KNTRFKT

Salazarova pomsta je relativně zdařilej comeback Pirátů a zároveň jakž takž kvalitativní navázání na jedničku, kterou asi už nikdo nepřekoná. Na škodu je tu podle mě dýlka celýho snímku. První 3/4 hodinu mě to dost bavilo, tu další už jsem se začínal rejpat s většim zájmem v uchu a při poslední 3/4 hodině už mě to prostě strašnym způsobem sralo. Deppova životní role je asi právě trilkování tohohle pirátskýho retarda (nebo si ho s touhle rolí každej hned spojí), a tak se dalo čekat, že bude zas průměrně trylkovat do tý doby, než to nebude k posrání nudný. Jo, párkrát jsem se ňákýmu ftípku usmrk a otřel to pak samozřejmě do rukávu, ale vyloženě bych vyzdvihnul jen scénku při stínání hlavy a pak rozhovor o chovu oslů. Hraní si na rychle a zběsile na začátku mě teda ani trochu nenadchlo, protože mi už i v komedii, která se řadí do podsekce "chujovina" prostě přijde debilní, aby za sebou pár koní táhlo barák. Takže asi tak. Celá tahle šaráda je pak protkaná neustálym cestováním z Prdele A do Prdele B, kdy ale všichni zúčastnění i nezúčastnění vědí, kde je zrovna Jack Sparrow, jak kdyby existovalo jedno moře a mělo rozlohu 20 km2. Hodnotil bych to ale i přes zjevný píčoviny na 4*, ale jelikož jsem je dal prvnímu dílu a na pět teda fakt nebyl, musim tady hodnotit o hvězdu níž. Ono je to stejně každýmu u prdele, ale aspoň si to umim zdůvodnit. Howgh!

Když jsem psal o tom, že Green room je tlustej kluk,co žere chleba s marmeládou zalezlej někde v rohu a čeká jen na kopanec, nevěděl jsem, že tenhle malej hajzlík má taky bráchu, kterej je ještě nenápadnější, ale jakmile ho chcete nakopnout, zvedne se a jebne vám ten chleba pěkně do xichtu. Podobně vykreslenej je i hlavní hrdina Dwight, se kterym se vůbec život nesral a on se tomu moc nebránil. Po 15 minutách filmu ale dojde ke zlomu a Dwight, kterýmu zastřelil místní vocas a vožrala rodiče, protože se Dwightův tatík rád pelešil s jeho starou, se vydává na trestnou výpravu. Celý je to až komicky smutný? Netušim. Macon Blair totiž hraje extrémně nenuceně, pomstít se samozřejmě chce, ale umí hovno. Rozhodně neumí střílet, pořeže se i když listuje knížkou a je schopen udělat sám sobě obřízku při otvírání plechovky. Prostě typickej semletej lůzr, kterej ale cejtí, že je třeba zakročit tam, kde zákon selhal. No a jelikož jsem ho vykreslil jako totálního tatrmana, jako tatrman se i chová, například, když chce někoho zastřelit, tak nejdřív střelí omylem sebe. Je ale do toho svého modelu pomsty tak zaťatej, že pokračuje i přes výrazný kixy, který by se v běžnym filmu s Jackie Chanem nestaly a možná proto je to tak zajímavý, bezprostřední a místy i hodný zamyšlení.

Green room je takovej ten nenápadnej obtloustlej chlapeček, kterej nikdy nemluví, jenom žere chleba s marmeládou a dobrosrdečně čeká, kdy si do něj někdo kopne, v tomhle případě, kdy si ho někdo zapne. Na to, že badžet nebyl nic moc a v´ětšinovej asi padnul na Profesora X, jde o solidní podívanou. Už samotnej námět "nácci vs pankáči" je tak nějak za rypák chytlavej. Navíc je to plný relativně neznámejch tváří, z kterých bych chtěl trochu vyhajpovat mladýho Joe Cola. Ten mě totiž nedávno docela ani moc ne tak určitě nadchnul ve čtrtý serii Black Mirror a to konkrétně v epizodě Hang the DJ, tudíž jsem si ho tu víc všímal. Popravdě by asi stálo za to si před tim filmem prohnat nosní dutinou gram peří, aby se do toho člověk dokázal víc vcucnout, ale asi, kromě nějakejch menších zaškobrtnutí a určitý akční plochosti, nemůžu nic moc vytknout. Má to svý momenty, kdy se člověk vyloženě zhnusením lekne, má to svý chyby, má to svý mouchy, ale v globálu se dá říct, že atmosférově jsem dlouho nic takhle specifickýho neviděl.

