HERGImanCZ

Dlouho jsem se takhle nebavil! Anime No Game, No Life je pro mě klenotem. Když jsem se rozhodl si ho pustit, neměl jsem vůbec tušení, do čeho jdu. Po dokoukání dvanácté epizody jsem ale byl nadšený! Celé to stojí na dvou pilířích. Prvním z nich jsou samotné hry. Z taktik, které před vás hlavní hrdinové předloží, vám půjde hlava kolem. Nic tak překombinovaného a zároveň skvělého jsem opravdu dlouho neviděl. Druhým pilířem je pak humor. Toho je v seriálu opravdu hodně a často se prolíná i do samotných her. Většina vtipů vzniká z interakce Sory a Shiro s ostatními charaktery. A zde přichází jediný problém, který může nastat. Pokud vám druh humoru, který v seriálu je, nesedne, tak vám pravděpodobně nebude připadat sympatická většina postav a nebudete po dokoukání ani z poloviny tak nadšení, jako jsem byl já. To je samozřejmě problém všeho, co je z výrazné části založeno na humoru. U tohoto seriálu na to chci ale zvlášť upozornit, protože si dovedu přestavit hodně lidí, kterým se hodně vtipů opravdu líbit nebude. To snad poznáte do konce druhé epizody. Pokud jste se opravdu během 48 minut ani jednou nezasmáli, doporučuji jít koukat na něco jiného.

Raising Kratos aneb jak vznikala hra roku 2018! Člověk si často ani neuvědomuje, jak náročný je vývoj AAA titulu a s čím vším se musejí tvůrci potýkat. Tento dokument je určen pro hráče a fanoušky God of War. Nabízí pohled do zákulisí a vypráví neskutečný a emotivní příběh o tom, jaká úskalí museli tvůrci překonat, abychom nakonec dostali hru, kterou jsme dostali. Vidíme zde jak počátky vývoje a vůbec zrození myšlenky, že by Kratos ve hře mohl mít syna, tak postupný vývoj, první odhalení na konferenci E3, až po vydání hry. A nechybí tu ani vyhlášení hry roku na The Game Awards 2018.

Završení MCU ságy je tu! V roce 2008 se na plátnech kin objevil první Iron Man. A myslím, že v té době nikdo nečekal, kam až se tento svět dostane. Bylo natočeno 22 filmů. A Avengers: Endgame měl být jejich vyvrcholením. Navíc film Avengers: Infinity War nasadil laťku opravdu vysoko. Zvládli se s tím tedy bratři Russoové poprat? Už podle hodnocení je očividné, že ano. Ve většině komentářích se dočtete, že se jedná o skvělé zakončení. A já s tím souhlasím, i když si myslím, že film není úplně dokonalý. K tomu se ale dostanu. Nejdříve začnu chválou. Vizuál i hudba jsou zde na špičkové úrovni. Všechny postavy jsou tu skvěle napsané, což mě dost těší. Měl jsem totiž problém například s filmem Thor: Ragnarok, kam se podle mě scénáristé pokusili nacpat více humoru, než bylo třeba, a Thor byl v určitých momentech mimo svůj charakter. A po událostech z Infinity Waru by to bylo celkem nemístné, když se podíváte, co vše bylo na jeho konci ztraceno. Humor v Endgamu ale naštěstí funguje dobře a je jen na místech, kde by měl být. Například ze začátku filmu je úplně vypuštěn. Samotný film je rozdělen na takové tři části. A zde bych chtěl varovat, bude část s pár spoilery, které se ale pokusím držen na minimální úrovni. Většina z toho už bylo sice buď odhaleno, nebo to všichni čekali. Bohužel, v této části se spoilery se taky nachází vše, co bych chtěl filmu vytknout. ZAČÁTEK SPOILERŮ! První část, kde se všichni zotavují z toho, co se stalo, je skvělá. Je opravdu zajímavé vidět, co se