Jeoffrey

Existují skryté poklady, které málokdo objeví, protože se například skrývají pod dosti slabým vizuálním provedením, které odradí spoustu lidí a vždy budou tací, kteří takovým kouskům po prvním díle dají mizerné hodnocení a vykašlou se na to. Jedním takovým anime je prý i Kemono Friends, alespoň znám pár lidí, kteří se mě o tom snažili na minulém Akiconu přesvědčit... Nepovedlo se jim to! A tak si pořád stojím za tím, že díky některým aspektům viditelným hned po prvním díle nemám chuť se do toho pouštět i když pointa toho díla je prý veskrze geniální a z Kemono Friends se stal do jisté míry i kult, mě to mine a druhou šanci tomu v budoucnu asi nedám... No a od stejného autora (jistý pan Tatsuki) přichází další anime a tentokrát musím potvrdit, že tohle je jeden z těch zmíněných pokladů, který většina přejde, protože to po stránce animace vypadá docela bídně. Navíc spoustu lidí odradí i koncept některých postav, třeba takový styl jejich mluvy - prostě fakt, že to může celé vypadat a znít hodně divně. Ale nenechte se zmást, protože už první díl měl pro mě nezapomenutelnou tajemnou atmosféru, díky které jsem byl chycen i mírně zaujat a rozhodl se i přes to, že se na to nekouká zrovna nejlíp pokračovat dál. Ta tajemství a otázky co se vlastně děje, co je kdo a co zač, zajímavé zvraty a neskutečná originalita se projevují stále víc a víc (stejně tak jako se zlepšoval můj dojem) a člověk přemýšlí, dostává zajímavé a opět poměrně originální odpovědi, kterým vévodí pro mě geniální předposlední díl (a v něm naprosto úžasná závěrečná scéna, kde velmi kouzelně přejde příběh v ending a vše dá krásně smysl) a vše uzavírá poměrně přijatelné finále (i když ta přehnaná akce v závěrečném souboji nebyla podle mě zase až tak nutná a díky slabosti animace mi spíš tak trošku kazila dojem = mohlo to být méně akční a víc emotivní) s poslední scénou, která dotvoří celkový dojem, přidá poslední odpověď a nechá na divákovi, aby si ještě chvíli hrál se svými myšlenkami a udělal si celkový obrázek co a jak se asi všechno událo... Ten příběh je minimálně velmi dobrý (za mě vynikající) a díky atmosféře, které hodně pomáhá postapokalyptické prostředí a tajemno se všemi těmi divnými robobrouky a mlhou a vůbec tím co je to sakra vlastně ta Kemurikusa, se to dá krásně užít, pokud máte mysl otevřenou a uvažujete nad věcmi, které sledujete. Animace je sice podprůměrná, ale po hudební stránce je to jak jsem si všiml poměrně zdařilé a to nejen openingy a endingy, ale hudbu jsem příjemně vnímal i několikrát během sledování děje. Tedy kromě jedné velké slabiny (animace), kterou ale nedokáži jen tak přejít, převládá čiré nadšení a opravdu to pro mě byl skrytý poklad zimní sezóny a proto dávám silné 4* - 8,2/10

Moje pravidelná zimní dávka roztomilosti, kde jsem si seriál oblíbil od úvodní znělky až po tu závěrečnou, stejně tak jako velkou většinu charakterů dle mého tak hezky seskládaných, kde každá malá dívenka měla své kouzlo stejně jako se sociální fóbií bojující Miyako, které dle mého v určitých momentech prostě nešlo nefandit. Jistě, mohl bych tu zase jednou polemizovat o tom, že anime se až příliš zabývá obsesí (skoro) dospělého po malé dívce a o tom jak moc to dle mých norem ani zde není v pořádku, ale nechci. Nekazilo mi to dojem a Hana byla tak moc roztomilá (moje nejoblíbenější postava), že Miyako vlastně i docela chápu. Takže u mě převažuje z celkového požitku především rozplývání se nad roztomilostí děvčátek, dojetí nad pěkným finále, kde jsem si to provedení celé školní hry, se všemi těmi písněmi, nad očekávání užil, spokojenost z hlavní hrdinky a z pokroků, které proti své fóbii udělala no a také vzpomínka na některé zábavné okamžiky. Takže vlastně docela velká spokojenost 8/10

