Jeoffrey

Velcí roboti likvidují nějaké ty příšery a během toho se řeší papírovaní, cena střeliva, prostě reálné aspekty ne zrovna moc prosperujícího byznysu. Na papíře to zní hezky, takže ačkoli nejsem fanoušek velkých robotů, rozhodl jsem se dát seriálu šanci. Bohužel ten robot tu nevypadá nic moc, a to co likviduje vypadá ještě úděsněji a jelikož se v prvním díle neobjevilo nic, co by mě opravdu chytlo, dokonce ani onen vtípek o nutnosti vyplnit papíry (smlouvu, pojištění, licenci…) před začátkem akce nepobavil natolik, abych chtěl v seriálu pokračovat, takže jsem se rozhodl pro drop po prvním díle. Možná tomu dám ještě někdy příležitost, až bude nějaká slabá anime sezóna, protože mě seriál nedokázal nijak extra otrávit, prostě jen hned nezaujal… Nehodnoceno.

Dr. Stone je pořád šílenější a přepálenější, seriózní vědy opět ubývá a akce a nečekaných zvratů přibývá. Tahle sezóna byla opravdu hodně napínavá, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že to Senkú všechno zvládne, zkrátka měl tentokrát opravdu několikrát namále a atmosféře to podle mě jen prospělo. Každopádně jestli chcete vědět něco o tom, jak se dá nějaká věc vyrobit, je na čase se vrátit k videím na Youtube, nebo konečně otevřít nějakou encyklopedii, protože tohle už je zkrátka čistokrevný šónen, který si klade stále větší a větší cíle a nemá čas ztrácet čas. Ovšem Senkú to dokáže, nebo spíš lidstvo to dokáže a já jakožto jeden z členů lidstva z toho určitě budu mít dobrý pocit – funguje to, zvykám si na fakt, že čím je to šílenější a možná i blbější, tím je to pro mě zábavnější, sice to trvalo celé tři sezóny, ale konečně jsem se svým dojmem kolem 7/10. Co bude dál? Vzhůru na Měsíc a třeba ještě dál, možná až tam, kam se zatím nikdo nevydal…

Nemám rád, když nějaké dílo začíná tím, že mezi hlavním hrdinou a hrdinkou nejdřív vybuduje vztah otce a dcery, který pak následně chce přetvořit v momentě, kdy dívka dospěje, na vztah romantický/milostný. Taková změna vztahové dynamiky za mě nemůže v realitě příliš fungovat (vzájemný vztah těchto osob nebude vyrovnaný), a i když dotyční třeba nejsou vůbec příbuzní, stejně mi to evokuje incest, protože zastávám názor, že rodina není o krvi, ale o vzájemných vztazích… Je proto logické, že asi nikdy nedočtu, jak v manze končí Usagi Drop, protože to hlavní jsem o tom slyšel. A je asi i jasné, proč jsem skončil s tímto seriálem po druhém díle. Vzhledem k nesplnění pravidla tří epizod (které dodržuji) nehodnoceno.

Začnu tím očividným – když postavím tohle anime vedle těch nejlepších fantasy kousků, co tenhle rok vyšli, tak bude naše „S-Rank hrdinka a spol.“ vypadat jako hodně chudá sestřička. Styl animace, vybledlá paleta barev, efekty v soubojích jak z devadesátek a vůbec celé ty souboje udělané co nejúsporněji v rámci akce a pohybu, jak jen to jde. Na druhou stranu je vidět, že se tvůrčí tým opravdu snažil z minima vytřískat maximum a vlastně se jim to daří, protože je všechno pořád tak nějak přehledné, a i animačně to většinou drží pohromadě a ani to nevypadá špatně. Každopádně pokud čekáte nějakou kvalitní fantasy řežbu, budete zklamaní. Na druhou stranu ale tohle není hlavní devizou seriálu, přeci jen už z trailerů bylo jasné, že tohle je jedno z těch děl, které je o rodině – zde především o vztahu otce a jeho dcery. A tady to pro mě i docela funguje. Belgrieve je totiž velký sympaťák, co každému rád pomůže, přeci jen taky kdysi býval dobrodruh… Angeline je též poměrně milá a má svého tátu opravdu ráda, většinou až příliš, a tak i když už jí je nějakých 17 nebo 18, tak se často v přítomnosti svého otce chová tak na 10, možná 12, což může někomu přijít vtipné, jinému roztomilé, ale nedivil bych se, kdyby se našel i někdo, kdo to bude shledávat otravným a pitomým. Sám jsem v tomhle ohledu někde uprostřed… A kolem je spousta dalších postav, většina z nich funguje pro diváka přesně tak jak má - tedy ty, co mají být sympatické, tak jsou, padouši působí buď tajemně, nebo jsou nesympatičtí, a tak si jejich potrestání užijete. Rodina hlavního hrdiny se postupně rozrůstá, takže jich bude za chvíli jako Torretových, ale tady se na to pořád docela dobře dívá, protože jak už jsem psal, většina těch postav je prostě fajn. Co bych za sebe uvítal, co mě zajímá mnohem víc než celá tahle srdečná rodinná sešlost, je minulost hlavního hrdiny a chci víc informací ohledně toho temného pozadí, které seriál má – tohle mě tu totiž zaujalo nejvíc, díky tomu jsem zaháčkovaný pro případnou další sezónu a pokud bude tohle uspokojivě rozvedené (což v první sezóně moc nebylo), pak nebudu mít problém dát seriálu lepší známku, než současných 6/10.

