KNTRFKT

Louis C. K. si ve svých padesáti letech uvědomuje, že je celej svět totálně naruby a dává to okázale najevo. Nejde moc do hloubky, celou dobu bravurně balancuje na hraně a chčije všem do drinků, ale stylem "tady kapka a tomuhle zmrdovi dáme víc, ale tak, aby si toho nevšim". Všechno je tak pečlivě vyvážený, že se nemůže durdit žádná menšina, která by na základě jeho hlášky mohla žádat o odstranění pohlavní příslušnosti lidské rasy, přičemž by "on" a "ona" nahradila za "ono". Chvílema jsem se teda bál, že Louis donutí některou z divaček z prvních řad, aby zcela nedobrovolně sledovala jeho masturbaci a nechala si setřít rtěnkou lofasem, ale naštěstí k ničemu nedošlo a tak celej večer proběhnul v Trumpovskejch mantinelech (sem tam chytl někdo nějakou ženu za kundu), přičemž byla předvedena i technika prstokladu, kterou jistě #Metoo komunita velmi ocenila. Zajímavější ale bylo, jak se Louis dostával od tématu potratů (Women should be allowed to kill babies), kdy nenápadně naznačoval, že celej směr, kterej je proti potratům tak vlastně dává vzniku kriminálníkům a násilníkům (zpravidla násilník plodí násilníka), k lehce destruktivnímu já, který si myslí, že život vlastně nemá ve svý ryzí podobě smysl. Život, kterej nemá smysl žít, ale je potřeba se mít rád aspoň tak, aby se člověk nechtěl zabít. Život, ve kterym je všechno hrozně pomíjivý, škola, kterou člověk skončí a vlastně ji ani nepotřebuje, rodina, kterou chce založit a ona ho nakonec nemiluje, děti, který splodí, který vyrostou a zbyde jen pes, kterýho vlastně nemá ani rád...Celý to završuje tim, že není jednotná ani sexuální identita, a dokládá to příkladem, kdy mu péro v gatích šlo do vrtule z filmu Magic Mike. A nakonec je vše rozseknuto hláškou, že ani po smrti si člověk neodpočine, protože za nim nahoru může dorazit manželka...Netušim, jestli se tam Amíci jen plácali do stehen kvůli sprostejm slovům a naznačování masturbace, nebo jestli někdo pochopil, jak strašně opravdová tahle zpověď byla a že né každej, kdo se směje, je ve skutečnosti šťastnej. Jak říká Louis: "Jen to tady přetrpět a pak trpět někde jinde."

Málokterý pokračování se spolehlivě povede tak, jako tohle. Upřímně, měl jsem z toho docela strach. Hned na začátku ale zabodovala perfektní bitka v taxíku, typicky vaughnovsky natočená, a od tý doby nebylo prostě o čem. Nechyběla nápaditost, hravost s detaily, barevnost a zároveň úžasný idiotství celýho filmu, potažmo smysl pro sebeironii (důkazem je finální hláška Eltona o backstagi). Dějově to asi není uplně něco, na co by člověk na smrtelný posteli vzpomínal, zatímco by se pokoušel naposled omylem napít ze svýho bažanta, ale v danej okamžik prostě všechno funguje a baví podle představ. Taky je třeba vyzdvihnout bravurní výběr herců, díky čemuž ze snímku sálá pohoda a našinec si tak rázem dovede představit, jak se asi všichni u natáčení nasmáli. Proto moc nechápu zdejší uslintánky, který tomu dávaj dvojky/trojky....jedinym vysvětlenim mi je asi to, že se lidi zapomněli bavit a radovat z píčovin. Howgh!

Banshee je definicí slova "hrot".

