alchac

Nejprve je třeba podotknout, že ve výše uvedeném "oficiálním textu distributora" obsažené vysvětlení příběhu je naprostá ptákovina. Dále je třeba dodat, že si za to může tvůrkyně filmu jenom a jenom sama, jelikož naprosto nebrala na zřetel, že pokud se dopustí tak hrubého přešlapu tím, že bude nutit diváka nad filmem přemýšlet (jaká to drzost!), pak velmi pravděpodobně bude její dílko přinejlepším nepochopeno, v horším případě pak rovnou označeno za hovadinu. Já ovšem její Karanténní přístup nadšeně vítám. A mimoto – kdo by si na konci nepřál nějakého svého klauna? Na kole?

Konečně sci-fi... sice to trvalo a od Scotta bych po Robinu Hoodovi něco podobného nečekal, ale... sakra.... KOOOOONEČNĚ!!! Prometheus je přesně ten typ filmu, který bych mohl vidět dvakrát za sebou a se stejnou chutí si ho pustím potřetí. O jednotlivostech asi jen to, že o Fassbenderovi jsem si sice myslel, že je zatraceně dobrý herec, ale tímhle mě posadil totálně na prndel - geniální. Je pravda, že Prometheus není naprosto dokonalý film (evidentně byl docela brutálně a nešetrně sestříhán). Ovšem zanícenou nenávistnou žlučovitost protiprométheovské internetové inkvizice (i na tomto serveru značně aktivní (ačkoliv článek a související diskuze na moviezone.cz je tedy jiný "levl")), opravdu nechápu a Prométheus si ji podle mě nezaslouží ani omylem. Na druhou stranu mě docela baví výlevy filmtelektuálů, kteří jsou schopni vyčítat nelogičnosti Prometheovi a přitom ještě nedávno slintali v orgastické křeči nad Avatarem, který co se logičnosti týká je někde na úrovni venezuelských telenovel. Na druhou stranu musím říct, že toto křížové tažení filmtelektuálů shledávám pro mě osobně čímsi přínosným - s definitivní platností už vím, že od Ďuro Červenáka mám napříště číst pouze Dobrodružství kapitána Báthoryho a jeho názory na filmy pečlivě přehlížet (obzvlášť pak vpravdě "inteligentní a objektivní" komenty k Prometheovi z moviezone.cz se musím pokusit vytěsnit), aby mi snad nekazily chuť si přečíst další díl zmíněného románu.

Ani se nechce věřit, že něco takového vzniklo v produkci TV Nova. Navíc jeden z mála seriálů, který má vzestupnou tendenci kvality. Luděk Sobota tu ztvárnil podle mě svou životní roli a Vetchý jako vesnický fotbalový balík je dokonalý, až je to skoro "NELIDSKÝ!" :o)

Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek.

No, teda. Čekal jsem, že Pouta budou dobrý film. Na české poměry možná i výborný film. Ale že mi jejich prostřednictvím bude dovoleno zhlédnout dle mého názoru jeden z nejlepších českých porevolučních filmů, to jsem tedy nečekal ani náhodou. Pouta jsou po všech stánkách vynikající a depresivní atmosféra normalizační doby temna z nich doslova teče. S hodně velkou dávkou nadsázky bych Pouta popsal jako pořádně drsnou a temnou verzi Americké krásy (a lepší). Nemá cenu se tu rozepisovat o jednotlivostech, protože by to stejně nebylo dost výstižné. Musím však zmínit alespoň výkon Ondřeje Malého - potkat jeho Antonína Rusnáka v autobusu, asi bych raději přešel na jeho druhý konec (autobusu, ne Rusnáka :) ). Nechápu jak je možné, že tenhle malý velký Herec doteď unikal pozornosti režisérů a producentů.

