alchac

Nemohl jsem si po zhlédnutí filmu nevzpomenout na následující dialog: ...polní maršál Haig sestavil brilantní taktický plán k zajištění našeho vítězství na frontě. - Je součástí plánu, že vylezeme ze zákopů a budeme se pomalou chůzí přibližovat k nepříteli? - Jak to víte Černázmije, je to přísně tajné. - Je to stejný plán jako posledně. A taky v sedmnácti předchozích případech. - No, to je pravda. A to je na tom plánu to geniální! Překvapíme pozorného Huna nepřipraveného. Poslední, co by asi předpokládal, je, že uděláme po devatenácté to samé. Je tu však jeden malý problém. - Že ve třiceti vteřinách zase všichni padnou? - Přesně tak. A polní maršál Haig se obává, že to může působit depresivně.

O tom, že tunelování není žádná prdel, by i dnes mohl zasvěceně povyprávět nejeden bahamský exulant. A co teprv za krajně ztížených pracovních podmínek, kdy se musel zchvácený havíř od protinožců lopotit s krumpáčem a lopatou po pás v bahně v temné, úzké štole a bál se přitom i hlasitěji pšouknout, aby jej naslouchající Jerry výbušně neatomizoval i s věrným přítelem kanárkem a oblíbenou krysí rodinkou na dřevěné uhlí. Celé se to navíc obešlo bez patetického a patriotistického žvanění, salutování rozstříleným vlajkám a obdobných blicích rekvizit, které s takovou oblibou servíruje produkce z jů es ej.

Norský nekrofil oprášil své sněhem zaváté, promrzlé nácky, ovšem tentokrát popustil svým úchylkám uzdu do té míry, že bych se vůbec nedivil, kdyby mu v rodném Norsku preventivně rezervovali celu hned vedle Breivika. Nicméně opět se mu povedlo spáchat příjemně čer(ve)nohumornou hovadinu, a jelikož po Grimmovském melouchu měl zjevně o dost tučnější prasátko, mohl se dosyta vyřádit i coby náruživý pařan Wolfensteinu a Hvězdněválkový nerd. Co mě ovšem nejvíce šokovalo je fakt, že pan Wirkola miluje Titanic... Anebo nesnáší? Každopádně finále výrazně rozhoupalo i můj trávicí trakt, který jinak pokládám za v daném směru celkem odolný.

Nápad s Šíleným Parkerem by sice možná nadchl i pana Donalda, leč pan Mičuda se příliš snažil to říznout silnou dávkou něčeho ve stylu Tenkrát u klokanů, aniž by měl Leoneho talent a Morriconeho za prdelí (zde je hlavním hudebním motivem zvuk kotouče cirkulárky mučeného železnou tyčí), a současně prudí s rádoby Tarantinovským kecáním, což mu jde snad ještě hůře. A nejhorší je, že autor zjevně chce cosi sdělit, ovšem sám patrně neví, co by to tak mělo být. Výsledkem je tedy roztahaná hodina a půl čehosi, co nudí s každou uplynulou minutou stále intenzivněji a čehož pointa je stejně blbá, jako předvídatelná. Nejvíc mě tu kupodivu bavilo zoufalé a křečovité Patyzónovo přehrávání - to bylo zvrhlým způsobem opravdu vtipné...

Krutodrsně ostrý a vydatný katův šleh, ve kterém vypečená partička pokerovaných, vylízaných parchantů vedená rakouským gerontobastardem, vedle kterého i takový Keyser Söze vypadá jako Mirek Dušín, provádí olověnou lobotomii ještě větším hajzlům. Příjemně temné a mládeži nepřístupné. Paráda.

Botaniculózní!

Ač jsem i přes zdejší vesměs pochvalná hodnocení (nebo spíš právě proto) očekával další z řady po disneyovsku zprzněných, křiklavě barevných dávidel, jsem nyní velmi příjemně překvapen, neb se mi dostalo celkem příjemně potemnělé a místy celkem drsné, fantasy podívané. Řekl bych přímo LOTRovsky dobré a výtvarně povedené podívané. Grimmovic bráchové a pan Uljanov by sice asi docela čuměli, jakpak že to s tou Aurorou nakonec dopadlo, ale nakonec proč ne. Navíc adoptivní kvočna malých černoušků je stále silně koukatelná a její sado maso obleček ve spojení s rudě namalovanými megarty ve mě opakovaně evokoval představu jejího totálního nasazení v jiném filmu, v němž by naplno ukázala svou jistě velmi širokou škálu orálních dovedností. A profesor v oboru (bez)charakterního záporáctví, pan Koplej, taktéž jako vždy potěšil. Být to aspoň o ždibec temnější a hororovější, dávám plný počet.

