KNTRFKT

Příběh asi tak zajímavý jako genitální herpes alpaky ve dvou hodinách neustálého žvanění. Příběh sociopata, egoistického kokota a dokonale obligátního parazita na debilitě a potřebě být kůl milionů lidí. Já osobně jsem nikdy i-pičovinky nepotřeboval a zřejmě asi nebudu, tudíž pro mě Steve nebyl nic jiného, než člověk, který prostě byl ve správném čase na správném místě a ještě k tomu byl obklopen velice schopnými lidmi, protože on sám si zjevně nebyl schopen ani zapnout dobře kalhoty a na nošení debilního výrazu musel mít povolení. A tak se stalo, že tenhle slizký kokot zahltil trh věcmi, které lidi zdánlivě potřebují a proto najdete v Číně člověka, co recykluje vlastní výkaly a lisuje je pro olej, žije ve stoce, přikrývá se bambusovými výhonky, ale každý večer si pěkně promne svícen nad nějakým rozkošným videjkem, které si pustí na svém Ajfounu. Výrobky natolik předražené, že na ně obyčejný smrtelník půl roku šetří, nejede kvůli tomu do Jugošky na dovču, stará musí nosit týden jedny fusekle a děti jsou nuceny chodit ve cvičkách i v zimě venku, ale jeho i-hematom je prostě silnější, tudíž to prostě musí mít. Ale za to Steven nemohl, že jo. On byl zkrátka jen dobrý řečník, zastánce hromadného marketingového fistingu a uměl své konkurenty včas zašlapat do země. Jeho technika prodeje byla taky brilantní. Představte si, že můžete prodat klasický krumpáč s lehčenou násadou za 499. Jenže vy mu do té násady zabudujete inteligentní technologii, která pozná, že jste si zrovna usrali a tudíž se cena vyšplhá na krásných 1499. No, nekup to, viď. Každopádně, až tímhle filmem mě Fassbender přesvědčil, že hrát umí, jelikož já z něj, jako všichni ostatní, semeno nonstop neroním. Třeba takovej Macbeth mě zasáhl asi jako šutr, doteď se z tý rány vzpamatovávám. Nicméně on tomuhle pokrytci daroval část sebe a vykreslil mi ho parádně, to neříkám. Takže třetí hvězdu dávám jemu, jinak je to defacto o hovně.

Australský Ctihodný občan se s ničím nepáře, není to totiž žádný Páral a ono, kdo by se v tom svinstvu Hrabal. Asi nemá moc smysl psaát tu na věc svůj názor, protože svět je plný humanistů, tlučhubů a velkohubců, kteří hlásají, že každý má právo na život a měl by s ním být veden spravedlivý, nezaujatý soud. Jenže tyhle kecy, vy bando pošahanejch šimpanzích hlav, končej v tu chvíli, kdy se to týká vás. Ono blafat, že má člověk, co někomu znásilní dceru a pak ji ještě podřízne jak prase, právo na soud a na život je vskutku nemilitantní. Přál bych vám, dostat se mu do rukou, nebo do rukou postižené rodiny, ti by vám jistě podobné názory z havy rázem vyhnali. Takže si zůstaňte u soudnictví, které podobné slizké svině posílá hrát stolní fotbal do komfortních věznic za naše prachy a ještě s přidělením směšných trestů, přičemž se dotyčný během dvou let zcela napraví, dá se na víru, v něčí prdeli najde Boha a vy ho za půlku odsezeného trestu pustíte zpátky mezi lidi. A nejlepší jsou ti, kteří se na Bory ani nepodívaj, protože si to valej rovnou do léčebny, jelikož za ně jednal satan. Nicméně film to byl fakt precizně vykonstruovaný a Džon Dou je novej australskej hrdina.

To by nebyli Amíci, aby neměli všechno posichrovaný. Jak to tenkrát bylo se asi nikdy nedozvíme, ale jedna věc je jistá. Tenhle film splnil přesně to, co jsem od něj čekal, herecky skvěle obsazená komedie, kde americkýho humoru moc nenajdete, ačkoli je to o nich. Dokáže to šokovat a to v dobrém slova smyslu. Wízlimu role troubů prostě jdou, do toho se přidá věčně zhulenej Misfitsák a Hellboy a je tu něco, co mě prostě baví. Takže pokud si dneska chcete utřít prdel americkou vlajkou, do toho.

