Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Krimi
  • Komédia
  • Sci-Fi

Recenzie (215)

plagát

Prípady 1. oddelenia (2014) (seriál) 

Dobré krimi nejen na české poměry! Jen nechápu jednu věc. Tvůrci si na seriálu očividně dali záležet. Dobrá atmosféra, hudba i dialogy a postavy. A pak na závěr najali člověka, co očividně neumí s kamerou! Nebo netuším, zda bylo náhodné přibližování a oddalování kamery několikrát za sebou v různých vzdálenostech pocit o experimentální tvorbu, ale mě to rozhodně neoslovilo. Naopak mě to vždy pouze vytrhlo z děje.

plagát

Titans - Spolu (2018) (epizóda) 

Už se to rozjíždí! Po dvou dobrých epizodách se nám tu objevuje nová skvělá epizoda. Nejsou v ní žádné vzpomínky na minulost, drží si své tempo a zároveň dávkuje obsah tak, že postupně dostáváme lepší a lepší momenty. Vypadá to, že Titans jako tým budou fungovat skvěle. Mám snad jen jednu výtku - moc mi nesedí obsazení Jasona Todda. Toho jsme ale viděli ani ne minutu, tak uvidíme. Hlavní je, jak ho Curran Walters zahraje. A to se z té krátké doby zatím nedá posoudit.

plagát

Titans - Doom Patrol (2018) (epizóda) 

Konečně žádné flashbacky! Po minulé epizodě jsem se obával, aby se vzpomínky na Robinovu minulost nestaly tradicí. A jsem opravdu rád, že tomu tak není. Ve čtvrté epizodě Titans se zase ale nedočkáme příliš té superhrdinské akce. To není přímo špatně. Jen je díky tomu epizoda pomalejší. Dozvídáme se tu něco o Beast Boyovi, o kterém jsme zatím z celé čtveřice věděli nejméně. Jedná se celkově o poměrně dost důležitou epizodu, která nám dá konečně celý tým dohromady, takže za mě spokojenost. Teď už jen čekat na další epizodu, kde snad konečně uvidíme, jak to celé dohromady bude fungovat.

plagát

Titans - Počátky (2018) (epizóda) 

Stále stejná kvalita, ale... Třetí epizoda seriálu Titans v sobě měla během první poloviny asi tři flashbacky do Dickovy minulosti. Což by samo o sobě nemuselo být špatné. V těchto flashbacích vidíme malého Dicka a občas policistku, která mu následně dává kázání, jak by se měl chovat. Ve větší části scén je zde ale Dick sám. A tady nastává hlavní problém. Mladý Tomaso Sanelli podle mě není tak dobrý herec, aby sám dokázal udržet pozornost diváka. Ještě když ve drtivé většině stopáže nemluví. Nechápu tedy rozhodnutí, proč je zde Bruce Wayne vidět vždy pouze jako temný obrys. Kdyby s Dickem mluvil sám, scény by mohly být o hodně zajímavější. Pokud ale pomineme tyto flashbacky, jedná se opět o skvělou epizodu. Tedy... Pokud vám ještě nevadí cliffhangery.

plagát

Titans - Hawk a Dove (2018) (epizóda) 

Jen tak dál! Pilotní epizoda mi přišla velmi solidní. Ale epizoda druhá jí strčila do kapsy. Líbí se mi, že tvůrci opravdu nešetří s postavami a objeví se tu hned několik dalších (více či méně známých) komiksových postav. Tak jen doufám, že to takhle půjde dál.

plagát

Titans - Titáni (2018) (epizóda) 

Velmi slibný začátek! Na seriál jsem se opravdu těšil. A první epizoda mě rozhodně nezklamala, naopak v některých ohledech předčila má očekávání. Zatímco vyobrazení Raven a Robina mě naprosto nadchlo, Starfire se zatím z pohledu charakteru zas tolik neprojevila, takže uvidíme. A Beast Boy se objevil až na konci, ale podle mě bude mít za úkol hrát roli komického prvku v seriálu, což je ale jen můj odhad ze závěrečné scény. Tak doufám, že to s tím humorem moc nepřeženou. Po první epizodě to zatím vypadá na opravdu solidní atmosféru. Jediné, co ji v určitých místech mírně sráží, jsou efekty. Ale to se podle mě dá prominout. Každopádně úkolem pilotního dílu je navnadit diváka na zbytek série, což Titans zatím zvládlo na jedničku.

plagát

V.I.P. vraždy (2016) (seriál) odpad!

