Boku no Hero Academia - Season 1

Japonská verze komiksových superhrdinů a příběh o mladém chlapci bez schopností, který ve světě, kde mají schopnosti všichni, nemá prakticky žádnou šanci stát se hrdinou, ale co je vlastně podstatou toho hrdinství? Ono je v podstatě strašně průhledné o čem to bude a směr kam se to bude ubírat je taky docela jasně daný, vždyť nám ho dokonce na konci druhého dílu prostě sprostě vyzradili. Na druhou stranu je to vcelku zábavné a má to docela slušnou emotivní stránku, kdy jsem ty smutné i veselé okamžiky s hlavní hrdinou opravdu prožíval (i když pochopím i každého, kdo prohlásí, že to stojí za houby, protože hlavní hrdina celou první polovinu probrečí). Animace je taková lehce "retro" a mě se líbí. Je to klasický shounen, zaměřený na souboje, které jsou především tedy v druhé polovině docela povedené. Když si to shrnu, tak jsem si udělal jistou představu, jak by vypadaly superhrdinské komiksy, kdyby je vymýšlel Japonec a ta představa pro mě není nijak strašná. Jistě, srovnávat s universy od Marvela nebo DC se to určitě nedá, ale mě osobně se i tohle líbilo, protože to má japonskou hravost, nadsázku a slušně zvládnuté emoce... Možná je to pro 5 leté japonské děti, ale při dlouhém zamýšlení se sám nad sebou (když už mi to doktor Strange radí) jsem nakonec zjistil že toho příjemného pocitu ze sledování se prostě nemůžu zbavit. Půjdu ještě dál a dokonce prohlásím že mě to z jarní sezóny bavilo asi nejvíc. Co to o mě vypovídá? Asi hlavně to, že mě dokáže bavit jednoduchost, že jsem ve svých 30 ti letech možná jen přerostlé dítě... Na druhou stranu se mám fajn a jsem se sebou spokojený (mám práci, nemám dluhy a dělám si co chci) a stejný fajn pocit a spokojenost jsem měl i ze sledování "Mojí hrdinské akademie". 8,3/10 (25.05.2019)

První série nám pouze rozestaví základní figurky na herním plánu, nastolí vztah Midorii k nejdůležitější osobě jeho života, představí pár spolužáků a ukáže padouchy. Je to jen taková krátká ochutnávka tohohle barvitého fantaskního světa, ve kterém hrdinství není vlastností, ale respektovaným povoláním. (08.10.2021)

Původní komentář z 18.1.2018: Průměrný, uřvaný shounen, který na začátku nabízí leda otravné, nesympatické hlavní postavy. Naštěstí se děj postupně začne zlepšovat a i postavy začnou procházet určitým vývojem, ale trvá to dost dlouho, a tam, kde by všechny ostatní kousky pomalu spěly do epického finále, se tady teprve začíná něco dít a první díl, o kterém můžu říct, že se mi opravdu líbil, byl až 11. Aspoň svět má velký potenciál, vedlejší postavy jsou fajn, humor a emoce taky jakžtakž fungují, i animace a soundtrack se mi líbí. 6/10 (01.05.2019)

Je to skvělé. Adaptace je to opravdu věrná, pro všechny, kteří nemají rádi superhrdiny je to jiný pohled na maskované ochránce lidu. Animace dobrá, hudba dobrá, scénář též. Nemá to sice takové to naprosto kuervocí finále, ale i tak to stojí za to. Nebudu k tomu psát nic dalšího, protože by to mohlo být bráno za spoiler. I tak se dá snadno domyslet co se stane. 9/10 (25.08.2022)

Když slyším na určitá anime jenom chválu, většinou mám obavy a bývám kritická až běda. Ale naštěstí BNHA dosáhla svých ovací, příjemně mě rozesmála a dokonce mi předhodila pár postav, které jsem si hned zamilovala. (Ať už se jedná o znuděného Senseie, kterého nejde nemilovat, nebo vzhledově zajímavého Todorokiho - doufám, že bude mít brzy víc prostoru v příběhu - nebo - překvapivě pro mě samotnou - o chlup lepšího Bakugoua, než je Midoriya, protože nakonec jsem si toho uřvaného nafoukance i oblíbila! Překvapivě, ale přece..) All Mightovy ksichtíky mě časem začaly rozesmívat a přestože nemám moc ráda "vystíňované obličeje", ty jeho mi sedly dokonale. Co dodat k příběhu? Jasně, působí to klišé, ale je tam akce, souboje jsou skvělé a bavilo mě to. Padouši sice nic moc ve srovnání s našimi hrdiny, ale budiž - padouši, do toho! Já vím, že ten svět jednou ovládneme! >:) ... Takže proč ne? BNHA mě svou první sérií dostalo, takže se brzy kouknu i na tu druhou. (06.02.2020)