Thalin

Mě tohle anime baví. Je předvídatelné, stereotypní a občas přehnané? Je, ale nic jiného od typu tohoto příběhu nečekám a tohle zpracování mě baví a jednou za čas si to celé dám, jako takovou naivní oddechovku. Ajuzawa by sice nemusela být pořád drsná jak šmirglpapír a nepovažovat kluky jen za prasata a paka na který je třeba si pořádně došlápnout, ale klidný a úsečný Usui to zase vyrovnává. Je to sice trošku zbytečně natahované a někdy to řeší zbytečnosti a pravé otázky ne (proč sakra žil Usui sám?), ale jinak je to přesně ta sladká a humorná blbina, kterou od toho divák čeká.

Skvělá zábava a oddychovka, kde si snad každý najde oblíbence a každá postava umí zaperlit. Rodina řeší každodenní problémy i absurdity se skvělým humorem a vsuvky v podobě rozhovorů tomu dodávají lehkou originalitu oproti jiným komediálním seriálům o trhlých rodinách. Celé je to sympatické, odlehčené a i přes to, že každý člen rodiny je úplně jiný a svým způsobem ujetý, tvoří takový podivný pevný základ pro fajn zábavu.

Autentické, doslova mrazivé a člověk si jen pokládá otázky, jak by se asi zachoval? Pustil by se do svých kamarádů, kdyby na tom závisel život? Za sebe musím říct, že ano a to jsem už sakra dlouho výhradně kytkožravec. Ale když není zbytí? Mrtvým už stejně nepomohli, i když chápu, že jako věřící je  asi tahle morální a etická otázka trápila víc. První zpracování si pamatuju, ale nepřišlo mi tak silné. Asi i proto, že se tam ten nucený kanibalismus neřeší tolik. Modernější zpracování samozřejmě lépe vypadá a přidává tomu i fakt, že je nehráli žádní známí herci sesbírání všude možně po světě . I když se mi, až na pár výjimek, začali po chvíli plést. Protože s přibývající špínou a vousy si byli chlapci dost podobní.  Kamera i výprava se tu taky vydařila. Stopáž je sice dlouhá, ale tady mi to nepřišlo až tak zdlouhavé, jako u jiných filmů natahovaných přes dvě hodiny. Ale tak půl hodinu bych tomu i tak klidně ubrala. Jinak jsem ale dostala, co jsem čekala.

Dost průměrná rychlokvaška s dějem, u kterého si divák říká, jestli to má být nějaká podivná alternativní historie, pohádka nebo si tvůrci z člověka regulérně střílí. Je tam takových děr a kiksů, že v půlce filmu už je  protáčíte oči. Kráska v nesnázích je sice docela kočka, ale to už film nezachrání.  A totálně to zabíjí český dabing, kdy dospělé herce mluví snad desetiletá děcka. Celé to působí jako nějaká snaha natočit výpravný film s týpky v bederních rouškách, "bohy" a mamuty, ale je to jen jedna veliká zbytečnost.

Chápu, že je inspirované skutečností, ale to pojetí mě moc nezaujalo. Má to sice pár vtipných a i dramatických chvil, ale mezi hlavní protagonisty jako by nebyla žádná chemie. On mi většinu času přišel spíš trapný než vtipný a ona na mě působila hystericky. Nechápala jsem ten jejich vztah a neseděli mi k sobě.

Film má sice zajímavý nápad, ale přišlo mi, že je tu po chvíli upozaděn na úkor celé romance. Přitom by se to dalo tak moc rozvíjet a vymyslet na to téma tolik šíleností nebo dramatických momentů.

Důkaz, že veliký film nepotřebuje ani obří rozpočet, ani kvantum celebrit (Tady byli mnozí teprve v začátcích). Stačí dobrý námět a skvělé zpracování a film si vystačí i s málem. Prostředí psychiatrické léčebny tomu všemu dodává ten správný ráz a herecké výkony to jen vyzdvihují výše. Vůbec mi nevadí, že je tu oproti knize změna a není to z pohledu náčelníka, takhle je to skvělé. Celé je to surové, je v tom pomíjivá radost i beznaděj a hlavní sestra je perfektně zahraná mrcha. Není co vytknout.