Občas docela zábavná podívaná, která staví na spoustě absurdních situací a vynálezů a také na tom, že se děvče snaží zaujmout chlapce, kterému je to tak nějak jedno a když už se to náhodou povede, tak se všechno otočí proti dívce. První část (ta absurdita) má něco do sebe, pokud dokážete přejít hodně silný důraz na různé perverznosti (zkrátka pokud vás např. neodradí už první díl a představa pití filtrované moči - jste v pohodě...), tak uvidíte spoustu nečekaných věcí, totálních kravin a nápadů, které se prostě dokáží narodit jen v mozku japonských autorů s tím, že sem tam něco určitě zaujme. Druhá část (romantický přesah) sice není ničím novým a chlapců, kteří jsou takto "nad věcí" se už v anime pár urodilo, ale i zde je to občas místy zábavné a Tanaka občas slušně válí, Ueno je občas roztomilá. Zkrátka celkově je to tak jak píše johan1307 v diskuzi. 5,8/10

Tři různé příběhy, které dle všeho má spojovat pouze myšlenka nebo možná vize "skromného (nebo spíše běžného) hrdinství". Každopádně posuzovat vše jako celek mi příliš nejde a tak si rozeberu jednotlivé příběhy hezky každý zvlášť. První je příběh pana Jonebajašiho o krabích chlapcích. Tady byly dvě věci, z kterých jsem byl unesený, které mě zaujaly a okouzlily - animace a hudba. Obojí velice povedené a při sledování některých záběrů, kdy byla v hlavní roli voda, jsem pochyboval, jestli se vůbec dívám na animovaný film - chvílemi to působilo neskutečně reálně a v následné kombinaci s animovanými postavičkami tak neskutečně pěkně! Jestli tohle bude směr kam se animace vydá a jestli takhle realistické krajiny a vodu uvidím v dalších filmech a seriálech mohl bych být hodně spokojený. Co se příběhu týká, nebyl špatný, poselství o hrdinství zde jasně vyznělo a bylo to lehce mystické a kouzelné, jak to pan Jonebajaši ve svých dílech má rád. První příběh 7/10. Pak přišel pan Momose a jeho příběh o boji chlapce a jeho matky s potravinovou intolerancí. Civilní téma, které mi bylo z jistých důvodů velice blízké, vše poměrně pěkně podané s hlavní myšlenkou, kterou prozrazuje již samotný název tohoto filmu. Slušných 6/10 No a poslední příběh pana Jamašity a jeho strasti neviditelného muže. Příběh, který mě oslovil asi nejméně, nadpřirozený přesah mě zde nezaujal a ani jsem se nedokázal příliš s hlavním hrdinou během té chvíle sžít a pochopit kde by měl mít příběh svou sílu. Tady jen 4/10. Když si uděláme průměr ze všeho toho hodnocení, tak jsme na nějakých 5,6/10.

Já nevím, ale mě druhá série bavila o něco víc než ta první. Líbil se mi už první díl téhle série, který mi přišel o něco hlubší a propracovanější, než všechno co jsem zatím (v sérii první) viděl. Tenhle krátký příběh mě hodně zaujal. Pak se mi líbil vývoj postav, fakt, že v určitém okamžiku se náš Mob dokázal vzepřít svému "mistrovi", že začíná konečně nějak intenzivněji projevovat svůj charakter oproti první sérii, kde pro mě byla hlavní postava prostě příliš plochá. Stejně tak si mé sympatie stále více získával Reigen. No a užil jsem si i samotný závěr a závěrečný souboj, kde se toho sice na můj vkus hodně namluvilo, ale také to bylo v určitých okamžicích napínavé a hlavně po grafické stránce docela zajímavé. Tedy já zklamaný nejsem a za mě 6,7/10

Endro~! je sympatická, veselá, zábavná a milá oddychovka, kterou ocení především všichni fanoušci roztomilých věcí a kreslených dívenek, tedy pro mě ideální záležitost. Bavil jsem se a konec mě příjemně dojal, tedy končím opět s tím nablblým úsměvem, který mám při sledování těchto anime tak rád. Většina dílů se mi líbila, postavy jsem si oblíbil a Mao-sensei si doslova zamiloval. Zkrátka byly to příjemné chvíle, které jsem s touto partou prožil, i když i zde byly okamžiky, kdy jsem si říkal, že to je někdy strašná blbost a třeba na takový devátý díl bych díky tomu, jak málo mě chytil podle mě zbytečný koncept magických karet, nejraději zapomněl. 7,5/10