Od Triera jsem viděl Nymfomanku, díky který se pravděpodobně nebudu už nikdy moct podívat na porno v kategorii "double penetration", Melancholii, u který bych asi dokázal rozebírat, co se autor vlastně snažil říct, nebo co si člověk měl myslet a nakonec možná uznat (po dobrym vysvětlení člověkěm, kterej rozumí trierovský dvojznačnosti), že to nebylo, až na ten debilní konec, špatný. No a pak jsem teda viděl tuhle pyčovinu. Po zhlídnutí musim konstatovat, že Trier je, dnes už možná vyléčenej psychopat. Protože Antikrist je bezesporu dílem psychopata. O pěti hvězdičkách se nedá ani polemizovat, to spíš o uplně opačnym pólu tohohle čsfd hodnocení. Nakonec jsem tomu ale dvě nadělil a to se teď pokusim vysvětlit. Úvodní scéna musí kategoricky zaujmout, jednak proto, že je to na ní stojí, ale hned v ní si už Triér začíná s divákem hrát. Nechybí tomu smysl pro detail a vlastně hned od začátku se vymezuje vůči všem mezím a tak trochu naznačuje, že žádný meze nemá. Což je, mimochodem, věta jak lusk. K věci. Film nemá mít žádnej význam, není v něm schovaná žádná komplexnost lidskýho vztahu, nejsou v něm ukrytý žádný obrazový ani verbální metafory, nejde o příběh ženy a muže v pravym slova smyslu, dokonce nejde ani o to dítě na začátku, nejde o konflikt zla a dobra, lásky a sexu (ve vztahu porno x erotika), nejde totiž vůbec o nic. Celej Antikrist je totiž soubor obrazů, který běžej souvisle za sebou tak, že je oko prstě není schopný registrovat jako obrazy a vnímá je jako film-souvislej celek. No a tenhle celek je totálně přervanej násilím, sexem a odporností v tý nejčistší podobě a už je na každym, jak to celý přijme. Jenže to, co se na první pohled zdá jako kokotina přecpaná násilím, je vlastně režisérův osobní experiment a pokusnej vzorek tak nabejvá obrovskejch rozměrů, protože cíl je každej, kdo si to pustí. Cílem totiž je zjistit, jak lidi reagujou na podobný nechuťárny. Z celýho filmu sálá touha magora vidět, jak se bude divák tvářit, když mu předloží scénu masturbace v lese, nebo když si ta slizská vagína hraje na Mechanika a spraví svýmu manželovi nohu. Typicky melancholicky pojatý absurdity zabalený jako hovno do lesklýho papíru, nejsou výjimkou: srna v lese, liška v kapradí (střet dvou světů, pokus o nastoupení sugesce u diváka..) Ono v tom opravdu jde hledat hlubší smysl, jenže já jsem přesvědčenej, že žádnej není a že cílem bylo představit nejbizarnější scény plný podnětů,kterejma je tahle doba tak strašně nasáklá-totiž násilí a sexem. POZOR SPOILER: Přijde takhle žena do ložnice a říká svému manželovi: "Miláčku, potřebuju, abys mě podpořil, už dlouho si chci ustřihnout klitoris, ale jsem hrozná sračka a neumim si ho ustřihnout sama..." Konec příběhu.

Džounasům dávno odzvonilo, protože vyrostli, začaly jim růst vousy a hlavně penisy a tím pádem se pro uječenou část teen populace stali neatraktivními, protože nic není míň sexy, než chlupy. A tak to začali kluci zkoušet u filmu, kde taky jinde....Tahle Koza moc neví, jestli se má strnule pást někde v podhoří a nebo žrát cheeseburgery u Meka a vybékávat I´m lovin´it. Tudíž dostaneme od všeho trochu. Na začátku násilné drámo-vcelku zajímavý start, který ale vzápětí otočí v hnidopišení na vysokoškolském kampusu, kam zapadnete jedině, pokud splňujete následující tři body: 1) Vaše hodnota IQ nepřesahuje výsledky měření na šimpanzech, 2) Váš šatník se skládá pouze z nátělníků a mikin bez rukávů a za 3) exnete deset plechovek piva vkuse z sebou a nehodíte šavli. Ku prospěchu je pak domácí násilí, nebo sexuální zneužívání ze strany otce. Co ale musim uznat, je fakt, že málokterý film ukáže tyhle spolky v pravém světle: a to plné agresivních hovad s potřebou šikanovat brejlaté poseroutky, nechutně spocené perverzáky, vyžívající se ve fekálních rozkoších-páchaných na jiných a idioty, kteří si to v zájmu "bratrství" nechají dělat. Bohužel, Goat je strašně rozpolcený snímek, který skáče od jednoho ke druhému a působí strašně neuceleně, což je škoda, protože pochcat tyhle Efronovský skupinky, který se prezentujou jako milující gay kluby se smyslem pro rasovou snášenlivost a mentální stabilitu, byl skvělej nápad.

