stepankoby1

Série 1 - 60 % + Film - 55 %: Strašně těžké k zhodnocení. Na jednu stranu se jedná od prequelů o obrovský kvalitativní skok dopředu. Z Anakina, Obi-Wana a Yody jsou konečně sympatické a zajímavé postavy, kterým mladší verzi starých známých z původní trilogie věříte. Klonové i jediové jsou tu skvěle začleňováni do děje a díky tomu z nich hned máme místo nezajímavých pěšáků skutečné individuální postavy. A hlavně je to celé krásně vymyšlené a hrozně příjemné na koukání. Na tu druhou ale víc než jinde vadí fakt, že se jedná o animák pro děti, kde nic nemůže pořádně přistát a po každé epizodě/příběhu o několika částech se nekompromisně hází zpátečka a nastoluje se status quo. A tak ani ty nejlepší části nemohou nikdy z logiky konceptu překvapit a nakonec všechno nadějné jen dovedou do předvídatelného konce, někdy líp, někdy hůř. A to si ještě odmýšlím ty občasné výplňové epizody, jmenovitě Lost R2-D2 dvojdíl, Bombad Jedi a Blue Shadow Virus dvojdíl. Na to nejde nic jiného než se pořádně plesknout do čela, popřípadě drtit skip tlačítko.

Book Four: Balance - 35 %: No, pokud je něco po téhle sérii jasné, tak že dvojice scénáristů je na svoje dílo opravdu pyšná a myslí si, že odvedli dobrou práci. A já s tím dost zásadně nesouhlasím. Kořřin charakterový (ne)vývoj je naprosto příšerný a v totálním nesouladu se vším, co se nám tvůrci snaží podstrčit v dialozích. PTSD po souboji na konci třetí série mělo obrovský potenciál v ní vzbudit zamýšlení se nad sebou samotnou a svými rozhodnutími, místo toho ZASE dostáváme jen "bojíš se být sama sebou, tedy dokonalá a bezchybná". Z Korry se opravdu nestala královna empatie a kdybyste si po finální epizodě pustili první, nevšimnete si rozdílu. Krom toho tu samozřejmě máme klasicky záporáka nenavazujícího na předchozí dění, kterého si scénáristický tým vytáhl z rukávu, aby série měla vůbec nějaký konflikt, brutálně nezáživné momenty postav a nevtipný humor. A aby toho nebylo málo, povinné epické završení vztahů tu vůbec nedává smysl vůči předchozím třem sériím (drazí scénáristi, kritika toho megatrapného queerbaitingu opravdu nepramení z homofobie, ale z faktu, že máme oči a uši). Od nálepky nejhorší série tak čtvrtou sérii zachraňuje jen stará Toph, která je přesně taková, jakou si ji pamatujeme, a dokonale kontrastuje změně ostatních postav z původního seriálu na staré páprdy. Děkuju alespoň za to.

Book Three: Change - 40 %: Kainora je nejlepší pár v seriálu a dějová linka byla trochu svižněji poskládaná, takže se občas dalo sedět u sledování v klidu a nemít nutkání sebou znuděně šít. To ale nic nevypovídá o kvalitách a těch aktuálních 93 % ani tak nejsem schopný pochopit. Zápletka je opět strašná a jen potvrzuje mé domněnky z konce předchozí série, které zároveň splňuje tak napůl. Otevření portálů se jenom využívá pro prodlužování příběhu, nijak se ale neřeší a nemá v příběhu místo, takže v podstatě můžete celou druhou sérii přeskočit a tápat budete jen chvilkami. Podobně na tom jsou i příběhy postav. Kdykoliv se vymyslí zajímavý konflikt, má minimální následky a takřka vždy se vyřeší v rámci jedné, dvou epizod. Všechno tedy zůstává při starém a postavy se ani ve třetí sérii nijak nevyvíjejí. Plus se pochopitelně pokračuje v braní úžasných schopností z TLA speciálních svou výjimečností a jejich plošném rozšiřování mezi celé skupiny postav, čímž po chvíli přestávají být zajímavé (popřípadě křečovité vymýšlení nových - lavabending, WTF). Normálně bych nadával, ale už mi to začíná být vlastně docela jedno. Od čtvrté série už žádám jen, aby mě aspoň trochu bavila.

