Jeoffrey

Zase jednou konverzační anime plné podivných zápletek a šílených asociací, které si mě ale získává hlavně tím, že i když je to pěkný blázinec, tak většinu myšlenkových pochodů dívek stíhám, často mi přijdou zábavné a celé to má neskutečnou energii. Navíc to u mě ani netrpí tím, že bych některé postavy vyloženě upřednostňoval a jiné mě nebavily, tady je ta pětice příjemně vyvážená a tak je to takové to "každý chvilku tahá pilku...". Ani těch pro "západního diváka" nepochopitelných japonských kulturních odkazů tu není moc, nebo už jsem asi viděl tolik anime, že některé možná i chápu a tak mi to nepřijde ?!? K příjemnému dojmu pomáhá i hudba, včetně openingu, který jsem ani jednou nepřeskočil a endingu, který je (jak píše daGGos) vskutku nezapomenutelný. 7/10

Zabíjení přerostlého počítačem vygenerovaného a šeredného škorpióna je rozhodně záslužná činnost, alespoň už se příště na obrazovku nevrátí... Ať se na to dívám, jak chci, tak to hlavní, co mi tenhle film přinesl, je zjištění, že Ryuu je nejzajímavější a nejschopnější postava celého Danmachi universa a měla by dostat vlastní seriál, který by nejspíš dopadl lépe než jiný, ne zrovna povedený spin off. Ale zpátky k filmu. Další zjištění, kterého se mi dostalo je, že už asi vážně stárnu, protože Hestia i Lillly a jejich záchvaty žárlivosti mě tu vlastně vůbec nebavily... Werf byl opět fajn, měl tam minimálně jeden povedený moment, kdy jsem si vzpomněl, proč ho považuji za nejlepší mužskou postavu. No a Bell je pořád Bell. Sní o velkých věcech, hodně to všechno prožívá (jako správný shounen hrdina) a ženy mu z nějakého záhadného důvodu padají k nohám. Kdyby to byl jiný bělovlasý hrdina, tak ty zástupy fanynek chápu, ale u Bella mi to prostě nějak nesedí, i když se pořád tak (ne)snaží... Ale i tak to byla docela dobrá fantasy podívaná, nebo spíš jedna z těch trochu lepších, ovšem víc jak 6/10 ze mě ani při všech bozích nedostanete.

Když jsem na začátku četl jen anglický obsah, tak jsem měl velká očekávání - vždyť tohle bude něco jako animovaný Monster Hunter: World ! Tedy jsem čekal napínavé výpravy do nitra neprobádaného kontinentu, vystižení té úžasné atmosféry, kdy objevujete každou chvíli něco nového a nečekaného. Vždyť zbrusu nový kontinent s nebezpečnou faunou a flórou nabízí pro šikovného scénáristu nevyčerpatelné možnosti. A další z mých očekávání byly souboje s velkými a rozmanitými monstry! O to víc mrzí, že Gunjou no Magmell má z toho co jsem popsal opravdu minimum. Je to z velké části episodické, výprav do neznáma je méně než bych čekal a rozhodně to není ani z poloviny tak originální a překvapivé, jak bych si přál. Souboje nejsou dramatické a třeba ten poslední s chlápkem co se proměnil v něco jako růžová žvýkačka a všude metal "tentákle" už byl jen k smíchu. On celý závěrečný (třídílný) a zároveň jediný příběhový arc byl tím, co mi definitivně zkazilo jakýkoli slušný dojem. Z Magmelu, který mohl být největším tahákem celého anime, tu nebylo vidět skoro nic, místo toho to autoři zkoušeli hrát na city, ale moc se jim to nepovedlo a když SPOILER nakonec nastoupil klasický "plot armor" pro všechny vedlejší postavy KONEC SPOILERU tak jsem byl zase jednou neskutečně zklamaný a i docela otrávený. Kdyby to celé bylo alespoň zabalené do nějakého pěkného a barevného kabátku, ale ani po stránce animace to není žádná hitparáda... Další velké zklamání jarní sezóny. 4,1/10

