Rover

Už to tady padlo mnohokrát - první díl navnadil, další opravdu hodně nudily. Nejhorší na seriálu je nemožnost oblíbit si jakoukoli postavou, natož se s nějakou ztotožnit. Perfektní jsou samozřejmě zombíci - opravdu realističtí, až mi naskakovala husí kůže. Ale to je trochu málo. Doufejme, že příští série se trochu vzchopí - vůbec by mi nevadilo, kdyby současní hlavní hrdinové zemřeli a přišli noví... Tak druhá série byla chvílema i na jednu hvězdu, ale několik posledních epizod se vyšvihlo, takže si seriál stále drží tří hvězdičkový statut. Třetí série skončila ani nevím jak, ale naštěstí navázala na pozitiva předchozích řad a dokázala tak celý seriál pozvdvihnout na čtyři hvězdy. Jen by to už konečně chtělo posun někam jinam... Čtvrtá série konečně děj posouvá dál (ovšem až po zbytečně dlouhé době). Ubývají kvalitativní výkyvy a seriál si drží nadprůměrné hodnocení. Protřídění osazenstva seriálu je jen k dobru věci a závěrečná změna lokace slibuje mnohé. První polovina páté série byla zatím snad nejslabší částí celého seriálu. Zbytek řady to naštěstí zachránil a poslední epizoda patří mezi nejlepší vůbec.HUDBA: Bear McCreary - úvodní téma mě docela baví (přijde mi takové postapokalyptické), zbytek je hodně velká nuda. Ovšem na konci druhé série se objevují nové motivy a jsou opuštěny klasické nástroje na úkor elektronických - tzn. plus. Později se hudba vrací ke "kvalitám" první řady a hudba tedy rozhodně není tím, co by celému seriálu přidávalo plusové body.

Tron: Legacy je zásupcem filmů stvořených pro kino, pochybuji, že kdybych ho viděl doma, tak dám tak "vysoké" hodnocení. Je sice fajn, že film dějově i vizuálně navazuje na původní film, nemusí se to ovšem dít tak okatě. Hned po zhlédnutí jsem si totiž staršího Trona pustil pro osvěžení a skoro mi až přišlo, že nový Tron je vykrádačka, a to někdy i celých vět ve scénáři. Scénář je kapitola sama pro sebe. Uznávám, že to není film, který má uhranout příběhem, přesto to na mě bylo trochu málo... Hodnotím hlavně vizuální stránku, která je úchvatná. HUDBA: Daft Punk - zdaleka né tak dobré, jak jsem očekával dle reakcí. Samostatně nefunguje vůbec, skoro až nudí.

Inception je lepší mainstream, což vlastně není nic špatnýho. Je to s ním podobný jak s Avatarem, akorát že mi zde chybí ta ohromující vizuální stránka jako na Pandoře. Nolan natočil strašně překombinovaný, ale bohužel i částečně předvídatelný film (začínáme koncem, úplný závěr jak vystřižený ze starších Kingových románů). Moje sny jsou tedy daleko barvitější a snad šílenější, ale chápu, my jsme se pohybovali jen v těch, které stvořily architekti, nebo ne? Film byl na mě možná až moc zmatený... Inception u mě nemá šanci na vyšší hodnocení už jen kvůli těm pitomým děckám, kvůli nimž se vlastně všechno děje. Plus znamenají hlavně ženské role - Page a především Cotillard (milující, ledová, zlá, něžná). HUDBA: Hans Zimmer - hned na začátku to rozjíždí těžce depresivní dunivou notou, líbila se mi. Ovšem po několikátém opakování méně a méně. Hudba hraje takřka nepřetržitě a podílí se na celkové atmosféře filmu hodně velkou měrou. Kdyby Zimmer nebyl recyklátor (vy jste snad ve main theme (?) neslyšeli Nymana? a jedné z přestřelek Briana Ena z Heatu?), mohl to být vcelku povedený soundtrack. Takhle z toho je jen líbivá, a jistě všemi milovaná, kýčovina hrající si na umění.

Agoru hodnotím za lepší tři hvězdičky už jen proto, že mě skoro nenapadá, co bych měl komentovat. Film je snad perfektně zvládnutý, docela i autentický (jen na mě ta architektura působila možná moc monochromně), ale hlavně obsahově originální. Asi jsem jinde neviděl, že by bylo křesťanství zpodobeno tak negativně jako tady. Což je rozhodně plus, alespoň jsem si hlouběji uvědomil, že za zástěrku náboženství, ať už je jakékoli, se schovají veskrze negativní pohnutky vždy. Otázkou je, zda to my můžeme po více než patnácti stech letech pochopit - myslím, že ne. HUDBA: Dario Marianelli - ve filmu hodně zapadla, jediná zapamatovatelná je zpěvačka snažící se napodobit Lisu Gerrard, vtipné. Hudba o ničem.