Můj dojem po těch pár dílech, které jsem nakonec viděl je asi takový, že si Jokó Taró s kamarády u piva jednou řekli, že by chtěli mít vlastní Mirai Nikki, ale jak měli ještě pár promile v krvi, tak se rozhodli, že bude skvělý nápad udělat to celé v 3D animaci. Bohužel už z prvního traileru jsem si říkal, že to vypadá otřesně, modely postav nevypadají vůbec hezky, ani se nijak přirozeně nepohybují. Celé je to přehnaně barevné, že z toho až bolí oči, prostě jsem šel do prvního dílu s velkými předsudky, které ani druhý nebo třetí díl nedokázali rozehnat. Což je asi škoda, věřil jsem, že když je pod seriál podepsaný právě Jokó Taró, tak by v tom mohlo být něco víc, mohlo by to mít zajímavý a promyšlený příběh, který mě chytne a nepustí. Ale ono nic, jediné, co nakonec nevypadalo úplně mizerně, byly souboje, které dokázaly té šílené barevnosti občas docela hezky využít, ale děj mě vůbec nezajímal (byl spíš nudný, než že by byl vysloveně špatný), postavy mě neoslovily a ani nic hlubšího jsem v tom všem neviděl. Ono je reálně možné, že se to časem zlepší, že tam potenciál je a ukáže se až o něco později, že to má pomalý rozjezd, ale chcete se hrabat v odpadcích v naději, že občas najdete něco použitelného a někdy možná (za x let) najdete poklad? Já ani moc ne, ale tenhle seriál aspoň dostal šanci – drop po třetím díle a 3,5/10, protože měl aspoň „něco použitelného“ a nedokázal mě vysloveně naštvat, spíš jen nudil a nelíbil se.

Druhá sezóna The Eminence in Shadow nepolevuje ve své zábavnosti, nebo spíš šílenosti a je stejně záživná jako řada první, tedy pokud od seriálu neočekáváte něco, co se má brát smrtelně vážně. Pro mě je tohle dílo prezentací do extrému vyhnaného rule of cool, až to balancuje na hranici cringe, ale ne takového toho nepříjemného, spíš toho, z kterého si chcete dělat legraci. Už ta první část, kdy hlavní hrdina jen pobíhá po městě, zjeví se vždy v ten správný okamžik, aby temným hlasem dokola opakoval jednu větu, odhalí, jestli je tenhle seriál pro vás. Druhá část zase mile potěšila, protože jsem měl poprvé reálně pocit, že sleduji zápletku, která se aspoň snaží Cida trochu ukázat jako někoho, kdo je tou reálnou eminencí v pozadí, zkrátka tím, kdo potají řídí veškerý běh událostí. Tahle linka s falešnými penězi a Johnem Smithem mě bavila z celé řady asi nejvíc, i když se v ní zase jelo podle pravidel hlavně na efekt a hlavní hrdina se po vzoru správného Overlorda pro ostatní pouze tváří, jak má vše pod kontrolou, ale ve skutečnosti… Pak tu máme plavkový speciálek, prý napsaný samotným autorem jako trocha toho fan servisu pro diváky. Zbytečný? Možná, ale tak každé dobré anime, kde je víc jak jedna hrdinka přeci potřebuje nějakou tu plavkovou epizodu - nebo jinak - občas je během vší té akce třeba trochu zpomalit a vypustit trochu té páry… A když navíc zapadá do celkového ladění seriálu, plynule navazuje na předchozí díl, trošku rozvíjí některé postavy… Zkrátka já tu kvůli tomuhle jednomu dílu dračí slzy ronit nebudu. Samotné finále je super, vrací se i můj oblíbený záporák z první řady Doem Ketsuhat, podle anglických titulků Perv Asshat, což považuji za nejlepší a zároveň nejlínější pojmenování postavy, jaké jsem kdy viděl. A úplný konec? Skvělý souboj s nádherným atomovým finišem a zvratem, který jsem jakožto anime only fanoušek vůbec nečekal a díky kterému se neskutečně těším na další pokračování. Já si to užil… 8/10

