Jeoffrey

Tak tu máme speciální akademii, velký CGI potvory co ohrožují lidstvo, děvčátka se superschopnostmi a mezi nimi jediný chlapec a jako završení všeho toho klišé i zde dorazí "transfer studentka" a navíc tvrdí, že je snoubenkou hlavního hrdiny.... Tady je zkrátka těch klišé na můj vkus opravdu moc a tak mě to vážně místy solidně nebavilo. Navíc draci jsou spíš než draci prostě jenom velké potvory s hodně špatným designem, kdy třeba takový Leviathan vypadal jako když se spáří želva s narvalem a tak na mě působil spíš komicky, než děsivě a když jsem viděl Basiliska s jeho "Catastrophe" tak jsem se musel smát úplně... Co se mi líbí jsou Iris, Tear a Mitsuki. Hlavní hrdina je zase vcelku nevýrazný a jediné co mi na něm imponuje, je fakt, že je na holčiny hodný. Zkrátka jistá část mě, ta která má ráda roztomilá anime děvčátka by tomu strašně chtěla dát nějaké pěkné hodnocení, ale veškeré ostatní části mé osobnosti tomu prostě brání. Mozek mi říká cosi o tom, že dějově je to vlastně povrchní blbost plná klišé, oči zase, že na ty "draky" se nedá koukat, jedině snad uši jsou docela spokojené, protože hudba je docela ucházející. Navíc ani hrdost mi tentokrát nedovolí tomuhle dát víc jak lepší 2*, ale zároveň musím dodat, že jestli vyjde další série, tak si jí nenechám ujít, protože určitá moje část bude prostě chtít vědět jak to s tou roztomilou Tear s růžky na hlavě a dalšími neméně rozkošnými děvčátky vlastně dopadne....

Naprostá spokojenost. Má to zajímavé téma, dobrou atmosféru, umí si to pohrávat s lidskou fantazií (a u většiny dílů mě opravdu neskutečně bavilo číst si na fórech komentáře a spekulace ostatních uživatelů o tom jak to vlastně dopadlo a proč to tak bylo...) a už v třetím díle to navíc ukázalo, že ani hra s emocemi není autorům cizí. Když k tomu přidám i charismatického Dequima a tajemnou brunetu, která mu asistuje a jejíž příběh se nám postupně rozkrývá dostávám výsledek opravdu velmi nadprůměrný. Dokonce i závěr je podle mě velmi povedený a opravdu se mi hodně líbil. Co je pro mě také silně nadprůměrné a prostě to musím pochválit, i když už to učinili jiní, je opening, který sice k celkovému vyznění seriálu ladí asi jako smích na pohřbu, ale jako hudební dílo je to prostě opravdu moc pěkný počin. Zkrátka když si vezmu všechny anime této sezóny a odeberu všechna pokračování (sequely, season 2...) tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že z nových anime letošní zimy je pro mě Death Parade jednoznačně nejlepší a tak to po zásluze ocením a dám tomu s naprostým klidem zasloužených 9/10.

A já hlupák si myslel, že otaku bývají zpravidla na okraji společnosti a tady mi prezentují hrdinu, který sice sám sebe považuje za izolovaného od ostatních a kterého zajímá opravdu jen ten jeho otaku svět, ale ve své škole je prý považován za celebritu a touží po něm nejhezčí dívky z celé školy... I když dá se to chápat, protože obě dívky mají k tomu být otaku taky do jisté míry blízko a navíc našeho hrdinu dobře znají. O to zajímavější je pozorovat Akiho interakce s Megumi, která má zase do otaku hodně daleko a navíc je to těžká flegmatička, kterou lze do jisté míry označit za nudnou... Dalo mi to dost zajímavý pohled do otaku kultury a přineslo docela sympatické charaktery. Celkový dojem z toho co jsem viděl nebyl vůbec špatný a s každou zhlédnutou episodou se zlepšoval (a to jsem to chtěl po episodě 0, která by se dala přirovnat k nepříliš povedenému a dost klišé OVA, dropnout), přesto mě to nebere tak aby to bylo na víc než na lepší 3*.

