stepankoby1

S vyšším počtem sebestředných, vztahovačných a ublíženeckých kokotů ve vašem okolí prohlašujících "Ty jsi mi s tím svým výstupem zkazil celou oslavu. Já už o to nestojím." při každé kousavé poznámce zážitek exponenciálně roste.

Nádherné sledovat, jak si jsou tvůrci konečně jistí v kramflecích a uvědomili si, že nejzábavnější na předchozích sériích byly problémy ve vztazích vybraných dvojic postav. Nejvíc mě stále baví pořád více rozvíjený sourozenecký vztah Alex a Haley, ale tentokrát nezaostával nikdo. Čím dál lepší je malá Lily a duo Manny-Luke. Plus Larry a Stella <3. U několika epizod jsem se zasmál jak dlouho ne.

Z "my twink boyfriend turned into a genocidal dictator" tropy pořád nejvíc adoruju Erena, ovšem sledovat Paulův vývoj je taky nádhera. Dravé, silné, emoční. Na to, jak oba díly podle screenů vypadaly strnule a nezáživně, Villeneuve opravdu překvapil. Těším se na třetí díl.

Ke 100% fanservicu chyběla už jen nehybná webka Markipliera v rohu filmu, který by v jednom klíčovém momentu užaslým tónem pronesl "Was that the bite of 87?" Obecně dost možná to nejlepší, co šlo čekat od adaptace nerozpočtového souboru nesmyslného loru, který se stal fenoménem jen díky youtuberům předstírajícím leknutí. Určitě je ale třeba si přiznat, že i kdybych to viděl ve svých dvanácti uprostřed FNAF lore expert fáze, pořád bych víc hltal SFM animace Zajcu37.

"Doing nothing with friends is never doing nothing, is it?" "No..." A proto v tom spíš než Malého prince vidím filmový Nekonečný příběh - o depresi, existenciální úzkosti a nedůvěře v sebe samého, které překonáte s přáteli. A já tuze rád filmový Nekonečný příběh.

Obě prozatímní série jsou si silnými protiklady. První série přišla se spoustou nápadů a potenciálně zajímavým příběhem, který ale odvyprávěla hekticky a neohrabaně, takže nezbyl čas na propracování vedlejších postav a jejich vztahů. V druhé sérii pak Gaimana napadl jediný nápad, kolem kterého postavil celou sérii, zoufale se ji snažil vyplnit zdlouhavými dialogy, a půlku děje se tak nic nedělo. Avšak jako by zázrakem hektické tempo první série a pomaloučké tempo druhé série fungují z hlediska stylizace zcela perfektně pro výstavbu vztahu ústřední dvojice, která tahá celý seriál (a která mě i vůbec přilákala) a stává se jedinou jeho částí, která funguje na výbornou. Jsem zvědavý na třetí sérii a zakončení příběhu. Go ineffable husbands.

Další fanservice rychlokvaška, která sem tam potěší fanoušky Staré republiky (stavba lightsaberu, HK droidi, postava Baylana Skolla dává naději na dobře zvládnutou Kreiu při případné KOTOR adaptaci) a sem tam se jí něco menšího povede. Kdyby to mělo dvě hodiny, proč ne, ale takhle je každý záběr uměle prodlužovaný a postavy půlku seriálu strnule stojí a zasněně čumí, takže to začne být zanedlouho docela nuda.

Kdyby v Česku vznikalo víc sci-fi, působilo by to jako tuctový zářez a zapadlo by to. Takhle je to odvážný pokus talentovaných lidí, který se sice v mnoha věcech míjí s mými představami (příběh se až moc motá a postavy jsou všechny do jednoho studené čumáky, se kterými se nejde do záhady vžít), ale má spoustu skvělých nápadů, fajn koncept i témata a vyčuhuje stylisticky výborným zasazením hard sci-fi do českých reálií. A pro to všechno si zaslouží podporu v kině. Zkrátka kvalitní žánrový film, jakých by mělo vznikat víc.

Moffat se všemi svými přednostmi i slabinami. Má problém s přirozeným představováním postav i dějových linií a vše musí vždy proplést spletitou časovou posloupností s nejasnými body zájmu, přestože by zrovna vůbec nemusel. Zároveň ale málokdo umí udělat ze seriálu tak záživný mystery box poháněný postavami, ještě méně scénáristů ho zvládne opakovaně úspěšně prosakovat adaptací klasického (tentokrát velice těžko zfilmovatelného) díla a skoro nikdo nedokáže u diváků zanechat svými zvraty tak hluboký dojem génia. Přidejte k tomu vynikající herecké výkony a svědomitou režii a máte z toho výborný seriál.

Kancl je pro mě problémový proto, že sitcomy beru jako formu relaxace a rád si v nich hledám safe space s příjemnými postavami. Kancl tohle nedovolí. Snad každá jeho postava v každé epizodě dělá unáhlená rozhodnutí, která někomu ubližují, někoho poníží nebo alespoň zesměšní. Jednou jsou záměry nevinná, podruhé naprosto zlomyslná, téměř vždy jsou ale v charakteru postavy. I kvůli tomu se mi seriál dlouhou dobu těžko zatracoval jako morálně špatný, protože postavy často vykresloval ve špatném světle v rámci kritičnosti. Občas je zajímavé se octnout v pozici, kdy postavu chápu, ale její činy odsuzuju. Je to ale pro mě obrovský problém pro seriál o tak obrovském počtu dílů, když je to zřejmě pointa každého dílu. Napříč pěti sériemi jsem si Kancl místy užíval pro jeho občas fajn příběhové linky (vystupují nejvíc sjednocování branží ve třetí sérii a Michael Scott Paper Company v páté, tedy dvě nejpříjemněji laděné linky), ale většinou jsem byl na vážkách, jak ho mám vlastně brát. Pokud seriál chce, abych o postavách smýšlel kriticky, nejde ho natahovat na devět sérií (i proto si myslím, že mi původní britská verze padne do oka víc, až ji někdy zkusím). Pokud chce, abych se s nimi cítil příjemně, nesmí z nich dělat každou možnou chvíli idioty a svině. No a jestli se náhodou snažil někde na půl cesty o hořkosladkou notu, selhává v tom u mě na plné čáře. Po šesté sérii, která začala do toho všeho stupňovat trapnost situací do nesnesitelna takovým způsobem, až se sledování pro mě změnilo na opakované úpění věty "prosím ne, proč to děláš", jsem se rozhodl skončit a jít sledovat něco příjemnějšího. Nejnepříjemnější postava: Ryan, který ze začátku působil jako fajn zpestření kolektivu tím, jak nezapadal, jak mu bylo prostředí kanclu nepříjemné a jak by nejradši byl celou dobu někde jinde, ale postupně se jím nechal zkazit. Zajímavý a uvěřitelný charakterový vývoj, to ano, ale těžké na sledování jak máloco jiného.