Je rozdíl mezi tím, když zlobí pětileté dítě anebo když po nocích „zlobí“ dospělí… V tomto seriálu to "zlobení" (naughtiness) spíš znamená ten první případ, takže pokud počítáte, že spolu hlavní hrdinové budou dělat něco jiného, než že budou po desáté večer jíst hromadu sladkostí, pak jste vedle! Zdejší humor je většinou hodně dětinský, ale občas se vytasí s nějakým totálně absurdním vtipem, kterým dokáže diváka poslat do kolen – stalo se mi hned několikrát – zkrátka jsou zde chvíle, kdy to umí pobavit. Co víc, prvních pár dílů, kdy si k sobě hlavní dvojice hledala cestu a bylo to takové sympaticky romantické se vším tím „zlobením“ a do toho občas dropla nějaká ta absurdně komická bomba, jsem si užíval. Pak se ale na scéně objevila sestra hlavního hrdiny a celé se to najednou na hodně dlouhou dobu zvrtlo spíš v takovou rádoby vtipnou estrádu plnou očekávaných zápletek a klišé, kdy můj dojem ze seriálu klesal dolů směrem k průměru a žádná nová postava, která se objevila a snažila se něco nového přinést, tomu nepomáhala. Zachraňovat to nakonec musela poslední část, kdy můj zájem vzbudila linka kolem sestry hlavní hrdinky, která byla milá a jejíž konec byl procítěný. I ta poslední epizoda se docela povedla, i když ten po dlouhé době opravdu hezký okamžik mezi hlavní dvojicí musel dopadnout přesně tak, jak divák anime očekával. Takže začátek a konec se mi líbily, většina z toho uprostřed byla jen průměrnou anime taškařicí. Znám však minimálně dva lidi, kteří si tenhle seriál opravdu užili – Tomokazu Sugita a Saori Hajami. Hlasoví herci ústředního páru odvedli skvělý výkon, ukázaly se jak jejich obrovské zkušenosti, tak především i fakt, že je tohle dabování bavilo. Díky nim jsem si dokázal k hlavní dvojici hned najít cestu, pomohli mi je vnímat jako opravdu sympatické a zábavné charaktery a díky tomu jsem jim přál, zajímá mě jejich další osud a pokud bude druhá série, tak se klidně podívám. 6/10

Chtěl bych dát Helckovi 4*, i když by byly hodně slabé, ale ten seriál na to za mě prostě nemá. Hrdina je totiž velký sympaťák a jeho vztah s Vermilio to pro mě docela slušně táhne, ale to je tak nějak vše, co si tady užívám. Animačně i hudebně mi to přijde průměrné, souboje jsou celkově takové neslané a nemastné. Nesedí mi ani tempo, seriál se příliš zadrhává na některých místech a jinde zase jen něčím proletí i když mi připadá, že by si zrovna tahle část zasloužila víc rozkreslit. Spojení dramatu a komedie tu pro mě také moc nefunguje, občas se mi tyhle aspekty v příběhu skoro až tlučou, jindy se tvůrcům zase nedaří mě dostat do zamýšlené nálady. A přitom v tom všem vidím skrytý velký potenciál, říkám si, co by s tímhle dokázal šikovnější tým s větším rozpočtem. Také mě docela zajímá, jak ten příběh vlastně skončí, na případnou druhou sérii bych se proto podíval, i když spíš reálně koketuji s myšlenkou zkusit mangu, která by mi mohla sednou o něco víc. Zkrátka Helck by mohl být skvělý, ale spousta věcí mi tu přijde jen tak nějak průměrných a sem tam pro mě něco nefunguje, a proto i když bych moc chtěl dát 4*, i když by byly hodně slabé, je to zkrátka jen na 6/10.

