HERGImanCZ

Katastrofálně hrozné. Přestože samotná forma natočení je čistě průměrná, film trpí primárně naprosto tragickým scénářem a dialogy. Viděl jsem Triassic World od Asylum, kde klonovali dinosaury kvůli orgánům. Viděl jsem všechny díly Žralokonáda. Ale tady jsou téměř všechny myšlenky i to, co postavy vypouští z úst, mnohonásobně horší. První půl hodinu jsem musel pravidelně zastavovat, abych zpracovával, co za repliky na mě postavy chrlí. Nejhorší na tom je, že tady nefungují ani technické základy, jako je správný mix zvuku, a chybí tu jakékoliv originální záběry kamerou nebo alespoň náznak napětí. Je tu jen pár herců, jejichž výkon se dá sledovat, a je paradox, že Speaker je mezi nimi. Tenhle film je zkrátka definicí toho, co by se na ČSFD mělo hodnotit odpadem, a mně zkrátka nezbývá nic jiného, než mu jej udělit.

Příjemné i naučné! Většinou nemám od podobných kraťasů veliká očekávání. Často totiž dostaneme (pod)průměrný obsah, který neurazí, nenadchne a za chvíli zmizí z hlavy. Proto mě velmi mile překvapí, když se někam podaří vecpat víc. Tvůrci zde předkládají až edukativní obsah na (bohužel) stále tak trochu tabu téma. Vše je navíc obaleno trefným humorem. A pokud si epizodu někdo nemůže užít z důvodu, že mu vadí progresivní smýšlení tvůrců a ničí mu to jeho světonázor, je to jeho věc.

Je to jiné, je to dobré, ale místy to tápe. Dovedu si představit, že se v hodně lidech s oznámením druhé řady Good Omens mísily pocity nadšení a pochyb. Přeci jen navázat na děj původní knihy bez předlohy a bez jednoho ze spoluautorů není snadné. Tady se to naštěstí alespoň z části povedlo. Chybí tu vypravěč, který dodával první řadě ten správný šmrnc, vedlejší postavy ani jejich dějové linky nejsou tak silné a je tu větší důraz na epizodičnost. Ale právě v té epizodičnosti stojí druhá řada nejpevněji na nohou. Máme tu dlouhé příběhy z minulosti, které mají pointu, jsou hezky uzavřené a testují naše postavy. Dovedl bych si vlastně druhou řadu představit složenou jen z podobných střípků z minulosti bez hlavní linky přes všechny epizody. Tam se totiž  někde v polovině začnete obávat, že (vzhledem k malému prostoru, který je hlavnímu příběhu věnován) nemůže finále pořádně fungovat. A pravda je to vlastně napůl. Zatímco uzavření celé myšlenky s Gabrielem působí jako spíchnuté narychlo horkou jehlou, že se scénáristé zahnali do kouta a potřebovali z něj zkrátka vybruslit, společná linka ústřední dvojice má grády a vyvolává ty správné emoce. Přes zanechanou pachuť na jazyku z rozuzlení celé záhady si tak stejně dovolím označit druhou řadu Good Omens za velmi kvalitní počin, který se v kvalitách sice nemůže rovnat perfektní první řadě, i tak má ale své kouzlo, charakter a sálá z něj silná originalita.

Parádní přímočará letní komedie. Vocasy na tripu nabízí přesně to, co slibovaly trailery. Je to nekorektní jízda plná vulgárních vtipů včetně množství sexuálních narážek. Nechybí ani fekální humor, ale díky psí tématice nepůsobí nijak bizarně a ani na sílu. Film navíc funguje také jako parodie na rodinné filmy o pejscích, kterých za poslední dvě dekády vzniklo více, než je zdrávo. Občas se tu vyskytne i menší kritika společnosti, jež je přehnaná, leč trefná. Vocasy na tripu tak servírují skvělou přímočarou letní zábavu, kterou kina zkrátka potřebovala.

