Jeoffrey

Za běžných okolností by to bylo za 3, animace je pěkná, hudba zajímavá, příběh, no to co z něj bylo, nebo spíš zbylo mi nijak nevadilo, zkrátka koukalo se na to bez problémů, důvod proč ještě jednu * přidám je, že to je ještě ke všemu vtipné a hlavně - byla tam Mashiro... Další zvláštní a podivný charakter co mě dokázal velmi pobavit a příjemně potěšit a když mě něco těší... 7/10

Harry s Lloydem jsou zpátky a už od úvodního vtípku, kdy zjistíte, proč je vlastně Lloyd v blázinci je zřejmé, že i ve skvělé formě. Je to ztřeštěný a šílený road trip plný neuvěřitelných situací a bláznivého humoru, i když co jiného od Blbýho a blbějšího čekat. Navíc Jim Carrey je opět ve své roli dokonalý a dokáže se předvádět a pitvořit, jako nikdo jiný a Jeff Daniels dokazuje, že je snad jediným, kdo s Carrym dokáže držet krok. Pokud se někdo bál, že jsou pánové již staří a že na to nemají, tak za sebe je mohu ujistit, že mě přesvědčili o opaku a povětšinou jsem se báječně bavil, takže nemohu hodnotit jinak, než stejně jako původní kousek, i když jedna z těch * je spíš z čiré nostalgie.

Začalo to tak hezky... Když jsem viděl začátek první episody s tím veselým hrdinou na své důležité misi ve všech těch veselých barvách, tak jsem si říkal, další sympatické fantasy anime. Když narazil na Leone a ta ho okradla, říkal jsem si, že to asi bude i vtipné a když se ho ujala ta bohatá dívka a pozvala ho domů, tak jsem měl hřejivý pocit a nadšení, že půjde i o sociální témata... Během následujících minut jsem byl krutě profackován (obrazně řečeno) a zjistil, že nic není tak veselé a hravé, jak se mi zdálo, ale že mám před sebou dost drsnou záležitost, kde i ty nejroztomilejší postavičky mají nějaká tajemství, kde ti dobří jsou vlastně ti špatní a kdo ví zda jsou vlastně vůbec dobří, když vraždí lidi, i když vlastně jen ty opravdu špatné. Zkrátka nic není tak jak se zdá... Toto překvapivé vystřízlivění, ta náhlá změna tempa a celkové nálady mě okouzlila a já tušil, že tohle bude hodně dobré. Ani další díly mě nezklamaly, tempo a nálada se měnila tak často, že mě to nepřestávalo bavit a začal jsem si některé postavy docela oblibovat, což byla ale další chyba... V současné době je, jak jsem vysledoval, velmi populární nechat sem tam některou z postav zemřít, ovšem autor Akame ga Kill toto dovádí skoro až k absurdní dokonalosti, s kterou by se mohl rovnat maximálně tak George R.R. Martin a jeho slavná Píseň ledu a ohně (pro málo sečtělé zjednodušeně řečeno Hra o trůny). Na rozdíl od tohoto fantasy díla však Akame ga Kill nemá příliš hluboký děj a tak se to s přibývajícími episodami víceméně zvrhává v cosi podobného Mortal Kombatu (boji na život a na smrt) a místo problémů s bojem proti zkažené společnosti a řešení sociálních témat se divákovi nabízí jen otázka, kdo tohle vlastně přežije? Přesto jsem byl stále nadšený a odhodlaný tento rébus vyluštit a tak jsem se uchýlil k něčemu, co běžně nedělám a přečetl mangu. S blaženým pocitem jsem zjistil, že manga je stejně náladová jako anime a že brutality a opravdu drsných scén je zde snad ještě víc než v anime (jak už to tak u mangy bývá), což ve mě zanechávalo němý úžas a kombinaci dokonalého uspokojení s lehkou pachutí, neb materiál, kterému jsem se oddával byl místy opravdu hodně drsný. Byl jsem přesvědčen, že toto anime bude jedno z mých oblíbených, ale jak už to tak bývá, i zde jsem byl nemile překvapen. Ke konci anime se děj značně urychlil a některé opravdu drsné pasáže (Wild Hunt a jeho řádění) a romantická zápletka (s kým vám neprozradím) byly vynechány a příběh byl lehce upraven (za což jsem v rozlícení musel srazit * dolů). Bylo zřejmé, že autoři míří ke konci a lehce tuším, že druhá série nebude a tak vlastně jediné co mi v posledních dílech z anime zbývalo vyřešit, byla odpověď na otázku, kdo přežije? V tomto aspektu jsem byl opět několikrát nemile překvapen a z mnou vyvolených a oblíbených to přežila pouze jedna postava (která, to se nechte překvapit)... Když to shrnu, Akame ga Kill není anime pro citlivé, romantické povahy, není to anime pro vyznavače složitého příběhu a komplikovaných zápletek, ale věřím, že si ho oblíbí milovníci jednoduchosti, náhlých zvratů a čiré akce s přemírou kresleného násilí. 7,3/10