Na první sezónu mám ještě dnes příjemné vzpomínky, mám rád hlavní pár, takže jsem očekával, že si užiji i druhou sezónu. O to větší zklamání pro mě bylo, že jsem během první poloviny nic moc necítil, linka kolem prince z jiného království mě nebavila, a dokonce jsem tak i v jednu chvíli pochyboval, co jsem vlastně na tomhle seriálu před víc jak dvěma lety viděl. Ano, hlavní hrdinka mi byla pořád velmi sympatická a stále to mělo takový ten jemný pohádkový nádech, ale prostě to nebylo ono, určitě ne 8/10 zážitek – první půlka druhé série je maximálně tak šestka… Co mi tam chybělo? Romantika! Kdo by to byl čekal… Přesně v momentě, kdy se začalo řešit, co bude Sei dělat, až bude její práce hotová, jsem zase začal seriál naplno vnímat. Najednou to mělo šťávu, užíval jsem si interakce mezi ní a Albertem i to jejich lehké tápání. A na poměrně příjemné vlně pohádkové romance jsem se svezl až k sladkému a barevnému konci, který sice mohl být lepší a ta cesta k němu o něco víc propracovanější (klidně bych tomu obětoval celou první polovinu seriálu) a barvičky v tom finále mohly být méně rozmazané a hudba ještě víc procítěná, ale i tak přiznávám, že to na mě stejně zabralo a že jsem měl i tak radost a cítil mírné dojetí. Matika je však neúprosná a když je první půlka šestka a druhá zase osmička, tak celek je pak 7/10.

Mám s I’m in Love with the Villainess dva docela podstatné problémy, díky kterým nedokážu dát lepší hodnocení než 3*. Zaprvé nemám rád romantické komedie vystavěné na tom, že jedna postava doslova šíleně uhání tu druhou, která z toho není příliš nadšená, ale časem se tomu tlaku podvolí, nebo spíš zjistí, že vlastně dotyčnou postavu miluje. Zažil jsem tuhle dynamiku z obou stran a ani na jedno nevzpomínám rád. Když mi bylo šestnáct, tak jsem bláznivě uháněl jedno děvče a když se na to dívám, zpětně, tak si uvědomuji, jak otravný jsem musel být a že vyznávat romantické city kdykoli, třeba i v týdnu ve dvě ráno, asi nebylo to pravé. Karma ale funguje spolehlivě, a i mě se tedy stalo, že když už jsem byl starší, tak mě zběsile uháněla jedna žena. Desítky SMS denně, neustálé návštěvy v práci a hromada romantických vyznání, i když já neměl zájem. Zkrátka nemám tohle rád a zdejší seriál je tím z velké části doslova nabytý a staví na téhle dynamice i část svého humoru, ba co víc, tvrdí, že když vás někdo takhle šíleně otravně uhání, tak není správné ho prostě odmítnout, co kdybyste totiž vy byly na jeho místě… Já nevím, ale v životě i ve vztazích razím motto „s poctivostí nejdál dojdeš“ a beru to tak, že když někoho rázně odpálkuju, pokud nemám zájem, tak mu dělám službu, protože má rychlejší šanci svou zamilovanost překonat a posunout se někam dál, kde třeba čeká ten pravý. Na druhou stranu je tohle možná důvod, proč neodbytná hrdinka nakonec zvítězí, zatímco Jeoffrey… Druhá věc, která se mi tu příliš nelíbila byla ona sice drobná, ovšem pro mě nepříjemná linka o lásce jedné služebné a jejího bratra. Člověk se tu vlastně dozví, že incest je také formou tragické zakázané lásky, která nemá příliš šanci na úspěch… Ano, to je asi pravda, ale stavět tohle téma do pozice, že bych měl se sourozeneckou dvojicí soucítit – za sebe s tím vůbec nesouzním. Nabízí se otázka: „Jeoffrey, co máš proti incestu?“. Tak zaprvé sám mám sourozence, což by jako vysvětlení mohlo stačit, většina lidí, kteří jsou na tom podobně, tohle pochopí. Zadruhé jsem dával pozor v hodinách biologie, když se rozebírala genetika a tam jsem si udělal obrázek, kam incest vede. Zatřetí jsem dával pozor i v hodinách dějepisu, kde jsem na pár šlechtických rodech viděl, kam incest vede. A začtvrté, nejsem z Alabamy... Ale dost už o těch aspektech, které se mi tu nelíbily, pojďme na ty, které byly fajn. Líbilo se mi, jak seriál otevřeně pracuje s dívčí láskou, žádné schovávání a náznaky, hlavní hrdinka se k tomu hrdě a otevřeně postaví. Líbila se mi ta energie a tempo, které seriál měl. Vlastně i ten celý námět o tom, jak by to vypadalo, kdybyste se v rámci vizuální novely vykašlali na hlavní cesty a šli si tou svojí, navíc ještě se záporačkou, je hodně zábavný a originální. Zkrátka kdyby zpracovali tu dynamiku mezi hlavními postavami trošku jinak, aby to nepůsobilo až tak dotěrně a vynechali jistou linku, mohl jsem jít víš, možná i mnohem výš, takhle ale jen 6/10.