Tron: Dedičstvo

Chvílemi člověku přichází na mysl slova o ´triumfu filmového designu´, ale ta nuda vše spolehlivě přebíjí. Z 3D okouzlení jsem, coby divák, už dávno vystřízlivěl a nový Tron už nemá co více nabídnout. Ani příběhově, ani vypravěčsky, přízviska jako „strhující“, či aspoň „zajímavý“ v Kosinskiho světě nemají co dělat. Starý Tron jsem si užil nesrovnatelně více, i s jeho jednoduchou osmibitovou grafikou. (10.01.2011)

Vypravěčský fail, na blockbuster dokonce olbřímích rozměrů; Dude válí, ale kazí mu to nějaké mladé dřevo a navíc Dude samotný (omlazený); i Daft Punk se mohli víc odvázat; logika si rovněž dala svátek a všetečná zenová moudra mě chvílemi neskutečně iritovala ... Ale ono je to tak hrozivě podmanivé, působivé a strhující, že to TRONovi všechno odpustím a vzhledem ke všeobecnému rozdělení publika na dva nesmiřitelné tábory jemně nadhodnotím, přičemž výtkám protistrany rozumím a vesměs s nimi i souhlasím - ozajstná schizofrenie, viem, ale vážně by si měl člověk v tomhle případě udělat vlastní názor, více než u kteréhokoliv jiného letošního filmu ... (po rozležení přehodnocuji na plný počet s vědomím, že půjde o mé guilty pleasure) (21.12.2010)

Jestliže první Tron ve své době dokonale odrážel úroveň počítačů a úvahy o osmdesátkovém kyberprostoru, nový Tron hledá svůj smysl jen těžko, o to víc, že se snaží být jakýmsi pokračováním. Nemá ani jedno a svou existenci zdařile obhajuje pouze skrze 3D formát. Výklady, objevující v něm cosi hlubšího, mi připadají víc násilné a chtěné, než je skutečnost. Z tohohle kult nezaprší. (24.01.2011)

Unfuckingbelievably designérsky vycizelovaný kus srovnatelný v tomto ohledu i se Single Manem. Po těchhle dvou zkušenostech (TRON: Legacy a Single Man) bych zvedl ruku pro nařízení ukládající filmovým studiím při záměru točit film stojící především na vzhledu a jeho stylu svěřit režii někomu, kdo se v tom vyzná - ať už je to Tom Ford nebo Joseph Kosinski. Avatarovsky vytříbené 3D je pak už jen takovou třešinkou na dortu...no, to není úplně pravda, tou je Olivia Wilde, které obvykle nijak zvlášť nefandím, ale která mě tady zcela přesvědčila, abych se stal jejím obdivovatelem. Disney tedy možná není úplně mrtvý, i když si na radikála hraje jen tak pro formu v úvodu, aby mohl zapózovat, udělat opičku na Microsoft, a zase se šupem vrátit do hájemství popkulturně nekomplikovaného scénáře s předvídatelnými zvraty. K čemu sakra byl Cillian Murphy, který se na plátně objevil asi na třicet sekund, pronesl dvě ostré poznámky, ukázal jak je to hackování snadné (jako ostatně všichni v TRONovi), a bez jakékoliv dějové účasti zase zmizel? TRON: Legacy rozhodně není dokonalý film. K tomu mu po obsahové stránce nemálo schází. Neuráží vás ale mírou svých nedostatků a naopak svoje klady vytěžuje na sto procent a dává to divákovi zatraceně sežrat...a jemu (mně;)) se to líbí. Pro to, co se soundtrackem provedl Daft Punk (s 85členným orchestrem, jak tvrdí Wikipedie), kterému se stala jedna z nejujetějších oscarových křivd v dějinách, naprosto nemám slov. Tak nějak zhruba řečeno stvořil jeden z těch hudebních doprovodů k filmu, který dokonale obstojí i sám o sobě, a který se vždycky zvrhne z "no, dám si jen jednu skladbu" na "hm, sakra, to už to zase poslouchám tři čtvrtě hodiny?", přičemž ten čas můžete jen prokládat téměř orgastickými momentkami a vzpomínkami na Vangelise a další velikány nejenom elektronické a/nebo filmové hudby. Dokonale čistá a komplexní práce perfektně spojená s obrazem (ale jak jsem řekl, ten nepotřebujete), v němž je černá skutečně černá a bílá skutečně bílá. A v němž je bílý Michael Sheen neuvěřitelně uvěřitelným démonem, který se vytrhl ze stránek Shakespeara, aby posedl vaši USB mechaniku - nebo dnes asi spíš mobilní zařízení s bezdrátovým připojením, což už ale nezní tak dobře;) Jaká je to potom škoda, když musíte dát "jenom" 80% a uchechtnout se nad digitálním mladým Bridgesem/CLUem. PS: Prvního TRONa jsem viděl kdysi dávno, a jsem přesvědčen, že je to legendární záležitost...doufám, že další díl naloží se svým dědictvím se ctí a rozvine ságu ještě dál. (10.04.2011)

Splněná očekávání. Legacy navazuje na svého starého předchůdce ve všech ohledech a jde ještě dál. Spojuje výjimečně působivou hudbu, design a 3D prostředí v dynamický a rychle plynoucí film. Některé motivy mohou působit zbytečně (zen, iso, ....), ale jiné jsou naopak dovedeny k dokonalosti (design odrážející pokrok v počítačových hrách od prvního dílu a posedlost dokonalostí grafiky, sterilita počítačových simulací lidí i světů, obraz vs zvuk). Vloni byl Avatar působivý svými obrazy a živým světem, letos Tron exceluje svým počítačovým světem, v kterém se odráží současná móda/design (leštěné plochy většinou černé, kontrast s neony, v podstatě i hudba) i jeho vlastní sterilita/nefunkčnost/závislost na uživatelích. Stejně jako design a prostředí světa počítačů mě uchvátila i hudba a zvuky. Třeba scénu svlékání mladého Flynna bych si pustil mockrát už jen pro tu souhru podpatků krásných dam... V Tronovi je toho mnoho, ale stačí si vybrat a nechat se unášet zábavou do působivého finále... PS: jo třináctka, ta třináctka... Více zde. (22.12.2010)