Jeoffrey

Studio Bones u mě v sezóně jaro 2016 v podstatě zvítězilo. Obě jeho nová anime mě zaujala a i Concrete revolution u mě zaznamenalo známky zlepšení. Zkrátka s přibývajícími anime sériemi, které jsem viděl začínám stále více oceňovat originalitu a zatím každé dílo od Bones, s kterým jsem se setkal je svým způsobem velmi originální. Jistě, některá mají třeba podobný námět, ale většinou se diametrálně liší zpracováním a tak se mi dost složitě srovnávají. Tato originalita se navíc projevuje jak u charakterů, příběhu a také u animace. Kromě této originality má mnoho děl tohoto studia ještě jeden společný aspekt. Jsou zpravidla velmi hravé a při jejich sledování má člověk takový poměrně příjemný pocit "očekávání nečekaného" a většinou se i slušně baví. Když si to shrnu, tak stále víc začínám věřit že autoři ze studia Bones mají anime opravdu hodně rádi a s každým svým kouskem si vysloveně hrají a neustále vymýšlí nejrůznější nové věci. A mě to baví. Opravdu mám rád, když můžu sledovat něco, co mě dokáže překvapit a nemusí to být jen velké dějové zvraty, ale třeba jen zajímavý dialog zakončený nečekanou vtipnou pointou, výraz v obličeji některého z charakterů, který jsem ještě nikde jinde neviděl a podobné malé detaily, které ve mě ale budí pocit, že vlastně nevím co bude dál, nebo jak se který charakter zachová. Bungo Stray Dogs má všechny tyto zmíněné atributy a baví mě se na něj dívat, protože kam se to bude ubírat malinko tuším, ale s jistotou nevím a čeho všeho jsou schopné hlavní postavy a hlavně Dazai, který je jako charakter poměrně hodně zvláštní, se mohu jen domýšlet. Když si k tomu přihodím opravdu hodně zajímavé finále první řady, kde se objevili hned dva hodně výrazné charaktery (vůdce Přístavní mafie a vůdce Gildy) a vše nasvědčuje tomu, že se v druhé sérii dostaneme do hodně šílené války 3 velmi silných stran, tak se prostě na ty další díly těším... Velmi originální, docela vtipné, hravé a příjemné. 8/10

Příjemná hudba, nakažlivá říkanka (chvíli mi trvalo, než jsem poznal Zpívání v dešti - moje chyba), pěkné taneční (nebo možná stepovací) číslo, ale hlavně nejroztomilejší duch ze všech (promiň Caspere)! 7/10

Kvalita animace je slabší a celkově je to blbost, ale díky roztomilé hlavní hrdince a protože jsem se i zasmál dám 3* a pokaždé než rozmáčknu svojí podrážkou nějakého toho brouka se nad sebou minimálně zamyslím a možná, že se má noha i zastaví a já si zazpívám "Nech brouka žít!"

Great Teacher Koro je tady proto, aby pomohl třídě studentů, nad kterými většina ostatních zlomila hůl, s jejich problémy. Jeho metody jsou stejně neortodoxní jako jeho zevnějšek a rozmanité stejně jako jeho superschopnosti a problémy jednotlivých studentů. Navíc mají žáci zajímavou motivaci v podobě velké odměny, pokud se jim podaří jejich učitele zabít... Vzhledem k faktu, že jsem se do tohoto díla pustil již předpřipraven tím, že jsem zhlédl OVA z roku 2013 měl jsem o anime jistou představu. Ale musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen, protože kromě atributů, které jsem očekával, jako byly relativně zajímavé charaktery, průměrná, ale snesitelná animace i hudba, docela zajímavá a originální ( i když jak v čem...) zápletka, přibyli další a tak mohu říct, že to je vtipné a občas i trochu poučné a tím, že mě Koro-sensei postupně dokázal přesvědčit, že je vážně dobrý učitel si ode mě vysloužil o dvě * víc než prvně viděné OVA. Celkově tedy spokojenost a těším se na druhou řadu, protože spousta otázek zůstala nezodpovězená. 8/10