Jediný důvod, proč jsem si toto pustil byl, že jsem chtěl vědět, co mají sakra společného draci s králem Artušem. Vydržel jsem se dívat skoro polovinu filmu, ale bylo to utrpení a místy jsem se té trapnosti musel i smát. Šílené kostýmy, divná kamera, slabé vizuální efekty (snad až na toho draka) nesympatičtí herci a děsné herecké výkony ještě podtržené hrozným příběhem, při kterém se musí rytíři kulaté stolu v hrobech otáčet. Každopádně společnost Titan Global Entertainment se právě zařadila na můj list "vypnout hned jak uvidíš název" ke společnosti Asylum.

Kniha života je velmi svěží, originální a živelný animovaný film se zajímavou animací, pěkným příběhem, příjemnou hudbou a sympatickými postavami. Dobře jsem se u toho bavil a hlavně teď už vím, že Mexiko je středem vesmíru... 7,5/10

Pro fanoušky vážné hudby a pro všechny kdo rádi hráli, nebo hrají na hudební nástroje to může být asi něco hodně zajímavého a pro ty ostatní by to mohlo být svěží a velmi zajímavé anime o lásce k životu a hudbě o radostech a starostech mládí o přátelství a podpoře... Prostě a jednoduše má to dost zajímavý příběh, velmi pěknou animaci i hudbu a zajímavé charaktery. První větší nedostatek se objevuje zhruba od 7. episody, kdy se děj zbytečně natahuje a tak jsem místy ztrácel pozornost, dalším prohloubení tohoto problému se projevuje o něco později a nejlépe to vystihuje Starletka, tedy, že to neustále opakování toho, že Kousei má trauma začne být časem opravdu hodně nudné a pomalu už i otravné... Ke konci už to není ani tak o hudbě, ale spíš o vztazích hlavních hrdinů a hře na city diváka, ale buď to nepodávají dvakrát povedeně, nebo jsem citlivý jak pařez, protože na mě ta dramata posledních dílů příliš nezabrala a tak jediné co mě prakticky zajímalo bylo, jak to tedy skončí a nakolik přesně někteří zdejší kolegové odhadli vývoj děje. Poslední episoda byla poměrně povedená, už jen z toho důvodu, že si autoři asi na poslední chvíli uvědomili, že to je anime o hudbě a tak jsme se konečně dočkali i krátké nerušené hudební sekvence, která dokázala říct mnohem víc, než všechny ty kecy okolo, kterými se to hemžilo v předchozích dílech. Rozuzlení, které mi bylo podáno nakonec také nebylo vůbec špatné a člověk se konečně dozví, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, i když někteří vnímavější tohle asi tušili, stejně jako věděli jak to s blondýnkou dopadne. Já to netušil, nebo spíš nevěřil a tak jsem byl v podstatě docela překvapen ale i tak jsem s koncem spokojený a tato poslední episoda je podle mě asi nejpovedenější díl z celého anime. Zkrátka začalo to hodně slibně, ale mé nadšení postupně opadalo a i když to má uspokojivý konec, tu nudu, kterou jsem místy pociťoval a jistou otrávenost z promarněného potenciálu to tak úplně nevyváží a tak celkový zážitek je někde na trošku lepších 3*. 6,3/10