Book Two: Spirits - 30 %: Tragédie, kterou nezachrání ani milá rodinka Tenzina, ani vynikající dvojdíl Beginnings. Rozehrává se tu několik příběhových linií a žádná z nich nefunguje, ať už hlavní, nebo vedlejší. Vedlejší dění nefunguje, protože tu máme akorát ploché a nudné postavy, které nedokáží vzbudit špetku zájmu. A hlavní zápletka nefunguje, protože na děj první série nenavazuje a působí jako umělé natahování seriálu, který měl mít jednu sérii. Je sice konceptuálně mnohem lepší a lépe zapadající do světa Avatara, ale o to víc pak zklame pointou, která jde přímo proti předchozímu dění a nedává smysl. Je mi úplně jedno, že se na plátně odehrává skvěle zanimovaný boj a je mi jedno, že to etabluje kompoziční a obsahovou formu animované tvorby za hranice lidského umu a intuitivního chápání. Tyhle dějové veletoče se směle řadí mezi osmou sérii GoTka, The Rise of Skywalker i The Timeless Children z Doctora Who coby nejhorší příběhové směřování ve fantasy světech, co jsem kdy viděl. Jednak se tu porušuje předem ustanovené "temná ani světlá strana nejde zničit", scénář se pokouší apelovat na osobnost Korry, která v reálu irituje snad každého normálního diváka, a hlavně to celé vede k debilnímu, impulzivnímu rozhodnutí, na které se v lepším případě příští sérii zapomene, v horším bude mít za následek všechny problémy do konce seriálu. Takže asi tak. Jo, a tentokrát na mě už nefungovalo to pomrkávání na dění a postavy z The Last Airbender, protože mi bylo naprosto jasné už od prvních vteřin každého takového pomrknutí, že to nikam nepovede a jedná se o čistý fanservice. Proboha, tuhle kravinu vážně napsali tvůrci původního seriálu? Takhle jsem se nenudil už pěkně dlouho.

Book One: Air - 50 %: Já ke Kořře opravdu chtěl přistupovat jako k samostatnému seriálu a nesrovnávat s Avatarem. Problémem je, když se v takovém případě seriál stává snad ještě horší a nefunkčnější. Dějová linka je příšerně vystavěná i dávkovaná, a místo zábavy se tak dostaví jen střídání nudy z utahanosti a frustrace z nedostatečného prostoru pro postavy. Ze starých známých se do jednoho dělají staří páprdové a z mladých nováčků zase impulzivní tvrdohlavci. Ve výsledku divák nemá k postavám prakticky žádný vztah a nefunguje kvůli tomu ani trochu ústřední konflikt. Vždyť jak se mám strachovat, jestli záporák Kořře vezme schopnosti, když je jimi charakterově vykreslená jako netrpělivá a destruktivní? Což je škoda, protože záporák samotný byl hlavním kladem série a momenty s ním jsem si vyloženě užíval. Jenže ani on nemůže fungovat, když je dění celé revoluce, kterou rozpoutává, povrchní a nakonec i nesmyslně završené (Ukázali jsme, že hybatel revoluce je pokrytec, a zbavili jsme se ho. To ale nic nemění na tom, že samotní non-bendeři jsou pořád utlačovaní...?). A to jsem ještě ani nezmínil, jak moc se nám za ty roky mezi Aangem a Korrou svět změnil. Nebesa ovládají dvouplošníky, pevninu továrny, a fotografování nebo posílání telegrafů je na denním pořádku. Kam zmizelo kouzlo magie občas ozvláštňované vynálezy mechanika? Jo a taky proč jedinečné shopnosti jako je metalbending a bloodbending najednou ovládá každý ňouma na ulici i jeho táta? Nebylo na nich snad zajímavé právě, jak byly jedinečné? Z první série jsem tedy hrozně zklamaný, a z ohlasů úplně nevím, jestli se mi chce pouštět do další. Ona totiž vlastně ani nemusela existovat, stačilo by, kdyby Korra konala svou práci a jako avatar na konci první pomohla non-benderům a benderům lépe vycházet pár kompromisy a nějakou promyšlenější řečí. Pak by byly všechny dramatické oblouky uzavřené a byl by klid.

Asi nejpovrchnější ze všech potterovek. Téměř žádná scéna není nijak zvlášť adaptačně zajímavá. Absentuje zde hloubka postav nebo charakterový vývoj, a to ať už postav vedlejších (Percyho patolízalství na ministerstvu a pohrdání vlastními rodiči, Siriusovo projektování Jamese do Harryho a hlavně dalším filmům extrémně škodící zploštění Ginny) nebo hlavních (sesekán Harryho vztek, Ronovo prefektství a famfrpál i Hermionin SPOŽÚS). Všechny skutečně zajímavé části a dějové linky knížky jsou vynechány nebo sesekány na nejnudnější minimum (s výjimkou Hagrida, z nějakého důvodu, toho zrovna bych si dokázal představit úplně vynechaného společně s obry obecně, vzhledem k tomu, že se v Relikviích objeví jen ve špatném bitevním sestřihu) a místo nich se soustředíme na hlavní linku, tedy tu nejméně důležitou část, o které Fénixův řád vůbec není a která knížce vlastně jenom uškodila svým špatným završením, samozřejmě ponechaným. Místy jsem si i říkal, jestli si ve scénáristickém oddělení nespletli Pohár a Řád. Jednou zvládají nejlíp vztahovku, i když o ní vyprávět tolik nechtějí, a podruhé se vyhrazují pouze na děj, který v předloze ustupuje vztahovce. Co naopak oceňuju oproti Kameni nebo Poháru, je velice svižné tempo, díky kterému film uteče jako voda. Plus samozřejmě tradičně zdařilý soundtrack hrající v hlavě i při čtení i naprosto perfektní one-woman show Imeldy Staunton coby Umbridgeové. P.S.: Co měly sakra znamenat ty četné jumpscary? Špatné režijní rozhodnutí, propadnutí otravnému trendu hororovek ve snaze mísit žánry, nebo jen neschopnost představit nečekaný prvek?