Soukup je celkově bizarní človíček s patologickou potřebou pojmenovat každej svůj pořad po sobě, aby si každej zapamatoval, že se jmenuje Jarda a né třeba Matouš. V mládí ho totiž šikanovali a řikali mu Jaryne, Jarýnku. Malej Jarýnek měl sen. Sen, ve kterym vede nejhorší televizní stanici, která nemůže konkurovat ani tureckejm telenovelám vysílanejm v ženských věznicích v Turkmenistánu. Měl se, ve kterym je generální ředitel této stanice, kde se obklopí lidmi smýšlejícími stejně jako on budou tvořit. Budou inovovat. Přinesou na svět něco nového. Kvůli tomu taky vznikly pořady jako Instinkty Jaromíra Soukupa, Aréna Jaromíra Soukupa, Obřízka Jaromíra Soukupa a Diletant Jaromír Soukup přikuluje. Do značné míry mu konkuruje Honzík Musilovic, který jakožto fundovaný odborník ve sféře vztahů dokáže rozlousknout jakýkoli rodinný nešvar, či problém, musí často vystavit na odiv svou homosexualitu a proto občas profesionálně reaguje ve stylu: "Aby ti homosexuál nedal přes držku." Tím si dokáže, že je ve studiu plném herců a lopat největší macho, zastrčí si péro zpátky do poklopce, pochčije jeden dva hydranty a jde si domu lehnout. Podobně to má takhle Jaromír Soukup. Ve své aréně zpovídá lidi, kterým šermuje před očima rukama, mnohdy bez smyslu či návaznosti odbíhá, nebo přebíhá mezi tématy. Během odpovídání hosta leze do diváků, překračuje paní Růženu, která se chce zeptat na to, co prezidentský kandidát udělá s tím, že jim loni někdo postřelil ve chlívku prase a pak se zase vrací, aby dál šermoval rukama a chrlil nesmysly. Dost často vás třeba zaskočí dotazem jako: "Slyšel jsem, že vám na škole nešel tělocvik, ukažte nám tady kotrmelec, ať víme, že to není pravda." Další věcí je, že lidi, kteří maj to výsostné právo se do Arény Jaromíra Soukupa dostat musí projít složitým výběrem, který mnohdy není zrovna úplně jednoduchý. Prvním úkolem bývá, že vám Jaromír Soukup hodí míček, pokud míček nechytnete, jste přijati jako diváci. Pokud se stane, že míček nechytne více lidí a hrozí, že by se Aréna Jaromíra Soukupa náhodou přeplnila a hodnota inteligenčního kvocientu by mohla náhodou atakovat hranici "průměrný retard", položí vám Jaromír Soukup ve své Aréně Jaromíra Soukupa jednoduchou otázku:"Máte před sebou polévku, vidličku a polévkovou lžíci, jaký postup zvolíte k tomu, abyste zdárně snědli polévku?" Pokud odpovíte, že si polévku vylijete do klína, odkud ji sníte vidličkou a lžící půjdete odvolit Zemana, máte místo v první řadě.

Kombo Brosnana a Jackie Chana nemůže zklamat. Trochu mě teda mrzelo, že byla postava Brosnana bez koulí a nedošlo k nějaký samotný fyzický konfrontaci, ale co. Přišlo mi to jako návrat ke kořenům, kdy nás dějová linka nemusí až tak zajímat, místy může jednání postav působit až komicky (aspoň pro mě), ale jde především o pomstu, akci, pár rozkoplejch tlam a vymlácených zubů, a tak na to ostatní sere pes. Ono ze začátku fakt jednání Jackieho komicky působí, protože s tou svojí jedinou větou "Give me the names" a čínskym přízvukem prostě působí jak thajskej prodejce pečenejch morčat, co vám takhle jedno strčí do kapsy a pak za váma celej den chodí a chce po vás prachy "give me money". Druhotně pak ale Chan připomínal stánkaře v tržnici, kde vám teda nestrčej do kapsy morče, ale vystřelovací kudlu se slovy "vacet korun, to dobrý". Každopádně jsem byl rád, že je ten film zaměřenej taky na něco jinýho než na islámskej terorismus, tady byla vzpomenutá Pravá IRA, což je taky soubor miláčků a i díky tomu pak filmy s podobnou tematikou nepůsoběj tak jednolitě. Na starý časy dal Jackie vzpomenout ve fajtu v lese s mladym vojákem, za což jsem byl rád. Celkově to byl příjemnej pokuk.