s postavami za těch pár let stalo. Největší problém mám právě s druhou částí filmu, kde je ono očekávané cestování časem. Děj v minulosti totiž není příliš originální a komplexní. Vlastně ve většině filmech, kde se cestuje časem, najdete něco podobného, jako bylo možné vidět zde v New Yorku. Postavy mají plán, který nefunguje, tak začnou improvizovat. Je to spíš o různých vtipnějších momentech a situacích, co by se stalo, kdyby daná postava věděla určitou informaci, kterou by mohla využít, nebo jak by reagovala, kdyby potkala tu a tu postavu. O dalším cestování časem se bavit nebudu, protože bych zabíhal do velikých spoilerů, což nechci. A pak tu máme třetí a finální část, která působí opravdu epicky. Sice se mi prostředí bitvy, které bylo v Infinity War, líbilo více, to je ale už jen takový osobní pohled na věc. Je i tak skvělé vidět všechny ty postavy znovu. Jsou tu i některé opravdu kreativní pasáže, co se choreografie souboje týče, hlavně ta se Stevem. Hodně se mi také v boji líbilo duo Tonyho a Pepper. A samotný závěr souboje... K němu se nemusím vyjadřovat. Ta scéna nemá chybu. Co ale má už chybu, je pak závěrečná scéna filmu na lavičce. Donutí vás začít přemýšlet nad tím cestováním časem ve filmu. A čím víc nad ním začnete přemýšlet, tím víc vám přijde, že tam něco nesedí, že by to takhle nemohlo fungovat. A to je ta část, která film sráží. To u mě po chvíli přebilo ten úžas. A také je to ten důvod, proč filmu ztrhávám tu jednu hvězdu. Ta pravidla jsou vymyšlena zvláštně a nefungují úplně ideálně. Proto to beru jako chybu scénáře. Nemohu to více rozvést, protože jsem slíbil jen minimální spoilery. A věřte mi, že mě to bolí. Se situací, kdy jsem filmu chtěl dát ten plný počet, ale nějaký záchvěv objektivnosti mě nenechá, jsem se setkal snad dvakrát. Teď je to potřetí. KONEC SPOILERŮ! Takže ještě krátké shrnutí. Avengers: Endgame je úctyhodné zakončení. Je to jako klenot, nad kterým ale létá jedna moucha. A jak si jí všimnete, už jí z očí prostě nespustíte.

Taková béčková oddychovka! Nový Hellboy si rozhodně nezaslouží umístění na vrcholu jakéhokoliv žebříčku. Na druhou stranu se o to ani nesnaží. Je plný mýtických stvoření, hlášek a krve. Svět, ve kterém se film odehrává, není nijak podrobně vysvětlován. Je tu sice krátký úvod, ale potřebujete vědět jen to, že zde existuje obrovské množství kultů, příšer a čarodějnic. Jo a také magie, která nemá nijak definovaná pravidla, a tak ji scénáristé mohou použít k čemukoliv, co je napadne. Co se týče humoru, snaží se ho tu prosazovat poměrně hodně. Sice se ne všemu, co bylo myšleno jako vtip, zasmějete, ale rozhodně se tu neobjevují momenty, kdy vám vtip přijde spíše trapný. Často je to všechno také okořeněno vulgární mluvou, která do filmu skvěle zapadá. Poslední věc, o které bych se chtěl zmínit, jsou efekty. Poměrně často jsem slýchával, že jsou ve filmu na některých místech dost mizerné, s čímž tedy spíše nesouhlasím. Ano, nejedná se o špičkové CGI, které můžeme vidět ve jiných filmech podle komiksů, ale že by mě někdy přímo praštilo do očí to, jak špatně příšery vypadají, to se mi rozhodně nestalo. Nový Hellboy rozhodně není film, který byste povinně museli vidět. Pokud chcete ale vypnout a skočit si na něco s R ratingem, jedná se o dobrou volbu.

