Vzestup Osmanské říše

Poutavě zpracovaný dokument, ve kterém je sultán Mehmed II. nejvíc sexy muž od Konstantinopole na východ, je vzdělaný ve všech literaturách a mluví třemi stovkami jazyků. Po jeho boku bojuje badass admirál "jednoočko" a zlý starý rádce spolu s mladým progresivním rádcem. Proti němu stojí zapšklá banda západních relikvií, která celých 6 dílů čeká na to, až jim dojde pomoc. Ty pro změnu vede sexy Janovan, přičemž záběr na to jak rozsekne jednoho tureckého janičáře je v seriálu asi 15x. Když si však člověk odmyslí to, že Mehmed II. byl vlastně zvrhlý prasák co po dobytí Konstantinopole určitě nešňupal její kulturní nádheru, ale nechal povraždit valnou část přeživšího obyvatelstva - a zůstane pouze u toho, co se děje spíš mimo hlavní dějství (resp. mimo příběhy hlavních postav), tak se může dozvědět i hodně užitečných věcí, hlavně zabalených v líbivém kabátku. Například přesun tureckých lodí přes souš je strategický tah par excellance. Obecně závěrečný díl vyniká i docela solidně natočenou bitvou, která působí dramatičtěji než často proklamovaná bitva winterfellská. Historikové v dokumentu neruší, jeden obtloustlý tatík je i vtipný, jelikož se rozmachuje a poskakuje na židli pokaždé když o něčem mluví, jako by to byla nejvíc vtipná věc na světě, záběry jsou dobře natočené, herci jsou sympatičtí (určitě o dost víc než jejich reálně předlohy) - a kdyby člověk nevěděl jak to dopadne, může sem tam cítit i napětí. 4* za snahu a příště možná svěřit určitě části do rukou někomu objektivnějšímu, než jsou Turkové. (30.03.2020)

Teda, ne že bych byl nějaký obdivovatel Turků, nebo snad (nedej Bože!) muslimů, ale tohle bylo natočené opravdu hodně poutavě. Spíše než dokument mi to připomínalo plnohodnotný dobrodružný seriál, historici do něj kafrali jen zřídka a nijak mi tam nepřekáželi. Byl jsem zvědavý, kam až pokročila turecká kinematografie za posledních 30-40 let, od dob tzv. "tureckých" hvězdných válek (ty vážně existují, schválně si je najděte na youtube, nic horšího ani směšnějšího už snad na světě neexistuje, viz krátká, ale výživná medojedova video recenze). A pokročila vážně dost daleko, na to, že to režíroval Turek a hráli tam taky samí Turci. Škoda jen, že se autoři kromě samotného dobývání nezaobírali taky trochu těmi motivy (každý díl začínal proslovem o tom, že aby nějaké impérium vzniklo, musí jiné zaniknout a blabalbla) a hlavně následky. Seriál totiž končí úsměvem a pomrknutím hlavní postavy sultána do kamery (no sympaťák jak kráva, fakt, nekecám!) jako kdyby nám tím vzkazoval "Tak, a teď je řada na vás, vy nevěřící psi!", a o tom, co se dělo po dobytí, už taktně mlčí. Ano, mluvím o těch tisících popravených byzantských vojácích a domnělých zrádcích z řad prostých obyvatel, kteří měli smůlu, že tu dvouměsíční dovolenou během nekonečné kanonády a neustále se opakujících nájezdech na hradby přežili. Jelikož město odmítlo podmínky kapitulace, a jaksi se odmítlo vzdát předem, tak následná krvavá jatka na bezbranných, po pádu města, dost možná do té doby ani neměla obdoby. Zarazil je až samotný sultán a samozvaný nový římský císař, poté, co se mu z toho jemu samotnému zvedl kufr. Myslím, že tady někde by mohla mít prapůvod věta o krvavých řekách. Ale jinak, z odstupu, po režijní i kamerové stránce to nemělo chybu. 80%. (10.02.2020)

Veľmi ma to bavilo a vizuálne to je natočené naozaj excelentne. Samozrejme, že Mehmeda hrá hezoun, ktorý má ďaleko od jeho skutočného výzoru. Samozrejme, že je mi jasné, že je to turecký pohľad na históriu a ten z Mehnmeda robí veľkého dobyvateľa s dobrou dušou, ale kto tak nevidí svojich národných hrdinov. Veď aj husiti sú v Čechách za udatných rekov a pritom to boli často len rabovači podobne ako križiaci. Aj Džingischán má v Ulanbátare obrovskú sochu, ale milióny jeho obetí by sa mu asi nepoklonili. Takže z tohto pohľadu to je dobre a pre oko diváka zaujímavo spracované s peknými vsuvkami historikov. A hlavne tu vidíme podrobnosti, ktoré sa nenachádzajú v hocijakej literatúre a už vôbec nie na webe. Napríklad to, že super delá poskytol Mehmedovi uhorský výrobca Orbán a jeho syn... Jeden Maďar tak rozhodol o tom, že sa Európa po dlhé stáročia a vlastne až dodnes potýka s moslimskou expanzívnou pliagou. (15.03.2020)

"Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě/vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší./Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci/chytli jsme se korbelů a poručili další." O téhle strašlivé vojně s Turkem při dobývání Konstantinopole nás tvůrci 2. série Obležených pevností: Legendárních bitev stihli informovat během jednoho hodinového dílu. Tady máme skoro šestihodinovou stopáž, pokud se ovšem divák dokáže oprostit od toho, že Turci jsou zde líčeni jako borci největší, čeká ho řemeslně slušně zvládnutá podívaná a jako bonus zábavně nadšená mluvící hlava z Istanbulské technické univerzity. Druhá série přináší dramaticky vyhrocenější příběh dvou mužů, kteří k sobě kdysi měli blízko, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. Mehmed II. nepřekvapivě předveden nejen jako nejbrilantnější strategický mozek, ale také jako moudrý muž a odvážný bojovník. Bude ještě bitva u Moháče (1526) a oslava Sulejmana I.? Protože rozprášení tureckého námořnictva u Lepanta (1571) a neúspěšné dobývání Vídně (1529 a 1683) nepředpokládám. (26.02.2024)

Dramatizace vítězí nad fakty, ale zase je to pěkná podívaná. Samozřejmě se fandí Osmanům v čele s fešným Mehmedem. To, co by nějak poškodilo jeho glorifikující odkaz, je vynecháno. Některé scény, hlavně co se týče několika málo ženských postav, jsou zbytečné a dostáváme se zde spíše do sféry nekonečných tureckých seriálů. Ano, Mara, možná byla důležitou postavou dějin, ale tvůrcům se to nepodařilo přesvědčivě zprostředkovat. (17.02.2024)