Ono sehnat kvalitní chovný materiál na vsi, kde už i kámen šukal cihlu není vůbec snadný. A tak se občas stane, že rodiče prodaj svojí dceru shnilýmu dědkovi, aby od něj dostali aspoň půlku nakrájený Šumavy. Tenhle rakouskej western (jo, fakt tam je napsáno western) není v podstatě ničím nijak zvlášť originální, ale já si tak říkám, co by asi u nás natočili za kokotinu třeba s Mádlem a Kokotkem v hlavní roli. Určitě by se to spíš podobalo vycházce pacientů z léčebny pro mentálně choré. Ale tenhle Ondřej Procházka celkem umí, tudíž je to koukatelný a člověk se extra nenudí. Prolog bych tedy trochu sešmikal, neni důvod to tak zbytečně natahovat, ale jak řikám, dá se, takže otřít hubu od apfel struddelu a koukat.

Koho by napadlo, že sport, který hned po golfu a ženské házené považuji za nejnudnější výmysl lidské mysli, bude natočen tak zábavně, že si u toho ani nebudu mít chuť sáhnout na život. Nikdy jsem nepochopil, co lidi baví na tom, neustále sekat hlavou zleva doprava po vteřinových intervalech a ještě k tomu poslouchat unylé hekání mužích žen a...no, mužů. Jestli jsem tenis do teď považoval za hru snobů a pracháčů, tak ode dneška ho považuji za tu nejvíc kůl věc na světě, protože jestli právě tahle hra dokáže tímto způsobem rozvášnit i starou Bětku, pak zřejmě stojí za to. Když nic jinýho, byl to nejspektakulárnější tenisový mač, co jsem viděl.

Splácat něco tak povrchního a přiblblého by byl jistě schopen i tuleň na steroidech po pěti mrtvicích a ještě by u toho zvládnul plácat ploutví o rotoped a čenichem pinkat gym-ball. Já sám jsem u toho udělal osmdesát serií sedů ke stolu s večeří a sto lehů do postele. Ale nejeden pomatenec, který si myslí, že mu ovlivní život tak zásadní tah, jako je dát si místo plnotučné hořtice, hořtici polotučnou, se v tom jistě najde. Gej Prc si tak trochu myslí na Robin Šerbatski a tak dělá o deset kliků denně víc, než by normálně dělal a s touto nesmírně filosofickou taktikou, jak sbalit holku vede fitness centrum. Jenže, o členství zažádá ten nejvypelichanější z vypelichaných otylých milionářů a začne mu do Robin dělat. No a normálně, teď se podržte, Gejovi se to ale vůbec nelíbí a co je ještě lepší, ono se to nelíbí ani Šerbatski. A tak si tenhle chudák málem vykroutí nechápavostí svou proplešatělou hlavu a ona si myslí, že má na víc. Já bych si o ni teda neopřel ani kolo, ikdyby byla jedinou možností, o co si ho opřít. To už možná otřít.

I tak se stalo, že jsem svůj televizor uvedl v chod. Vybral film, jenž snad mohl mi býti vhod. I sedl jsem si tedy do křesla svého hedvábného a hledíc na tu sračku, nevěřil jsem zraku svému, ten zdál se být odporným syflem zahalen. Promnul jsem si tedy zraky své a ponořil se do děje, říkajíc si tak pro sebe, kam ten svět spěje. Macbeth zrovna se svou ženou moudře rozmlouval a sám sobě namlouval, že piču za svou nepřijal. Náhle objevil se Rémus, syn Lupinův, král a kouzelník země malebné a v tu chvíli mé zraky začaly zas vidět barevně. Vše však zahalila hnusná šeď, když natáhl péra tento skoroděd. Marně dovolával jsem se ho zpět, věda, že příběhu bych ale nemohl vyhovět. Sklivce mé zalila krev a blažený zvuk konce slyšel jsem, po chvíli začalo audio tyto ódy pět a já sledujíc jsem málem přišel o pět let života svého naivní důvěrou v kokota toho proradného. Nechť každý považuje se za moudrého, že tyto texty levné zná nazpaměť, ty texty Labutě Avonské, jež tak ráda sračky za zlato vydávala, ačkoli o pauzách to do zadku dostávala, jenže bukanýrů je plný svět a tak tyto verše linout se divadly zřejmě budou ještě stovky let.

