dopitak

Film formou vyprávění a obsahem akční jak před deseti lety opuštěná nemocnice. Dokumentární kamera, něco maličko erotiky. Název při tom lže, Odnikud nesměřuje nikam.

Nesedělo mi tu skoro nic, postava Dana balancovala na hraně sympatií a lítosti, jako by se nemohla rozhodnout, kdy se konečně stane tím pravým zlosynem. Nesnadné vyjádřit pravý důvod, ale tenhle příběh mě nebavil.

Překvapivě zjišťuji, že Havel je o poznání lepším estetikem i filmařem, než byl politikem, a stokrát než spisovatelem. Povinné absurdní prvky tentokrát nijak nerozčilují, herectví Abrhámovo i mnohých dalších válcuje fakt, že ve filmu (což není překvapení) jde o hovno, a drobné cameo členů a oblíbenců početného havlovského panoptika nijak nevadí ani neuráží. Estetická mistrnost je zvlášť patrná v noční hudební scéně, tady by se možná i F. A. Brabec mohl přiučit, jak nebýt kýčovitý, ale koukatelný. Pro mě osobně příjemné překvapení, i když vidět Odcházení jednou úplně stačí. Dobrá kamera a příjemná střih.

Když umažu 50 % vaty (svatba, nesmysl s gratulujícím kapitánem) a hlavně základní myšlenku, že by někdo lítal přes Státy, aby na základě informací z CV pracoval jako "vyhazovač", zůstává mi poměrně zdařilá romantika s inteligentními dialogy. Líbí se mi tu Clooneyho herectví podpořené skvělým dabingem Jana Kanyzy. Škoda, že to samé nelze napsat i o ostatních dabérech.

Tentokrát v diskurzu Digital Playground spíše slabší kousek, v žánrovém žebříčku však stále nadprůměr. Zápletka je triviálnější než triviální, Robbie D si tentokrát nevybral ani příliš atraktivní děvy. Uslintaný Evan Stone už by měl přestat točit.

WTF! Jako komedie, krimi ani parodie to opravdu nefunguje. Na Rotten Tomatoes má tahle ukřičená ptákovina bez špetky logiky aktuálně 18 %, s čímž nelze než souhlasit.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Z velitele tábora Hardyho si nikdo srandičky dělat nebude, ani střelným prachem v lívancích.

Kolega Tetsuo to trefil přesně, ještě bych doplnil, že pohled na svlečenou Kate Winslet se od dob Titaniku hodně změnil, škoda.

Proboha. Chvíli jsem třeštil oči na dialogy, a pořád čekal, že se něco stane a najednou to celé pojede normálně. A nic. Docela lituju naše herce, že tohle "museli" dabovat. Kromě hezké hudby, které si ale kromě závěru ani nevšimnete, zůstane Combien tu m'aimes? otřesným zážitkem. Láká-li vás přítomnost Monicy Bellucci, která tu nejednou ukáže své vnady, raději si zkombinujte jiný její film s jakkýmkoliv lepším pornem. A budete to mít i bez těch keců.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Dvě rozdílné půlky, které na sebe absolutně nenavazují.