Tak koooooonečně nějaký pořádný western, no to to trvalo! Coenové mě velice potěšili. A klobouk dolů - pustit se do remaku je vždycky ošidná věc, protože všichni budou s předlohou nemilosrdně srovnávat, a tady si navíc dovolili předělat opravdovou klasiku, kterou původní True Grit (u nás známý pod názvem Maršál) bezesporu je. Coenové ovšem obstáli na výbornou a předlohu rozhodně překonávají na všech frontách. Zmizela přehnaná rozvláčnost a naivita příběhu, a také postavy jsou propracované do větší hloubky. Zatímco původní film do značné míry sází pouze na dobovou westernovou ikonu Johna Wayna, tady je daleko více prostoru ponecháno postavám malé Mattie Rossové a Texas Rangera LaBouefa, který na mě ve "Waynovské" verzi působil doslova a do písmene jen do počtu. Tedy ne že by Rooster Cogburn i tady nevynikal, to zas ne, ovšem zde zejména díky opět úžasnému Jeffu Bridgesovi - rozhodně nebyl horší než Wayne. Tedyyyyy, ehm... mnooo... no dobře, byl o dost lepší než John Wayne, i když se mi to nepřiznává zrovna lehce. Přitom jsem si strašně přál, aby nebyl lepší. Byl jsem vyloženě silně předpojatý, ale nic nepomohlo - Wayne pro mě tento pomyslný souboj prohrál a dalo by se přímo říci "Wayne je mrtev, ať žije Bridges." Rozhodně bude velmi zajímavé sledovat letošní udílení Oscarů a já upřímně doufám, že Bridges si stejně jako Wayne za roli věčně namazaného U.S. Marshalla Cogburna sošku odnese (i když vzhledem k tomu, že vyhrál loni... no co si budeme povídat, že...). Velmi kladně hodnotím rovněž fakt, že i když Coenové neklasicky "přitvrdili" (zejména závěr filmu) drží si film klasického westernového ducha a není jen něco, čemu soukromě říkám "Matrix na divokém západě". Samozřejmě nemám nic proti Matrixu, pouze tím narážím na některé nové za western se vydávající filmy, které ovšem s westernem mají společné pouze klobouky, kolty, koně (někdy) a americký středozápad 19. století (občas). Coenovský True Grit je zkrátka a dobře skvělý western se vším všudy, který dokazuje, že tento filmový žánr ani na prahu třetího tisíciletí rozhodně nepatří do starého železa. A já dodávám - jen houšť a větší kapky :)

K této pohádce jsem se dostal úplnou náhodou a sledoval jsem ji spíše ze zvědavosti, než z nějakého valného zájmu - kdo by ale také nebyl zvědavý na pohádku s podtitulem "První krušnohorská rocková pohádka." A tím se dostávám ke zřejmě největší výtce vůči tomuto dílku. Rocková hudba se totiž k příběhu absolutně nehodí. Pokud už cpát rock do pohádky, pak bych čekal nějakou hlubší souvislost s příběhem a postavami, jenže ta zde chybí. Rovněž scénář je místy trochu zmatený a někdy jsem moc nechápal, proč ta či ona postava dělá zrovna to a to, proč je ve filmu tahle scéna... no tvůrci měli nad scénářem prostě ještě trochu popřemýšlet. Také postsynchrony se moc nepovedly a dost kazí celkový dojem. Na druhou stranu je třeba uznat, že na ochotnický počin jde o celkem stravitelnou záležitost (komerční produkce občas vyvrhne pohádková zvěrstva, proti kterým je Návrat cínové hole Oscarovým skvostem). Normálně bych váhal mezi hodnocením 1 - 2*, ale Návrat cínové hole má něco, co nemá žádná jiná pohádka na světě - postavu Roupinky, respektive její půvabnou představitelku. Tato překrásná rusovláska je hlavním důvodem, proč jsem pohádku nakonec dokoukal, a tak i když se obvykle v hodnocení nenechávám něčím takovým rozhodit, tady mi to nedá a zvyšuji kvůli Roupince hodnocení. Roupinka je prostě kost!!! Snad to nebyla její poslední filmová role - příště nejlépe nějaká spoře oděná, Barbarellovského typu :o)

Moje hodnocení opravdu nevychází z žádné potřeby exhibovat. Ale co je moc, je moc. A to jsem fakt nečekal nic víc, než typicky bayovsku akci (Baye jinak docela můžu už od Skály). Ještě tak v půlce jsem si říkal "no ok, je to taková teenagerovská hovadina, ale jinak slušně udělaný." S ubíhajícími minutami se mi ale víc a víc protahoval obličej, který jsem s každým "duchaplným" dialogem nebo "vtipnou" hláškou schovával do dlaní, a hlavou se mi honilo spíše něco ve smyslu "kterejpičuszasranejtamtohledoprdelenapsal ?!?!?!?!?!?" Kdyby všichni ve filmu drželi hubu, je to na 3 nebo 4*. Nedrží... Odpad!!!