Tak tenhle Letální Barel z dílny Novéhomuže zatím aspiruje na největší kokotinu, kterou jsem letos neměl to potěšení vidět. Je až k zamyšlení, že je Samuel schopen ve stejném roce zazářit v Osmi hrozných a rázem se podepsat pod tenhle postpubescentní výstřik člověka bez invence a chuti natočit něco byť jen trochu jinak. Sansa je sice vážně kost, že by z ní nejeden čokl vysál tekutiny a s chutí oblíznul chrupavčitou část, ale to je asi tak jediný, co se dá říct v pozitivním slova smyslu. To už bych radši koukal na prasknutý hemoroid bezdomovce s úplavicí, než znovu zažít tohle. Kajl by se měl příště rozmyslet, jestli by nebylo spíš lepší skočit z mostu. Určitě by to byla větší psina.

Jedno se tomuhle filmu nedá upřít. A tím je do jisté míry originalita. O satanismu jako takovém jsem toho zatím moc neviděl, tudíž se to jevilo zajímavě. Lupina mám v podobných rolích rád a obzvlášť, když se k němu přidá Hermiona a dvojče školníka Filche v ženském provedení-tím myslím tu odpornou bábu. No, ale teď už vážně. Kdo je ten satanista? Nejdřív to vypadá, že jsou satanisti všichni, pak zas nikdo, potom začínám podezřívat kočky. Všude serou, divně čuměj a sežerou taky kde co, typický satanisti. Připomnělo mi to, jak jsem jednou rozhlásil, že maj v Kauflandu levnej krabičák, všichni tam letěli, ale žádnej tam nebyl, měli ho totiž v Tescu, kam jsem šel sám. Dost chytrý, co? Tak tady je to nějak podobně. Hawke táhne celý film v podstatě sám a Dencik je takovej správně přiblblej tatík s nenechavýma ručičkama. Prostředí, kde se děj odehrává dost nahrává té satanistické atmosféře a film pak může šlapat přesně tak, jak má. Což mě ale opět přívádí k myšlence, proč se tohle nemohlo dít na prosluněnym Hawaii a nebo, proč ti satanisti nemohli být trošku vybarvený veselejším filtrem. Asi proto, že pak by z toho byl Harry Potter. No a na závěr bych řekl, že regrese je svině. Stejně jako demence a latentní bukanýrství. Všechny vám totiž cpou do hlavy myšlenky, který by vás nikdy ani ve snu nenapadly.

Včera jsem se normálně líbala s Dejvem, je tak sladkej, koupil mi kytku, vzal mě do kina a pak na večeři. (Ale stejně mu nedám). Potom jsme se teda jakože jakoby poněvadž ačkoliv líbali. No a řeknu ti, bylo to teda fakt něco! Dejv má jazyk obroušenej šmirglem, čili bez papil a tak mi hned vklouznul do krku. Po tom, co mi oblíznul krční mandle, jsem ho poslala domů se slovy, že myslí jen na jedno, úchyl jeden. Když odcházel, říkám mu: "Kam si jako myslíš, že jdeš? To mi jako nedáš ani pusu jako?" No a pak jsme se zas líbali. Nevim, jestli už jsem to říkala, ale Dejv je fakt sladkej a hodnej, takže nic pro mě, ale ještě chvíli to s nim budu takhle dělat, než Džeryho pustěj z basy, nikdo mi totiž nedokáže tak nabít hubu jako Džery, to jak smrdí potem mě fakt rajcuje. No, ale zpět k Dejvovi, po chvíli jsem ho zas poslala domu. Když odešel, napsala jsem mu, že mi chybí. Když odepsal, že já mu už taky chybím a jestli se nemá vrátit, napsala jsem, že už jsem unavená a chci jít spát. Napsal "dobrou noc." Tak jsem mu napsala: "To už si jako nechceč psát?" Napsal mi, že myslel, že jsem unavená, tak jsem mu hodinu neodepisovala, aby myslel, že spim. Potom jsem mu pissla, že nemůžu spinkat. Vyfotila jsem se, jak ležím a poslala mu to se slovy: "kéž bys tu byl se mnou." On se zas začal vnucovat, tak jsem mu napsala, že už teda fakt nemám náladu a vypla mobil. Ráno mu napíšu, že ho mám asi ráda a pak se týden neozvu." Hahaha. Ty jsi fakt dobrá Kejtý." TAK ASI TAKHLE ZÁBAVNÝ TO BYLO. Pro mě jednoznačně zatím nejslabší počin z Tarantinovy dílny vychytávek. A určitě nejslabší dialogy.