"Milý Vladivoji, minulou noc jsem si vzpomněl, jak byla přímo před vašima očima přejeta dodávkou cyklistka, za což můžu sice já, jelikož nosím ten svůj batmanovský hábit, kvůli kterému jsem jí spadnul pod kolo a ona vjela do vedlejšího pruhu, ale to sem nepatří, a vy jste jí dal, na rozdíl od obyčejných idiotů, kteří by jistě zvolili první pomoc, to nejkrásnější rozhřešení, což mě tak dojalo, že jsem si musel převléci talár a svlažit své hříšné myšlenky proudem ledové vody a potrestat se třemi šlehnutími důtkami a mocným zdrávas. Na základě vaší ignorace lidských potřeb s tak bravurně kladeným důrazem na náboženství jsem se rozhodl, že byste opravdu měl být knězem a rovnou vstoupit do semináře exorcistů. Uff, snad toho na vás není moc. P. S.: Šatna pro účastníky tohoto semináře sousedí se sprchami našich nejmladších učedníků, takže se nemusíte bát, o zábavu bude postaráno, váš otec Kristián." Tak takhle nějak by vypadalo shrnutí první třetiny této kokotiny, která později pouze graduje v ještě větší kokotinu a v čele s panem Hopkinsem metastázuje směrem k řitnímu svěrači, přičemž s každým dalším protočením očí, kotoulu vzad a rotující těhuli se pro mě film stává opravdu zhoubným výplodem choré mysli. Beztak je nejlepším exorcistou, jaký kdy žil, Jakub Vandrovec!

Pokud vás berou hrátky v bukanýrskym stylu, fíkus vám povyroste pokaždý, když si dva hošani lascivně projíždějí anus vazelínou, nebo když pořádají špízovou napichovací party na igelitem potaženym gauči, bude se vám rosit zátylek při každém "šou mí jor kok" a tupé nadskočí s každým frenetickým přírazem, při něžně pronášeném "fak det és". Z mýho hetero pohledu nikterak záživná přehlídka sexuálních scén, ovšem skvostná erotická plejáda mrdu, oproti 50 odstínům 50 centa. Celkem mě baví, jak si Franco najde aspoň deset projektů do roka, jejichž prostřednictvím se snaží poodhalit, podle něj, méně známé části lidských životů, o kterých se tak nějak nemluví. To, že je pornoprůmysl pěkná svině, která vás vycucne, sežvejkne a když jste v tom hodně dobrý, po cca 1000 videích, kdy se vám péro nepostaví už ani po vysátí nadrcenýho balení viagry nosem a orgasmu docílíte snad jen při porodu, začnete být nezajímavý a jdete prostě od válu, s provařenym xichtem, protože porno je sice fuj, ale čumí na něj všichni. Tenhle příběh zase ukazuje život 18-letýho fracka, kterej se nechá vydržovat od starýho úchyla, kterej ho doma na gauči natáčí při tak náročných replikách, jako: "My girlfriend is out of town, so we can be gay now and fuck each other." Přičemž odpověď zní: "Yes, Steven, that is all I want." No a ikdyž chlapec ze začátku uplně nechce, nakonec si tenhle džob zamiluje. Na celym tom filmu, kterej v podstatě nic moc neřekne, akorát tak to, že když už jste gay, musíte být nutně přecitlivělí, afektovaní a hysteričtí, mně celou dobu vrtala hlavu jedna věc. A to, jestli to má Franco se svojí orientací vyřešený...

