Rover

Zajímavé především z hudební stránky - obsahuje cca 10 songů napsaných Lisou a Pieterem pro samotný film Ali, nakonec však nepoužitých. Jde vesměs o výborné věci na pomezí soulu, jazzu a world music.

Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun).

Zase jeden snímek, u kterýho jsem na vážkách ohledně hodnocení. Odzbrojující vizuálně-zvuková stránku by mohla vydat na pět hvězd, zbytek se však pohybuje v průměru. Líbilo se mi, že Drive se pohybuje na hranicích žánrů i diváckých očekávání. Záběry na noční město a vlastně i staromilský způsob natočení celého filmu mi přišel velmi mannovský, nejednou jsem si vzpomněl na Collateral, ale i na Heat. V kině je Drive jednoznačně zážitkem, doma už to bude pravděpodobně horší. PS: líbí se mi Rentonův postřeh o charakteristice hlavní postavy, vidím to podobně. HUDBA: Cliff Martinez - jednoznačné pozitivum filmu, na kterém se shodne snad velká většina diváků. Po dlouhé době vznikl soundtrack, který si s radostí pustím. (PPS nevim, o jakym vedru v sále mluvíte, hned jak se spustila klimatizace, tak jsem byl v poho-- ale asi to bude tim, že jsem seděl ve druhý řadě, takže to pálilo přímo na mě)

Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře).

Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie.

Na tohle se budu muset podívat co nevidět znovu... tenhle film totiž nenápadně aspiruje do mé topky! :) Zhlédnu a napíšu více... prozatím k hudbě: skvělá - třeba Patrick Wolf.

Shelter je taková vcelku pohodová letní romance jejíž kouzlo podporuje často do slunce zaměřená kamera, surfování, pláže a letní lásky... Přes všechnu tu pohodu má tento film v sobě i něco dojemného - realistické představení nelehkého vývoje jednoho kluka, který poznává pravou lásku. Romantický slaďák, který na mě však fungoval dokonale. HUDBA: J. Peter Robinson - originální hudby je pomálu a vlastně ani moc originální není :-) Nezávislost produkce plně koresponduje i s použitou hudbou - většinu obstarávají alternativní písničky.

Musím uznat, že natočené to bylo vážně bravurně a strašně zajímavě (nejvíc mě asi šokovaly mladý kachničky mandarínský; výborně jsem si užil moje milovaný rajky). Co mě trochu rozčilovalo, bylo zaměření na velké savce, který mě prostě nikdy moc nebavili, daleko radši bych pozoroval dění v deštným pralese, než na savaně. Mluvený komentář byl často zbytečný a spíše otravný svým apelativním vyzněním (zlý lidé oteplují planetu a lední medvědi umírají - imho je to jen změna etap, nejsem odpůrcem ani zastáncem globálního oteplování, ale svádět na něj všechno mi přijde přitažený za vlasy). HUDBA: George Fenton - ta mě vyloženě otravovala svou prvoplánovostí ("zlá" hudba u útoků predátorů, "smutná" u umírání zvířátek nebo "komediální" u chudáků tučňáků).

(1., 2. a 5. řada)

Jako intro k počítačové hře možná dobré (i když by se jistě našla i technicky kvalitnější), jako krátkometrážní film nikoliv.