Lachtaan

Ve filmovém (i knižním) světě je dneska možné si dovolit opravdu všechno a exentrickým příkladem toho je právě kontroverzní sci-fi biják Cowboys & Aliens. Jona Favreau mám rád, přeci jen stojí za legendárním prvním Iron Manem a jako nenápadná postava mu sekunduje i jako slušný herec. Kdyby ale pro svůj počin z roku 2011 neukecal herecká esa jako jsou pan Harrison Ford, Daniel Craig či krásná Olivia Wilde, mám velké obavy, že by pohořel ještě o mnoho úrovní níže. Nejsem zastáncem experimentů, které se snaží nuceně mixovat nemixovatelné žánry.

Legendární dobrodružství Zelený a Modrýho miluju sledovat dodnes během svátků. V porovnání s kvantem nepříliš promyšlených rodinných filmů, které u nás před revolucí vznikaly, jsou Chobotnice i se svým vánočním pokračováním na vrcholu žánru. Tolik hřejivých pocitů ve mně žádný český rodinný film nikdy nezanechal.

Správný vánoční film, který potěší oči a duše hlavně mladších diváků. Pětku jsem mu udělil kdysi po zhlédnutí v televizní premiéře převážně proto, jak hezky dokáže navnadit na vánoční náladu a že s tím mám pár posledních let už docela problém.

Určitě se budu ještě nesčetněkrát u životopisných snímků opakovat, ale ty nejpozoruhodnější, převážně však nejkrutější scénáře píše život sám. Události po samotném útoku jsem kdysi ve svých 11 letech moc sledovat nemohl, a tak u všech dramat, která se snaží zmapovat časově vzdálenější konflikty, oceňuju, že se jejichž prostřednictvím mohu poučit o další významné části našich dějin. Už mě moc netrápí, zda se tvůrci drželi všech faktů, nebo zda si svůj příběh trochu přikreslili. Zrovna v případě 22 July tam ta uvěřitelná intenzita pobývá po celou sáhodlouhou stopáž, což z něho dělá opravdu zajímavý filmový počin.

Další příjemné dobrodružství z dílny Tima Burtona, který sice tentokrát nevelí z režisérské sesle, z mého hlediska to ovšem není téměř vůbec znát. Chtěl jsem zpočátku oproti krásné jedničce vytknout jen to, že se již nedostalo tolika prostoru ostatním postavám, člověk si ale náhle uvědomí, jak se film jmenuje a rázem nemá jak argumentovat. Jedinou vadou jinak pohodového fantasy příběhu je ono cestování časem, jež začíná být až moc frekventované napříč filmy a seriály a já se jej již nabažil až příliš. Srdcová královna s propůjčeným hlasem Táňy Vilhelmové opět doslova kraluje.

Já jsem ohromně dlouho Miu Wasikowsku nemusel a víte co - byla to chyba! Jako kudrnatá blondýna, pro které mám slabost, byla zrovna zde nesmírně okouzlující a i kdyby stál příběh za starou bačkoru, házel bych sem plný počet jenom za ni. To by bylo ale mírně přehnané, ne? Naštěstí tomu tak být nemusí, protože jsem tuhle mnou tak hrozivě dlouho odkládanou fantasy pohádku prožil všemi doušky a ihned jsem si ji oblíbil. Není sice něčím revolučním, je ale dalším z mnoha důkazů, jak talentovaný režisér pan Burton vlastně je.

Už nikdy nepotřebuju vidět žádné zfilmované informace o 1. světové válce, protože pan Jackson mi je právě dopřál v té nejvěrohodnější podobě. Nebudu zastírat, že dokumentem nejsem zase tak unešený, jak bych asi být měl, několikrát jsem se během sledování dokonce přistihl, jak kontroluji, kolik ještě zbývá minut do konce. Ale přestože hlavně začátek kromě zákoutí života v zákopu ničím nevyčnívá, samotný závěr jednoho netradičního ale precizního dokumentárního obrazu je dosti emotivní a politováníhodný.

Tak takhle by to pánové nešlo. S ohromnou radostí doháním české komediální klasiky, převážně kvůli hvězdnému obsazení, které se z nynějších rádoby herců české scény už prostě neposkládá. Herecké legendy se sešly i do této fantasmagorické ujetiny, nedokázali však utáhnout otěže již předem utopené snahy o povedené dílko. Problém osmdesátek v Československu byl ten, že si tvůrci usmysleli, že mohou zkusit využít všech raných technických vymožeností, jež se jim tehdy dostalo pod ruku. A již bylo celkem druhotné, zda je třeba se kvůli zaslepení doposud neviděnými prvky sci-fi stále soustředit na kvalitu příběhu.

Skřítkové, tesaři...🎵🎶 Rodinný muzikál s těmi nejpamětihodnějšími písničkami, které si jsem schopný v hlavě zpívat i dneska cestou do školy. Ale nemůžu zastírat, že jsem snímek kdysi vídal tak často, že už mě pekelně omrzel. Hudební doprovod geniální, samotný průběh již mírně pokulhávající.

Z mého dnešní pohledu je to děsivá hrůza, jako pro malého nenáročného diváka to ale bylo úžasné komediální dobrodružství, které mě vždycky bavilo mnohem víc, než kultovní kreslené seriály ze 60. let. Ale Sarah Michelle Gellar se mi ohromně líbila a nejednou zasmál jsem se během té hodiny a půl. Navazující pokračování či nechutný prequel nekomentuju.