To, čím mě tahle korpulentní zásaditá padesátka překvapila v prvním díle (a že by se to za nehet novorozeněte vešlo),tím mě ve svém slaboduchém pokračování znechutila. Mamon a chamtivost je metlou lidstva, tudíž bylo hned jasné, že po prvotním úspěchu, kdy se všechny pokladní, zatrpklé matky, umaštěné učitelky a obecně prostě lidské fritézy ukájely v děsně hlubokém příběhu a ještě hlubší Dakotě, představovaly si, jak na ně-šedé myšky, taky někde čeká úspěšný podnikatel s vyrýsovaným tělem, vyholenou hrudí, perfektně hranatou bradou, nezbedně kučeravými vlasy a především s tučným kontem, který z nich každý večer strhá zaprané blůzky, děravé silonky a stokrát přepírané bombarďáky a pak jim pěkně nabančí učitelským pravítkem, pěkně na holičku. Namísto toho se vracely domů, kde na ně čekal jejich protějšek-s vyrýsovaným pupkem, s dredy na hrudi, dvojitou bradou, mastnými slepenými vlasy, vyučený v oboru: řezník bourač a především s holou prdelí, který si o jinak vášnivou nepochopenou polovičku tak maximálně otevře lahváče, líně nadzvedne nohu, upustí páru a se slovy: "přece si to nenechám vyvalit bokem", spokojeně usne v křesle v těch samých hadrech, ve kterých přišel ze šichty. Holky už ale měly knihu přelouskanou zleva doprava a tak jen, co se za manžely zabouchly dveře jejich Fábií a Favoritů, běžely a žadonily, škrábaly Jamesový na dveře a psaly dopisy, přičemž u toho halekaly, jak mrouskající se kočky. Inu, dostaly druhé pokračování, kde jedinou novinkou je snad ta hračka, kterou své oběti vrazíte mezi kotníky a při neopatrném rozevření pod velkým poloměrem, ji roztrhnete vejpůl. Už už jsem si myslel, že se v tomhle braku dočkáme i slušné sexuální scény, ale vrcholem celého filmu, byla penetrace Dakotina rekta Venušinými kuličkami, přičemž podezírám střihače, že je v zadku vůbec neměla! To je teda herectví! Šedivák přinesl do hry menší zpestření, jelikož svoje eso vynesl už v minulosti nejspíš vícekrát a tak se začínají vynořovat obdobné odporné chudinky, nad kterými by člověk zaplakal jen v případě zánětu spojivek a neopřel si o ně ani rozbitý kolo bez sedla. Kristián ale nejspíš vystřikuje do okolí své feromony po hektolitrech a tak má dost ctitelek na to, aby si s nimi otevřel třeba útulek. Nepochybuju ale o tom, že tohle pokračování bylo upa nejlepčí, ještě lepčejší než jednička, protože tady udělal seksy stojku na koze, nebo koni, nebo to byl kotrmelec, to je jedno, ale paní Jitku z Karviné to potěšilo natolik, že doma prostě musí mít asoň hrnek, tričko s nápisem "Aj láf Fifty šejdz" a vlastnoručně vyrobenou tyčku na roztahování nohou z Hornbachu, protože do seksšopuse stydí jít, to radši půjde do Prostřeno. No, už aby tu byl další díl, jsem napjatý, jka to celé dopadne, doslova jak kšandy.

Když člověk vyfouká dva gramy peří, začne mu rázem připadat, že může naprosto všechno a napadají ho, normálně nevhodné, myšlenky na činnosti, které by se normálně styděl udělat. Může se pak zdát vtipné ošukat zapnutý mixér, strčit si do pusy šedesátku žárovku a zapnout proud, nebo sexuálně obtěžovat mořský rybičky. Někdo ale vídá různé věci, ducha mrtvý babičky, nebo mrtvou babičku jako takovou, jenže to by nebyli tvůrci této rádoby psychologicky metaforické patlanice. V tomhle filmu totiž ožívá pošahaný strom, pochopitelně v hlavě malého greeningfila, a vypráví mu tři děsně trefné příběhy, které nakonec vyústí ve skoro strhující závěr, jemuž chybí k trefné charakteristice slovo "skoro" a "strhující". Jediné, co tak nějak strhuje, je stopáž a to směrem ke spánku.

Celej tenhle film je jeden velkej trip, kterej můžete, ale nutně nemusíte prožít s hlavníma postavama. Je to totiž jenom o tom, jestli jste ochotni chápat jejich osudy. Občas totiž někdo rozdá karty blbě, občas se jenom houpete a život vám podkopne židli, občas prostě nestačí chtít a brečet někomu na rameni. Život je žrádlo a každej z nás chce žrát co nejvíc to jde, ale ne každýmu je to dopřáno a ne každej umí chytit příležitost za pačesy a udělat si z ní svojí děvku. Člověk, co vyroste mezi panelama betonu, se stejně nejradši vrací právě tam a je mu tam nejlíp. Každej z nás hledá svý panely a svůj beton a právě to může bejt občas ten konečnej bod, na kterym se zastavíme a už nikdy se nerozejdeme. Na celym tom příběhu je krásná symbolika. Symbolika toho, co jsem zmínil už výš v textu. Sick Boy a Begbie byli okradeni a jen díky tomu maj zkurvený životy, jen díky tomu, že zloděj okradl zloděje, si nemůže zloděj žít na vysoký noze a zbytek jeho života je tak jasně vrytej do zdi, do který denně čumí, lituje se a není schopen sám s ničim pohnout, protože život, kterej si vysnil, nemá. Naproti tomu Spud ty prachy dostal, mohl se odrazit od dna. Ale neodrazil. Každej z nich hledal něco, co ani najít nemohl, protože život to už dávno napsal za ně a oni jsou jen součástí něčeho většího, třeba reklamní kampaně na Adidas. A nebo, jsou to prostě jen slaboši a buzíci, co patřej do třídy lidí, který vychovaly nuly a smažky a který budou jenom nulama a smažkama. Celý je to pak skvostně hudebně podkreslený a já jsem měl na konci chuť vpravit si jehlu do žíly, aspoň se solnym roztokem. Takže vyfoukat peří a spát.