Odnikiaľ niekam

Presne som odhadol o čo ide a nemám námietku. Režisérke ako Sofia Coppola prajem všetko dobré, opäť mi potvrdila, že patrí k tým tvorcom, s ktorých svetmi dokážem splynúť, mám pocit, že viem presne prečo je každé čo tak ako je, skrátka ich čítam, zdieľam, relaxujem v jedných z najkrajších rozhovorov, aké môže človek viesť - v rozhovoroch vedených cez rozprávanie príbehov. Vrátane tých zdanlivo triviálnych. Nenahradíš! (17.12.2011)

Očekávání z mé strany bylo veliké. Sofia Coppola natočila film, který je velmi podobný Lost in Translation, ale emoce ve filmu vůbec nefungují. Ač jsem se snažil, příběh hollywoodské hvězdy Johnnyho Marca ( v podání Stephena Dorffa) na mě vůbec nezapůsobil ani se mě nedotkl. Detailní až zdlouhavé záběry mi zde neskutečně vadily. Dvě hvězdy za cit pro výběr muziky ( Foo FIghters, The Strokes) a Elle Fanning. Somewhere je pro mě zatím asi největší zklamání roku. Tedy. Toho minulého :) (02.01.2011)

Nejlepsi film Sofie Coppoly je Lost In Translation, na tom se vetsina lidi shodne a Sofie uz zrejme byla otravena z toho, ze ji to vsichni predhazovali, tak udelala Lost In Translation 2, ktere se ale odehrava primo doma v LA. Problem je v tom, ze kombinace Billa Murrayho s exotickym Tokyem byla to, co ten film delalo tak skvelym, takze hned jsme o uroven niz. Dalsi lehke minus bych videl v tom, ze Sofia je precijen specialistka na zenske hrdinky a jejich mentalitu, kdyz se snazi psat muzskou perspektivu, tak to dopadne hur, kdy povrchne predhazuje, ze chlapek = stripterky a ferrari (i kdyz uznavam, ze to cerne ferrari bylo hodne v pohode.) On i ten vyber soundtracku je celkove povrchnejsi, takze zatimco i ve slabsi Marii Antoinette Sofia ukazovala dobry vkus v podobe The Cure, New Order, nebo Aphex Twin, tak v Somewhere to skoncilo u podstatne mainstreamovejsich kousku typu Foo Fighters a Gwen Stefani. Nic z toho ale nemeni fakt, ze ta meditacni indie sablona funguje i zde a Somewhere je dalsim povedenym a shlednuti-hodnym kouskem Sofie. Napr. masazni scena byla dobrej joke. A mimochodem - Stephen Dorff v tomhle filmu vypada 1:1 jako Dennis Quaid za mlada. Ve vysledku je to presne na pomezi 3 a 4, tentokrat budu hodny. 7/10 (20.05.2011)

Už vidím, jak v tom bude plno lidí hledat (ba co hůř - nacházet) hlubokou studnici moudrosti. Což je naprosto mimo mísu. Somewhere je jednoduchý, docela příjemný, atmosférický - ale po hříchu i poměrně zbytečný film. Ta ostentativně nezávislá forma mě zprvu neskutečně štvala, po chvíli jsem se přinutil si na ni zvyknout, neboť jsem pocítil, že mi Somewhere nestojí za stres. Stephen Dorff hraje sympaticky, ale na Oscara to nevidím. 6/10 (22.12.2010)

Přemýšlím, který z nových (tj. v posledních pár letech natočených) a takzvaných obyčejných filmů na mě zapůsobil tak, jako Odnikud nikam. Ať pátrám, jak pátrám, pořád ne a ne najít snímek, který by byl zdánlivě tak všední a nezajímavý, ale přitom i tak nesmírně pravdivý, hluboký a všeříkající. V Odnikud nikam se moc nemluví, ale řekne se toho víc než dost. Stačí jeden pohled Stephena Dorffa a každému je jasné, co se mu právě honí hlavou. Film nás od samého začátku vtahuje do jeho světa, střídá chvíle „slávy“ i chvíle její odvrácené strany, a když už tak nějak víme, co je tenhle úspěšný herec zač, nastoupí na scénu jeho dcerka (vynikající Elle Fanning). Nevím, čím to bylo, ale přál jsem si, aby s ní mluvil co nejvíce, byl jsem rád za každý náznak toho, že k té malé dívce něco cítí, a po každém třeba jen s trochou zájmu prohozeném slovu jsem si trochu vydechl. A když si hlavní hrdina konečně přiznal (ve dvou jednoduchých větách, ale o to drsněji), co je zač, ulevilo se mi naprosto. Sofia Coppolla má zkrátka neobyčejně šťastnou ruku při výběru témat, s nimiž si navíc dokáže absolutně skvěle poradit... A moment, to mě přivádí k odpovědi na úvodní otázku – poslední takhle na mě působící film se nejspíš jmenoval Ztraceno v překladu. (04.03.2012)