Všechno špatně! Viděl jsem sice jen jednu epizodu, ale co jsem viděl, bylo opravdu směšné. Herci mluví, jak kdyby je za to snad nikdo neplatil. Jinak si nedovedu představit, proč do své role dávají tak málo energie a emocí. Další možností je, že prostě neumí hrát. Co mě ale irituje ještě víc, je hudba. Do konce epizody jsem si nebyl jistý, jestli se tvůrci snažili hrát ne nějakou odlehčenější notu, nebo jestli to berou vážně. Rozhodně uděláte lépe, když si pustíte nějakou americkou kriminálkou, než abyste museli trpět u téhle spíše parodie.

plagát

Najsledovanejší (2017) 

Nic tak zbytečného jsem dlouho neviděl! V první řadě bych chtěl říct, že sleduji videa na YouTube a rozhodně si nemyslím, že by to byla větší ztráta času než třeba Všechnopárty, kterou s oblibou sleduje ta generace, která tu byla před námi. Tím chci říct, že to beru z pohledu někoho, kdo tento způsob zábavy nezatracuje. Nic víc není důležité. Co ale důležité je, je že tento film je naprostá zhovadilost. Já osobně bych od dokumentu čekal, že pro mě bude zdroj informací. Ale ani s tím se tvůrci nenamáhali. Snímek nemá žádný směr, žádnou strukturu, nic. Na začátku je teda představení jednotlivých YouTuberů, které u každého z nich probíhá vlastně stejně. Pak následují už jen náhodné scény z jejich života, mezi nimi jsou ukázky z nějakých akcí, které nijak nejsou uvedené, a pak přijde zničehonic konec. Na konci mimochodem hraje písnička od skupiny Slza, jejíž člen Petr Lexa je sice také YouTuber, ale v celém dokumentu o něm nepadne ani slovo, takže taky trošku nechápu. Málem bych také zapomněl na rozhovory s fanoušky, kteří vykládají, jak je daní tvůrci v něčem inspirovali, podpořili a motivovali, ale že by se objevila alespoň jedna ukázka z videa, kde daná motivace proběhla, toho se nedočkáte. Místo toho jsou tam náhodné záběry z videí, které jsou naprosto nezajímavé a YouTubeři díky nim působí jako naprostí retardi. Tak vlastně působí celý film. Přijde mi, jak když na ty lidi hází spíš špatné světlo. Jediné, co je pak nějak vyzdvihuje, je paradoxně tvorba, která není ani z YouTube, a to jsou jejich Instastories, ve kterých se k něčemu vyjadřují. Během filmu také padne několik pojmů, které se nikdo neobtěžuje vysvětlit, takže někdo, kdo na videa nekouká, tak v tu chvíli vůbec nemůže vědět, o čem je řeč. A pak tu máme ještě kameru, která je kapitola sama o sobě. Ten člověk s ní jednoznačně neuměl a nikdy neslyšel o něčem, čemu se říká stativ. Také nechápu, když mluví například Gabriela Heclová o YouTube, proč vidíme záběr na její plyšáky, kteří jsou naprosto mimo téma. A na závěr tu máme již zmiňovaný konec. Tam vlastně vypráví skupina dětí, jak si jejich rodiče myslí, že sledovat všechna ta videa je hloupost, jak jim nerozumí, atd. Pokud jejich rodiče viděli tento dokument, tak se jim upřímně nedivím. Původně jsem myslel, že právě tento film ukáže starší generaci, proč to lidi baví. O to se ale nikdo očividně ani nesnažil. Prostě někdo vydělal na popularitě všech těch lidí, kteří pravděpodobně věřili, že natáčí něco dobrého, co právě zničí tuto mezigenerační propast. A samotní ti YouTuběři jsou jediné, co si zaslouží hvězdičku.

plagát

Můj malý pony: Kouzelné narozeniny (2003) (TV film) odpad!