Z počátku se to zdálo zajímavé a vypadalo to na dílko s dobrým příběhem a několika zajímavými charaktery, ovšem s přibývajícími episodami mě to poměrně rychle přestávalo bavit. Stávalo se to pro mě stále víc předvídatelným a nezajímavým. Ecchi aspekt, který jsem měl předtím za povedený a nadprůměrný se mi velmi rychle zajídal a některé nucené momenty, kdy to chce za každou cenu ukázat nějaký ten záběr něčeho erotického, jsou absolutně nepovedené a kolikrát i velmi špatně zvolené. Během pár dílů se tedy můj celkový dojem z tohoto anime propadl ze silných 3* na slabé 2*, naštěstí závěr nebyl špatný a skoro si říkám, že možná i tu druhou sérii v letošním říjnu přeci jenom ještě dám... 4/10

Docela slušná šílenost, kde v hlavní roli jsou malá děvčátka a armádní zbraně a technika. Pro mě osobně to má špetku roztomilosti a občas se i něčemu lehce pousměji, navíc tím, že je délka jedné episody pouhé 4 minuty, se mi to vlastně ani nijak nezajídá, ale nic jiného, než výše zmíněné mi to nedávalo a míra tohoto není dostatečně uspokojivá aby z toho byl alespoň průměrný zážitek, takže je to pouze za 2*.

Můžu souhlasit s názorem že hlavní hrdina a celkově děj je copy/paste věcí, které jsme už v jiných obdobách viděl tolikrát, že to prostě nudí. Stejně tak se dokážu podepsat pod tvrzení, že animace není nic úchvatného, ale nijak mě neuráží. Za sebe ještě můžu přidat, že hudba je také vcelku bez problémů a i opening není úplně špatný. Ale co se týká příšerného nadabování, tak toho jsem si se svým jemným sluchem nevšiml a ani s dialogy nemám příliš velký problém, takže u tohohle bodu souhlasit za sebe prostě nemůžu. A tak se ani s výsledným hodnocením jako odpad nemůžu ztotožnit, protože koukat se na to podle mého dá, jenom je to zkrátka nudné a nic nového to vlastně nepřináší, takže by to u mě na tu jednu hvězdu bylo, tak proč tomu dávám dvě? Za Julii... Tyhle charaktery, které jsou zvláštní, tak nějak bez emocí a vzbuzují v člověku dojem, že se o ně musí někdo starat a tak s nimi má divák vcelku soucit, si mě zkrátka dokáží pravidelně omotat kolem prstu a zaujmout. Navíc mi to její "Ja" a "Nej" přijde i docela roztomilé. Jistě zase, není to nic originálního a takovýchto zakřiknutých místy bezradných děvčátek už v anime bylo taky obrovské množství a třeba taková Shiro z No game No life, nebo Mashiro ze Sakuraso no Pet na kanojo dotáhly tento charakter k naprosté dokonalosti, ale mě se zatím ještě tahle děvčátka nepřejedla. A tak tomu dám 2* i když hodně slabé.

