jirikzaboj

Film, který odstartoval velké komerční úspěchy od Hammer v podobě klasických hororových děl. Na svůj béčkový rating docela sebevědomě natočený, ale chvílemi točící se v kruhu. Maska monstra a různé praktické efekty v podobě slizu na svou dobu pozoruhodné, ale ničím zvláště vyčnívající dílo to zkrátka není a raději mám ještě pokleslejší hororovky, které sazí alespoň na gore blbiny.

Okázalý film nesoucí se v duchu minimalismu a pokud člověk dokáže číst mezi řádky, tak by měl docenit sofistikovanou a promyšlenou pointu, kterou podtrhuje samotná citace. Dostojevskijho (your soul will leave your body and you will no longer be a person) Nejen o pohlavních nákazách, ale především o zneužívání, utrpení a následcích vnímání bolestných událostí. Mimo to je to parádní nekonvenční žánrovka, která si hraje vizuálně tak trochu s anachronismem, je zvučně velmi imerzivní a herci odvádí práci na úrovni cinemá verité. Nejsem žádný hipster, ani zapšklý intelektuál. Tohle je ale kvalitní filmařina, mistrovská vize, která z nějakého důvodu nedostala svého zaslouženého ocenění ve vnímaní širší veřejnosti.

Hororová komedie lomeno fantasmagorie toho největšího kalibru, ale se srdíčkem na správném místě. Raimi riskoval nejen velký úlet, ale docela i kariérní vzestup a podařilo se mu ukovat mimořádný film, který si zachovává aspekty předchozích filmů a posouvá postavu Ashe do multidimenzionálního žánru a sází trapné vtípky jeden za druhým a je to naprosto skvělé. Kdyby si to zachovalo možná trochu víc gore, tak by to bylo ještě byť o píď lepší. Na relax s kamarády u pivka ideální film.

Bodovalo to u mě až do twistu, který celý film proměnil v zaměnitelné béčko. Samotný psychologický rozbor byl zajímavý a v podání Jodie Foster velice silný, uvěřitelný a po tomhle filmu bych se nebál, kdyby byla moje máma. Pointu to má, ale to bleskurychlé rozuzlení s příšernou transformací postav a ulítnutým scénářem odpustit nedokážu. Přesto stojí za zhlédnutí, nejen pro technicky povedenou kameru, ale taky pro precizně nasnímané prostředí interiéru letadla, první poloviny filmu a Jodie.

Překvapený tou překypující atmosférou vůbec nejsem. Pavel Soukup už ve svých předchozích projektech prokázal svůj talent a šikovnost pro filmařinu rovnající se zahraniční produkci. Obecně seriálový už moc nejsem, ale tuhle šeptandu jsem si nemohl nechat ujít a nelituji. Annaismissing byla progresivní fiktivní detektivka a Hojer je pro změnu progresivní truecrime a nenabídne jen zpracovaný timeline toho, jak to celé bylo. Ale pracuje taky s morálním kompasem a otázkami ohledně toho, jak bychom se měli k takovým lidem chovat a jak s nimi zacházet. Petr Uhlík mě baví čím dál tím víc a tady ho skvěle doplňoval Lněnička.

Ricky Stanicky má rozhodně potenciál rozvíjet se nadále coby alter ego Johna Ceny, protože to fungovalo nejvíc právě jako jeho one man show a v téhle komediální poloze to už má díky některým rolím zmáknuté (například Peacemaker) . Proto když byl mimo scénu, tak film zažíval slabší chvíle a plochý Zac Efron to opravdu nepotahá. Zajímavý námět s pár vtipnými gagy, s ne až tak silným a uspokojivým závěrem, vykoupením a poučením postav i diváka. Doslova se film zastavil ve chvíli, kdy hlásí, že lži mají občas pomáhat k úspěchu. Chápu, že u komedie by se to nemělo brát příliš vážně. Pokud se ale rozhodnete ukončit film ponaučením, tak byste to měli dělat pořádně a ne tak nedotaženě.

Pominu-li, že se jedná o zbytečně brzký REMAKE, který se dá opodstatnit Broadway adaptací, tak jako tak nepřináší žádné výrazné změny krom muzikálového pojetí, které je na filmu tím nejlepším a taky tím jediným, co se dá tak nějak ocenit. Možná sem tam padne i nějaká fajn hláška typu  “do you know what they would call me if i was a boy? “  “strong?” “no, Reginald” a zběsilý střih dokáže reflektovat aktuální poblázněnost internetového trendu reelsů, tiktoku apod. , ale to je pořád moc málo a mnohem účinnější a možná i lépe fungující by bylo se adaptací pouze inspirovat a přinést úplně jiný příběh s jinými postavami. Protože ač nechci , tak srovnávat pouze 20 letý rozdíl musím. Tady byl absolutní misscast většiny postav. (Až na René Rapp a Auli’i Cravahlo) Ostatní totálně přehrávají své role a postrádají jakékoliv charisma, které původní postavy nabízejí. Takže ani to nepřispívá celkovému dojmu. Škoda, mohl to být samostatně postavený satirou napěchovaný fresh film. Místo toho je to slátanina několika myšlenek a žánrů dohromady a ani self-help výroky na konci nedokážou předat smysluplnou message.

Považuji se stejně jako Spielberg za věčné dítě a kdykoliv se znovu rád ponořím do fantasy pohádkových světů a nechám se unášet svou představivostí. Bohužel to nebude případ The BFG, který v samotném principu porušuje jedno ze základních pravidel pro některé adaptace a to sice, že by měly zůstat nepolíbené filmovým zpracováním, protože se zkrátka tak dobře na plátně ohýbat nedají. Z filmu je tak prázdná kostra s nepromyšleným příběhem, který nikam nesměřuje. Postavy jsou nevýrazné a nepomáhá tomu ani digitální obludárium, které svými efekty už dnes nevypadá tak vkusně. Zajímalo by mě, jestli by to ocenilo alespoň mé 5-leté JÁ. Ale jak se znám, už tehdy jsem měl vkus na lepší fláky. Tohle je OBŘÍ šlápota vedle.

Nejvíc mě na Bridge of Spies baví jeho vypointovanost a divácká odměna v druhé polovině, pokud dáváte dostatečně pozor a vnímáte všechny propriety tak, jak jsou vám servírovány. Mistrovsky, přesto nenáročně a s jistotou. Paralely se tak proplétají napříč filmem přirozeně a fungují přesně tak, jak Steven zamýšlel. Kdyby s takovými nuancemi, odhodlaností a autorskou invencí natočil podobně Lincolna, tak by to bylo dopadlo tenkrát o dost lépe. Stoit i Muzhik, projížďka vlakem východním Německem a quote lines Marka Rylance jen podtrhují mé nadšení. Řadím k nejlepším mistrovo snímkům.

Matthew Vaughn by se měl konečně odprostit od svého pomyslného alterega coby mistra krimi-com a zkusit to jinde. Nejen že Argylle není zábava. Je to velká nuda, má to hloupé twisty a ani nějaká skrytá parodie nedokáže obhájit fakt, že jde pouze o recyklaci jeho předchozích filmů. O to víc mě děsí potitulková scéna a nedávno vydaná kniha fiktivním autorem, která naznačuje rozšíření tohoto světa, či podobné velké plány. Herecké přehrávání Bryce H. nezachránil ani tahoun Rockwell a jediné co oceňuji, je Mattyho hudební vkus, ale to už taky víme. Pochválit mohu také finální SKI scénu a barevnou kouřovou dance scénu, ale to výsledný dojem obrovského zklamání nepřekryje.