Ať žije dezinformace! Celý "dokument" funguje stylem, že je vzat nějaký neobvyklý úkaz na nebi a začnou vám postupně vsugerovávat myšlenku, že se jedná o UFO. Do toho jsou přidány poměrně komické počítačové efekty, které mají jednodušší diváky přesvědčit, že nám vlastně vláda lže, což je tu mimochodem i slovně opakováno snad každých deset minut.. A když někdo přijde s logickým vysvětlením, tvůrcům to nikdy nestačí. Neustále je tu někdo zděšený a vše je podle očitých svědků neuvěřitelné. A po tom všem dostaneme předem jasný závěr z pohledu "odborníků". Avšak nechybí tu ani závěrečná věta, že vše je vlastně veliká záhada. Z pohledu dokumentu tedy snímek naprosto selhává. Pokud na film ale budete koukat jako na komedii, můžete se celkem pobavit. Některá představení osob, jako například "přesvědčený skeptik", jsou totiž naprosto skvělá.

Vím, že bych to neměl srovnávat, ale nejde to... Chápu, že Bird Box je natočen podle knihy a tak ho nemůžu, ani nechci nařknout z toho, že by se snažil kopírovat Tiché místo. Přeci jen je tu ale jistá podobnost. Oba filmy se odehrávají ve světě, kde kvůli výskytu nebezpečného stvoření nesmějí postavy používat jeden ze základnách smyslů. A tak, ač se vám to líbí nebo ne, vezmu toto hodnocení jako takové srovnání obou filmů. Zatímco v Tichém místě jsem se neskutečně sžil s celou rodinou a opravdu jsem se o ně bál, zde se tomu taky nestalo. Postavy mi přišly hrozně šablonovité. Taková klasická parta, co se sejde v každém filmu, kde je nějaká apokalypsa. Nesmí tu chybět černoch, strážce zákona, někdo, kdo je naprostý klaďas, a někdo, kdo je celkem kretén, i když se na konci ukáže, že ne až zas takový. Takže vám během tak deseti minut dojde, jak se kdo v jaké situaci bude chovat. Každá ta postava si pak jede podle té své šablony a v tomto ohledu vás nic nepřekvapí. Tou neoriginalitou pak i ztrácí efekt to, když někdo z nich umře, protože neumírá někdo, koho byste si oblíbili, protože je nějakým způsobem unikátní. Umírá někdo, koho jste viděli už v deseti jiných filmech, jenom tady má trochu jiný obličej, jiné jméno a hlas. Celkově strach v tomto filmu nehledejte. Další věc, co se mi v Tichém místě líbila a tady pokulhávala, bylo to, jak se postavy přizpůsobily situaci. V Tichém místě už jenom ten písek, co si sypaly na cestu, bylo lepší než cokoliv, o co se za těch několik let pokusila Sandra Bullock, zatímco přežívala. Ano, má u sebe nějaký provázek na navijáku, takže ví, odkud přišla. Ale v jediné scéně, co ho pořádně použije, je moc krátký. Kdyby najednou vytáhla druhý a navázala ho na něj, mlčím. Ale takhle nechápu, jak mohla přežít. Také mi přišlo celkem vtipné to s tou GPSkou. Každý, kdo někdy používal GPS, ví, že tohle by zkrátka nefungovalo. Pak tu máme to samotné stvoření, které postavy ohrožuje. V Tichém místě jsme věděli, jak vypadá, jaké jsou jeho dovednosti, jak se na zemi ocitlo. Tady se jedná o nějakou nehmotnou entitu, o které víme akorát to, že když jí vidíte, tak se chcete zabít. Ale pokud jste blázen, tak budete akorát větší blázen. Jak tohle funguje? Nevíme. Co že je to za tvora a je to vůbec tvor? Je to mimozemšťan nebo nějaká magie? Nevíme! Víme akorát to, že se to sem dostalo pravděpodobně z Ruska. To asi Američanům stačí. "Nebýt jiných světadílů, žádná apokalypsa nenastane!" A pak ještě příběh. Máme tu prolínání dvou časových linií. Ty se pak na konci propojí. To je ale za mě spíše otravné. Každopádně začátek apokalypsy je v Bird Boxu hezky natočen a je to snad jediná věc, za co mohu film opravdu pochválit. Jinak je první polovina celkem táhlá, pak se něco trochu děje, to mě i bavilo, a druhá polovina takový průměr. A pak tu máme konec. Tiché místo nám ho naservírovalo poměrně otevřený s tím, že lidstvo ale má naději. Tady je konec úplně o ničem. Jako rozhodně je finální lokace, kam se rodina dostala, lepší místo pro děti. Jinak ale našli jen další útočiště, kde, pokud se nerozhodnou oslepit, je ti blázni stejně mohou najít. Také by mě zajímalo, jak tam uprostřed lesa mají zařízený přísun potravin? Ale tenhle film prostě tyhle detaily nezajímají. Nakonec bych chtěl ještě Sandře Bullock pogratulovat za ztvárnění nejhorší matky za poslední dobu. Jako já být tím dítětem, tak si tu pásku z těch očí opravdu radši sundám, jen abych s ní nemusel být.

