Lachtaan

Zpočátku dosti rozporuplný návrat ke zcela primárním kořenům se nakonec dokázal vzkřísit. Vykořistění další pohádky, v tomto případě té nejznámější orientální, jsem já ocenil snad více než kdokoli jiný, i když bylo jednoduché, pro místy utichající oněhdy oblíbený seriál avšak hodně potřebné. A konec? Srdceryvné sbohem jedněm z nejpříjemnějších postav napříč všemi možnými dobrými i výbornými televizními seriály. 7/10

Ten, kdož kritizuje nový kabát OUAT z letošního podzimu, nejspíše přeskočil nesmírně kostrbatou sérii 5. Ani nevím, co bych k těmto 23 dílům sdělil, zkrátka jsem je přelouskal z nostalgie a pouta, které jsem si k seriálu vytvořil. A vzhledem k následující náloži částí 6. i současné sezóny jsem vděčný, že jsem nad Hádesem a Temnou Emmou nezanevřel. 5/10

Na tohle jsem čekal od samotného počátku samotného Once Upon a Time. V momentě, kdy jsem spatřil hranou verzi Elsy s Annou, nemohl jsem od nich spustit oči a pevně jsem doufal, že jsou tyto krásné herečky také schopny zajímavě a trefně ztvárnit oblíbené charaktery z oslavovaného pohádkového muzikálu. Nakonec jim patřící polovina téhle sezóny nebyla ničím přeborným, jak jsem předchozích 60+ dílů očekával. Avšak pozadí, které opět paralelně vysvětlovalo nejen Emminu minulost, bylo briliantní, bezkonkurenční. Druhá část po zimní pauze, prozrazující tajemství o samotnému vzniku knížky, byla jeden velký mindfuck. Bravo! 8/10

První sezóna, která se už v midseason finale rozděluje do dvou velmi pamětných částí. Na části, jež na sebe nepřímo navazují, rozvíjejí především pozadí odlišných záporáků a veškerou snahu našich hrdinů nové hrozby porazit či odstranit. Podzimní půlka v Neverlandu mi zrovna neuchvátila, měla ale stále spousty chvil, které mi i berou za srdce. Její navazující půlsezóna šla více do temnoty i do detailů a já vše mohl jedině ocenit. Nač jsem se ale těšil nejvíce, byla přicházející bezprostřední blízkost k tak dlouho očekávané 4. řadě a jejímu Frozen. 9/10

Kdekdo by řekl mírný pokles. Za první sérii se ale při zpětném vzpomínání nedalo stihnout převyprávět téměř nic a v této druhé a stále nepřímo zaměřené řadě tkvěl přímo enormní prostor pro zapojování dalších klasických pohádek v doposud nepředstavitelném kabátě. A byl vytěžen na maximální maximum. Skvělá práce! 9/10

Neuvěřitelný. Dneska jsou tomu dva roky, co jsem zasvětil kus mého života jednomu z nejdojemnějších a scénáristicky nejvyšperkovanějších seriálů. Paralely, které se Horowitzovi s Kitsisem podařily vytvořit napříč všemožnými pohádkovými světy, mě uchvacují dodnes. Seriál se samozřejmě během svého vývinu dosti proměnil, s úchvatným začátkem, kde se dalo pohrávat s pohádkovými příběhy všeho druhu, nelze nic srovnávat. Tenhle romanticky laděný fantasy skvost mi ovšem přilnul hlavně během maratonů v lednu 2016 natolik, že u něho stanu až do jeho úplného skonu. Za přenádherný nájezd na jeden z nejsledovanějších seriálů v pradávném roce 2011 si to plně zaslouží. 10/10

Nebýt snahy zhlédnout co nejvíce vánočních filmů za tento prosinec, asi bych se k jednoduše vyhlížející romantice nedostal. Jsem ale nakonec velmi rád, že jsem se s neustále nešťastnou Kate Winslet a roztěkanou Cameron Diaz na včerejší poklidný večer sešel. Hned od úvodních seznamovacích scén každému z nás dojde, jak tahle romance skončí. Ale kouzlo, které dokázala ústřední čtveřice vytvořit, nemá ledajaká romantická komedie. Ty mě kvůli prostým příběhovým liniím již pekelně omrzely, Prázdniny si ale mohou tleskat, oproti svým bratrancům mě zaujaly na celou nemalou délku.

REWATCHED 19.12.2017: Nerad to dělám, ale opět musím stáhnout nějakou tu hvězdu. Předpremiéra měla v srpnu své ojedinělé kouzlo hlavně z důvodu toho, že byla mou vůbec první v životě a že jsem měl tu čest prožít 10 minutovou besedu tváří v tvář pánům Hynku Čermákovi, Janu Svěrákovi i nedávno zesnulému Janu Třískovi. Napodruhé už mě to do křesla tolik nezařezalo, ba naopak, příběh je záměrně situován hlavně mezi nedotčenost a nevinnost dětských protagonistů, kteří působí více než autenticky, nás postarší ale zas až tak moc neuchvátí. [viděno v Cinestar Plzeň 14.8.2017]

Legendární snímek z per dle mého Bohem obdarovaných tvůrců jako jsou/byli Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. V 70. a 80. letech, ještě dávno před jejich sérií briliantních divadelních inscenací, které u mě vévodí českému humoru, vdechli život bezkonkurenčně nejlepším komediím v historii tuzemské kinematografie. Marečku se bez debat řadí mezi ně a rád si nejen tenhle úsměvný kousek alespoň jednou do roka připomenu.

Tohle byla maximální náhoda, ale povedená náhoda. Britové jsou odjakživa zvyklí pojímat svou tvorbu dosti komorně a mě popravdě trvalo léta, než jsem se s tím dokázal sžít a dokonce to i ocenit. Nepamatuju si pochopitelně celý snímek, už tomu budou v lednu dobré tři roky, co jsem mu věnoval jedno pracovní odpoledne. Ale vybavuju si více než dobře nezaměnitelné charisma Billa Nighyho i zprvu nevítanou roličku Ruperta Grinta. Konec téhle komedie by zajisté nesedl úplně každému, mě především uchvátil její průběh. A to dozajista stačí.