Tenhle seriál je opravdu buď a nebo. Buď vám to bude připadat skvělý, vtipný a neotřelý a nebo u toho budete vrtět hlavou a vzdáte to, přesně jak tu padlo. Já to měla tak na hraně. První díl jsem nepochopila a říkala jsem si, o co teda jde? Mafie skrytá v maid café, fajn a dál? Dál asi nic, protože jsem to moc nepochopila ani s dalšími díly. Přišlo mi, že se vždycky ukázal nějaký problém, kavárna se ocitla pomalu na pokraji krachu a šéfka se hroutí a hledá východisko a pak se to vlastně nějak vyřeší samo. A takhle dokola. Přiznávám, nedokoukala jsem to celé, protože mě tenhle koncept prostě vůbec nechytil, ale za těch pár dílů jsem tam nezaznamenala nějaký posun. Místy to bylo hrozně na sílu a přehnané (pokorná šéfka na mě byla prostě silný kafe ujeté podřízenosti), v některých chvílích jako by si to z toho všeho střílelo a v jiných se to bere hrozně vážně a být maidka je vlastně poslání a je třeba tomu vše obětovat. Třeba přihlížet, jak kolegyně s klidem vystřílí konkurenční kavárnu přímo na ulici. Všem to bude fuk a holka si druhý den klidně jde na šichtu, jakoby nic. Postavy mě taky nezaujaly. Sice je to takové neotřelé, vidět ty holky, co jinak ve zvířecích ouškách poskakují před incely a zastydlými panici v kavárně za doprovodu stupidních hudebních čísel, jak se pak ohání zbraněmi a vrací se ze šichty zašvihané krví, ale není to tak super, aby mě to u seriálu udrželo déle jak do poloviny.

Přijde mi, že tenhle film mnohem víc předchází jeho pověst než jeho kvality. Do dnes jsem znala akorát v mnoha filmech parodovanou scénu s hláškou "Jmenuji se bla bla, připravte se zemřít bla bla." a čekala jsem teda mnohem víc, od tak slavné "pohádky". Ať je to klidně parodie, ale osobně jsem se pousmála možná tak jednou, když se z hlavního hrdiny stal pomalu hadrový panák, ale jinak mi to vtipné nepřipadalo. Možná kdybych to viděla jako mladší, ale teď tu oblibu opravdu nechápu. Nejspíš nízký rozpočet způsobil, že to vypadá lehce lacině a ty prkenné herecké výkony jsou teda vážně něco. Navíc mi přijde, že to má celé utahanou atmosféru a žádnou jiskru. I když na poměry té doby to asi na americkou pohádku jde.

Druhá série není vlastně horší než první, ale něčím mi přišlo, že to gradování osudů postav nejde tím správným směrem. Rue tu propadá čím dál víc jakési melancholii do které ji stahují drogy a tím stejným směrem mi připadalo, že se ubírá víc postav, jen ne skrz fet. Jules, která mi ze začátku a celou první sérii připadala jako snad nejlepší charakter se tu změnila v postavu, která mi těžce lezla nervy a vlastně se mi začala svým chováním a přístupem k ostatním znechucovat. A takhle jsem to vlastně měla s většinou postav. Propadaly se někam hloub, sice to mělo dramatický ráz a občas přišel i nějaký ten šok, ale přišlo mi to hrozně depresivní. Jako by najednou všechno bylo všem jedno a nechali se stahovat těma sračkama hloub. Jakoby záměrem seriálu nebylo to nějak prezentovat a řešit, ale spíš jen to prezentovat jako něco, co je vlastně normální a místy až super, podané artovým stylem, takže braní drog a nezřízené sexuální eskapády jsou tu vlastně rádoby oku lahodící.  Už to asi na mě bylo moc temné a přišlo mi, že postavy se nikam pořádně nevyvíjí. Spíš naopak.