Atmosféra tohoto dílka je opravdu úžasná, nebojí se to ukázat krev a vůbec celkově se tomu daří vystihnout jakousi tíseň, kterou postavy v tomto světě zažívají. Příběh je také docela povedený a má pár zajímavých zvratů a tak člověk prostě chce vědět co najde Eren ve sklepě a co jsou ti titáni zač a tak ho to dokáže velmi rychle zaujmout. Když k tomu přihodím dva podle mě hodně dobré a atmosferické openingy, které dokáží svou razancí vybudit divákův zájem prakticky od prvních minut, a spoustu akce, která ten zájem povětšinou dost dobře udrží, tak bych dostával opravdu hodně nadprůměrné dílko a dokázal bez problémů pochopit, co na tom všichni ti fanoušci (a že jich je) vidí a nejspíš bych i dokázal tomu napálit 5* i přes to, že animace není nikterak úchvatná, ale... Nemohu vyzdvihovat do svých pomyslných nebes dílo, kde mě většina postav neskutečně vadí. V životě jsem viděl jen málo větších hysterek než je Eren a z jeho věčných citových výlevů jsem měl strach, že mu praskne cévka. Armin to byl zase luxusní uplakánek, kluk který byl zženštilejší než ženská a fakt, že mu to pálí, to u mě nijak nezachraňoval a tento aspekt vyvažovala Mikasa, která, sic je děvče, má největší koule z celého zdejšího osazenstva a tak i když mi zjevem připomíná pro mě nejmilejší anime děvče Rukii z Bleache, tak to její nasazení a to jak je drsná prostě brání chlapovi jako já aby jejímu kouzlu podlehl. A tak jsem si musel hledat oblíbence jinde, říkal jsem si, že takový Levi není špatný a že se konečně objevil badass jak má být, ale když jsem viděl, že kope jak holka a plně se projevila jeho vášeň pro uklízení, tak i obliba tohohle charakteru rapidně klesla... No a tak mi zůstali mezi oblíbenci jen Jean, Potato Girl Sasha a Erwin, což je dost málo. A tak se musí SnK smířit s tím, že ode mě prostě 5* nedostane, ale na druhou sérii se docela těším, to zase jo. 7,5/10

Já tu nemám recenzi na první SAO? To bych měl napravit! Budu stručný, o tomhle anime se toho už napovídalo a napsalo tolik, že asi nemá smysl to nějak přehánět. Takže pár dojmů, samozřejmě s nějakými těmi drobnými spoilery, ale tak kdo neviděl SAO? Když vyšlo poprvé SAO, tak jsem hltal každou epizodu a ze začátku to viděl na jasných 5*. No a pak přišel okamžik, kdy ten můj šílený zájem najednou prostě polevil. Byl to přesně ten díl, kdy se Kirirto s Asunou rozhodli, že si pořídí domeček u jezera a do toho se objevila Yui... V tu chvíli jsem šel o bod dolů (9/10) a ani další napínavé události mě zpátky na pomyslný vrchol mého zájmu nedostaly. Pak přišel Alfheim a Kiritova sestra a mé nadšení šlo rapidně dolů, tentokrát minimálně o tři bodíky, nebo spíš tři a půl (5,5/10). Nakonec pro mě to mírně nadprůměrné hodnocení hodně zachraňoval v této části hlavně fakt, že tam byl Oberon, kterého jsem z duše nenáviděl, což je u záporáka podle mě dobře... Když si to shrnu a podívám se na to jako na celek s jeho pro mě skvělým startem, ale mnohem slabším dojezdem, tak se v průměru dostávám na nějakých 7,7/10. Toť vše (hromada nic neříkajících čísel, ale dal by se z nich třeba udělat graf...).

Japonská verze komiksových superhrdinů a příběh o mladém chlapci bez schopností, který ve světě, kde mají schopnosti všichni, nemá prakticky žádnou šanci stát se hrdinou, ale co je vlastně podstatou toho hrdinství? Ono je v podstatě strašně průhledné o čem to bude a směr kam se to bude ubírat je taky docela jasně daný, vždyť nám ho dokonce na konci druhého dílu prostě sprostě vyzradili. Na druhou stranu je to vcelku zábavné a má to docela slušnou emotivní stránku, kdy jsem ty smutné i veselé okamžiky s hlavní hrdinou opravdu prožíval (i když pochopím i každého, kdo prohlásí, že to stojí za houby, protože hlavní hrdina celou první polovinu probrečí). Animace je taková lehce "retro" a mě se líbí. Je to klasický shounen, zaměřený na souboje, které jsou především tedy v druhé polovině docela povedené. Když si to shrnu, tak jsem si udělal jistou představu, jak by vypadaly superhrdinské komiksy, kdyby je vymýšlel Japonec a ta představa pro mě není nijak strašná. Jistě, srovnávat s universy od Marvela nebo DC se to určitě nedá, ale mě osobně se i tohle líbilo, protože to má japonskou hravost, nadsázku a slušně zvládnuté emoce... Možná je to pro 5 leté japonské děti, ale při dlouhém zamýšlení se sám nad sebou (když už mi to doktor Strange radí) jsem nakonec zjistil že toho příjemného pocitu ze sledování se prostě nemůžu zbavit. Půjdu ještě dál a dokonce prohlásím že mě to z jarní sezóny bavilo asi nejvíc. Co to o mě vypovídá? Asi hlavně to, že mě dokáže bavit jednoduchost, že jsem ve svých 30 ti letech možná jen přerostlé dítě... Na druhou stranu se mám fajn a jsem se sebou spokojený (mám práci, nemám dluhy a dělám si co chci) a stejný fajn pocit a spokojenost jsem měl i ze sledování "Mojí hrdinské akademie". 8,3/10

