Snorlax

Atmosférická detektivka bez krve a vlastně i bez násilí je doprovázena podmanivě tesknou Decziho trubkou. Petra Jungmanová se mění jako chameleon a je zcela důstojnou partnerkou jako vždy výbornému Vladimírovi Dlouhému. Němcová nechává děj líně plynout, maně zabrousí na pole citového vzplanutí vyšetřovatele, ale především se věnuje objasnění podstaty zločinu. Od počátku je jasné, kdo ho spáchal, průběžně nám střípky napovídají, proč.

V kontextu české televizní tvorby je to minimálně obstojné, z širšího pohledu to již bohužel srovnání neustojí. Děj je překombinovaný, zvraty založené na podivných náhodách a k vyřešení všech zločinů dopomůže vyšetřovatelům něco z oblasti kouzel. Na tu mizérii scénáře je však film solidně natočen, překvapivě nenudí, což je ale především zásluhou zúčastněných herců.

Celý film je založen na šarmu naštěstí všudypřítomného Miloše Kopeckého, bez něj by z toho zbyla mírně omšelá hříčka.

Lasica má štěk a Svěrák důležitou roli obhájce, být to naopak, mohla inscenace fungovat. Svěrák příliš zkarikoval svého obhájce, což je postavě pouze na škodu. Špatně zahraný obhájce dělá z celé jednoaktovky půlaktovku. Škoda, že se Lasica neodvážil Svěráka režírovat a vymanit ho z pózy absurdního spektáklu.

Život v srpnu a po něm, život svobodný a volný jako letící balónek naplněný héliem, život plný hledání a nalézání, takový je život v srpnu. Někdy mohou být i romantické filmy natočeny sofistikovaně a krásně.

Řízné mystery nenechá nikoho na pochybách, že Smith u jeho psaní trpěl depresí, ze které se potřeboval vypsat. Hlavní hrdinka se ocitá až po uši v děsivé noční můře. Když se zdá, že z ní už, už dostává, tak zabředne ještě hlouběji. Z psychoterapeutického hlediska úžasné a jako film to taky funguje skvěle.

Chvílemi jsem se výborně bavila, chvílemi nudila. Připouštím, že kamera je velmi dobrá, ale koukat se na prášící cestu mě dokáže neuspat asi jen hodinu. Největším kladem filmu jsou herecké výkony. Tím úplně nejlepším z celého snímku je samotný závěr.

Jeden z nejpoetičtějších klukovských filmů, co znám. Ta drobnůstka s mrtvolou rozhodně krásnou letní atmosféru nijak nenarušuje.

Zábavné, vtipné a šarmantí, až se jednomu nechce věřit, že je to o Hitchovi. Kdyby takhle plný sebeironie byl doopravdy a tudíž i ve svých filmech, asi bych ho měla velice ráda.

Miluju Babišovy projevy, jeho motýle i ty co měli přijít a nepřišli. Nyní jsem okouzlena Babišem tanečníkem. Dokázat udělat během celé písničky Beatles jen dva pohyby, to už vyžaduje notnou dávku sebezapření. Babišův tanec je blíže pohybům paraplegika, než Baryšnikova, ale jeho okolí stejně radostně hýká blahem a dává svému kultu znát, že tančí božsky. O slovenském Caponem zabydlivším se v české politice se mnoho nového nedozvíme, ale naprosto dokonale se můžeme přesvědčit o jeho totální sebestřednosti.