Thalin

Ani jako dítě jsem tenhle film moc nemusela. Sice tam byly vcelku zábavné chobotnice, ale jinak na mě ten film vždycky působil lehce pochmurně a smutně. Ale ne zrovna v dobrém slova smyslu.

Spíše podprůměrná socialistická taškařice o jednom omylu a chaosu jedné rodinky. Že by se u toho člověk nějak extra nasmál, to se moc říct nedá.

Skvělá komedie o strastech studentského života.

Stará banda opět na sněhu a snaha následovat slávu prvního dílu. Leč marně. Vyčichlé hlášky a opakování kousků z jedničky, nudný děj a otravné postavy. Ve filmu se nenajde originální nebo zapamatovatelná replika, jen tahání starých fórů z prvního dílu a jediná vtipná scéna je, jak se Kopta vymázne na skokánku. Naprosté vaření z vody a zbytečnost.

Tenhle krátký anime počin jsem viděla před lety a do teď nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu to dost balancuje na určité hranici, na stranu druhou je to prostě jen znepokojivé a v hlavě člověku řve jen "úchyl". Celé to navíc působí depresivně a nedotaženě. Chápu tu snahu ukázat vnitřní boj, kdy se tomu celému brání, ale zároveň se ke své sestře víc a víc přibližuje, ale celé je to pojaté jakýmsi znepokojivým způsobem. Což asi ani jinak nejde, jsou to to sourozenci a moc dobře to ví tak kdo by to podporoval? Faktem ale zůstává, že až na pár okamžiků je tohle anime neskutečně utahané a vcelku o ničem.

Skvělá hra na kočku a myš a souboj geniálních mozků. Celý nápad s deníkem je rozhodně zajímavý a to, že má svoje pravidla, ho dělá zajímavějším a nebezpečnějším. Začátek mě rozhodně bavil víc. Byla jsem napjatá, zajímalo mě, co přijde dál a Light i L mi přišli jako dva geniální cvoci, jen každý jiným způsobem. Pak to Lightovi vleze na mozek, objeví se Misa a on mi začal jít neuvěřitelně na nervy. Bavil mě tu hlavně La jeho přemýšlení a cpaní se sladkostmi. Ale hodně zachraňují scénky s andělem smrti a jeho posedlostí jablky.

Gintama mi ze začátku přišla jen jako praštěnost s flegmatickými postavami které občas něco plácnou a obřím psem. Ale postupně jsem do toho začala víc vidět a všímat si těch detailů, ale i naprosto očividných gagů a fórů. Je skoro až neskutečné, kolik parodických prvků se sem povedlo nacpat a jak dobře to funguje. Některé fóry mi sice unikaly, ale to je spíš mými mezerami v anime, protože jsem prostě neviděla vše na co se zde naráží. Má to sice nějaké slabší díly. kolikrát jsem si až říkala, že jsou o ničem, ale zase se to vyrovná opravdu dobrými epizodami. Rozhodně patří mezi velice málo anime, které mě fakt pobavilo a rozesmálo.  ničím se nepáře, strefí se do čehokoliv a jak normálně nejsem trollingu nakloněna, tak i když tady to bylo tak očividné, ale tak dobře zpracované, že mi to vždycky zvedlo náladu. Už jen tím, jak roztodivné postavy občas seriál nabízí a všichni se tváří, že je to normální nebo si z toho regulérně utahují. Rozhodně nejvíc mě vždycky pobavila přestřelka s domácí a hádky o nájem a střety s četou neschopných hlídačů pořádku s jejich šéfem v čele.

Chobits pro mě bylo prvním setkáním s anime. A nebylo to nejsnazší. Díly jsem hledala na obsahově ještě vcelku omezeném youtube a každou druhou frázi jsem si musela překládat, protože titulky byly jen v angličtině a tu jsem ve třinácti měla na mizerné úrovni. Trvalo mi to než jsem došla na konec. Místy naivní, místy zase mrazivé, jindy infantilní, jindy vážné a roztomilé. Tak na mě to anime celé působilo. Někdy mě Chi svým hloupoučkým výrazem štvala, jindy jsem ji zase zbožňovala. Sice to v podstatě nějakou tu pointu a rozuzlení dá divákovi až prakticky na konci a jinak je to spíš takové roztomilé koukání,  ale mě to stejně bavilo a zřejmě zažehlo mou lásku k anime.

S nostalgií vzpomínám, jak mě v pubertě tohle anime bavilo, sháněla jsem s ním pracně merch a klepala se na každý díl. Jistě, je to místy dost naivní a schválně to tlačí právě na ty holčičí fanynky Zera a milostného trojúhelníku, na který se tu pořád naráží. Yuuki samotná mi nikdy moc k srdci nepřirostla. Vlastně mi přišla spíš otravná a vůbec ne tak zajímavá, jak se všichni kolem ní tváří. Což se nedá říct o mužských protagonistech anime, kteří měli mnohem propracovanější osobnost. I když možná zbytečně moc rádoby záhadnou. Kdo mě tu ale bavil určitě nejvíc, byl ředitel\adoptivní otec Yuuki. Pošuk, ale zábavný a když o něco opravdu šlo, dokázal přepnout na vážnou notu. Není to žádný vrchol anime, má mnoho vrtochů, nudných momentů a otravných postav, ale pro mě je to zkrátka nostalgická záležitost.

Klasická komedie pro puberťáky, plná klišé a rádoby vtipných zvratů. Člověk se na to nemůže dívat očima dospělého, jinak je to samozřejmě kravina na entou. Očima puberťáka, tak dvanáctiletého, je to odpočinková komedie s písničkama, hezounkem a samozřejmě nesmí chybět trhlá hlavní hrdinka, která si ani po letech nevšimla, že ji nejlepší kamarád miluje a musí potkat blbečka, aby jí to došlo. Hromada klišé a kýčů, ale pro děcka to asi stačí.