stepankoby1

Andor je především protipól dětinských, nesmyslných a přeplácaných projektů Star Wars poslední doby. Je to ovšem protipól natolik dospělý, chladný, civilní a tunu mramoru seroucí, že u mě ve výsledku končí na stejně rozporuplné příčce. Mohl bych se v něm rýpat hodiny a nikde nenajdu chybu, ovšem u sledování se stejně válím po židli. Štve mě, jak zrovna svět, který tak rád mluví o rovnováze, neumí až na výjimky už celé roky vybalancovat emoční a intelektuální stimulaci ze sledování a skáče z extrému do extrému. | Série 1 - 60 %

"I should have spent my life being more like you. Should have been a manipulative, self-centered, narcissistic ass who brought misery to everything and everyone in his life." "You'd still have cancer." "Yeah, but at least I'd feel like I deserved it." SPOILER ALERT: House se charakterově vrací do první série a není absolutně nikoho a ničeho, kdo by ho zastavil před zničením všeho buildupu seriálu. Vicodin proudí žilou a panáci okolo nejen že systematicky přitakávají, ale už ani nerozporují Housovo šílenství (FOREMANE!!). Chase poslušně naplní již třísériová očekávání vyplnění Houseových bot po jeho smrti/odchodu, Cuddy není zmíněna v jediném smysluplném dialogu a zbytek vedlejších postav buď stojí vývojem zaprd, nebo nemají vlastní obtisk. Abych tedy sesumarizoval osm sérií téhle jinak boží, božsky napsané telenovely se spoustou vynikajících aspektů: ten narcisistický, manipulativní, nakonec skutečně nevykoupitelný zmrd s božským komplexem si za všechno může sám a ublížil každému ve svém okolí, a přesto se i na konci seriálu zvládne vyhnout trestu nebo pokárání. Pozitivní emoce jsou jen iluze. A já naivní idiot, který právě utopil 130 hodin v netrpělivém očekávání hořkosladké katarze a autorského záměru, které nikdy nedorazily. Tři hvězdy jsou za ustálenou kvalitu dramat ve druhé polovině série. Kdyby nebyla závěrečná a neuzavírala kruh, byla by obstojná. I tak ale úplné finále brutálně zklamalo.

Pár děr v příběhu by se (s těžkým srdcem, vzhledem k mnou oblíbenému tématu) dalo odpustit. Že je tahle ambiciózní pohádka sestříhána a hlavně nasnímána tak zmatečně a nepříjemně, až ji v tomhle ohledu s přehledem přebíjí svými archaickými výtvory Troška, už ale určitě ne. Tolik polodetailů a detailů v jednom filmu...

Vracet se k seriálům ze socialistického období je vždycky zajímavé, protože se do každého jednoho z nich, ať už vědomě, nebo nevědomě, ideologie autorů a vliv režimu promítá. A je těžké říct, jak to vlastně bylo. Ano, je tu propaganda vidiny nádherného kolektivizačního světa, kde jsou na sebe všichni hodní, všichni jsou chytří, všichni jsou zdraví. Ale zároveň je tu vždycky minimálně jeden vůl, který ten svět chce rozkrást a nechat si ho pro sebe, kvůli čemuž podobný svět nikdy zákonitě nevznikne a vždycky selže. Je to tedy skutečná propaganda, nebo jen konstatování všeobecné pravdy, která je dnes již generacemi potvrzená? Chtěli se autoři nenápadně režimu vysmát, nebo režim naopak chtěl, aby jejich diváci právě toho vola proklínali, a o to ochotněji budovali? Záleží vlastně už jen na tom, co my jako diváci vidět chceme. Hlavně je to hodně zábavný seriál se skvělými postavami, nádherně koncipovaným světem, hořkosladkým koncem a báječně zahrnutými sci-fantasy prvky. Tak, jak to Vorlíček s Macourkem uměli.

