charles3

Režírující herec R. Lamoureux natočil v 70. letech pět komedií, z toho čtyři válečné: třídílnou sérii o sedmé rotě a Akci Lady Marléne. Tato pátá byla ovšem ze současnosti, i když herecké obsazení zůstalo prakticky stejné: Mondy, Lefebvre, Tornade a sám Lamoureux, jimž zdatně sekundují mj. Tinti, Creton a Marin. Film považuji za stejně zdařilý a po pomalejším rozjezdu nastává ve druhé polovině doslova parádní jízda. Výborná kombinace typické francouzské komedie s prvky "sociálního dramatu", kamiónového filmu a akce s časovým limitem. Kdo ví, jestli se právě tímto film nezalíbil Halu Needhamovi, než natočil své Poldy a bandity :-)

Tak nějak dost "jiný" western, než by člověk očekával. Překvapilo i herecké obsazení, z něhož dvě známější tváře se zde vyskytnou jen krátce. Janssena, celou dobu mi typově připomínajícího zarostlého Henryho Fondu, jsem do té doby neznal. Přitom hrál hlavní roli v Dravých ptácích a významné vedlejší role hned ve dvou filmech, které jsem už v novém tisíciletí viděl na 70mm přehlídce v Krnově: Zajati vesmírem a Ve šlépějích Spasitele. Sebergovou jsem znal jenom díky Letišti a Godardovu U konce s dechem. U obou jde každopádně o jediné angažmá ve westernovém žánru, co se týká hlavních rolí. Film samotný má poměrně jednoduchý a řídký, téměř lyrický děj, evokující mi např. Valdézovy koně nebo Jeremiáše Johnsona. Dlouho také není jasné, kdo je v tomto filmu viník a kdo oběť. Co pochválit, snad jedině kameru a tu Sebergovou. Jinak průměr a v podstatě postradatelný snímek, nezařaditelný do žádné širší podskupiny.

Zajímavý námět, tradičně výborná režie a tentokrát i herecké výkony, hlavně Rockwella a Batesové. Hamma (Baby Driver, druhý Top Gun) a Wildeovou (Dr. House, Tři dny ke svobodě) už si po tomto filmu alespoň zapamatuji. Clint prostě umí!

Tento film byl u nás od své kinopremiéry (1967) dlouho nedostupný. Nezaznamenajíc jeho obnovenou premiéru ve filmových klubech (1985), uvedení na DVD (2007) ani jeho televizní premiéru (2017), dočkal jsem se jej teprve teď díky vysílání na ČT art. Jako dítě jsem od filmu díky názvu, hlavnímu představiteli a typickému snímku s Bébelem na přední kapotě automobilu očekával jakousi akční komedii. Chyba lávky! Po těch dlouhých letech jsem sice díky literatuře a internetu svá očekávání notně korigoval, ale stejně jsem na film připravený nebyl. Dostal jsem v podstatě trochu nepřehlednější U konce s dechem, jenom barevné a širokoúhlé. Něco mezi artem, noirem, existenciálním dramatem, milostným příběhem a téměř i muzikálem. No, bude to chtít vidět znovu (prve zmíněný UKsD se mi začal líbit teprve napotřetí). Zbývá dodat, že Belmondo měl v době vzniku Petříčka za sebou kromě UKsD či dramat Horalka a Statek už také divácké hity Cartouche, Záhadný kontraband, Muž z Ria nebo 100 000 dolarů na slunci a ve stejném roce, kdy měl premiéru Petříček, si zahrál také v dalším "de Brocovi" Muž z Hongkongu.

Průměrný krimithriller s nepříliš překvapivým rozuzlením, béčkovým režisérem a hned několika áčkovými (nebo aspoň dost známými) herci - Placido, Skerritt, Wallach, Steiner, Herlin a vedle nich tehdy začínající Cléryová, u nás nepříliš známá z následujících filmů Tři tygři proti třem tygrům a Nenávidím blondýnky. Zato o režisérovi Cavarovi jsme od konce 60. let, kdy šel v čs. kinech jeho zajímavý debut Chvíle hrůzy, neslyšeli prakticky vůbec (a po Velkém strachu jakbysmet). Nevím proč, ale chování italských detektivů mi tady dost připomínalo sovětské kriminalisty ze 70. až 80. let. Ale za to obsazení si film tři hvězdy zaslouží.

