32nd Day of August on Earth
August 32nd on Earth
Réžia:
Denis VilleneuveScenár:
Denis VilleneuveKamera:
André TurpinHudba:
Robert CharleboisHrajú:
Alexis Martin, Emmanuel Bilodeau, Pascale Bussières, Stéphane Lefebvre, Serge Thériault, Evelyne Rompré, Paule BaillargeonObsahy(1)
32. srpna přežije šestadvacetiletá žena autonehodu. Po setkání s vlastní smrtelností opouští kariéru modelky a rozhodne se mít dítě. O pomoc požádá svého nejlepšího přítele Philippa, který souhlasí za podmínky, že počnou v poušti. Výlet do Salt Lake City je začátkem řady náhodných a katastrofických událostí, které trvale změní jejich život. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (27)
Romantická komedie v existenciální road movie? Že to nejde? To jste asi ještě nenarazili na jednoho z nesympatičtějších režisérů Denise Villeneuva a jeho snímek vymykající se všem konvencím. Klubko velikých emocí, které se pomalu rozmotává v neobvyklou komedii, vtipné scény střídají vážné problémy, chvílemi si vychutnáme poetické záběry pouště či ulic Quebecu, které však za úderného leitmotivu soundracku (který nikdy nevyšel) funkčně zastoupí rychlý a výrazný střih. A tak, jak to jedním koncem provázku začalo, to i končí. Nehodou, po níž si člověk uvědomí, že by se měl vydat úplně jiným směrem. Nebo ne? ()
Je jasné, že ide o dielo talentovaného tvorcu, ale je aj jasné, že ide o debut talentovaného tvorcu. 32. august dokáže diváka vtiahnuť, vyvoláva otázky, pocity, dojmy a niekto citlivejší si na konci aj poplače. Podľa mňa však sľubuje niečo iné, alebo kriticky napísané niečo viac, ako nakoniec poskytne. Ono ide vážne skôr o pocitový film, ako o nejaký dramaturgicky pevne vystavaný konštrukt, kde sa všetko zodpovie, práve naopak. Ak sa s Denisom stetnem náhodou niekde na letisku, tak mám na neho ohľadom filmu pripravených zopár otázok. ()
Od první minuty útočí Villeneuve na vaše smysly prostřednictvím mnoha ruchů a zvuků a společně se střihem, který děj a postavy posouvá na různá místa poměrně zběsile, nebudete vědět která bije. Tedy aspoň já, si předtím o filmu nic nepřečetl. A opět se mi to vyplatilo. Od okamžiku, kdy vznese Simone svou žádost, se začne rýsovat neotřelá road movie smíchaná s lehce podvratnou komedií, která se překulí do drama. Jemně absurdní příběh o lásce a nelásce...o míjení se. Villeneuve mě opět nezklamal. Obsah i forma, je totiž podle mého gusta. ()
Moc jsem nepátrala o čem to bude, podle názvu čekala odlidštěnou sci-fi, a dostala skryté city... které mě semlely, prostě přesně to, čemu jsem se chtěla vyhnout. Zezačátku, než mi došlo, že jsem žánrově jinde, mi to přišlo málo akční, dialogy "divné", ale když jsem se srovnala, tak mi to zapadlo. Komedii v tom tedy moc nevidím, spíš bych ten film nazvala cyranovskou tragédií o skryté lásce, charakterizovanou pro mě otázkou "Proč jí to, zatraceně, nevyjádřil dřív?" Ono se říká, že nikdy není pozdě, ale když je ten druhý zničehonic na druhém břehu, tak už pozdě je. Tolik asi k poselství filmu. ()
Vzácný případ, kdy je hlavní dvojice na startu nesympatická, později relativně příjemná a v závěru až k zbláznění živoucí a svá. A může za to jméno, které bych minimálně v prvním dějství na režijní stoličce nikdy nehádal. Dennis Villeneuve, mladší, přímočařejší, poprvé celovečerní - a snad i divočejší a překvapivější, než by jeden od vyhlášeného perfekcionisty očekával. Tvořit ve věku kolem třiceti ucelenou romantiku si žádá určitou naivitu, v tomto případě je ta potřeba zatáčet nebo ukončovat v co nejabsolutnějším duchu téměř mladická. Já na kombinaci archetypálních figur, novovlnné upovídanosti a patřičně vycizelované technické stránky slyším rád. Nebýt střídavého tempa, propadnu takhle sebevědomému debutu úplně, ale k mistrovským dílům byla cesta ještě přece jenom dlouhá. ()
Reklama