Rover

Klub rváčů jen potvrdil moji domněnku, že rok 1999 byl filmově něčím výjimečným. Bylo to snad apokalyptickou náladou konce milénia? (podobně jako třeba na konci 19. století ve Vídni?) Rozhodně David Fincher (první film, co jsem od něj viděl...ano, Sedm jsem viděl až posléze) dokázal skvělou práci. To samé i herci (Helena Bonham Carter se definitivně zapsala mezi mé oblíbené herečky, ona je tak svůdná, přesvědčivá, démonická, no prostě skvělá!). Přiznám se, že jsem asi v půlce filmu uvažoval, že ho vypnu...další bezvýznamně aplikované násilí, tentokrát s puncem odcizenosti nebo revolty. Jenže poslední půlhodina rozhodla, tak silný zážitek jsem neměl opravdu dlouho, rozuzlení bylo hodně překvapivé, o to víc jsem si ho vychutnával...HUDBA: Dust Brothers -hudba velkoměsta, bez výhrad...

Skvěle udělaný dokument o Lise Gerrard. Intimní zpovědi jí samotné i většiny lidí z jejího okolí, jejich spolupracovníků... Plus skvělé živáky (u jednoho mi zvlhly oči dojetím nad jejím úžasným přednesem). Ona je osobnost, nejen hudebně, ale i názorově. Doporučuju všem, upřímně.

Studentka dějin umění se stane modelkou (chachá), to jsem si nemohl nechat ujít. Kim nemá na výběr a zastoupí svou sestru (dvojče) v roli světově známé modelky. Kim však nezapře své uměleckohistorické nadání a začne zkoumat um. díla v Paříži (její znalecké metody jsou tím nejvtipnějším na celém filmu ). Proboha, ten film je z roku 1994 ?? jsem si myslel, že to jsou tak 80. léta...HUDBA: Brent Barkman, Carl Lenox

Tak přesně takhle si představuju precizní zfilmování povídky Stephena Kinga. The Mist dopadla skvěle, nebojím se říct, že je to nejlepší horror SK převedený na plátno. A co Mlhu dělá tak výjimečnou? Právě to, že se hodně věrně (až na zprofanovaný závěr) drží knižní předlohy, a to jak v dialozích, tak ve výpravě, typech lidí atp... Velkým pozitivem filmu je i fakt, že zde vidíme samé takřka neznámé herce. Atmosféra je tak mnohem osobnější, hutnější a realističtější. HUDBA: Marku Ishamovi jsem tedy vůbec nevěřil (po tom, co předvedl v Nextu), tady však skutečně válí. Hudební složka je po celý film použita více než lakonicky, vše však vynahradí závěr, kde uslyšíme výborně upravenou verzi The Host Of Seraphim od Dead can dance. Hlas Lisy Gerrard dodá konci neuvěřitelnou poutavost a nemožnost odtrhnout se od záběru. Jakoby ta píseň byla pro film přímo stvořená, nebo jakoby se film točil podle ní...

Jedna polovina mé mysli by bez okolků dala plné hodnocení, protože nic takového nikdy neviděla. Druhá polovina by byla bez váhání pro odpad!, protože nic podobného už vidět nechce. Proto jsem se rozhodl pro kompromis, a Taxidermii dávám za tři. Koukal jsem jako u vytržení a nebyl jsem schopen rozeznat, co je skutečnost, a co je jen "naoko". Viděli jste někdy ve filmu skutečnou soulož, onanii, lidské vnitřnosti, nekontrolované zvracení? Já až teď... Největší problém je ale v tom, že jsem marně přemýšlel nad nějakou myšlenkou, či příčinou toho všeho. Žeby determinace rodiči? Nebo zkaženost komunismu? Nebo jen otázka lidské existence a bytí? jsem na vážkách...HUDBA: Amon Tobin - líbila se mi, jakoby se do filmu nehodila a byla dost alternativní a odvážná, tak to má být.

Tento film se natáčel v Polné. Několik mých kamarádů a známých je zde jako komparz (i já jsem se účastnil ;-)

Na první pohled klasická fantasy pohádka, kde figuruje chudý mladík královského původu, o kterém nemá ani tušení. Mladík má svou lásku a zaváže se, že pro ni udělá vše. Zaváže se, že ji přinese hvězdu, kterou právě viděli spadnout. Spadla však za Zdí. A za ní je jíný svět...Tento prvek mi trochu připomněl Vesnici, nebyl však tak absurdní... V druhém světě vládne umírající král a rozbíhá se velmi rafinovaný souboj o následnictví. Žije zde však i několik ježibab...pohádka pokračuje... Na Stardustu se mi líbil vtip, který prodchnul všechny scény, a milá parodie. HUDBA: Ian Eskheri - pro Vaughna dělal i hudbu pro Layer Cake. Tato je však diametrálně odlišná. Plně funguje klišé v podobě: jaký typ filmu, taková hudba. V Layer Cake nešetří elektrickou kytarou, elektronikou ani zpěvem, zde slyšíme orchestr, nějakou tu fantasy hudbu. Vše dovrší pitomá písnička u titulků. Ale, co naplat, účel spilnila dokonale...

Navazuje na první film a navazuje výtečně. "Stará" grafika se inovátorsky snoubí s nejmodernější do detailu propracovanou grafikou digitální. Co mě na GITS 2 rozčilovalo, byly dialogy...prostě mi přišly nudný a často zbytečný a vůbec mi nepomáhaly osvětlit, už tak složitý, děj. Ale konec byl perfektní a nečekaný...HUDBA: Kenji Kawai - opět to nejlepší, co může film nabídnout. Je japonštější, ale zároveň akčnější a "líbivější" než v prvním filmu. Každopádně - stojí za to vidět...

Ghost in the Shell je pro mě rozporuplný film. Na jednu stranu obdivuju krásnou animaci, na druhou se trochu ztrácím v ději a nedokáže vše kloudně pochopit. Některé dialogy mi přijdou zbytečné, jiné geniální. Líbí se mi, že na tak krátký film si tvůrci dovolili zařadit množství dlouhých záběrů na pulsující město budoucnocti, které jsou výtvarně velmi inovativně ztvárněné, každá akce vyvolá reakci a každý záblesk světla či nepatrný pohyb má nějakou příčinu i důsledek. HUDBA: Kenji Kawai - to nejlepší, co tenhle film, pro mně, může nabídnout. Minimalisticky užité perkusní nástroje spolu s výborným sborem vycházejícím z japonské tradiční hudby. Strhne na sebe veškerou pozornost a nenechá člověka bez odezvy v podobě husí kůže...

Trochu mě zarazilo, že televize upozorňovala, že pořad není vhodný pro děti a mladistvé. No, nevím, mně to přišlo právě naopak. Na tohle by se děti měli dívat, tohle by měli dávat v hlavním vysílacím čase. A ne ty stupidity, které dětem naservírují vše polopaticky a bezmyšlenkovitě. Tomuhle veledílu především nechybí vtip, je ho tu přehršel. Jeden za všechny - hadrová panenka Sally si radši povolí stehy a nechá svému trýzniteli svou ruku, než by u něj zůstala celá. HUDBA: Danny Elfman - půvabné písničky s nápadem.