charles3

Z pěti Ouryho největších, po sobě následujících majstrštyků (Smolař, Velký flám, Velký šéf, Pošetilost mocných a Dobrodružství rabína Jákoba) mi tento přijde nejslabší - a to navzdory zřejmě největšímu rozpočtu, čtyřnásobné mezinárodní koprodukci, exotickým exteriérům, účasti známých hereckých tváří a částečně přiznané klasické předloze V.Huga (Ruy Blas). Problémem je zjevně scénář, na kterém sice pracovali čtyři autoři, ale v kontrastu s výše uvedeným oplývá jen velmi jednoduchou zápletkou, nepříliš nápaditě natažené do celovečerní stopáže. Použité gagy jsou fajn, ale děravý scénář příliš nezachraňují. Napadá mě, že z Funésových komedií dopadly o poznání hůře právě ty, kde měl vedle sebe nekomediálního protihráče - viz Gabin v Tetovaném, Lonsdale v Hibernatovi, Chaplinová v Na stromě a Montand zde. Zkrátka, proti takovému Oskarovi nebo Pouic-pouic je Pošetilost mocných o dvě třídy níže.

Od Corneaua jsem zatím viděl (a dost se mi líbil) jenom Policejní Python 357 a toto se mi líbilo stejně. Trochu netradiční kriminálka s téměř neustálým napětím, obtížně předvídatelným vývojem, vícero hlavními postavami a skvostným hereckým obsazením - od Montanda a Deneuveové přes Depardieua a Galabrua až po tehdy teprve začínající Lanvina a Anconinu. Trochu mi (v dobrém) připomínala o dekádu starší melvillovku Osudový kruh. Do našich kin se (stejně jako oba další zmíněné) nedostal jednak kvůli rychle vyčerpanému "limitu" francouzských kriminálek a jednak kvůli "bojkotu" Montanda díky jeho protikomunistickému angažmá (viz Doznání).

Na debut velmi dobré! Chytře a zručně vymyšlené, zrežírované, nasnímané, sestříhané, navíc dobře obsazené a zahrané. A závěrečný zvrat mile překvapil a potěšil.

Uplynulo pouhých 14 dní od premiéry nepovedeného Franty mimozemšťana, kde si Petra Hřebíčková zahrála jednu z menších rolí, a máme ji tu znovu, tentokrát (po pár letech opět) v roli hlavní. A byť jde o hodonínskou "krajanku", mám po tomto filmu chuť hlasitě zvolat "Dosť bolo Hřebíčkové!" Nechápu, proč ji producenti a režiséři obsahují do stále stejné role, kterou dotyčná navíc ztvárňuje ve stále stejné herecké poloze. Její první tři komediální "zářezy", tedy Muži v naději, Bezva ženská na krku a Přes prsty, byly ještě fajn a Hřebíčkové výkon v prostředním z nich byl její dosud nejlepší. Dál už to šlo z kopce: Štěstí je krásná věc (který jediný jsem zatím neviděl a ani po tom netoužím), Příliš osobní známost, Matky - všude hraje prakticky totéž jako teď v Matce v trapu. A když jsem ji viděl v upoutávce na jinak očekávaný Sladký život (kde má v podstatě další hlavní ženskou roli!!), málem jsem se osypal... Film samotný je dost nesourodou a dramaturgicky nezvládnutou směsí komedie, melodramatu a rodinné psychoanalýzy. Herecky v něm vyčnívá (a baví) snad jen Klepl, občas Plesl a málo využitý Pechlát. Pár dobrých hlášek nemůže zachránit psychologický zbytek. Prostě další tuctová komedie (???) pro Primu...

Tento film jsem nepobral ani napodruhé, a to jsem na jeho první shlédnutí čekal a těšil se nějakých 20 let. Ale ani po dalších 30 letech jsem mu nepřišel na chuť. A to je Oldřich Lipský jedním z mých nejoblíbenějších tvůrců, režisér dobré poloviny nejlepších českých filmových parodií, který Einsteina natočil mezi svými kultovními snímky Happy End a Čtyři vraždy stačí, drahoušku! Výprava, sci-fi zápletka, přehršel oblíbených herců i v nejmenších rolích + barevný a širokoúhlý formát jsou zde těžce nevyužité, překvapuje také obsazení do té doby spíše nekomediálních herců (Brejchová, Brzobohatý, Čepek). Zaskočilo mě též dosud neznámé jméno dramaturga - Sergej Machonin. Velmi příznačná je v tomto filmu hned třikrát pronesená replika starší dámy "Kdy už konečně začne nějaká ta zábava?". V Lipského filmografii jde prostě o úlet, přičemž následující nejen Čtyři vraždy, ale i Slaměný klobouk a Šest medvědů s Cibulkou jsou o dvě třídy výše, nemluvě o pozdějším Jáchymovi a Marečkovi. Více než Einstein mě dokonce pobavil i jeho Cirkus v cirkuse...

Washington v roli téměř comicsového mstitele. Patřičně démonický Csokas. Téměř k nepoznání změněná Ch. G. Moretzová, kterou jsem předtím obdivoval v Kick Assech. Eliminace předposledního záporáka už mi přišla trochu teatrální, jinak fajn. Vzhledem k množství scén odehrávajících se v noci (včetně finálního souboje v obchoďáku) je vhodné mít ke sledování filmu dobré zatemnění a minimum osvětlení.

Velmi solidní, napínavé i zábavné válečné drama od jinak neznámého režiséra a s (pro mě) neznámými herci. Velmi dobře napsané i nasnímané s minimem studiových záběrů, zadních projekcí či nakreslených pozadí. Za kamerou stál původem Čech Otto Heller. Být to natočeno o pár let později, dost by tomu slušel barevný a širokoúhlý formát. Je fajn, že tento u nás dlouhá léta neznámý film zařadil do své nabídky aspoň Netflix.

Starý dobrý Woody Allen, tentokrát opět ve francouzském balení. Jeho poslední (doufejme, že ještě ne) film připomíná jak jeho romantiky za posledních cca 12 let, tak promyšlené "psychothrillery" typu Match Point, Kassandřin sen nebo Iracionální muž. Toto se Woodymu opravdu povedlo a vůbec se nebudu bránit jeho případnému dalšímu filmu.

Tak toto se nepovedlo. Tvůrce dosud alespoň průměrných, ale divácky úspěšných komedií (Bábovky, Po čem touží muži 1+2, Ostrov) jako by nevěděl, jestli chce natočit sci-fi, parodii na agentské filmy, melodrama ve stylu E.T. či Starmana, anebo vesnickou komedii á la Troška. Terezy Ramba mi bylo vysloveně líto, že po Buď chlap! šla do ještě o řád horšího "podniku". Kikinčuk zde předvádí stále totéž co v uplynulých 40 letech (viz Okresní přebor, Babovřesky...) a nezachraňují to ani ostatní. Líbila se mi jen scéna na hřbitově a nahlas jsem se zasmál u závěrečné scény na brněnském Svoboďáku. Jinak podprůměr.

Povedená a vcelku originální gangsterka s jednotou času a místa téměř připomíná divadelní hru. Chytrý scénář zase částečně připomíná tu Gaunery, tu Road to Perdition. Rylance je pro hlavní roli jak ušitý :-), zatímco v poměrně krátké roli gangsterského bosse jsem očekával mnohem vyšší "šarži" než málo známého (byť dobře hrajícího) S.R.Bealeho. Zajímavé ve svých rolích byly i obě ženské představitelky. Vzhledem k tomu, že u G.Moorea jde o režijní debut (předtím scenárista Kódu Enigmy), nezbývá než zatleskat.