Pár výborných dílů a geniální finále bohužel nesmažou drtivou většinu série s místy až překvapivě zprůměrnělým humorem a neuspokojivou rutinou. Avšak dokážou ji pozvednout nesmírně uspokojivým dojmem, že to všechno někam vedlo. Opravdu přesně na hranici tří a čtyř. A zrovna tady asi vyspěle přemůžu svou pořád nenarušenou lásku ke všem (občas přehnaně vyhroceným až za hranici absurdity - Joey) postavám a nazvu devátou sérii nejhorší. Naštěstí to ani s průměrným hodnocením pořád neznamená špatnou a zapamatovatelných relatable momentů se stále najde plno. A to finále, tyjo... Desátá série bude určitě stát za to.

A jsme zpátky u nedostatečně prokrvené ilustrace. Což ovšem, navzdory spoustě názorů zde, dle mého NENÍ způsobeno odchodem Cuaróna, protože Newell na něj navazuje víc než účtyhodně. Ne, viním kompletně scénář. Film se věnuje převážně dění kolem poháru a ořezává kaši okolo, která dodávala příběhu dokonalou promyšlenost. Nevadilo by to, ostatně co jiného chcete ve dvou a půl hodinách stihnout - zadaptovat se vším všudy nejlepší a dějově nejvíce narvaný díl by potřebovalo skutečného adaptačního génia a absolutní nahuštěnost každého obrazu (která už je přítomna i tak - však si zkuste lépe všímat kontinuity záběrů a režie herců na pozadí). Problémem je, že i přes to se mu nedaří být soustředěný na sebou stanovený cíl, tj. vystavit půdu pro Voldemortovo znovuzrození. Scény střídavě nesmyslně zhušťuje a zbytečně protahuje, nikdy nedokáže najít své přirozené tempo a je nakonec nejlepší ve zbytkových částech příhozených do kotle pouze z fanservicu a někdy postrádajících pointu - celý úvod na mistrovství světa, KTERÝ POSTRÁDÁ MISTROVSTVÍ SVĚTA A ODRAZ VE ZBYTKU FILMU. Jo a samozřejmě nesmím zapomenout na nijaké zpracování všech tří úkolů - zbytečná a vlastně tak trochu hloupá honička s drakem, nesmyslné bludiště a hlavně vizuálně hnusná část pod vodou, což je jediná chvíle, kdy viním režiséra. Vrcholem téhle nezáživné, pro neznalé knížky dost možná i velmi těžko stravitelné adaptace je absolutní nevystižení charakterů Brumbála, Moodyho, a dokonce i Voldemorta, kteří pro mě tvoří nejzajímavější části knížky. Za největší vtip pak považuju veselý, nadějný konec, který oproti knížce nijak nepřipravuje půdu pro Fénixův řád, neuzavírá úvodní čtyři roky a spíš jen stvrzuje zmatečnost snímku. Třetí hvězdu dávám čistě za velmi dobře zpracované vztahy ústředního tria plus zbytek Bradavic (samozřejmě vyjímaje střídavé fanouškovství a pohrdáním směrem k Harrymu, to bylo taky velice vtipné), díky čemuž dostáváme téměř dokonalou adaptaci vánočního plesu, a to i přesto, že z něj vystřihli tu nejlepší scénu. Na to jsme se ale přece soustředit vůbec nechtěli, že? P.S.: This soundtrack fucking rules. Skvělá práce, pane Doyle. Škoda jen, že se ve filmu objevuje jenom na pozadí a není ani trochu výrazný.

BRITI BRITI BRITI BRITI. Nejlepší twisty v historii kinematografie. K dokonalé epičnosti chyběly už jen Bayovské výbuchy na pozadí.

Prostě jen skupina přátel takových, jak je známe z reálného života - s problémy a špatnými dny, přesto ale vždy nadsazených a milých. Přestože je laťka údernosti vtipů, point a vážných scén u většiny epizod ustálená spíš na čtyřech hvězdách, nebojím se přitlačit ze stejného důvodu, proč jsem Teorii druhou hvězdu upřel. Absolutně všechno na tomhle seriálu je mi strašně sympatické a předpokládám, že se k němu budu ještě mnohokrát vracet. Všechny postavy zbožňuju a bylo mi líto je opouštět. A pokud by to nebylo málo, seriál je narvaný extrémně památnými scénami s dokonalým načasováním vtipů. A ano, příšernou nekonzistenci v minulosti, epizody s přehnaně vyhroceným chováním jednotlivých postav, občas ne úplně nejzáživnější sestřihy předchozích epizod, místy nedopečené dějové linky či zřídkakdy se vyskytující, leč významnou špatnou morální odbočku rád strpím. Už jen kvůli panu Chanandleru "I have issues" Bongovi, který se stal dost možná mou nejoblíbenější postavou v čemkoliv vůbec. P.S.: It turned out very, very well.