A to první třetina snímku (tradiční Veselá tichá úvodní černá + titulky) vypadala tak nadějně! Nicméně zajímavá věc - zhlédnutí dokáže donutit i zarytého pohana jako já drmolit otčenáše, a to aniž bych se tuto říkanku kdy učil (neuvěřitelné!!), neboť se Veselému neumělci povedlo mě přesvědčit, že peklo skutečně existuje... Krleš!

Stručně řečeno - po všech stránkách odporné. Jiří Trnka se v hrobě obrací.

OBSAHUJE BROILERY, a to včetně jejich méně chutných částí! Upíří entrée měli ex007, rampouchovitá, senzibilní nymfomanka Vesper a sexuálně nevymezený cherubínek s bouchačkou (proč sakra Hartnetta pořád obsazují do rolí pistolníků?? Clint se jednou bude v hrobě obracet!) naprosto skvostné - velmi příjemně se bubákovalo a celkově ve mně bylo vzbuzeno zdání kvalitní podívané, při které nejeden anemik upadne do mdlob. Odhalení identity pana doktora sice již ke konci spouštělo výstražný maják, nicméně jsem varování nedbal a poručil si další chod. Namísto objednaného krvavého bifteku mi byl bohužel naservírován surovinově přeplácaný a současně chuťově nevyvážený eintopf, jehož dietetické nedostatky nemohlo sebeméně zakrýt ani vizuálně vymazlené prostředí nobl restaurace. A že se oproti předkrmu tedy dějí veletoče! Viky je nucen shánět pro synka Frankieho (příštipkařícího jako fantom horortyjátru) nemrtvou matraci, kteroužto ve finále nalezne v tuberácké štětce, odciziv jí drsňáku s kolty proklatě nízko, jenž jí ještě za živa zvládne důkladně vypucovat komín a nahřát troubu. Zelená po seanci přefikne na ulici nebohého viktoriánského proletáře a odnikud se zjevivší metrosexuální pan Gay vše pouze zpovzdálí sleduje a funguje zde v podstatě toliko jako univerzální obšoust a dvorní emitor svrbění v brázdě Zelené, ačkoliv nepohrdne ani leštěním hlavně koltu čerstvě comingoutujícího homodlaka (čili co nejprve vypadalo jako hrubá castingová minela najednou dává dokonalý smysl!), pročež se zde rýsuje tvajlajtový metrojúhelník s převahou kolíků a já se uchyluji do koutku tiše se vyzvracet. A to jsem ještě netušil, že sexuálně nevybouřený scénárista bude dále utahovat šrouby a následně z něj vyhřezne mdlý pokus o Cukrově punčový retro díl, ve kterém by Vaneska vojela i trakař, byla-li by jí na chvíli sundána svěrací kazajka. Naštěstí toho nebylo zapotřebí, neb vše kreativně odskákal (doslova) neviditelný satanáš v rouše Daltonově. A jako by to samo o sobě nestačilo, tak je zde až na pilot vše zmíněné důkladně futrováno unylým kecáním, které působí stejně samoúčelně jako četné záběry na odhalená (převážně pánská) pozadí v plném zápřahu, kvůli čemuž si navíc za chvíli musíte malovat síťový diagram toho, kdo tu s kým vlastně šuká a kdo koho nejspíš přefikne v příštím dílu. Ale aby se někdo sem tam uráčil přefiknout někomu krkavici, to né! Zhrzený potomek doktora F. sice sem tam někoho kuchne (pročež si celkem sympatického prof. Van Helsing moc neužijeme), nicméně ve výsledku jde jen o jeden z mála kamínků občas rozčeřících sirupovitě hutné a pokojné hladiny intenzivní nudy. První sérii jsem tedy dal šanci až do trpkého konce, ale krvavé to skutečně moc nebylo. Spíš růžové. Vítejte v pekle viktoriánské pseudohororové telenovely. P.S.: Jo a ten hippoend mě vysloveně nasral!