Jediný, co mi na tom vyloženě vadilo a podle mě to zároveň strašně posílá hodnocení směrem do opičí prdele, je fakt, že ten film byl prostě strašně krátkej. Normálně bych zkracování zbytečnýho plácání kolem kvitoval a byl rád, že se ještě stihnu kouknout na něco jinýho, tady mě to ale vyloženě sralo. Je škoda, že byl asi veškerej rozpočet vyplacenej na herce a už nezbylo minutáž, ale tady tomu ta dýlka prostě dělá medvědí službu. Celej příběh je proto hrozně zkratkovitej, člověk si na jednotlivý postavy nestihne ani zvyknout a už, dejme tomu, chcípnou, nebo je vojede pes a ony chcípnou. Prostě chcípnou tak jako tak. Přitom by to mohlo bejt tak skvělý. Všechny postavy jsou v podstatě sympatický a role jim sednou jak prdel na hrnec. Navzdory tomu je právě ta vejš zmiňovaná poloha ve stylu "pojďme diváka vojebat, on to nepozná" pro samotnej film zničující. Třeba budování vztahu mezi klukem a Pistolníkem proběhlo ve stylu: "Nemam tě rád, baví mě se courat pustinou, klidně zdechni" Střih. "Nezáleží mi na ničem jinym, než na tom, jestli ten kluk přežije." Což je pochopitelně na hovno, protože má pak člověk pocit, že z něj dělaj kokota. 20 minut navíc a 4* to mělo určitě.

Na rozdíl od labilního příběhu na téma "Jak se stát v příštím životě korýšem", se tentokrát Lanthimos vykasal labilním příběhem na téma "Jak si co nejvíc dokurvit život". Celej děj se točí prakticky kolem kritiky buržoazie a jakéhosi farizejství, kdy si smetánka myslí, že nemusí nýst odpovědnost za svý činny (něco jako Hannig). Celou dobu jsem z toho cejtil motiv trestu zprostředkovanýho vyšší silou, kterýmu se člověk nemůže bránit, ačkoliv má v rukách (teoreticky) všechny dostupný prostředky, v tomhle případě profesní-vědomostní, finanční a známostní. Farrel by skvěle zahrál i umírajícího psa v útulku a tudíž není cejtit žádná prvoplánovitost, nebo pozérství. Příběh se skvěle nastartuje od začátku, děti jsou správně bezemoční a zároveň zvláštní, citově odumřelá, v anestezii si holdující Kidmanka je taky bezchybná a člověk jenom čeká, kdy se konečně vyrovná miska vah spravedlnosti, kdy Farrell projde tim svým očistcem a zaplatí daň za svý činy...jenže na každou svini se vaří voda, a tak se ždíme dál a dál, až už si jeden přeje, aby to skončilo. Neskončí. Konec už je pak solidním dovětkem k podkreslení atmosféry, kterej fakt kvituju. Celý to je prostě správně temný, chladný, podaný zostra ve stylu "pojďme jim ten novej koberec z pandí kůže pěkně pochcat". Humr ne. Jelen jo.

Ta představa, že projíždí černoch Comptonem, nebo třeba Brooklynem a bojí se, jestli nepotká pošahanýho orca, nebo snad blbě nezabočí do uličky, kde tihle rozkošní sympaťáci hrajou kostky, akorát maj místo kostek lidský hlavy, je celkem komická už sama o sobě. Do toho se přidá buržoazie elfů, jejichž hovno pochopitelně nesmrdí a uprostřed tak nějak balancujou lidi. Co by se mohlo posrat? Klasickou zápletkou je honba za předmětem symbolizujícím neomezenou moc, kterou chce logicky dostat každej tacoc oblizující Esteban, hroznovou sodu pocucávající Jamal a prostě uplně každý zviřátko z tohohle, moderním exodem, nedotčenýho světa. Celý je to slušně nabitý akcí, hláškama, rvačkama a prostě celkově je to podle mýho slušná honba za kouzelnou hůlkou. Sám bych na něco takovýho rád koukal v seriálový podobě.