Podle reakcí zahraničního publika Niki uchopila látku vcelku odlišně, než ji zamýšlela autorka předlohy Elizabeth Knox. Já jsem ale knihu nečetl, proto jsem k filmu přistupoval s čistým štítem. Na úvod musím zmínit, že Niki je moje oblíbená režisérka, Keisha oblíbená herečka a Gaspard oblíbený herec - o nějaké objektivitě tedy nemůže být řeč. Rozvláčně působící film nezapře předchozí zkušenosti režisérky, které zúročila především v práci s kamerou, v pozornosti přírodním scenériím a v precizním vedení dětských herců. Film místy působí až jako dokument o členovcích nebo o práci na vinohradě - tyto pasáže jsou charakteristické hbitějším střihem a detailními záběry. Jak říká sama režisérka, chtěla se pustit do něčeho zcela odlišného, než co předvedla v předchozích filmech, proto se nemůžeme divit, že Vintner's Luck je přijímán přinejmenším s rozpaky a obávám se, že upadne v zapomnění (prakticky se nepromítal, v Austrálii již vyšel na DVD). Mě zaujal především velmi skromně až romanticky naznačený vztah mezi Sobranem a Xasem (pasáž na půdě je opravdu nádherná), stejně tak až SofioCoppolovské herectví. Film, který jsem zdaleka neviděl naposledy. HUDBA: Antonio Pinto - až opovážlivě melancholická a jednotvárná hudba skvěle podporuje snovou atmosféru filmu.

Docela podařený český dabing - "Snědlo mu to hlavu, jako by to byl nějaký... perníček!" nebo "Přineste mi oplatky, umírám hlady" (sanitářka právě přijela s pacientem). Jinak hodně šílený film a chvílema i docela nechutnej... což beru jako plus. HUDBA: Richard Band - klasická osmdesátková.

Všechno dobré z předchozích dílů zničeno, vše špatné zdůrazněno. Třetí Hellraiser je nudná kravina, nelogická slátanina, která mě pobuřovala a urážela. Noví cenobité (uplně náhodně vzniklí z těch, na které se zaměřovala kamera při jejich smrti) WTF? Jedna hvězdička za docela dobrou nemocniční epizodku. HUDBA: Randy Miller - po předchozích povedených soundtracích od Younga působí počin Millera jako hodně velký podprůměr, možná až odpad. Neoriginální, nudné skladby, ale hlavně nový hlavní záporný motiv, který je uplně o ničem a původním disharmonickým akordům nesahá ani po kotníky.

Oproti prvnímu dílu má dvojka zásadní nedostatek - chybí totiž to očekávání, překvapení z toho, co přijde. Už víme, že existují Cenobité, že nejspíš uvidíme lidi bez kůže atd. Pocit znepokojení z jedničky je ve dvojce upozaděn, přesto má film zvláštní atmosféru zla. Julie prostě je ďáblice a doktor Channard zvrhlý šílenec, nehrají si na to, žijí tím. Ovšem zklamalo mě už to, že na začátku byl převyprávěn příběh z jedničky a tím jsem nabyl pocitu, že se dívám na film pro blbce. Tenhle pocit naštěstí odezněl a já si mohl docela dobře užít monstrózní fantazii tvůrců efektů a výtvarnou inovaci designérů a animátorů, která připomíná skoro až Švankmajera. Hlavně díky vizuálu si film podržuje některé kvality z prvního Hellraisera. HUDBA: Christopher Young z části navázal na svou práci pro první díl, zčásti přichází s novými motivy - hudba působí lehce nesourodě, což ale není na škodu. Škoda jen trochu nevyužitého potenciálu z jedničky (téma u Cenobitů prostě bylo lepší tam).

Další z filmů, kde zdánlivě pomalý až nudný rozjezd je nutný pro plné pochopení toho, co se bude dít následně. Hellraiser je potěšením hlavně v tom, že divák zde není v pozici hloupého děcka, kterému se musí vše vysvětlovat, což u hororů není zdaleka samozřejmostí. Líbilo se mi propojení rodinného dramatu, milostného příběhu a hororu. Přičemž hororová složka byla skutečně velmi povedená - podsvětní příšery jsou prostě strašidelný a hnusný, přitom nevypadají vůbec nereálně. Trochu negativní skutečností je absence postav, se kterými bych se ztotožnil nebo které by mi byly nějak více sympatické (asi by vyhrál čelistnatec-cvakač). HUDBA: Christopher Young - S filmy podobných žánrů má zkušenosti a dokázal je využít. Zapamatování hodný je zejména disharmonický akordový motiv, který navozuje atmosféru v přítomnosti pekelné společnosti. Pro mě má tento motiv ještě osobní význam - od puberty ho slýchávám v intrech skupiny XIII. století a vždycky jsem si říkal odkud to asi je...

Mučení filmem.