do toho i někdo třetí, klasický citový guláš. Vše vygraduje na konci příběhu, nikdy už nic nebude takové, jaké bylo dřív. Film pracuje s danou tématikou dobře, umí zároveň i varovat. Atmosféra je umocněna nekonvenčním podáním, pěkným prostředím, srozumitelným vyprávěním i malým množstvím postav.