Snorlax

Seriál se začíná rozkládat na mírnou mozaiku, ona, on a minulost. Zatím stále výborná atmosféra, takže na další díl se těším.

Po technické stránce určitě není co vytknout, navíc seriál bourá stereotypy, on není macho drsňák, ona není ublížená chudinka. Krátká stopáž svědčí napětí.

Vtipné to je, jen by si některé fórky zasloužily lepší timing. Ovšem Marvin je geniální.

Dosti by mě zajímalo, zda se ten, kdo zaplatil za hudební doprovod filmu, zbláznil, nebo je hluchý. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo pustit si zvuk, němé filmy sleduji běžně bez něj, v tomhle případě jsem tak učinila i s velkou chutí. Kritizovat Bílý ráj za pazgřivý hudební doprovod nelze, ta příšernost není součástí původního filmu. Odmyslíme-li si tradiční prvorepublikovou naivitu uměleckých děl, nezbývá než vyseknout Lamačovi hlubokou poklonu. Film je režijně naprosto brilantní, značně předběhl svoji dobu a do jeho dekády vzniku jej řadí pouze absence zvuku. Dlužno však dodat, že narace je natolik komplexní, že zvuk nikterak nechybí. Využití barevných filtrů není pouhou hříčkou režiséra, ale faktickým doplňkem děje. Lamač se snaží o čistou filmovou mluvu, hraje si s perspektivou i vhodným střídám celku a detailu.

Ani Garrow se sice neubránil současnému trendu do všech filmů instalovat ukřivděné černochy, nebo sexuální menšiny, ale zbývajících 10 dílů bylo naprosto dokonalých. Politické intriky, snaha o nové pojetí uplatňování práva, výborné herecké výkony a především excelentní scénáře, to vše stvořilo seriál nadmíru koukatelný.

Chvíli mi trvalo, než jsem na netradičního detektiva zvykla, ale postupně mě začal bavit. Obrovskou zásluhu na tom však má především jeho parťák a mentor Thursday.

Studené, špinavé, zlé místo, které už dávno není městem. Šedivé postavy, strojově vykonávající stereotypní úkony, již dávno nejsou lidmi. Na vše shlíží Big Brother. Dokonalá orwellovská atmosféra, dokonalý film.

Sedím a tiše závidím Isteníkovi a Adachi, s čím vším si mohli pohrát.

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes.

O poznání zábavnější, než první andělské dobrodružství. Pro mě jednoznačně platí, že čím více Dvořáka, tím více zábavy. Souhra dvou skvělých a charismatických herců báječně klape, navíc Petronel s Uriášem jsou skutečnými hlavními postavami, nekazí jim to ani hrabě, Dorotka, klíčnice a mnozí jiní, zde jsou vedlejší postavy opravdu jen vedlejšími postavami. Strach našel krom svého dvorního herce i svého dvorního skladatele a já doufám, že u obou zůstane.