Něco jako Barakamon s kočkou, který si vypůjčuje navíc hlavní tahák z filmové série Kdopak to mluví (hrané filmy z 90. let s Travoltou). Zkrátka neskutečně milé, sympatické anime třeba o tom, kterak autor knih s velkými problémy skrze setkání s jedním chlupatým zvířátkem ze své ulity vyšel a uvědomil si, že být sám nebude to pravé pro tvora společenského, kterým člověk a vlastně i ta kočka jsou. Nebo to bylo o jedné nedůvěřivé toulavé kočce, která skrze setkání s divným člověkem... Je to příjemná a zábavná podívaná, které hodně pomáhá střídání perspektivy mezi oběma hlavními hrdiny. Co se emocionální stránky týká, tak u mě vše skvěle zvládnuté, z počátku jsem měl pocit, že je vše příjemně hřejivé i vtipné a hlavně, že se nijak extrémně netlačí na pilu a emoce se z nás nesnaží za každou cenu ždímat, což jsem uvítal a neskutečně si to užíval. To opravdové drama přišlo až v samotném závěru, ale vzhledem k faktu, že jsem skončil s obrovským úsměvem na tváři to na mě evidentně zabralo - zkrátka nemám co vytknout, kočky mám rád (i když na ně mám alergii) a navíc to bylo z celé té zimní sezóny to anime, na které jsem se nejvíc těšil (a které ode mě i dostane plný počet). 9,3/10

"Tak a jdeme najít druhého nejjedovatějšího hada na světě, manželka říkala, že ho viděla u nás v garáži!" Sice může být za "pána hadů" označován někdo jiný, ale to co tady "lovec krokodýlů" s hady předvádí nemá chybu. Snad každý z deseti nejjedovatějších hadů bude uloven, chycen za ocas a dramaticky zvedán do vzduchu, ale Steve naprosto přesně ví co dělá, vždyť dokáže zvedat do vzduchu a předvádět i 2 hady najednou. V dokumentu Steve říká, že nemá rád lidi, co se bojí hadů a on sám nám tady ukazuje, že se prostě nebál ani v nejmenším, ale i tak je to drama, které člověk sleduje z očima navrch hlavy a dokument si tak užívá a díky spoustě zajímavých informací se cítí samozřejmě i vědecky obohacen. Já si to užil - 9/10

Ten fantasy příběh má rozhodně své kouzlo a několik zajímavých nápadů, které by nejspíš čistě z vědeckého hlediska působily jako kravina, ale s přivřenýma očima a s Aojamovými poznatky se člověk se vším dokáže nakonec smířit. Vždyť ten kluk je přeci na svůj věk neskutečně chytrý a vyřeší jakoukoli záhadu, včetně té, proč jsou prsa slečny ze zubárny tak jiné, než ty jaké má máma - vlastně ne, tohle jsem si musel domyslet sám... Na druhou stranu i já byl jako dítě hodně arogantní pro svou inteligenci a měl jsem také být každým dnem větší a lepší, protože jsem objevoval pořád nové věci o světě, tedy se s hlavním hrdinou dokážu i ztotožnit, což pomáhá. Sice zbylé postavy (hlavně ostatní děti) zase až tak nezaujaly, byly to většinou spíš šablony a jejich vzájemné romantické pohnutky byly až příliš klišé, ale jak jsem psal, dívalo se na to i tak dobře, protože to mělo kouzlo a to je pro mě důležité a to až tak, že 7/10 si to u mě zaslouží.

Ze začátku se to tváří jako naprosto generický shounen, kde mladý, ukřičený a přehnaně odhodlaný chlapec bojuje proti monstrům, které se odněkud berou a on je prostě musí za každou cenu zničit. Je skrytě OP, musí najít a ovládnout svoje schopnosti, udělat si kamarády a - no prostě to co od shounenu tak nějak čekáte... Prvních pár dílů mě ještě až tak nebavilo, působilo to docela předvídatelně a občas i nudně. Ovšem v určité části, kdy jsem si myslel, že jedu jen na setrvačník mě to začalo vlastně i docela bavit. Zalíbilo se mi atypické prostředí měst v oblacích, magie i magické souboje, tajemství Nemesis, které asi nebude tak jednoduché, jak si na začátku myslíte a i podstatná část postav, hlavních i vedlejších. Jistě, Seth není zrovna nejlepší hlavní postava, jakou jsem kdy viděl, ale postupem času se dostává ze snesitelné až na docela sympatickou. Melie je taky fajn a přemýšlím, kterou z jejích dvou diametrálně odlišných osobností mám radši. Ovšem jako nejlepší postava se mi jednoznačně jeví kapitán inkvizice Dragunov - charismatický záporák s docela povedeným morálním kompasem. No a příběh? Z generického začátku jsem se dostal do docela povedeného arcu v Rumble Townu a první sezóna nastínila spoustu zajímavých otázek a možných zvratů, na které se asi můžu v budoucnu těšit. Takže i když u mě Radiant končí po první sezóně jen jako slabší nadprůměr (a to beru v potaz i pro mě příjemný opening, což bych asi neměl), tak na druhou sezónu na podzim se vlastně docela těším. 6/10