Druhá série OPM je evidentně horší než ta první, otázkou však je, jak moc... Názory se různí, skalní fanoušci si zhoršení nechtějí buď přiznat vůbec, nebo vše svádí na studio J.C. Staff, které do této série podle nich nedalo tolik (financí, srdce, snahy...) jako pánové ze studia Madhouse, zodpovědní za první řadu. Ať je to jak chce, kvalita akčních sekvencí šla dolů - tohle je fakt! Saitamy nám na obrazovce podstatně ubylo (tohle je také fakt), řeší se mnohé kolem, zatímco hlavní hrdina se babrá v hledání nepodstatného (celý turnaj) a řešení své existenční krize, ale i tohle ne až tak zajímavě jak bych čekal. No a pak je tu samotný příběh, kde prostor dostává spousta dalších postav z nichž ale většina stejně v mém srdci a hlavě nejspíš neuvízne a tak si říkám, je to nutné? Rozjíždí se tady válka mezi hrdiny a monstry a já jsem sice trochu napnutý co bude a čekám, až to hlavní hrdina začne nějak řešit (a kromě pár krátkých scén, jako je třeba konec posledního dílu, vycházím dost naprázdno), ale to je všechno. Na to jak epický konflikt to má být si připadám jen nějak takhle a to je sakra málo! Zkrátka druhá série je pro mě převážně zklamání, ale opět - jak velké? Rozhodně nesouhlasím s tím, že by to byl průšvih Jar Jarovských rozměrů a dát tomu třeba odpad! nebo jednu hvězdičku mi přijde značně neadekvátní. Navíc díky některým momentům, Saitamovým hláškám a jeho chování jsem se i bavil, ale je to dostatečné pro nadprůměrné hodnocení? Jak pro koho (nečekaně)! Já fakt, jestli se u něčeho bavím, bral vždy jako důležitý faktor, ale tady jsem se bavil podstatně méně, než bych si přál. Ale i tak se nedokážu přinutit k tomu shodit tuhle sérii do sféry "anime průměru" (o podprůměru jsem zatím neuvažoval), vždyť pořád je to místy dost vtipné... A tak nakonec nechám ty nejslabší 4* - 6,5/10

Tak trochu přes kopírák druhá série. Zase to začíná flashbackem a zase máme v druhé polovině nějaký ten "větší konflikt". Navíc ta první půlka mě tentokrát až tak nechytla, ale naštěstí ta druhá byla mnohem zábavnější, napínavější a nápaditější, takže dojem z třetí série hodně zachraňuje (nepsal jsem něco podobného i u filmu?) a samotný závěr (poslední díl) by u mě byl dost možná i na 5*. Takže se dá říct, že Bungo Stray Dogs ani tentokrát nezklamali a když si to dávám v hlavě dohromady, tak je to nějakých 7/10

Tak co tu máme? Uťáplého kluka s brýlemi s problémy se sebevědomím, který má být kapitánem klubu. Drsného delikventa se zlatým srdcem s tragickou a komplikovanou minulostí. Sympatické a kouzelné děvče opět s komplikovanou minulostí. Další děvče s problémy s důvěrou a sebevědomím. Profesora (co dělá našemu klubu dozor) s komplikovaným vztahem k hudbě. Kamarády našeho delikventa, z nichž minimálně jeden (blonďák) má opět problémy se sebevědomím. Zkrátka to co vypadá jako sbírka případů pro školního psychologa a je nacpané hromadou (opravdu velkou) žánrových a příběhových klišé je překvapivě poměrně dobře fungujícím a sympatickým anime. Většina klišé totiž dobře funguje, dramatické chvilky jsou dramatické, postavy umí být cool i chápavé v těch správných momentech a tak jim Jeoffrey jako divák většinu času věří, že se vlastně v těch důležitých chvílích perfektně doplňují. Takže jsem si dokázal velkou část postav oblíbit, věřil jim jejich obavy a fandil jim při jejich boji dostat se se hrou na Koto co nejdál. Bohužel čím dál se v příběhu posouvám, tím víc je pro mě míra klišé stále víc viditelná a i zpracování těch klíčových momentů samotné hry (kdy má všechno vypadat jakože maximálně epicky) na Koto u mě trošku drhne a třeba to velké představení na konci 13. dílu, které mělo být v určité části jakože tím nejlepším z toho co zatím naše parta zahrála, ve mě na rozdíl od zdejšího obecenstva nic velkolepého vlastně ani nezanechalo a ani drama kolem Kudoa a jeho ruky (což je další velké příběhové klišé) už pro mě také nebylo tak dramatické, jak jsem byl zvyklý. Zkrátka v jednu chvíli pro mě bylo Kono Oto Tomare! TOP této sezóny, ale dojem a zájem u mě bohužel negraduje, spíš lehce upadá, což může být velký problém pro druhou sezónu v říjnu 2019. Ta první si u mě nakonec těsně udržela nějakých 8/10

