dopitak

Filmová adaptace divadelní hry Harolda Pintera svedla dohromady herce, kteří se vzdali honoráře. Projekt finančně podpořilo několik významných herců v čele s Elizabeth Taylor, Richardem Burtonem, Peterem Sellersem a Noelem Cowardem, místo v ateliérech se natáčelo na půdě skutečného domu v londýnském East End.

V okamžiku, kdy starý Tom (Bernard Miles) vchází do putyky, kde se setká s uvaděčem z konkurenčního kina Grand, je možné vedle vchodu vidět plakát k filmu Normana Wisdoma uvedený sloganem „New Laughter in Store with Norman Wisdom“, který by se dal volně přeložit jako „Nová taškařice v obchodě s Normanem Wisdomem“, odkazující k prvnímu úspěšnému filmu tohoto komika Trouble in Store (1953). Protože plakát není vidět celý, může se jednat o reklamu na filmy One Good Turn (1955), Man of the Moment (1955) či Up in the World (1956).

V jedné scéně, kdy Violetta sleduje televizi, je vidět, že se dívá na jeden z dílů Krtečka Zdeňka Milera, vysílaný dokonce v češtině.

Kvůli problémům s britskými cenzory se snímek natočený v roce 1963 dočkal své premiéry až po dvou letech, už však sestříhaný o všechny sporné pasáže, a proto bez uvedení režiséra Guy Hamiltona v titulcích. Přesto od Americké filmové asociace obdržel přístupnost X.

Poslední film Laurela a Hardyho v jejich němé éře. Později bylo ještě natočeno několik snímků ve dvou verzích, se zvukem a bez něj.

Natáčelo se v nejstarším kanadském národním parku Banff (rozloha 6 640 km2, vyhlášen 1885).

Interiéry se natáčely v britských Pinewood Studios v hrabství Buckinghamshire, exteriéry jsou pak skutečně katalánské, přesněji v S'Agaró, Castell-Paltja d'Aro, provincie Girona.

Tvůrci se inspirovali případem skutečného vojenského neštěstí, při kterém se 17. ledna 1966 nad jihošpanělským Palomares srazil americký B-52G Stratofortress s KC-135 Stratotankerem, při nehodě zahynulo sedm členů posádky.

Válečný snímek Borise Barneta nebyl v Sovětském svazu kvůli přísné cenzuře nikdy oficiálně zveřejněn, z vlasteneckých a motivačních důvodů však byl promítán ještě za druhé světové války ruským vojákům na frontě.

Režisér Jack Cardiff chtěl původně tuto autobiografii D. H. Lawrence natáčet ve skutečném hornickém příbytku v Eastwoodu (v hrabství Nottinghamshire), kde rodina Lawrencových opravdu žila. Bohužel se ukázalo, že to je třípatrový dům, vypadající tak dobře, že by ho diváci sotva pokládali za realistický. Nakonec Lawrence objevil domek typu "nic moc", který průměrný divák považoval za vhodný pro hornickou rodinu. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Lindsay Anderson žádal ředitele školy Cheltenham College, kterou kdysi sám navštěvoval, o povolení natočit zde film. Ředitel se zeptal, o čem film bude. Když Anderson váhal s odpovědí, chtěl vědět, zda to bude něco jako Školní dny Toma Browna (1951). Režisér ho ujistil, že "jisté motivy" příběhu by se daly přirovnat k tomuto klasickému viktoriánskému filmu Thomase Hughese (ve kterém jsou dospělí symbolem autority a pravdy). Dostal povolení natáčet a zaplatil za ně údajně pouhých 100 liber. Není ovšem divu, že na žádnou další zdejší výroční školní slavnost nebyl už Anderson pozván... [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Tento film se stal kandidátem na režisérsky nejméně atraktivní film filmové historie. Nejprve ho totiž odmítlo 24 režisérů, než se ho Elliot Silverstein ujal. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

V tomto filmu měl Johna Lennona původně hrát britský herec Mark Lindsay, když se ale zjistilo, že se ve skutečnosti jmenuje Mark Chapman, musel roli přenechat Marku McGannovi. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

James Cagney při natáčení scény u smrtelné postele svého filmového otce slzel tak přesvědčivě, že režisér Michael Curtiz začal hlasitě vzlykat ještě před zastavením kamery. Záběr byl proto ztracen. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Brock Peters se stal prvním černým hercem v roli, pro kterou nebyla důležitá barva kůže. Stejně tak dobře se v této roli mohl objevit i běloch. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Ve filmu naleznete odkaz v podobě plakátu před kinem inzerujícího snímek Bosonohá komtesa. Ten byl natočen o rok dříve a získal dokonce Oscara za vedlejší mužskou roli.

Je to jediný antisemitský film, který byl promítán i po druhé světové válce. V roce 1955 byl přetlumočen do arabštiny. V arabských státech ho distribuovala sovětská agentura Sovexport. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Před závěrečnými titulky bylo uvedeno, že všechny postavy v tomto snímku jsou smyšlené; hned poté následovaly titulky, ve kterých bylo uvedeno 14 známých tenistů, včetně Johna McEnroea, kteří hráli sami sebe. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Warren Beatty při natáčení tohoto filmu vysvětloval statistům Reedovy teorie o kapitalistickém vykořisťování dělníků. Statisté ho pozorně vyslechli, odešli se poradit a jednomyslně se usnesli, že budou stávkovat za zvýšení platu. Beatty nakonec jejich nároky uznal. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Při závěrečné bojové scéně zahynulo několik komparzistů, když jeden z nich stoupl na opravdovou minu. Natočený záběr ve filmu zůstal. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]