Rozhodně je to zajímavé! Pro začátek bych chtěl poznamenat, že v době hodnocení jsem nikdy neviděl ani jednu epizodu ze seriálu Black Mirror (edit: už jsem to napravil), takže nemohu hodnotit, jak film zapadá do tohoto světa. V rámci prvního bezplatného měsíce na Netflixu jsem si ale nemohl nechat ujít příležitost vyzkoušet první film, ve kterém můžete volit svá rozhodnutí. I když o jeho prvenství se ještě pobavíme. Film má poměrně dobré postavy, skvělou atmosféru a dost solidní hudbu. To ale pravděpodobně není důvod, proč se rozhodnete si jej pustit. Většinu lidí asi více zajímá, jak funguje samotné rozhodování? Co se týče ovládání, funguje to skvěle jak na mobilu, tak na počítači. Máte také vždy dostatek času, abyste volby promysleli. Problémem však je, že vám pro daná rozhodnutí snímek často nepřiloží pořádná fakta. Například v prvním velkém rozhodnutí, které vás potká, vypadá jedna možnost jako ideální. A hle, při její volbě zapříčiníte nejméně zajímavý a nejrychlejší konec filmu. A to je další věc. Různé konce mají různou délku. Oněch 90 minut u Bandersnatche strávíte pouze, pokud zhlédnete většinu konců. Nejdelší příběh má tak asi 50 minut. Také se mi nelíbí, že po odlišných rozhodnutích mají postavy jinou minulost. Co co se stalo ještě před příběhem, je vlastně utvářeno vašimi rozhodnutími v současnosti. Více bych ocenil, kdybyste mohli ovlivňovat pouze přítomnost a budoucnost. Každá dějová linka má navíc jinou kvalitu. Pár jich je dokonalých, pár dobrých, pár čistě průběrných. Proto je poměrně těžké udělit objektivní hodnocení. Myslím si, že kdyby se tvůrci vykašlali na nějaké rozhodování a použili by zkrátka nejlepší z linek, dal bych filmu i maximální hodnocení. Na druhou stranu se mi ale líbí, jak je samotné rozhodování vysvětleno a to, že existuje možnost volby, je vlastně součástí děje. A teď bych se chtěl kouknout na samotné prvenství filmu. Na YouTube v dnešní době existuje mnoho videí, ve kterých si na konci videa můžete vybrat, jak chcete, aby pokračovalo. Daný odkaz vás poté přesměruje na další video. Toho dokonce využili některé společnosti, pro vytvoření například internetových epizod svých pohádek (např. Hasbro). Oproti tomuto posouvá Bandersnatche možnosti volby na podstatně vyšší úroveň. Pak tu ale máme hry, jako jsou Game of Thrones od již zrušeného studia Telltale Games nebo Life is Strange od studia Dontnod Entertainment. Nesmíme zapomenout také na hry speciálně pro platformu PlayStation, například Until Dawn, Detroit: Become Human či Heavy Rain. Tyto hry jsou založené převážně na rozhodování a musím říct, že Bandersnatche jim, hlavně pak PlayStation exkluzivitkám, nesahá ani po paty. Jediná jeho výhoda je tedy přístupnost pro širší publikum, protože hry přeci jen nehraje každý. I tak se ale jedná o poměrně unikátní zážitek, jen si nemyslím, že by se teď filmy měly hromadně začít ubírat tímto směrem.