Dosti netradiční film (?), co se týká svého námětu, žánru, formálního zpracování i stopáže. Jako by nestačila záplava čmelákových mouder, jsou zde ještě psané citáty a promluvy zjevujících se (často neidentifikovatelných) hlav, to vše postupem času stále více iritující. A závěrečné čmelákovo "rozloučení", při kterém dloooouze mlčky hledí na obecenstvo, mžourá očima a zívá (stejně jako mnozí diváci), je pro ty vytrvalé poslední kapkou. Od takto obsazeného díla s takovým rozpočtem jsem čekal víc. Klasický psychologický příběh s morálním vyzněním by zřejmě zapůsobil výrazně lépe. Ostatně, co se týká smyslu života, vše už bylo odhaleno o 40 let dříve (!!) ve stejnojmenném filmu od Monty Pythonů, a to v mnohem stravitelnější a přitom komplexnější a poučnější podobě! :-)

Lepší průměr, oproti jedničce i vtipnější a svižnější, k čemuž přispěla nejen nová postava, ale i svěží hudební doprovod (namísto klasiky v předchozím filmu). V podstatě jediný problém jsem měl, stejně jako u jedničky, s absencí časového zařazení. Oba filmy se totiž neodehrávají v současnosti, nýbrž v devadesátkách, kdy je např. princezna Diana ještě živá. Patrné je to z připraveného náhrobku Marie, která je zde narozená tuším už v roce 1978. Jednu hvězdu přidávám za divácký úspěch, který městské kino v mém současném působišti nezažilo dobrých 12 let...

...aneb Django pyromanem. Jen průměrné a vcelku zbytečné pokračování Corbucciho klasiky. Ale zřejmě pořád lepší, než pozdější "djangovky" bez Djanga anebo opožděná "trojka" se samotným Nerem. S ním bude možná zdařilejší "falešná dvojka", u nás nazvaná Adios Django. V AŽD ovšem Nera nahradil Hill, který tu má jednu ze svých nemnoha westernových sólovek poté, co skončil s německými mayovkami a začal v tandemu se Spencerem. Hill je zde sice stejně charismatický jako Nero, ale scénář je slabý, stejně jako záporáci. Oběti se tu mění ve viníky a zpět v oběti. Kromě ústřední písně zde zní stále dokola jeden hudební podkres, navíc mizerně sestříhaný. Oproti tomu je vcelku solidní kamera E. Barboniho (= pozdější režisér E. B. Clucher). Úvodní titulky a některé scény připomínají Leoneho dolarovou trilogii, ale jinak jde o (spaghetti-)westernový odvar.

Tento film mě na samém začátku strhnul a až do konce nepustil. Písniček je tu tak akorát, aby moc nenatahovaly děj. Za zmínku stojí také kreace R.Atkinsona a hlavně zmenšeného H.Granta, jehož "oompa-lumpovský" song nemůžu od shlédnutí dostat z hlavy, přesně jak ve filmu sám Grant předvídal :-) A jeho závěrečné mezititulkové promítání epilogů také stálo za to :-)

Možná nejlepší Belmondova komedie. Bébel zde hraje prakticky 4 role: Mika, Bruna, Mika předstírajícího Bruna a Mika předstírajícího postiženého otce sedmi až osmi dětí :-) Více než zdatně mu přitom přihrávají C. Gérard, A. Maccione, J. Guiomar a výstřihy R. Welchové. Zbývá dodat, že režisér C. Zidi má na "svědomí" i úspěšné komedie s Les Charlots, L. de Funésem nebo P. Richardem, sérii o Prohnilých nebo prvního hraného Asterixe. Za zmínku také stojí, že po opožděně uvedeném Sympatickém darebovi zde zde Belmonda podruhé nadaboval (pro uvedení v kinech roku 1981) Jiří Krampol.