Z pátého Indiho mám smíšené pocity. Začněme tím, že Nástroj osudu nese právoplatně název Indiana Jones. Tedy minimálně z té audiovizuální stránky. Má to ten dobrodružný tón, závodění s nacisty, správnou atmosféru i působivé lokace. Hudba od Johna Williamse je pak samozřejmostí. Většinu stopáže jsem se tak velmi solidně nabil a ty dvě a půl hodiny v kině utečou jako voda. Finále se mi ale naprosto netrefilo do noty. Už u Křišťálové lebky jsem měl problém s tím, že celé to vyústění mi přišlo přepálené a žánrově mimo. A tady to je možná ještě více zvláštní. Během rozuzlení jsem měl pocit, že jsem si odskočil do jiného sálu na úplně odlišný film. Ještě méně jsem ale byl spokojený s rozuzlením té osobní linky. Naposledy jsme viděli Indiho šťastného, při čemž na nás autoři pomrkávali, že by jednou jeho dobrodružný život mohl přejít na jeho syna. A to vše jen proto, aby celou myšlenku a pro mě asi nejlepší způsob zakončení (až samotný film nejlepší nebyl) mohli zničit a Indi mohl dohánět to (a to ještě jen z půlky), co jsme ho naposledy viděli mít. Když k tomu ještě přidáme fakt, že Harrison Ford už opravdu není nejmladší a v akci se to zkrátka projevuje, nemohu z hlavy vypudit myšlenku, zda bylo vůbec potřeba tuto značku opět křísit. Nemyslím to špatně, ono to jako film samo o sobě poměrně funguje. V rámci série však už ne tak úplně.

Jeden z nejvíce odrazujících pilotů, co jsem kdy viděl. První epizoda seriálu Britannia toho nemá moc co nabídnout. Největším problémem je oproti jiným pseudohistorickým počinům fakt, že tu divák nedostane v podstatě žádné sympatické postavy, ba naopak spíše postavy nesympatické, a tak není moc na čem stavět. Vztahy, které jsou sice slovně či vizuálně znázorněné, nejsou však dostatečně opodstatněné a vy se tak musíte spokojit s tím, že skoro každý je zkrátka nepříjemný zmetek. Interiéry i kostýmy působí často uměle a druidové vypadají jak Xerxes z 300 po zmrtvýchvstání. Akce je zběsile sestříhaná, nepřehledné a nezajímavá. Jediné, co se dá na seriálu pochválit, je několik pokusů o artově laděné záběry a silnější naklonění se k mystické stránce, čím se Britannia odlišuje od tradičních historií inspirovaných snímků. I tak to ale nestačí na to, abych měl důvod pokračovat.

65 nemá duši. Film 65 přichází pro něj v tu nejhorší dobu. Seriál The Last of Us nám nádherně předvedl, jak budovat (ač hůře než ve hře) vztah mezi dvěma postavami. A jádro 65 je v podstatě o tom samém, jen ne tak bravurně provedené. Po dvou špatných úvodních pasážích přichází to, na co diváci čekali - střed technologie s prehistorickou zemí. A ono to upřímně není nějaké příšerné, jen nevyužité, ničím nevynikající a hrozně přímočaré. Adam Driver i Ariana Greenblatt hrají dobře, ve scénáři však nemají napsané nic extra zajímavého, čím by své charaktery prodali. Dinosauři vzhledem k rozpočtu vypadají fajn, ale zase tu chybí nějaká kreativní ruka, která by je ozvláštnila ať už barevně, nebo druhově. Vizuálně je tu pár zajímavých nápadů, například scéna v jeskyni, kdy část akce vidíme jen pomocí hologramu. Mým největším problémem byla však absence momentu, kdy si postavy pořádně vydechnou a uvidí i krásy toho prehistorična. Film neskutečně žene k další a další akci či dramatu. To ale také nefunguje, protože při počtu postav omezeném na dvě divák zkrátka až do finále nebude mít o nikoho strach. 65 rozhodně nakouslo zajímavé téma a několik dalších nápadů, ve výsledku je však pouze nijakou jednohubkou, která se vám asi brzo vykouří z hlavy, ale na druhou stranu vlastně neurazí.

