Lachtaan

Ještě že ty kluci z Linkin Parku dokázali stvořit tak legendární songy, které si bude svět navždy spojovat právě s první robotí trilogií. Nebýt těch excelentních hitú, neutvořil bych si zrovna k Transformers 3 stále tak dobrý, utužený vztah. Zejména bitva o Chicago mě jako tehdejšího fandu digitálního bordelu ohromně zaujala.

Možná už se schyluje ke guilty pleasure, ale druzí Transformers a většina screentimu v poušti mě bavila velkoryse a dodneška na ní vzpomínám jako na vynikající dvě a půl hodiny monstrózní neutichající akce, přímo stvořené pro oči malého příznivce Transformerů. Vždyť mi bylo 10-11, kdy jsem tuhle vřavu hltal v osobní premiéře. Už tehdy jsem si neoblíbil jen Megan Fox, ale také Joshe Duhamela.

Film s nejperfektnějším soundtrackem v historii, miluju i main theme k Počátku, Requiemu za sen, Prokletému ostrovu i Statečnému srdci, Transformers byli u mě ale úplně prvním filmem, který jsem z tohoto výčtu viděl a dodneška, i po těch 10 letech, co jsem je viděl poprvé, bych si mile rád pustil minimálně procítěný konec s proslovem Optima Primea s výtečným hlasem Zdeňka Maryšky s Arrival on Earth na pozadí. U téhle scény mi srdce plesalo při každém opakovaném zhlédnutí.

Už to tu bylo vícekrát, že se postavy v animovaném filmu vzhledem přiblížily onu herci či herečce, jež ji v původním znění namluvili. Ale v žádném záživném a vtipném animáku se to nepovedlo vypiplat do takové dokonalosti, jako právě v Shark Tale. I kdybych nevěděl, kdo jednotlivé rybky či parybky v originále nadaboval, Roberta De Nira nebo Angelinu Jolie bych poznal stoprocentně. Další z dlouhé škály filmů tohoto žánru, na kterých jsem vyrostl.

Podle všemožných zvěstí jeden z nejpovedenějších postapokalyptických filmů posledních let. Já se odhodlávám s tímto názorem nesouhlasit. A není to jen tím, že tenhle subžánr sci-fi už mě dosti omrzel, spíše proto, že jsem na I, Legend neshledal nic extrémně výjimečného. Nic, co by mě přesvedčilo o tom, jaký trhák to vlastně dle některých fanoušků byl. A to že ve filmu umře pes, jsme také viděli už vícekrát a v mnohem emotivnější formě.

Nejdřív jsem viděl roztodivnou verzi s Kellanem Lutzem, u níž jsem popravdě rád, že si ji pod svá křídla vzalo konečně Kino Barrandov, aby mu ukázalo, do jaké škály je hodna. O pár měsíců později vyšla na internet již třetí verze Herkula za jeden rok (odpadové Vzkříšení jsem neviděl a ani nikdy neuvidím). A přestože mi přímo iritoval vlasatý Dwayne Johnson, jistý půvab tenhle anticky laděný film měl. Přeci jenom v posledních letech se zrovna období starověku, tak pozoruhodného období našich dějin, zatracuje v čím dál tím více brakovitých záležitostech.

Klasické sequelové dobrodružství s příjemným průměrným hereckým ansáblem, které nenudí a uteče. Vidíte v něm stále odkazy na dávné dětské opojení Cestou do středu Země a na konci si přejete, aby jednou opravdu vznikla ona kdysi plánovaná třetí Cesta, tentokrát na Měsíc a zase zpátky.

Tohle už jsem ale nemohl překousnout. Čeho je moc, toho je příliš a vaření z vody kvůli vykřesání dalších dílů nejvíce ubližuje právě komediím a poté ještě hororům. Třetí Noc v muzeu je exemplárním příkladem tohoto pravidla, které si troufám říct, že neshledávám mezi filmy jenom já. Jedno z nejnudnějších pokračování “evr”.

Kdysi jsem měl dvojku možná i o ždibec radši, než první díl, ale po letech si tak nějak vybavuju, že mi to tlačení na sentimentální stránku pěkně lezlo krkem, protože to ihned z dobrodružné komedie, ke které jste se přišli bavit, dělá multižánrový paskvil, který začne diváka nudit. A bohužel zrovna tento fakt ovlivnil i celkové hodnocení.

Možná už trochu klasika mezi fantasy komediemi, kterou během let čas oprášil o její původní kouzlo. V porovnání s jejími následovníky je avšak stále jedním z těch lepších komediálních děl Bena Stillera. A Rami Malek v porovnání s Bohemian Rhapsody tady vypadá opravdu legračně. Tak trochu paradoxně :)