charles3

Vcelku průměrná podivnost - od žánru přes stupidní český název až po herecké obsazení. Nechápu, proč se k tomuto propůjčili Firth, Everett nebo Fry. Nedočkal jsem se vysvětlení či nějaké pointy z toho, že ředitelku hraje chlap. Nicméně za místy drsnější humor, narážky na jiné filmy, pár známých dívčích tváří (G.Arterton, J.Temple, naše T.Srbová) a zápletku s loupeží si to *** zaslouží.

... aneb Jak chudý k ještě větší nouzi přišel :-) Sice mě odradily poslední viděné filmy Sordiho (Vysoká karetní hra, Ve službách mafie, Il diavolo a hlavně Můj syn Nero), ale po shlédnutí povídkové komedie Do postele vždy a ochotně mě zajímalo, co zajímavého mohl Dino Risi natočit o 20 let dříve. A nelitoval jsem. V podstatě jde o velmi zdařilý mix neorealistického dramatu, černé komedie a milostného příběhu, a to s permanentně aktuální problematikou. Navíc v kostce zachycující italské dějiny ve 40. a 50. letech minulého století. O to více mě překvapilo, že některé zachycené jevy jsou aktuální po více než 60 letech i u nás. U řady scén jsem se musel smát nahlas (např. večeře v domě přívrženců monarchie) a snímek tímto pasuji za svůj dosud nejlepší film se Sordim. O to více mě teď zajímá jeho dosud nejlépe hodnocený (a u nás dosud málo známý) snímek Měšťáček. Hlavní ženskou představitelku Leu Massari jsem předtím (ne)zaregistroval ve Strachu nad městem a Sedmém terči, Franca Fabrizio (Silviův přítel) v Piti piti pa a v Úctyhodných lidech.

Ventura ve své nejlepší formě, výborně mu také přihrávají Guiomar, Lanoux a Rich, jenom Dewaere mi tu přišel jaksi otravný. Škoda "atraktivnějšího" českého názvu, ostatně přesně stejně dopadl o 20 let později i výborný Mannův Heat. Od režiséra Graniera-Deferreho mám rád dřívější Kočky, Klec a především Heroin, po Souboji jsme u nás ještě mohli vidět jeho stejně zdařilé kriminálky Muž se stříbrnýma očima a Utonutí zakázáno. Autor hudby Sarde tentokrát lehce zklamal, ke svým zdařilejším filmům se tímto ani nepřiblížil. Jinak jsem ocenil sympatický konec-nekonec a původní kinodabing ze 70. let v režii Víta Olmera. Tuzemská kinopremiéra byla v dubnu 1979.

Zajímavá kombinace teenagerovské komedie, fantasy a melodramatu. Julii GT chci po tomto filmu vidět v nějakém dalším filmu, ideálně v roli někoho zcela zdravého. Objektivně je to u mě 70 %, ale za originalitu námětu zaokrouhluji nahoru.

Vcelku průměrná komedie, ve své době uvedená i v čs. kinech (1976), tehdy lákala diváky svým lehce nemravným námětem. V hereckém obsazení se kromě Galabrua neobjevil prakticky nikdo tehdy známý. Nicaud byl v té době k vidění pouze ve filmu a TV seriálu Tajuplný ostrov, Joanneau jenom z pár vedlejších rolí. U Giraulda jde o jeden z nejslabších filmů z jeho filmografie. Jen v 70. letech šly v našich kinech jeho mnohem zdařilejší komedie Četník ve výslužbě, Jo, Řidičský průkaz, Domovník, Stepující stonožka a především Svatý rok. Objektivně asi 53 %, takže zaokrouhluji na ***.

Zajímavé drama o pravdě a lži, imigrantech, dezolátech a populistech. Film klade dobré otázky, na které však nedává všechny odpovědi. Zajímavé protirole dřívějšího Palacha (V.Zavadil) nebo K.Dudové. A závěrečná česká hymna, zpívaná před čerstvě integrovanými imigranty, působí téměř ironicky.

Vcelku zábavná povídková komedie, jejíž jednotlivé příběhy mají (když nic jiného) svůj název, začátek a dokonce i konec s vtipnou pointou, což u podobných filmů nebývá vždy pravidlem (stačí vzpomenout Pasoliniho Trilogii života). Tento filmík mi ještě přes shlédnutím vzhledem k produkci, žánru a jménu režiséra evokoval dřívější, mnohem lépe hodnocená i obsazená Nová strašidla. Ovšem po shlédnutí a pečlivějším přezkoumání Risiho filmografie jsem usoudil, že jde spíše o napodobeninu jeho ještě starší (a mnou dosud neviděné), rovněž devítipovídkové komedie Bláznivý sex, jenom Gianniniho zde nahradil Dorelli. Jeho partnerkami jsou zde střídavě Laura Antonelli a mně dosud neznámá Gloria Guida, která tímto filmem bohužel prakticky ukončila svou hereckou kariéru. Z povídek bych vyzdvihnul tu s arabským šejkem, jejíž pointa mě překvapila hned třikrát :-) Nelíbí se mi jen český název, byť vcelku odpovídá italskému originálu.

Trochu nesourodá směs lechtivé komedie a melodramatu s poněkud nefunkční hudbou jindy dobrého P.Sardeho. Lautnerovi, Veberovi, Richardovi i Miou-Miou už se povedly lepší filmy, tento patří navzdory k lákavému námětu k těm slabším. Naproti tomu jsem si tu víc užil role Mariella, Jugnota, Guybeta a Saint-Cyrové. Uděluji (vzhledem k tématu) symbolických 69 %, takže zaokrouhluji dolů na ***.

Vcelku průměrné, ale zručně natočené béčko, jenž je americkým remakem mně dosud neznámého (ale o dvě třídy lépe hodnoceného) francouzského originálu. Navíc od mně dosud neznámého režiséra a s mně dosud neznámými herci. Dobrá kamera, ale místy divný střih, znesnadňující orientaci v akčních scénách. Soundrack jak z osmdesátkových kriminálek. V podstatě poněkud nesourodý mix policejního thrilleru a buddy komedie, kde navíc s postupem děje přestává být zřejmé, kdo je zde vlastně hlavním hrdinou.

Béčkový eurowestern s áčkovým hereckým obsazením od režiséra mé oblíbené Vzpoury na lodi Caine. Scénář mi přišel takový jednoduchý až odbytý, podle stejného autora předlohy byl předtím natočený o třídu lepší western Hondo. Ústřední píseň mi evokovala americké westerny o dekádu starší. Jinak celkem fajn. Connery zde účinkuje rok po (dočasném) přerušení jeho základní bondovské série, Bardotová 5 let před svým ukončením herecké kariéry a van Eyck rok před smrtí (a svou poslední rolí v Mostu u Remagenu).