Jak už píše Miyamoto konečně zase jednou harem anime s pořádným hlavním charakterem. Arata je opravdu jeden z mála charakterů, který si ten svůj harém nejen že zaslouží, ale normální chlap mu ho i přeje. Konečně někdo, komu v jednom kuse netečou proudy krve z nosu a kdo není jen další totálně nadržený puberťák, konečně někdo kdo má zdravý zájem o druhé pohlaví, ale jeho projev není snůškou klišé, zkrátka Arata nejen že ví, jak se projevovat k ženám, aby jim dopřál pocit, že jsou žádoucí, on umí ženám i ve správný okamžik zalichotit a svou bezprostředností a upřímností je kolikrát i odzbrojit. Prostředí je zajímavé, stejně jako příběh, největším problémem ovšem je, že pro všechny ecchi vsuvky a že jich je relativně dost se to příliš nikam nehýbe a až příliš často to spadává do žánrových klišé a tak vidíme obnažených ženských těl víc, než zajímavých zvratů. 5,5/10

Musím říct, že tam byla skvělá a moc hezká auta a docela zajímavé závodění s místy hezkými lokacemi. No a to je asi tak všechno co se mi na tom líbilo (a za to ty dvě *). Příběh byl dle mého názoru vyprávěný dost zvláštně a nebylo to nic originálního, klasická rivalita mezi dvěma jezdci a snaha o pomstu za zmařený život kamaráda. Na rozdíl od Rychle a zběsile mě vůbec nechytil hlavní hrdina ani jeho parta (i ta hlavní hrdinka pro mě nebyla moc sexy) a tak jsem skoro až místy fandil policajtům aby už je chytli. Nevím jestli to bylo debilním českým dabingem, nebo jestli jsou i v originále takhle šílené dialogy, ale co ty pánové místy vypouštěli za hlášky a jakým stylem spolu komunikovali to ve mě zanechávalo pouze otázku WTF? a nedalo se to skoro ani poslouchat. Nějak nevěřím tomu, že by chlapi v rozmezí 20-30 let spolu mluvili asi tak jako jsem mluvil já, když mi bylo cca 13. No pokud by měl být nějaký další NFS, tak bych si přál lepší příběh, charismatického hrdinu, hezčí děvče a hlášky, které jsou opravdu drsné, trefné a uvěřitelné a ne jenom nahodilé házení rádoby vtipných vět co mají znít drsně věkové skupině 13-15 let... 3/10

Jednoho večera zaútočí na obyvatele země parazité, kteří se snaží ovládnout svého hostitele tak, že mu nosem, nebo ušima proniknou do mozku. Jeden takový se pokusil proniknout do těla studenta Shinichiho, bohužel neúspěšně a tak v rámci svého přežití musel vzít za vděk jeho pravou rukou. Tak došlo k tomu, že se neúspěšný parazit a jeho mladý hostitel museli naučit žít ve vzájemné symbiozé a spojit se ve snaze zaručující jejich společné přežití. Navíc jsou ostatními parazity považovány díky této své koexistenci za potencionálně nebezpečné a proto každý styk s jiným parazitem vede zpravidla k boji o přežití... Ano, asi to má své mouchy (viz. diskuze), ale atmosféru se dle mého pánům autorům udělat podařilo i když s takovou kvalitní předlohou se vcelku ani nedivím a tak i když to má nedostatky, nějak si neumím představit, že bych tomu po tom co jsem viděl dal jen 4*, protože napětím, atmosférou i dějem a jeho hloubkou, která sice rozsahu předlohy nedosahuje, to je zkrátka podle mě rozhodně víc než jen nadprůměrný počin a po celou dobu mě to neskutečně bavilo... 9,5/10

Jak už popisuji v diskusi, tak mě sledování tohoto anime hřálo u srdce a je to velmi příjemná záležitost, obzvlášť Noel je pro mě neodolatelně roztomilá. Ono to sice obsahově není nijak na výši (děj se dá často poměrně slušně předvídat) a je to celé dost šílené (co bychom chtěli od anime, kde je v hlavní roli talíř), ale animací a roztomilostí (i když je evidentní, že přesně na tohle anime vsází) to dokáže hodně potěšit a dojmout a u mě se to autorům prostě povedlo, takže nemám problém dát tomu nadprůměrné hodnocení a jen si říct, že snad se v příští sezóně zase najde něco podobného, protože je takovýchto roztomilých záležitostí málo a po takovýchto počinech se člověku opravdu krásně spí... 8/10