Rover

Trochu vyžíračka Stephena Kinga, ale díky jinak vysoce nadprůměrnému thrilleru se to dá skousnout. Tenhle film se mi hodnotí celkem těžko, možná proto, že v paměti moc dlouho neutkví a člověk má pak problém vzpomenout si o čem to vlastně bylo, ale dal jsem 4 hvězdičky, tak se mi to asi líbilo.

Vtipná komedie o tom jak si Američani dělaj srandu sami ze sebe a celkem jim to jde. Nic víc nic míň…snad jen dobrej nápad s loutkami a výborně parodované americké filmové songy – hlavně ty romantické

Jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy viděl. Marně se pokouším najít nějakou slabinu, proto se radši zastavím u kladů: Anthony Hopkins – výborně zahraná postava, o které nepochybujete, že je nebezpečný psychopat, ale zároveň geniální člověk…v polovině filmu jsem se přistihl, že mu fandím. Jodie Foster – radost pohledět, v závěrečné scéně ve sklepě, se dá, hlavně díky výkonu Jodie, atmosféra strachu téměř krájet. Celkovému výbornému výkonu skvěle napomáhá i kamera nebo hudba. Filmový skvost….kdo neviděl, neuvěří.

Když se spojí dobrý režisér a výborná knižní předloha, musí vzniknout dobrý film. U Zelené míle to platí dvojnásob. Je zajímavé, že adaptace nehororových knih Stephena Kinga dopadají mnohem lépe než horory – stačí vzpomenout Vykoupení z věznice Shawshank, Podezřelou nebo Misery. … stojí za to vidět, vícekrát.

Neexistuje mnoho filmů, u kterých se rozesměju tak, že mi dělá potíže přestat…tento patří mezi ně. První záchvat smíchu jsem dostal hned na úvod, kdy Švankmajer svůj film uvádí a letmo pohlédne na zem, kde se plazí hovězí jazyk. Nijak ho to však nerozhodí a se znuděným oddechnutím pokračuje dál. Perfektně udělaný film a přesvědčivými výkony herců a skvělými, i když někdy možná samoúčelnými animacemi. Trochu mě zklamal jen Pavel Liška, který je snad schopen hrát pouze jeden typ postav… Jednoznačně jeden z nejlepších filmů roku 2005.

Tak takhle dobrý film jsem dlouho neviděl. Ještě deset minut po vyjití z kina jsem nedokázal zplodit smysluplnou větu. Třeštila mi hlavu a cítil jsem se šťastně i smutně zároveň. Nejvíc na mě zapůsobila kupodivu odsuzovaná japonská část filmu. Rinko Kikuchi je skvělá a navíc krásná (podobně jako Cate Blanchett). Šedivý a vrásčitý Pitt se taky jen tak nevidí. Bylo moc milé vidět, že maročané mluvili marocky, japonci japonsky a mexičané španělsky. Nejvíc mi na film snad sedí slovo hyperrealismus a to doslova a ve všem. Snad jen Bernál mi nepřišel nijak oslnivý. Jinak mě opravdu nenapadá, co bych Bábelu vytknul. HUDBA: Gustavo Santaolalla - perfektní - skládal ty kytarové pasáže (Iguazu už byla použita např. v Insideru), ostatní taky výborný - mexický pop a japonský pop (áj láv jú béjbí)