stepankoby1

Vychtěná bulvárnost (v rolích Lovců i dotazníku na soutěžící) sice má za následek, že zábava velice záleží na soutěžícím a Sokolovi (kteří se nezřídka trefují úplně vedle s vtípky), povětšinou se ale daří. Klady zůstávají z denního sourozence, nový formát je skvělý, a když má díl být povedený, bývá přímo výborný.

"One thing you couldn't figure out was how to grow up. I think you've finally figured it out." Komedie vtipnější, konzistentnější, sevřenější a celkově lepší, než by měla jakékoliv právo být. A to i přes nespočet drobných problémů jako občasná šablonovitost filler epizod, odnikudnost a vyšumění pár vedlejších dějových linek a absence vývoje nebo alespoň vypointování těch monotónnějších z tahounů - Hitchcocka a Scullyho. Halloween heists rule. PB&J.

Ne. Seriál, který byl od začátku konzistentně progresivní v otázkách rasismu a emancipace, si to fakt nepotřebuje dokazovat EXTRÉMNÍM virtue signalling. FAKT NE.

Tohle trojhvězdí bolí, nejvíc protože (pro RTD vysoce osobní) téma je uchopeno a zpracováno velice citlivě. Bohužel mě však jednotlivé postavy nedokázaly oslovit natolik, abych se o ně začal zajímat. Občas mi připadaly spíš jako karikatury než jako tahouni dramatu. Moc tomu nepomáhá, že ten vůbec nejzajímavější motiv - rodiče - přichází až ve finále s Ritchiem.

"Do you remember back then? We used to think politics was boring." Seriál, který pokrývá snad každé aktuální téma, naprosto do puntíku vystihuje světovou nervozitu i světové obavy, předvídá rozklad globalizace skrz (zpětně povětšinou děsivě přesně předpovězené) postupné kroky a vymýšlí si dystopicky hororový svět, ve kterém by nechtěl žít snad nikdo, a přesto v něm ve skutečnosti vlastně žijeme, jen aby z toho kvanta bordelu, který by jinak byl nesourodým mišmašem šílence, vybruslil přesně v Daviesovském duchu procítěnými příběhy o lásce, síle vůle jedince i kouzlu kolektivních snah v jedné rodině, které právě ten bordel pomalu, leč citelně ovlivňuje a mění životy. A jakkoliv mám pár výhrad zejména k tempu a postupné změně tónu, RTD mě tímhle dostal do kolen. Into the Future je neoficiálním hudebním tématem 21. století.

Nejlepší prozatímní konflikty postav (Michael, Adam, RUBY!!) se mísí s nejhoršími (Kyle, Cynthia a Jeffrey, podvádějící Eric??), nejlepší writing (3x1, 3x2) s nejhorším (3x5, 3x7). Je tu tolik dobrého a zároveň tolik špatného. Nejdůležitější je ale lidové Fuck Otis and Maeve, all my homies hate Otis and Maeve. OTIS AND RUBY NEW OTP. Jsem plný zvědavosti do čtvrté série.

Všechny ty trojlístky s jasně zvadlým třetím lístkem, trapné situace vytočené do červena a hlavně naprosto vytáčející okopčení linky Rosse a Rachel pro Otise a Maeve mě především uprostřed série pěkně štvaly. Nemůžu ale popřít, že to jako pokračování působí naprosto přirozeně, zamýšleně a myšlenky si to rozhodně udržuje, ba dokonce je hezky rozvíjí. Potěšilo to jedno neodbočení k romanci na konci. Bohužel se teda vytratila spontánní kvalita, kterou se seriál snaží dohnat intenzitou, aka největší neduh pokračování.

Slušné, ale absolutně neukočírované, patrně kvůli obsáhlosti předlohy. Tolik expozičních dialogů a ukecanosti se v akčňáku jen tak nevidí. Tempo se zrychluje a zpomaluje dle potřeby, skáče se z minulosti do přítomnosti a hlavně se tam plácne nesedící sestřihová montáž, kdykoliv tvůrci zrovna vycítí, že by se divák mohl v ději byť jen trochu ztrácet. I přes to všechno to teda kupodivu docela funguje a Leitch zvládá režii tak dobře, že se to dá přežít. P. S.: Cameo Ryana Reynoldse absolutně dokonalé, použití Holding Out For A Hero taky. Přesně takových neexplicitních narážek bych chtěl víc.

Všechno, čím chtělo být The Force Awakens a nezvládlo to. A to doslova. I s vykrádačkou trench runu. Nenechte se oklamat, je to film perfektně poplatný době, který následuje trendy a téměř v ničem není originální. Ale i takový film může být sakra dobře uchopený a zábavný. A ostatně - filmů, které by společnost takhle úspěšně spojily v jásot, je pekelně málo. Edit: Sice nerad, ale Tomovi tu pátou přihodím. I na druhé zhlédnutí úžasné. Víc z toho vymačkat nešlo.

Jak název trefně naznačuje, film není adaptací původního Collodiho díla, ale del Torovou fanfikcí. A podle toho by se na něj mělo nahlížet. Je tedy třeba neodsoudit, že se film odehrává v úplně jiném světě, že nedodržuje osnovu knihy ani že si volně přidává motivy, ale spíš se soustředit na to, jak se mu daří vyprávět vlastní příběh, a podle jeho klíčových bodů zpozorovat, co bylo na originále podle autora nejdůležitější. A právě ve druhém bodě vidím to přední a největší zklamání na projektu. Del Toro si myslí, že poselstvím knihy byl vztah nedokonalého otce s nedokonalým synem, který přemůže všechno, a na něj se soustředí. Veškerá témata (válka, cirkus, velryba, pravidla nadpřirozena, samotná smrt) tak do příběhu vkládá pouze jako překážky, které nakonec zvládnou překonat. Ve výsledku tak výrazným charakterovým obloukem projde možná tak Gepetto (milující otec -> alkoholik -> špatný otec -> milující otec), ale rozhodně ne samotný Pinocchio. Vzhledem k myšlence přítomné v rozřešující scéně (miluji tě takového, jaký jsi, Pinocchio byl OD ZAČÁTKU v jádru dobrý kluk) a vzhledem k prvotní reakci Pinocchia po poznání tátova dluhu (jdu pracovat, abych mu pomohl) ale vlastně nic takového ani nebylo zamýšlené. A přestože příběh funguje v tom, čeho chce dosáhnout, já to nemůžu odkývat jako vlastní pohled na klasiku, protože Pinocchia jako příběh miluju právě kvůli charakterovému oblouku Pinocchia, který se učí nástrahám světa, pyká za vlastní chyby a cestu končí s upřímnou snahou být v životě pracovitý, chytrý a milující. Příběhů o lásce, která přemůže vše, nebo snad o "vidění pravého já" máme dost, to od filmu o Pinocchiovi opravdu nechci. Abych však na filmu uvedl i pozitiva, kterých je skutečně nemálo: přenádherná animace, spoustu vizuálních nápadů (design ochránců, Pinocchia) a cílené napravování chyb originálu (objasnění soužití nadpřirozena a lidstva, rozvinutý motiv smrtelnosti loutky, včasné představování věcí důležitých pro příběh, sevřenost příběhu odstraňující jistou rozblemcanost atd.). Speciálně bych pak chtěl vypíchnout úžasný koncept posmrtného života. Del Toro má stále magickou fantazii. V tomhle případě s jeho celkovou vizí filmu nesouhlasím, ale stále ho obdivuju.