kinderman

Je patrné, že film se teprve učil mluvit, nechybí ani poněkud teatrální přehrávání (ty neustálé hlavy a tváře v dlaních), ale jinak je Patrola vynikající proti/válečný film, který režisérský génius Hawks obdařil natolik vzrušujícími akčními scénami, že byly zahrnuty i do remaku, který pod stejným názvem vznikl o osm let později.

Hodnotím tříhodinovou televizní verzi (knihu jsem nečetl) a přišlo mi to dobré hned od začátku, kdy hudba P. Doyla okamžitě nastolí ono tísnivé "hele, ďábel".  Příběh vyniká černým humorem (není tedy doopravdy strašidelný) a to, že nezbytné věci jsou jen záležitostí fantazií zákazníků lze vysledovat v neustále se měnícím zařízení obchodu, jež se přizpůsobuje jejich touhám. Pak je ale chyba, že šerif (E. Harris tyhle lidové hrdiny uměl na jedničku, viz třeba Propast) vidí vzácnou sběratelskou kartičku s věnováním. Max von Sydow je fajn, ale na De Nira (Angel Heart) nebo Pacina (Ďáblův advokát) nemá.

Nejprve jsem přečetl román, který tematizuje zoufalství a neschopnost vyrovnat se se zármutkem způsobeným smrtí někoho blízkého, pak jsem viděl filmovou verzi z roku 2019 a teď konečně i tuhle původní adaptaci. Remake má ďábelštějšího kocoura Churche a schopnější herecké představitele manželů Creedových, tato verze disponuje vskutku znepokojivým výkonem malého Mika Hughese a jeho precizní prací se skalpelem.

Chvíli jsem váhal, zda si tenhle sebeuvědomělý film nezaslouží čtyři hvězdičky, když ho tak krásně nasnímal Jack Cardiff a těch (údajně) šestnáct mourků v něm báječně odehrálo svůj part, ale pak mi došlo, že Kočičí oko vytahuje svůj trumf hned v úvodní půlhodině. Ne, že by zbývající dva segmenty byly vyloženě slabé, ale přesvědčivosti cigaretového závisláka Jamese Woodse už žádný z jeho hereckých kolegů nedosahuje.

Je skvělé, že po Bratrstvu neohrožených a Pacifiku vznikl vysokorozpočtový seriál vzdávající hold také posádkám bombardovacích letounů. Ať jsou hrdinové vyprávění ve vzduchu, nebo uzemněni v zajateckém táboře, jedná se se o napínavou a vtahující podívanou. Ta navíc disponuje majestátním ústředním hudebním tématem B. Neelyho a natolik zdařile sestříhanou úvodní titulkovou sekvencí, že mi pokaždé šel mráz po zádech, a když to přeženu, tak jenom ta by stačila na maximální hodnocení.

Mezi dvojkou a trojkou, ale nakonec za tři, protože ačkoli Ebena nepovažuji za vzor noblesy a duchaplného humoru, byl až na dva tři přešlapy snesitelný. Za excesy některých předávajících a oceněných umělců tvůrci přenosu nemůžou. Stejně tak nezodpovídají za rozhodnutí Akademie. K těm, která mi vadí, patří čím dál větší míchání televizních seriálů do celovečerní tvorby určené pro kina. O. Hes nebo K. Roden mohli být právem otrávení, když jim cenu "vyfoukl" K. Hádek. Příště tedy pobere všechny ceny vynikající minisérie Metoda Markovič? K těm rozhodnutím, kterým tleskám vestoje, patří to, že s prázdnou odešli dva současní nejpřeceňovanější scenáristé (Epstein a Šifra), potažmo pak celý projekt režiséra Chlupáčka. VŠ diplomy se v této zemi dají koupit na každém rohu, ale prestižní filmová cena snad ještě pořád ne.

Ať mi nikdo neříká, že Epsteinův scénář byl vtipný aspoň na papíře. Nebyl. Nemohl být. Proč podle něj tedy film vznikl může mít jen dva důvody: buď byli všichni zkouření tak, že jim každá blbost připadala děsně vtipná, nebo celý Wilsonov posloužil jako pračka na peníze. Jiné vysvětlení, proč to někdo soudný včas nezastavil, mě nenapadá.

"Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě/vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší./Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci/chytli jsme se korbelů a poručili další." O téhle strašlivé vojně s Turkem při dobývání Konstantinopole nás tvůrci 2. série Obležených pevností: Legendárních bitev stihli informovat během jednoho hodinového dílu. Tady máme skoro šestihodinovou stopáž, pokud se ovšem divák dokáže oprostit od toho, že Turci jsou zde líčeni jako borci největší, čeká ho řemeslně slušně zvládnutá podívaná a jako bonus zábavně nadšená mluvící hlava z Istanbulské technické univerzity. Druhá série přináší dramaticky vyhrocenější příběh dvou mužů, kteří k sobě kdysi měli blízko, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. Mehmed II. nepřekvapivě předveden nejen jako nejbrilantnější strategický mozek, ale také jako moudrý muž a odvážný bojovník. Bude ještě bitva u Moháče (1526) a oslava Sulejmana I.? Protože rozprášení tureckého námořnictva u Lepanta (1571) a neúspěšné dobývání Vídně (1529 a 1683) nepředpokládám.

Měla je všechny (Zemlinského, Klimta, Mahlera, Gropiuse, Kokoschku, Werfela), tato "nevěsta větru" s neklamným citem pro umělecké génie, nejkrásnější dívka Vídně s věhlasným pasem a výstavním poprsím.  A ačkoli Beresfordovo pojetí života Almy Mahlerové neobsahuje žádné skutečné drama a je spíše odškrtáváním milostných položek, dávám za čtyři, protože S. Wynterová (nahá i oblečená) je fajn. Škoda, že film nevěnuje větší pozornost Kokoschkově soužití s Alminou figurínou v životní velikosti.

V průběhu sledování seriálu Vládcové nebes jsem si pustil  tento film zaměřený na činnost a psychologii štábních důstojníků, kteří plánují mise pro posádky bombardérů B- 17. Protože vznikl podle divadelní hry, nerachotí v něm kulomety, nýbrž dialogy a divák se dočká i několika působivých monologů. C. Gable se svou čerstvou válečnou zkušeností je v roli brigádního generála "Caseyho" Dennise vynikající a sám se později vyjádřil, že šlo o jeho největší kariérní výzvu. Snímek ukazuje, že oběťmi války byli všichni: nejen posádky bombardérů, ale také ti, kteří je tzv. posílali "na smrt".