kinderman

V popisce chybí Romantický, protože nikoli zápletka kolem atentátu na JFK, nýbrž vztah Jakea a Sadie tvoří jádro tohoto příběhu.

Literárnímu Marlowovi by v roce 1939 bylo 36, a nikoli skoro sedmdesát jako jeho hereckému představiteli L. Neesonovi, v říjnu téhož roku snad i do USA dorazila zpráva, že nic jako Československo neexistuje (úvodní rozhlasové zpravodajství "citující" Hitlerovo vyjádření), přesto bych tenhle starosvětsky působící film tak úplně neodepisoval. Ovšem k tomu, abych si přečetl předlohu stvořenou jakýmsi Chandlerovým epigonem- její název Černooká blondýnka se v závěru objeví na  plakátě v kanceláři filmového studia- mě to nenavnadilo.

Pro tuhle road movie o smrti jen dvě hvězdičky: první za Eriku Christensenovou, která však bohužel z filmu brzo zmizí, a druhá za to, že režisérova manželka Cynthia hraje postavu zdravotní sestry jménem Annie Wilkesová. A to jsem si myslel, že film začínající záběrem na nahou modelku nemůže být úplně špatný.

"Do Ruska/co víme kam nás osud zavane/do Ruska/to se mi doufám nikdy nestane/do Ruska/to bych si ze všeho nejvíc nepřál." No, přemýšlel jsem hlavně o tom, že kdyby kuchař Kyril padl na Ukrajině (případně se odtud vrátil zcela pomatený), bylo by to skoro jako v Lovci jelenů.

Dokument se neustále vrací k jedinému Raffaelovu dílu, a sice k Sixtinské madoně. Vzhledem k tomu, že snímek je německý a tento obraz je umístěn v drážďanském Zwingeru, lze takový přístup pochopit. Raffaelovým životem a dílem se mnohem komplexněji zabývá italský celovečerní dokument Raffael- mladý génius.

Čekal jsem epický velkofilm, a dostal jsem komornější historické drama vyprávěné lehce ironickým tónem a gradující postupně do tarantinovského finále. Je fajn, že černoušek tam nakonec plnil především kvótu humoru. Užil jsem si to: jako jediný divák ve velkém kinosále.

Jedním z mála zajímavých postřehů v tomto nekriticky oslavném dokumentu (Jeff Koons jako nejvýznamnější žijící umělec a zároveň otec roku) je ten, že při přípravě série Equilibrium konzultoval Koons některé fyzikální záležitosti s nositelem Nobelovy ceny Richardem P. Feynmanem. A pak ještě ten, že za všechno zlo v umělcově životě můžou právníci a Ilona.

Film z ranku buď pětka, nebo odpad, cokoli jiného je alibismus. Jestli chcete otestovat hranice své divácké snesitelnosti, pak je tam opravdu jedna nezapomenutelná scéna. Není divu, že Naomi Tani už po tomto snímku skoro nic dalšího nenatočila, nedovedu si (raději) představit, kam by se ještě dalo zajít.

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres.

Před mnoha lety mi spolužák na základní škole z knihovny svých rodičů zapůjčil první, druhý a šestý (poslední) díl románového cyklu o Angelice (ve slovenském překladu). Před nedávnem jsem na komplet toho samého vydání narazil v nabídce jednoho antikvariátu a neodolal jsem. Po opětovném přečtení a zhlédnutí filmu, který jsem poprvé viděl v kině někdy v 80. letech, musím ocenit kvalitní scenáristickou práci, která z pětisetstránkové předlohy destiluje ve srozumitelné zkratce to nejdůležitější a přidává navíc ikonické výjevy (Joffreyho laskání antického torza). Scéna, kdy je Angelika v Louvru pronásledována vrahy, je stále stejně působivá a nejlepší postava je věrný přítel D'Andijos s hláškou: "Ne, není ošklivý. Je strašný!"