Skvělá epizoda, problém je kontext. Finále The Last of Us v podstatě přesně adaptuje svou předlohu. Bohužel epizodě značně ubližují určité aspekty samotného seriálu. Varuji rovnou, že mé zhodnocení se neobejde bez spoilerů. Už během seriálu jsem měl pocit, že příběhové odbočky trochu nabourají vztah mezi Joelem a Ellie a nebude tak dostatek času na vyobrazení rodičovské role Joela vůči Ellie, kterou má divák na konci cítit. A bohužel se ukazuje, že tomu tak je. K Ellie jsem ani zdaleka neměl tak silný vztah, jako tomu bylo ve hře. A přestože je finále velmi silné, ty emoce ve mně vyvolává spíše to, že znám právě tu herní Ellie a herního Joela. Provedení scény, kdy se Joel musí probojovat přes celou základnu Světlonošů, také není úplně na místě. Dlouhé pomalé záběry, kde by měla být cítit spíše hektičnost a strach o život Ellie, nefungují také z důvodu, že Joelovo drsňáctví nebylo ani z poloviny tak dobře prodáno, jako ve hře. Jak jsem zmiňoval, nejedná se přímo o problémy epizody, ale spíše toho, co ji předcházelo, proto mé hodnocení zůstává poměrně vysoké.

Velmi zvláštně strukturované sdělení o... čem vlastně?Nový dokument o Pornhubu není uchopen úplně nejlépe. Samotné informace jsou rozhodně zajímavé, i když pro mnoho diváků asi ne úplně nové. Velkým problémem je však forma a struktura. Scénář skáče od jednoho bodu tématu k druhému, někdy se náhodně vrací zpět, jindy pak máte pocit, že zabíhá k tématu úplně jinému. Během dokumentu také slyšíte velké množství názorů obou stran, ale chybí tu dostatečně nestranné usměrnění, vypíchnutí toho podstatného nebo alespoň nástřel závěru. A to nehorší je, že kvůli zmíněným problémům si vlastně na konci nedokážu odpovědět na jednoduchou otázku: O čem vlastně celá ta stopáž byla?

Solidní a velmi věrné. Není divu, že The Last of Us je pro mnohé dokonalá adaptace. Neil Druckmann v čele, Pedro Pascal a Bella Ramsey skvěle sedící do hlavních rolí a prostředí tak autentické, že je od toho herního skoro k nerozeznání. Není tak asi potřeba opěvovat to, co ostatní napsali již mnohokrát. A tak spíše shrnu své problémy, jež mi brání v udělení pěti hvězd. Při natáčení adaptací (nejen) podle videoher tvůrci vždy stojí před otázkou, jak moc se původního materiálu držet. The Last of Us se snaží být hodně věrné, přesto však mnohé změny provádí. Já osobně většinou změny vítám, protože mám možnost alespoň zhlédnout novou variantu příběhu. A menší příběhy (například v podobě epizody Long Long Time) fungují perfektně jako střípky, které nám skládají pohled na tento post-apokalyptický svět z jiného úhlu. Seriál má podobných odboček mnoho, což však bohužel trochu osekává hlavní dvojici postav. Nerad většinou srovnávám s předlohou, tady se tomu ale zkrátka nevyhnu. Přeci jen se jedná o adaptaci příběhu plného emocí, který v roce 2013 uchvátil neskutečné množství hráčů a mnohé donutil koupit si herní konzoli. A tím, že jsem byl jedním z nich, cítím, že ve hře ten vztah ústřední dvojice fungoval zkrátka lépe. Díky tomu, že tam nesledujete nikoho jiného, působí přerod Ellie z pouhého nákladu na takřka dceru plynule a uvěřitelněji. V seriálu je navíc znatelná změna u finální scény s Davidem, jež má být jedním z nejsilnějších momentů, a zde celé to společné propojení tak trochu sráží. I finále působí trochu méně uvěřitelněji, protože Joelova neohroženost tu není kvůli minimu akčních scén pořádně prodána. A přitom by stačilo zkrátit zmíněné příběhové odbočky a ještě trochu prodat to, v čem hra exceluje.