Z tohohle filmu mám hodně smíšené pocity. Na filmu jsem byl sice již před třemi dny, chtěl jsem si dát ale nějaký čas, abych si nějak tak utřídil myšlenky. Za mě film totiž dělá většinu věcí tak napůl dobře. Třeba hned hlavní hrdinka, kterou hraje podle mě dost schopná Brie Larson. Nebo tomu alespoň napovídají ty dobré scény. V hodně scénách má skvělou mimiku a je radost se na ní koukat. V ostatních tu ale stroze stojí a je naprosto nevýrazná. Chyba je podle mě ale buď v samotném scénáři, nebo pak v režii. Spíš bych ale tipoval ten scénář, protože z děje máte pocit, že hlavní hrdinka si své schopnosti nezaslouží. Když má pak na konci filmu možnost ukázat trochu pokory a dokázat, že se během své cesty nějak změnila, zvolili scénáristi radši vtip na úkor uspokojivého vyvrcholení. To je něco, čím ve filmech opravdu opovrhuji. Pak tu máme akci. První akční scéna ve filmu se odehrává na písečné planetě a samotné prostředí působí skvěle. Navíc je akce dost odlišná od jiných superhrdinských filmů. Problém je, že se v ní člověk celkem ztratí a to právě kvůli písku, který zde všude poletuje. Ve filmů je pak hodně soubojů, ve kterých je používání schopností omezeno na minimum. Těm asi nemám co vytknout. Když se dostaneme na konec filmu, kde ústřední postava odemkne své maximální schopnosti, máme tu CGI podívanou, ve které máme žasnout, jak je Carol Danvers silná a nic ji nezastaví. No a v tom je problém. Ta akce není nijak zajímavá, celou dobu jen vidíme, jak Carol letí ničí všechno, co jí přijde do cesty. To podle mě nemůže nikoho v roce 2019 už nadchnout. Kdyby k tomu byl alespoň nějaký perfektní hudební doprovod po vzoru skladem od Hanse Zimmera nebo jiného skladatele, asi bych to možná i přešel. Je to ale další z věcí, co filmu chybí. Sice se v celém snímku objeví pár dobrých písniček, které ho trochu oživí, jinak je zde ale buď téměř ticho, nebo opravdu nevýrazný hudební podklad. Když se ještě vrátím k závěrečné akci, samotné CGI bych také nehodnotil úplně kladně. V celém filmu bylo na špičkové úrovni. Ale konkrétně v této scéně, která na něm celá stála, bylo zkrátka "jen" dobré. Celkem mi to připomnělo konec Justice Leaguje, kde vrchol filmu, přílet Supermana na pomoc, vypadalo spíš vtipně. Co film zvládal ale hodně dobře, byl humor. Mnohokrát jsem se opravdu pobavil a nepůsobil zde jako pěst na oko. Odpouštím i to, že kvůli tomu dost pozměnili charakter Nicka Furyho. Přeci jen zde Samuel L. Jackson hraje mladší verzi té postavy a je docela dost možné, že v té době Fury nebyl tak vážný a bral vše víc s nadhledem. Jsem tedy velmi rád, že zde dostal tolik prostoru, protože za mě je to rozhodně nejlepší postava filmu. Ještě kočka hodně pobavila, to ale sami pochopíte, pokud si film pustíte. Trochu se mi jen nelíbilo, jak přišel Fury o oko. Radši bych viděl nějaký dramatičtější způsob. I když na druhou stranu, vážné scény tenhle film opravdu moc nezvládal, takže je možná tahle verze lepší. Každopádně díky spolčení se s Furym si film trochu půjčuje buddy cop žánru. Takové mixování různých stylů a žánrů jsem, co se superhrdinských filmů týče, viděl třeba v Aquamanovi, kde to fungoval dokonale a film působil hned svěžeji. Tam se sice nejednalo přímo o buddy cop, ale to je vedlejší. Tady částečný přechod k jinému žánru funguje skvěle. Problém je, že je zábavnější než samotná superhrdinská část, což by asi úplně nastat nemělo. Další herecké výkony byly dobré, ale jak Ben Mendelsohn, tak Jude Law neměli ve filmu dostatek prostoru, abyste si na ně po nějaké době vzpomněli. Na závěr bych tak nějak chtěl říct, že ač můj komentář působí celkem negativně, rozhodně neříkám, že je film úplná ztráta času. Pokud jste fanoušky tohoto universa, je tak či tak vaší povinností na něj do kina jít. Pokud si chcete večer jen odpočinou u televize, pobavit se a moc nepřemýšlet, zvolíte správně. A pokud hledáte jenom superhrdinskou sólovku a všechny ostatní jste už viděli, je to taktéž pro vás. Nepotřebujete zde znát žádný předchozí film, což je velké plus. Ale spíše bych vám doporučil si počkat, až film seženete někde jinde a levněji.