Obrovská škoda, protože záblesky pár zajímavých nápadů by se tu i našli, jenže skoro každý je totálně nedotažený a skoro se vším se tu hodně špatně pracuje. Četl jsem i názor, že tohle jsou takový animovaní fantasy Avengers. Sice i trošičku chápu, jak na tohle pisatel přišel, ale je to jako srovnávat diamant a grafit, kde jsou sice oba modifikací uhlíku, ale... No na VŠCHT jsem kdysi neuspěl, takže zpátky k tomuto anime - chceme tu mít cool podívanou, ale spousta momentů, které by měly být cool působí směšně. Komické vložky, které by měly to cool napětí uvolňovat působí zase často až trapně a co si mám myslet o týmu, který ani nevěří svému vlastnímu jménu?!? Z postav pro mě byl nejzajímavější hlavní záporák a jeho přítelkyně (která mi zachránila dojem z posledního dílu) a vůbec celá vznikající rasa Démonoidů je asi jedinou věcí co mě nějak víc zaujala. Hlavní hrdina je totálně přehnaný, v každém díle to musí někdo minimálně 2x zmínit a to že "nezná míru" má být zábavné, ale není. Romantická linka bude hlavním důvodem, proč s tím skončí fanoušci harému a tím, jak přitroublá je, s tím skončí i mnozí další. Ale zase pořád lepší než...... No a co se zbylých kladných postav týká, tak se vsadím, že na velkou většinu z nich do týdne zapomenete, nebo jinak - já na ně do týdne zapomenu... Ach jo a přitom s trochou fantazie, lepšími hrdiny a trochu kvalitním zpracováním to mohl být třeba i slušný průměr (protože některé souboje vypadaly docela dobře), ale takhle je můj dojem na 3,5/10

Senko bude pro spoustu diváků splněným snem o ideální ženě. Kdo by si nepřál být pravidelně rozmazlován roztomilým a chápajícím partnerem, to se pak rádi vracíte domů a přežijete skoro cokoliv. Navíc díky posledním pár minutám každého dílu se můžete sami zkusit vžít do kůže hlavního hrdiny a nechat se (díky pohledu kamery z první osoby) nejen od Senko rozmazlovat dle libosti. No a pokud máte rádi chlupaté a měkké věci, pak nejspíš pochopíte i Nakanovu posedlost po liščích ocáscích. Já se však tentokrát tak úplně opít tím kouzlem a roztomilou atmosférou nenechal. Ač byla Senko neskutečně roztomilá a i její kamarádka Shiro měla své kouzlo a já si říkal, že by bylo fajn nechat se rozmazlovat v tomhle hezky nakresleném barevném světě, nějak se mi na tváři neobjevoval ten spokojený úsměv, který značí, že si něco užívám.Čím to bylo? Možná tím přehnaným zaměřením hlavního hrdiny na chlupaté a měkké věci, protože mě se při slovech liščí ocas vybaví jen něco o tření liščího ohonu o ebonitovou tyč. Nebo že by to bylo tím, že se většinou dělo pořád nějak jen to samé? Nebo se na mě negativně podepsal fakt, že vím, že v reálu někdo jako Senko asi neexistuje? Ať je to cokoli, prostě na víc než na 6,2/10 to u sebe nevidím.

Fairy Gone se sice snaží přinést komplexní podívanou a tak se toho tady hodně děje (vojáci bojují, politici pletichaří, vyšetřovatelé vyšetřují a za oponou je skryto hodně různých tajemství), ale bohužel musím říct, že já se těch prvních 12 dílů většinou dost nudil. Původně jsem chtěl psát o tom, jak průměrná podívaná to je, ale po pravdě posledních pár dílů této první poloviny mě přesvědčilo, že z toho pocitově mám mnohem menší požitek, než jaký by odpovídal slovu průměr. Souboje se mnou totiž nic nedělají a to jak vypadají "víly" mě zrovna moc neimponuje. Na postavách mi prakticky vůbec nezáleží a třeba na té hlavní mužské mě nejvíc zaujalo asi jen její jméno - Free Underbar. No a ať už se snažili autoři o navození nějaké atmosféry sebevíc, tak já většinou jen ležel se znuděným šklebem na tváři a říkal si třeba: "Tenhle song mi sem teď vůbec nesedí" nebo "Ten souboj vypadá nějak divně" Prostě i když se Fairy Gone snaží, tak mě nezaujalo a proto se do druhé poloviny na podzim asi už nepustím... 4/10

"Natsumeho kniha kamarádů" je jednou z mých oblíbených sérií a tak jsem si nemohl tento film vydaný k desátému výročí anime nechat ujít. Ale po pravdě nejsem úplně spokojený, film je to sice velmi dobrý, ale... Začátek postrádá tu klasickou lehkost, která je pro mě u tohoto anime tak příznačná. Z počátku je to i mírně zmatené a jako by filmový Natsume ani nevěděl, o čem to vlastně chce vyprávět a tak skáče z jednoho tématu na druhé a postupně (= velmi pomalu) je proplétá. Nakonec to ale všechno klapne, příběh splní to, co jsem od něj očekával, je tu opět i to příjemné kouzlo, které mi na tváři už tolikrát vykouzlilo úsměv - zkrátka všechny ty na první pohled nesourodé střípky ze začátku zapadnou do velice sympatické skládačky. Ale i tak tomu nejde odpárat to, že první polovinu filmu (tedy skoro hodinu) jsem sledoval tak nějak na půl plynu a s pochybami co z toho vyleze a jak spolu některé věci souvisí a ani trojitá porce mého oblíbeného kresleného kocoura to nezachrání... 7,8/10