Z mýho pohledu je It comes at night v modrejch barvách uplně nepochopitelně. Možná chybí zamyšlení nad tim, co vlastně jsme to viděli... Když si vezmu, že tady někdo srovnává Survivalistu, kterej byl ve větším měřítku o mytí podpaží a obdělávání zahrádky zprvu zeleninový, pak už tý pubický v jakymsi postapo světě, kde jeden ani nevěděl, jestli už jako Vondráčková všechny zažalovala a oni pak hromadně spáchali sebevraždu, nebo jestli Zeman třeba nepřiznal, že mu s cukrovkou odešla i soudnost, načež by zas všichni spáchali sebevraždu...a nebo, co se to kurva vlastně stalo. To mě třeba strašně chcalo. Tady to explicitně vyjádřený sice taky není, ale dovolim si odhadovat, že kdejakou lopatu napadne, že jde o nějaký virus, či nebezpečný agens. Každopádně Edgerton předvádí skvělej výkon, ve svý multi kulti rodině herecky vyčnívá, barák je prostě správně creepy a snový, předpokládám, flashbacky v podobě vzpomínek na hrátky s dědečkem věru nádherně dokreslují celou atmosféru. Nakonci přichází klasický dilema - zabít, nebo nechat žít/ moje, nebo tvoje rodina, aneb silnější a v tomhle případě především zdravější pes mrdá! Dá se v tom najít i takovej ten červík, co rád hlodá a podsouvá myšlenky typu, kdo to vlastně dojebal, co to řádí v okolí, proč se to všechno děje....je pravda, že né na všechno dostane našinec odpověď. Zas na druhou stranu si troufám tvrdit, že to nebylo tak úplně samotným účelem, ten byl asi trochu jinej.

Něco tak strašně dementního jsem neviděl od tý doby, co Míla Rozner vylez za řečnickej pultík a směle se pustil do odbiri-odbir-odbiro-kritizování všeho živého. Chápu, že teens komunita, která po večerech sleduje Fifty šejdz, za svůj životní vzor považuje Patizona, na zahradě si hraje na Upíří deníky a ráno zásadně defekuje za zvuků znělky Gilmorek, tenhle blemc považuje za vrchol ftipu, ale mně to prostě nedá a musim jim to celý pochcat. Není totiž nic víc kůl, než když je každej díl seriálu postavenej na dvou myšlenkách: 1) plácání nesmyslů, 2)prcání. Bavěj se takhle dvě prvačky na učňáku v oboru "bourač-řezník: "Pamatuješ, jak ta holka vykouřila pod stolem Lipa, to bylo hustý!!" zajíká se korpulentní Marie a cpe si do krku kus bůčku, co si přinesla z domu v alobalu. "Ne, daleko víc hustější bylo, jak ta holka pak vykouřila jeho bráchu a její máma na to koukala a...." musí se nadechnout Věrka, které není standardně na takovou porci plnou sexu zvyklá, a tak si dává načas, aby strávila jak vinnou klobásu, tak i celý zážitek, který si teď znovu mlsně přehrává v hlavě, "....a pak je nachytal její táta a honil je po celym baráku, to bylo prstě boží, ty wogo!" Holky se tetelí blahem, představují si, jak je takhle nahání nějaký z právě bouraných kanců, jelikož u příslušníků mužské rasy to dávno vzdaly, protože jak jim řikaj mámy: "Chlapům de jen vo jedno a tobě pak zustane harant na krku." Jejich rozmluvu ale slyšela vedoucí směny Růžena, náhodou velká fanynka všech sérií Shameless (doma má hrnek s oficiálním logem a na fejsbuku lajkuje všechno, co jejich fanpejdž sdílí), která se zhlídla v hlavním protagonistovi a dělá vše proto, aby se mu podobala a zároveň dělala čest svému povolání, čili nemyje se a smrdí jako prase. Růžena se tedy se svým zvučným "Víte hovno, krávy." dostává ke slovu a prskajíc popisuje svou nejoblíbenější scénu, kde je výše zmiňovaný bezďák a vzorný otec šesti věčně nemytých harantů, nucen k penetraci vlastního ánu dildem obřích rozměrů. Růžena se při té vzpomínce celá roztřese, až zastaví porážkovou linku. Dívky vesele chrochtají, poněvadž tahle scéna je "aky upe best" a nejvíc je, jak si pak musí sednout na polštářek, protože ho vlastně ten zadek bolí, že jo....Po zmínění této scénky se dámy dávají do hurónského smíchu, hýkají, zalykají se a jestli se nezadusily, nebo nesežraly, tak se smějí dodnes. Co říct na závěr....je smutný, že maj takovýhle lejna podporu a dál se točej. Jak moudře praví Applique ve své knize Umění mrdati: "Kunda bez pysků, je jen díra do prdele, milý synovče."