Možná to tak docela na plné 3* není, ale díky příjemně mrazivé atmosféře, vyvolané především perfektní stylizací (zejména interiéry jsou naprosto úžasné) a přesně na míru padnoucí hudbou, mi to prostě nedá, abych film ohodnotil hůře. Rovněž musím pochválit obsazení, a to hlavními rolemi počínaje (kde mě Franěk pouze utvrdil v tom, že je opravdu horrorový typ, a Jiráček zase v tom, že jeho výborný výkon v Jánošíkovi rozhodně nebyla náhoda) a těmi nejmenšími konče. Je zvláštní, jak použití až bizarně vyhlížejících individualit, byť jen na pár vteřin na plátně se objevivších, dodá atmosféře na hutnosti. Hodinu nevíš... je tak velice kvalitním horrorem/thrillerem, na české poměry až nebývale. I s ohledem na rok vzniku se tak nelze ubránit srovnání s filmem T.M.A., a i když Hodinu nevíš... pořád tak trochu působí jako studentský film (ačkoliv teď mě tak napadá, že T.M.A. vlastně taky - Herz, neHerz), vyznívá tento pomyslný souboj výrazně pro film Dana Svátka, jehož jméno mi tak rozhodně výrazně utkvělo v paměti a jsem velice zvědavý na jeho další počin. P.S.: A je mi fakt upřímně jedno, jestli se film dostatečně kvalitně vyjadřuje k závažnému tématu skutečného heparinového vraha - to bychom museli v podobném duchu nadávat každému filmaři, který si jako předlohu zvolil skutečnou historickou událost - jestli je stará 10 nebo 1000 let totiž podle mě nehraje roli.