Vážné a atmosférické filmy jsou super! Ale musí být natočeny dobře... Protože pokud to uděláte špatně, stane se z filmu extrémně nudný. A zde jsem se začal nudit opravdu rychle, přesněji ještě dříve, než naskočil název filmu. Po půl hodině pak přijde pokus o odlehčení atmosféry a nějaká ta akce. To už je ale pozdě. Protože díky hloupým dialogům a nezáživnosti si za tu první půl hodinu stihnete k hlavní postavě vypěstovat takovou averzi, že už to nic nezachrání. Jediný konec to tak trochu pozdvihá, jinak by si film zasloužil ještě horší hodnocení.

Rodinný film o Transformers? Nebo tomu se alespoň tento snímek podle mého blíží nejvíce. Po pětidílné filmové sérii Transformers od Michaela Baye přichází nový film s názvem Bumblebee. Během prvních pár minut to sice vypadá, že se bude jednat o další vybuchující bordel. Brzy ale zjistíte, že je tomu právě naopak. Po úvodu jsou totiž ve filmu, a teď se připravte, pouhé dvě další pasáže, které se dají nazvat souboji. A v tuhle chvíli je vám asi jasné, že pokud jste jedni z těch, kteří měli předchozí filmy rádi, toto není nic pro vás. Pokud vám ale přišlo, že série šla rychlým krokem směrem ke dnu, ale jinak máte rádi tyto roboty měnící se nejen na auta, dejte filmu šanci. Je zde poměrně dost humoru. Pár vtipů je opravdu dobrých, ale hodně jich je zaměřených spíše na děti. Na druhou stranu žádný vtip není vysloveně špatný, že by se z něj člověku začala kroutit střeva. Jinak se film snaží působit hlavně na emoce. Nedělá to přímo špatně, žádný Nolan to ale vysloveně také není. A tak je to vlastně se vším tady. Všechno je dobré, ale ne skvělé. Dal bych proto čistě tříhvězdičkové průměrné hodnocení... Nebýt dvou věcí! První z nich je hudba. Pokud máte rádi hudbu z 80. let, nemůžete být zklamáni. Přesto že jsem zástupcem mladší generace, k filmu to neskutečně sedlo a mě nadchlo. Druhou věcí jsou souboje. Už jsem sice řekl, že jich je málo, ale jsou nejkreativnější z celé série. Bumblebee je oproti svým nepřátelům malý, a tak by v soubojích tělo na tělo neměl mít takřka šanci. Tvůrci to tedy vyřešili tak, že ve filmu několikrát nádherně využije prostředí tak, aby získal převahu. Změna režiséra Transformers prostě prospěla. Je možné, že jsem film trochu nadhodnotil, protože ho chci povznést nad ta předchozí zklamání. Z mého pohledu fanouška je to ale upřímné a pokud jím nejste, klidně si hvězdu sami uberte.