Mám rád fantasy a mám rád akční seriály, ale tohle je opravdu hodně nepovedené anime. To že je zde jedno klišé na druhém a hlavní hrdina je další generický trouba s kterým si okolní děvčátka dělají co chtějí a jemu je to vlastně úplně jedno, hlavně že je ve správný okamžik plný ideálů a odhodlání, na to bych si dokázal zvyknout, nejspíš bych i přežil spoustu nesmyslů a šíleností co se zde odehrává (vždyť je to přece fantasy), ale lidi co psali dialogy a vybírali hudbu bych nejradši zastřelil a zakopal někam hodně hluboko... Opravdu některé dialogy jsou naprosto šílené a některá interakce je totální úlet a když třeba prohlásil jeden z vedlejších charakterů k tomu našemu Morohovi na jeho větu "Ale určitě je v tom i háček" cosi ve stylu "Tak ty nejsi jenom silný, ale i chytrý" tak jsem si vzpomněl na Chucka Norrise a jeho reklamu na Total Gym (a slavné věty "Ty jsi asi velkej drsňák" a "Jo, ten největší, věř mi") a sesunul se v zoufalství ze židle... Co se hudby týká i tady je hodně věcí špatně, šílený a pro mě nepříliš povedený opening bych neřešil, ten se dá přeskočit, ale samotná hudba, která podkresluje děj je kolikrát naprosto špatně zvolená a spíš než aby podbarvovala atmosféru, tak jí totálně ruší. Nejhůř na mě působí asi ve chvíli, kdy Satsuki provádí něco rádoby vtipného a toto je doprovázeno hudbou, která zní jak z nějaké hodně staré hry typu Mario a uši trpí... Argument Allcinny ohledně té jedné opravdu pěkné melodie, co se objevila zhruba od 3. dílu a která doprovází romantické momenty mezi Shizunou a Morohou (a později prakticky skoro každou druhou emocionální scénu) beru, ale pořád je povedený jen jeden hudební motiv z cca pěti a to je pro mě dost málo... No a když jsem ve výčtu věcí, které prostě nedávám, tak musím přihodit i samotnou Satsuki. Mám rád děvčata, která jsou akční a třeba až hyperaktivní, ale co snáším těžce jsou hysterky a řekněme si to upřímně Satsuki je výstavní hysterka... Tak abych jen nekritizoval přihodím i pár věcí, které jsou snesitelné a třeba i dobré, zkrátka proč jsem tomu dal alespoň tu jednu *. Animace není povětšinou vysloveně špatná a i když to má chvíle kdy si říkám co to sakra je a třeba u takové ruské vražedkyně známé jako "Maneater" jsem se nad jejím pravým okem, které má evidentně namalované na vlasech (oko zakrývá vlasy), opravdu hodně slušně bavil, tak třeba takový drak se jim docela slušně povedl a nejraději bych ho nascreenoval vytiskl a jel s jeho fotkou umlátit pány co dělali design draků u Unlimited Fafnira. Občas se najde i hudební část, co se dá poslouchat (viz. výše) a co se charakterů týká, tak taková Shizuno a to jak dokáže Satsuki občas slušně setřít také není úplně k zahození a i sám Moroha má sem tam momenty, kdy mi nepřijde úplně k smíchu, čímž ovšem nemyslím ty, kdy se dostává ze srabu tak, že si "vzpomene", nebo když soupeře porazí doslova lusknutím prstu, ale spíš ty, když na něj některé děvče zahlásí něco ve stylu "zlato, pojď na to" a on jí s klidem odpoví "proč ne", nebo když se chová jako princ a unáší princeznu oknem... Zkrátka občas v té hromadě odpadu něco blýskne a za sebe bych to viděl na jednu slabou * a to hlavně za tu Shizuno... 2/10

Dokonalá kombinace humoru a roztomilosti, která mě ani na chvíli nenudila. Charaktery, které jsem si dokázal oblíbit prakticky během pár dílů a za sebe musím obzvlášť vyzdvihnout rozkošnou Chiyo, velmi zvláštní a svým způsobem také roztomilou "Osaku", totálně bláznivou Tomo a podobně ujetou učitelku Yukari a nakonec i Sakaki co má ráda zvířátka (především kočky), ale oni tak nějak nemají rády jí. Za zmínku stojí i hudební opening, který naprosto vystihuje charakter anime a něco tak divně ujetého, ale zároveň zajímavého jsem dlouho neslyšel... Za mě zkrátka naprostá spokojenost. 10/10

Roztomilost a nic víc něž roztomilost v tomto anime nehledejte. Je to zkrátka jenom příběh mladých děvčátek, které "přestože byly zvyklé mluvit jiným jazykem a mají trochu jiné zvyky, stále mohou být kamarádkami, pokud budou mluvit a naslouchat svým srdcem". Někdy roztomilost stačí a dílo mě dokáže neskutečně chytit za srdce, ale tady se to bohužel nestalo, navíc jsem se jen málokdy zasmál. Myslím, že to bylo tím, že anime chtělo být stále co nejvíc roztomilé a tak se ta roztomilost časem prostě přejedla a tak i když si to udrželo milý a příjemný nádech, tak mě to citově příliš hluboko nezasáhlo. Navíc zde byl opravdu poměrně dětský a skoro až příliš jednoduchý humor, který zase, někdy zabere, ale tady mě jen občas dokázal donutit k mírnému pousmání. Děvčátka byla příjemná a milá, ale žádné mě nedokázalo zaujmout. Shrnu-li to, tak to bylo v podstatě příjemné anime, které ale nezanechalo žádný hlubší dojem.

Vzhledem k faktu, že jsem hrál na střední škole basketbal a opravdu mě to tehdy bavilo, tak jsem byl schopný si Kuroka užívat i třetí sezónu. Jistě zase se nám objevují noví hráči s nadlidským talentem, o kterém nejspíš sní i pánové z NBA a jejich souboje a triky jsou opět hlavním tahounem celého děje, ale atmosféru to má, charaktery a jejich interakce jsou stále zajímavé a při sledování se mi pravidelně vracel pocit, že basketbal je vlastně skvělá hra, takže u mě jednoznačně skvělý zážitek a Kuroko je spolu s Haikyu!! (protože jsem na střední hrál i volejbal) mým nejoblíbenějším sportovním anime.