Odnikiaľ niekam

"Coppola is a fascinating director. She sees, and we see exactly what she sees." Slova Rogera Eberta a já se pod ně můžu beze zbytku podepsat. Na Somewhere je nejlepší, že proměnu titulní postavy nechává probíhat tak nenuceně a pozvolna, až divák téměř nabývá pocitu, že k žádné proměně nedochází. Svým způsobem stojí na konci stejný Johnny Marco jako na začátku, ačkoliv film zejména v samotném závěru křičí, že to tak není. Pravou odpověď naleznete jedině tehdy, pokud se do statického Johnnyho dokážete alespoň trochu vcítit, což možná není nejlehčí a pokud už se vám to povede, pravděpodobně na sebe stejně nebudete dvakrát hrdí. Johnny totiž není někdo, koho by bylo snadné nazvat dobrým člověkem, nicméně totéž platí i pro opak. Úplně nejlépe ho vlastně vystihuje mlčení po otázce "Kdo je Johnny Marco?" během tiskové konference. Vrcholy přicházejí směrem k závěru, kdy se černé ferrari stává poněkud nesmyslnou obálkou... So, who is Johnny Marco? (03.04.2011)

Sofia Coppola zatím natočila jen 4 -včetně tohoto- celovečerní snímky, z nichž jsem 3 viděl a jeden mě natolik uchvátil, že jsem se do režisérky okamžitě -imaginárně- zamiloval a s napětím očekával další díla této talentované režisérky. Tím úchvatným snímkem bylo minimalistické drama -pro někoho možná romantická komedie- "Ztraceno v překladu" o dvou lidech "ztracených" v cizí zemi. Tento snímek bez příběhu mě neskutečně strhnul a po shlednutí traileru na "Odnikud někam" jsem bůh ví proč očekával něco podobného. Výsledek však už tak působivý není, ačkoliv by se zde možná našly podobné atributy, jako třeba to, že se jedná o sled epizod než plnohodnotný příběh. Celý "příběh" je o hollywoodské hvězdě, (nehrající ale výborný Stephen Dorff) která netrpí krizí středního věku ale nudou ze stereotypu, která dostane po dlouhé době na starosti dceru (talentovaná sestra Dakoty Fanning, Elle), kterou kvůli své práci celý život zanedbával. Nejedná se o ten typ snímku, kdy se hlavní hrdina napraví a stane se dokonalým otcem ale místo toho neustále divák sleduje, co tyto dvě psotavy dělají ve svém volném čase. Film podobně jako "Ztraceno v překladu" nemá zrovna svižné tempo a je zde řada až zbytečně natahovaných scén, ve kterých vlastně nesledujeme nic podstatného (záběr na herce v maskérně, sledování jízdy auta, koukaní na opalující se lidi apod.) a celou dobu si divák říká, kdy už konečně přijde ten střih a další scéna. Není zde žádné překvapení, působivé scény nebo snad ponaučení ale přijemně se na to kouká ale bohužel vše až nepříjemně rychle vyšumí. Asi jsem čekal až moc. (23.04.2011)

To, ze je to istym sposobom recyklacia nielen toho, co reziserka spracovala v svojich predoslych filmoch, by mi ani nevadilo v pripade, ze by tam niekde v pozadi, na urovni intimnych scen preskocil z platna do pritmy kinosaly nejaky pocit, ktory by tomu dianiu dodal v mojich ociach urcitu emociu. Zial, nechalo ma to chladnym a niekde v pozadi som neustale citil pocit, ze to cele bolo viac nutene ako spontanne, resp. zatial co napr. pri Lost in Translation som po chvili zabudol, ze pozeram film, tu sa mi odstupu voci platnu nepodarilo po cely cas zbavit. (19.11.2010)

Ta zdlouhavá první polovina nebyla úplně nudná, ale štvala mě a ubíjela. Předlouhé líné záběry namísto střihu, posedlost černým Ferrari, minimální děj, jen uvedení do prázdného hotelového života osamělé celebrity, nesoucí se v podobně prázdném duchu. Pak ale přišla polovina druhá a v té už jsem našel smysl, emoce i krásu, když přišlo na nalezení vztahu mezi otcem a dcerou - díky kterému se ten rozjezd vyplatilo přetrpět a vnímat. Onen zvolený styl jsem (jako jeho odpůrce) nakonec stejně musel ocenit, protože právě skrze něj se dalo nejlépe (a snad jedině) dosáhnout kýženého efektu. Plus s pomocí výtečného obsazení ústřední herecké dvojice. Je to jednoduché, příliš "podpovrchové", místy nudné, a přesto naplňující. (15.01.2011)

Ano, líné vyprávění o ničem. Jenže rukopis Sofie Coppola je tak zatraceně sexy, že mě po deseti minutách stejně dostala. Nedá se to vysvětlit, stejně jako nikdy nevysvětlíte své drahé polovičce, že vánoční cukroví její máti je fakt horší než to od té vaší. Somewhere musíte vidět. Minimálně proto, abyste zjistili, jestli byla Coppola jen láskou na jednu noc o dvou číslech, nebo jestli jde o osudovou přitažlivost. (14.04.2011)