Naprosto geniální záležitost! Hlavní hrdina je prostě skvělý a jeho škála nejrůznějších výrazů je prostě parádní, navíc není jediný, ale i ostatní hrdinové dokáží velmi rychle zaujmout a nebyl tam nikdo kdo by se mi nelíbil. Souboje mají šťávu, navíc byly parádně hudebně dokreslené a i příběh měl co nabídnout. Navíc je to velmi vtipné !!! Když si k tomu přidám parádní finále a souboj z kterého jsem měl trochu obavy a zároveň jsem se na něj asi nejvíc těšil (zkrátka "když jedna rána nestačí") a který páni z MadHousu zvládli opět výborně a samotné finále po posledních titulcích, které opět pobavilo, tak musím říct, že jsem právě viděl něco co jsem už dlouho nezažil - dokonalost! 10/10

V roce 2015, kdy Yurikuma Arashi běželo jsem o něm napsal, že je to takový Attack on Titan pro lesbičky. Anime mělo totiž tu smůlu, že vyšlo zrovna v době, kdy byl internet plný lidí bojujících proti přerostlým titánům, hmyzu a všelijaké jiné havěti a tak mě medvědi sice zaskočili, ale říkal jsem si, že v téhle době to nic originálního prostě není... Co mě ale tehdy překvapilo bylo, jak moc přeslazené to bylo a hlavně také jedna konkrétní snová scéna s olizování květů. Tohle mě už tehdy odradilo a (já anime hned dropnul po prvním díle) i po těch letech mě to nejspíš odradilo znovu. Tehdy jsem nevěděl, co co znamená a po pravdě to nechci pitvat a zjišťovat asi ani teď. Takže i když medvědi nejsou medvědi, zeď není zeď a lízání okvětních lístků nejspíš také něco znamená - ani napodruhé jsem víc jak jeden díl nedal. Zkrátka stejný příběh jako v roce 2015 a stejný příběh jako u mého předchozího komentáře . Drop po 1. díle (2x)

Každý z nás po něčem touží, každý z nás něco skrývá (a jak by dodal House - všichni lžou)... No a režisér Ikuhara se o tom prostě nedokáže bavit jednoduše! Díky Starletce jsem pochopil, že někdo prostě musí nacpat hromadu symboliky všude kam to jen jde a tak jednou medvědi nejsou medvědi jindy tučňák není tučnák a tady kappa nebude kappa, krabice nejsou jenom krabice - vždyť ani u těch medvědů prý zeď nebyla zeď... Zkrátka složité, překombinované a s počtem vrstev větším než má Shrek a jeho cibule, ale především vždy plné dosti šokujících scén a bláznivých barevných expozic. No a tohle všechno bude pro mě asi kámen úrazu, protože ty šokující scény a mě vzdálená tématika vedli k tomu, že Utena mě neláká, tučňáky jsem už (jak jsem zjistil) z velké části zapomněl, medvědy nepochopil a zahodil hned po prvním díle a Kappu jsem zvládl jen celé 3 díly. Takže já mám jasno - tohle prostě není pro mě a je jedno, že příběhem je to možná další "masterpiece", postavy jsou složité a každý díl nám odhalí jejich nějaké další šokující tajemství - já u toho stejně nebudu. Je mi líto - Drop po 3.díle a ano, má to své kvality, ale zároveň to není pro mě a pořád spoustu z toho nechápu! 5,5/10