13. série - 30 %: Oblíbené scény: 1 a 2. Mohl bych zkopírovat svou první větu z komentáře k dvanácté sérii a mohl bych se rozvášnit. Zatím se ale spokojím s prohlášením téhle série za nejhorší DW sérii vůbec, protože v ní při jejím pojetí jako celku nefunguje vůbec nic. Je mi líto, pokud to ovlivnil covid skutečně tak silně, jak tvůrci říkají. Ovšem předchozí dvě série mi nedávají moc velký důvod si myslet, že by to bylo bez něj výrazně lepší.

Je milé, jak obrovský pozor si tvůrci dávají, aby jim dávala smysl kontinuita světa a motivace postav. Jde poznat, že z toho někdo nechtěl mít finální série GoTka. Po téhle stránce je seriál velice povedený. Kde ale podle mě selhává, je přemostění těchto snah do usledovatelného a hlavně zábavného zážitku. Protože se musel vysvětlit původ každičkého sporu a každičké postavy relevantních v tanci draků, sledujeme celé epizody naplněné otázkami "kdo s kým", "koho tím naštvali" a "jak se kvůli tomu pohádají". Místy jsem si připadal, jako bych sledoval Velkolepé století. Nikam nevedoucí vedlejší linka s Crabfeederem nebo nezvládnuté skoky v čase, po kterých se pokaždé minimálně pět minut (nebo v horším případě jedna celá epizoda) strávilo scénáristicky tuze nenápadným vysvětlováním všeho dění mimo kameru, dojem pak ještě zhoršují. Zlepšovat se začne až ke konci série, když se tvůrci dostávají k příběhu, který evidentně vyprávět opravdu chtějí. Tak třeba to bude příště o řád lepší.

Milé, přemrštěné a přenádherné, hezky vedené a dobře uchopené, přesto výtky přehlížet nelze - dlouhé je to jak týden, postavy jsou doslova ztělesněním odvěkých klišé, mnohé přechody mezi dějovými linkami jsou násilné a nepřirozené, spousta nedostatků v dějové progresi, a když se má jít do skutečně komorních momentů, téměř nikdy (výjimka vynikající linka Elronda a Durina) to nefunguje 100%. Výsledek je ale stejně takový, že mě fantasy v pravém slova smyslu už dlouho takhle nechytla a nebavila a nedohnala k těšení se na další díly.

Zcela upřímně: Kdyby to skončilo o osm minut dřív, byl by to perfektní závěr seriálu. Bojím se, bojím návratu do statutu quo na další tři série.

Snad v každé jedné epizodě padne tolik odhalení, šoků, velkých momentů a ještě větších témat, že by bylo pokrytecké tuhle sérii nazvat méně nabušenou. Jenže v tom je právě ten problém. Velké, epické a rozmáchlé až příliš. Ztrácí se ta pevná sevřenost, kterou jsem na první sérii po Kingpinovi miloval snad nejvíc. V tomhle ohledu a především i v tématu morality morálního kodexu hrdinů to víc než cokoliv jiného připomíná Temného rytíře. Stejně jako ten je druhá řada Daredevila vůbec nejlepší v komorních momentech - když se představuje Elektra a její vztah s Mattem, když se Foggy předvádí u soudu, když Matt nestíhá a musí dělat těžké volby, když vznikají rozbroje mezi ústřední trojkou a když se zabíhá do hororových a thrillerových vod při scénách s Fiskem + Black Sky dětmi. A stejně jako u něj mě mrzí, kterým směrem se vydává, protože už se mu nemůžu jako divák plně oddat.

Pomalá, ukecaná epičnost. Výpověď o moderním světě ne nepodobná Skyfallu. Propracovaná, krásná na pohled, a ještě k tomu jsem u ní při mnoha chvílích (a celé osmé epizodě, která seriálu doslova kraluje) cítil takové nefalšované nadšení, že si ji nešlo nezamilovat. Nevím, jestli jsem jen cílovka, nebo je opravdu tak skvělá, bránit se ale rozhodně nebudu. Rezervy tu každopádně jsou, takže jsem zvědavý, co se povede druhé sérii. P.S.: Nevěřil bych, že dostanu zrovna od Marvelu absolutně přesnou adaptaci Záhadného z Mass Effectu 2. A on je Kingpin dokonce lepší.