Noooo... Nemám slov. Dal jsem si sám sobě takový challenge, že abych se mohl považovat za znalce My Little Pony, měl bych si pustit i starší snímky. A začal jsem tzv. generací 3. Zatím je to rozhodně nezapomenutelný zážitek. Když se koukneme na příběh... Už podle toho, že je zde postaveno 20 minut (čili celá doba) filmu na tom, jak se poníci snaží vybrat dárek pro asi kamarádku (opravdu netuším, jaké mezi sebou mají vztahy, protože mi interakce mezi postavami, pokud se to tak dá nazvat, přišla taková nijaká) Kimono, dojde i těm méně bystřejším, že to asi nebude nic filmoborného. Ale šlo by na tom postavit asi nějaké inteligentní poučení na závěr, třeba že nemáte koukat na to, co se líbí vám, ale vašim kamarádům, nebo něco podobného, já nevím. To by se ale scénárista musel aspoň trochu snažit. Takže poníci se vlastně všichni dohodnou, že vyrobí náramek. No jo, ale každý má jiný nápad. Jaký by měly vybrat? To je hrozné dilema, co teď? No a jediný, kde je tak moudrý, aby jim poradil, je Kimono samotná. A tak vysílají Minty (což je mimochodem jediná dobře nadabovaná postava ve filmu, takže gratuluji Tabitě St. Germain, že alespoň chvíli dokázala pozdvihnout kvalitu tohoto jinak kekelu) se lstí. Takže Minty tvrdí, že chtějí dělat jakousi ceduli. Kimono jim tedy poradí a Minty jí asi 10x zopakuje, že nemá chodit do města, během čehož se ještě asi 5x vrátí. No prostě hrozně nenápadná, že jo. A pak přichází do města a sděluje ostatním tu skvělou daru, a teď pozor, že místo toho, aby každý udělal jeden náramek, mají udělat jeden společný. Ano. Kvůli tomu se museli jít poradit. A když teda už vědí, co dělat, tak si ještě musí všichni zatancovat. Všude jsou srdíčka, duha a všichni se mají rádi prostě. Pak se ještě ukáže, jak neschopný je každý poník ve městě, co se nějakých ručních prací týče. Tahle rasa poloantropomorfních koní by zákonitě musela vyhynout, nebo já nevím. A nakonec tedy Kimono předají dárek a ta samozřejmě vůbec netuší a je hrozně překvapená. Protože Minty byla tak nenápadná přeci. Já chápu, že film byl dělaný pro děti, aby si kupovaly hračky... Ale to nikdo nemyslel na chudáky rodiče, kteří to pak musejí doma v obývacím pokoji poslouchat? Abych tedy jen nekritizoval, tak na filmu se mi líbilo, že alespoň představili jednotlivé poníky, každý má nějakou povahu a nějaké záliby. A je rozhodně zajímavé vidět, jak vypadala dřív Rainbow Dash nebo Pinkie Pie. Ale jinak je pro mě až nepochopitelná propast mezi kvalitou tohoto snímku a kvalitou Friedship is Magic. A ještě na závěr musím vypíchnout otravnost hlavní postavy, jejíž jméno si prostě nezapamatuji, a jejího: „Yes, yes, yes." Vždycky to zkrátka musí tím svým otravným hlasem říct třikrát a mě to teď bude strašit celou noc ze spaní. A to prý existuje i generace 3,5, která je ještě mnohokrát horší. Opravdu nevím, jestli to vůbec chci vidět...

plagát

Jurská vzpoura: Dinodárci (2018) odpad!

Co víc čekat od Asylum, že? Studio The Asylum nás vždy zásobovalo kvalitním odpadem. Jejich koncept filmů funguje tak, že vezmou nějaký slavný a výdělečný film, kterým se inspirují. Poté si poupraví název a natočí vlastní verzi. Když jsem si přečetl názve Triassic World, věděl jsem, že tohle bude stát za to. Proto jsem si ještě před filmem připravil papír na poznámky, abych si ty největší zhovadilosti poznamenal. Poznámky jsem si ale vydržel dělat pouze půl hodiny, pak jsem už jen zíral a vypadal jako po mrtvici. Ale koukneme se alespoň na to, co jsem byl ještě schopný si poznamenat. Hned na začátku vás zaujmou herecké výkony, které jen tak někde neuvidíte. Děti v mateřské školce by to zahrály lépe. Také zde vidíme pro studio typickou práci s kamerou. Jen ať se co nejvíce klepe, divák pak nepozná, jak špatné efekty jsou. Omyl, pozná. Nic ale nemá na to, když vám vlastně paní doktorka vysvětlí, že dinosaury chtějí využívat v oblasti medicíny a dá se říct, že v nich pěstují orgány, které pak mohou transplantovat lidem. Ano, čtete dobře. A v této budově s obrovským projektem pracuje se vším všudy tak deset lidí. Navíc nikdo z nich neumí používat moderní technologie, jako jsou mobily, ba ani mozek, který jim byl asi vyjmut při jednom z vědeckých experimentů, nebo fakt nevím, Občas také zaslechnete tak zvláštní hudbu, že si připadáte jako na nějakém tripu. Jinde je ale zase snesitelná, takže tu bych označil jako nejlepší část filmu. A samozřejmě tu nesmí chybět kvalitní akční scény, ve kterých naše postavy, ze kterých mimochodem ani jedna není sympatická, bojují s dinosaury. Nejvíce mě zaujala ta, kde člen ochranky začne v zápalu boje mlátit hlavou o zeď. Asi ho rozbolela z toho scénáře. Jo a taky zde mají skvělý bezpečnostní systém, protože pokud dinosaura neuloví do dvou hodin, spustí se kód 4, který do celé budovy vypustí plyn. Tady nějak se dostavila ta mrtvice. Probrala mě až smrt jednoho dinosaura. Ve firmě je ochranka, která není schopná tuto rychlou a geniální bestii sundat. Ale pak jeden vědec podnikne yolo akci a se dvěma vrtačkami v ruce dinosaura skolí. Je toho tolik, že bych o tom snad mohl napsat diplomovou práci. Zkrátka pokud se chcete pobavit nad tím, jak je nějaký film neuvěřitelně absurdní a stupidní, tohle je skvělá volba.