stepankoby1

„If you're happy, I'm.“ EMOCE. PSYCHIKA. HUMOR. Víc takových epizod a míň House, co si hraje na boha a dělá eticky neomluvitelné zákroky bez závěrečné pointy pátou sérii v řadě.

Jak poznat, že pro diváka byl film dokonalý? Když jeho jedinou skutečnou námitkou je, že se při paralelním střihu použila dvakrát při různých kontextech vodorovná osa, což v něm způsobilo zmatení ve vyznění aktuální scény a lehké pochyby o filmařské bezchybnosti. Naposledy, když jsem byl zvědavý, jak ve mně film bude růst, skončil v oblíbených. Uvidíme...

Nový Predátor není bez svých problémů. Kamera často snímala akci moc zblízka a zběsile, navazování scén i záběrů bylo občas zmatečné, angličtina byla v dialozích nadužívaná a emoční dopad místy nefungoval stoprocentně, hlavně co se pomst týče. Jenže atmosférou, hudbou, postavami a příběhem je přesně tím, v co jsem doufal. Navíc výborně rozvrstvené vyprávění, které dokonale využívá stopáž, a tři opravdu vynikající scény: řetězec vzájemného zabíjení zvířat, predátor vs. Francouzi, závěrečné zúčtování. Já jsem spokojený.

Je vždycky smutné vidět sympatický a potenciálně kulervoucí film zmrzačený tvůrčími volbami a chybami. Nikdy nepochopím, proč v tomhle filmu jsou ty příšerné, neskutečně špatně napsané, vedené i zahrané dialogy, když by one-linery a vizuální storytelling totéž zvládly bez jediného povzdechu nad klišé. Konkrétně Joey King sice vypadá dostatečně cool a drsně, ale jakmile promluví, je přede mnou Elle z Kissing Booth, ne Fiona.

Závěr děsně rozšmodrchal síť nakladených motivů. Prozatímní příběh o muži, který chtěl jen běhat a dosáhl takových úspěchů, že pro jeho okolí přestal být život zcela pohodlný, se zvrhl v pokárání ve stylu Big Lebowski aneb tvůj život bude šťastnější, když se nebudeš tolik starat, následované poněkud nezaslouženě optimistickým happy endem. Až do poslední chvíle jsem si myslel, že to na mě tvůrci hrají, jenže pak naběhlo jméno Václav Neužil a mně došlo, že to bylo všechno. Na hranici se čtyřkou, ale s čistým svědomím ji dát nemůžu. Od filmů chci asi něco trochu jiného.

„No ale kdo mu to řekne?“

Aneb když se půlku filmu snažíte rozklíčovat z neusledovatelného střihu, co se děje na obrazovce, a v tom všem máte pochytit z kraťoučkých hlášek skoro neviděného záporáka a zdánlivě nedůležitých poznámek posádky velké téma o nesmyslnosti náboženství. Kdyby film měl nějakou další, povrchnější rovinu, určenou pro prvodiváky, nestěžoval bych si. Avšak ta tu není, takže skoro nebylo, co si užít. Nabízí se porovnání s Blade Runnerem, jenže ten měl tempo i buildup a impuls pro další prozkoumání filmu dal finálním, božsky napsaným monologem, který téma odhalil. Oproti tomu tohle je styl udělej si sám. Ne úplně špatný, ale hrozně frustrující.

(DRAMATIC ROCK MUSIC CONTINUES) Stálo to za to, bavilo mě to extrémně. Jenom jsem celou dobu lamentoval nad problémem maskultu, který byl vidět i v další nedávné streamingové Rockovce, Red Notice. Filmy vytvořené na zakázku pro gigantické společnosti nemají sebemenší zájem vytvořit kvalitní zážitek plný emocí, s fungujícím dramatickým obloukem. Místo toho si producenti propočítají, které zaryté žánrové vzorce a kteří herci zajistí nejvíc návštěv/přehrátí, celý film pak zploští na nahláškovanou zábavu, rychle ho nechají natočit a šup s ním do postprodukce, kde se do něj nalije nejvíc peněz, aby nějak vypadal. A na mě to obecně nefunguje. Konkrétně v dobrodružném filmu je fakt potřeba horská dráha prožitků - děs, štěstí, fandění, napětí, říznuté občasným na charakteru založeným vtípkem. Proč to tedy funguje u téhle neostyšné kopie The Mummy tak dobře? Díky režii, která si urputně rve do filmu to svoje. Příroda a hrátky s ní jsou úžasné, dialogy mají šmrnc, a dokonce se sem tam dovnitř protlačí i milý vizuální vtípek (zarostlý Rock). Vlastně by na tom ten zásah studia nebyl až tak poznat, kdyby tempo filmu, nepochybně způsobené střihem, nebylo tak šílené a nedělalo tu spoustu skvěle natočených scén stěží usledovatelnými při snaze vytvořit film, který do vás hustí jednu scénu za druhou bez ladu a skladu. Škoda. Ale bavilo mě to extrémně.

Dobré části: Max a Lucas, Eddie, uvěřitelné (byť očividně neplánované) propojení s předchozími sériemi, jakž takž i poslední tři epizody; špatné části: většina postav, většina příběhových linek, tuna vzkříšení, nekonečné natahování všeho slow-mo záběry, neschopnost postav jednat adekvátně v klíčových momentech a hlavně pocit Dufferů, že vytvářejí epos hodný zachování po dalších tisíc let. Pamatuju doby, kdy byli skromnější a jejich dílo o poznání milejší i komornější. Tady už bych upřímně pochopil jméno Zack Snyder na režisérské stoličce.

Hořký fanservice plný blbostí, nelogičností a nabourání kánonu. Pro mě tu po celou dobu rozhodně něco bylo, bavilo mě to, a jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se předvede i něco nového (vztah Revy a Vadera), nicméně celkově to bohužel zase dopadlo pěkně špatně a hlavně zbytečně. Disney holt jede svou rutinu. P.S.: Kde je sakra můj flashback s Cate Blanchett v roli Satine?