Mno... tak jak bych měl začít... hmmm... Tedy né že by bylo těžké tenhle "film" ohodnotit, jen mi dělá problém bez silnějších výrazů vyjádřit pocity, které ve mě vyvolal. Tento "film" bych označil jako, abych tak řekl, totální a naprostou... eeeh... věc, která se obvykle nachází v žumpě. Hóóódně plné, přetékající žumpě. Žumpě nabité k prasknutí. A teď snad nějaké zdůvodnění. Nejsem nijak nadšený fanoušek, ovšem ani odpůrce, Residentovské série. Viděl jsem první díl, který mě sice nenadchl, ale ani neurazil - prostě film, po kterém si řeknete "Jo, dobrý." Jedničku dokonce považuji za jedno z nejlepších přepracování počítačové hry do filmové podoby. Má přítelkyně ovšem fanynkou Residentovské série je, takže proč jsem na tuto "lahůdku" vlastně šel do kina, se případný čtenář jistě snadno dovtípí. No a teď k samotnému "filmu" (uvozovky si opravdu neodpustím, jinak bych urazil všechny ostatní filmy, které kdy byly natočeny). Nejprve nejzásadnější výtka - v tomto "filmu" se jednoduše nic neděje. Je tak moc o ničem, že kdyby byl o ničem ještě o trochu víc, tak už by vlastně v reálném vesmíru vůbec neexistoval. Anderson scénář zřejmě spáchal na záchodě při vykonávání ranní potřeby, kdy se zrovna těžce zhulenej nudil a popsání půl role toaleťáku mu přišlo jako fajn nápad. Jinak si to fakt neumím vysvětlit. A s tím souvisí jeden z největších průs... eh, kamenů úrazu tohoto "díla," a to zpomalené záběry. Ty jsou sice pouze jedním z téměř nekonečné řady kamenů úrazu tohoto "skvostu," ovšem zde dosahují rozměrů vpravdě gigantického menhiru. Resident Evil: Afterlife je totiž zpomalovačkami doslova přecpán. Kdyby se v něm všechny matrixoidně pomalé záběry pustily normální rychlostí, trval by "film" asi tak půl hodiny. Režisér se to ke všemu snaží brát smrtelně vážně a tvářit se, že je to silně "cool." Stejně jako "chlapácké" cool pózy hlavních hrdinů a hrdinek (ano, i v případě hrdinek pózy řádně nabušeně testosteronově chlapácké). Nejlepší demonstrací režisérovy základní filmové rovnice zde použité (zpomalovačky+pózy=cool) budiž sprchová scéna s Kladivounem - hrdinka nám pěkně zpomaleně "zaslajduje" pod padouchem, sebere zbraň, střelí Kladivouna a zaujme správně "cool" pózu - a to tak zpomaleně, že byste si během procesu zaujímání pózy stihli odskočit na večeři o třech chodech. No a to mě přivádí k dalšímu problému, kterým je neočekávané zjevování padouchů i hrdinů protistraně v zádech bez jakéhokoli logického náznaku, jak se tam tak nepozorovaně dostali - což obzvláště v případě několikametrákového Kladivouna působí poněkud... hmmm... idiotsky. Ano, chápu, že to je celkem obvyklá hororová rekvizita, ale co je moc je prostě moc. A propós nelogičnosti. Tak těch tu máme kromě "zjevovaček" taky požehnaně: hlavní padouch se "po Smithovsku" uhýbá kulkám vystřeleným z bezprostřední blízkosti jako nic, ovšem před hozenou kudlou uhnout jaksi nestihne... ehm. Hrdina uvězněný v těsném (hermeticky uzavřeném) kryoboxu se pokusí jeho stěnu prostřelit, ale ejhle - box je z neprůstřelného skla! No tak nic, nevadí. To samozřejmě opravdu nevadí, ovšem hrdina by po takovém pokusu měl vypadat asi jako kdyby ho vytáhli z mixéru (a hádejte co - ani škrábnutí). Pak tu máme ještě střelbu mincemi (u kterých se pozorný divák neubrání jisté pochybnosti, zda by se do laufu upilované brokovnice vůbec dali nacpat) a konec, kdy se letecká kavalerie Umbrella corp. zjeví asi 30 vteřin od chvíle, kdy nám Milla promluví do vysílačky... Záměrně vynechávám do očí bijící zhovadilost celého úvodu a zde pouze odkazuji na Sabrewulfův velmi výstižný komentář... Spousta jiných filmů se s logikou a uvěřitelností taky moc nemaže, jenže rozdíl je v tom, že člověk tu nadsázku cítí (viz Ashova zběsilá rychlostřelba z dvouhlavňové brokovnice v Armádě temntot apod.). Jenže tady se pan režisér tváří smrtelně vážně a cpe nám, jak to je strašně "cool" - no jak také jinak. Ještě malý postřeh ke snaze být "cool" vždy a za každou cenu - injekční pavouk... Co to? Hýbe se to? Ne? Jo ona je to jen taková infuze... Aha, tak proč to vypadá jako pavouk? Jo tááák, obyčejná infuze by prostě nebyla dostatečně "cool," tak to jo. Jak symbolické pro celý "film"... Jenže ono to cool opravdu není, dokonce to není ani roztomile trapné je to... viz výše (obsah jímky). Tento "film" se tak nestydím označit za vůbec nejhorší, jaký jsem kdy měl tu smůlu zhlédnout a uvažuji o sepsání petice za postavení režiséra a celého tvůrčího štábu před mezinárodní trestní tribunál za zločin proti lidskosti (mučení je zakázané a co teprve v takto bestiální formě!). Takhle to prostě dopadne, když se užívání moderních technologií chopí někdo, kdo je jimi tak nadšený, že se na všechno ostatní vysere. Asi jako kdyby kuchař dostal poprvé nějaké úžasné cizokrajné koření a řekl si, že uvaří jídlo jenom z něj. P.S.: Nejhrůznější zážitek je jednoznačně konec - kdy se člověk dozví, že "TO" bude mít další díl... O_o