filmfanouch

Ale jo je to snesitelné. Docela dost. Já se na to prostě koukám jako na animák a pořád je to lepší než animované filmy z Portugalska.

Spojení několika skvělých dílů ze seriálu Simpsonovi.

Příjemně retro. V 70. letech byl v hudebním průmysl bordel a tenhle seriál to pěkně ukazuje. Bobby Canavale mi tu navíc (asi poprvé) byl hrozně sympatický.

První Rocky byl v roce 1976 zjevením, které ze Sylvestera Stalloneho, který si krom hlavní role napsal i scénář udělalo nečekanou hvězdu od které se očekávalo, že se z něj stane herec vážných rolí ve filmech vážených režisérů. To, že se ze Sylvestera Stalloneho později stala hvězda akčních filmů a ta vážná herecká tvář se z něho nestala je dávno známá věc, daleko zajímavější je ale uvědomit jak moc velkým raketovým vývojem si prošla celá série Rockyho. Jednička byla v roce 1976 nezávislým snímkem, který se stal finančně velice úspěšným a navíc film Johna G. Avildsena dostal i Oscara za nejlepší film. Díky zájmu producentů následně Sylvester Stallone napsal i scénář k Rockymu II, který se musel obejít bez Avilsdsena a Rocky II se tak stal režijním debutem právě Stalloneho. Rocky II ale má v zásadě stejné DNA jako jednička a šlo pořád o vážný film. To až Rocky III byl částečným KO série, který má pořád své kvality, celý tento díl Rockyho ale působil trochu karikaturně ať už díky úvodu s Hulkem Hoganem nebo Mr. T v roli hlavního záporáka Clubber Langa. A přesto tuhle sérii ten nejlepší (nebo minimálně nejzábavnější) kousek čekal až v roce 1985 ve formě Rockyho IV, který je nejenom jedním z nejlepších vánočních filmů všech dob, ale je též nejlepším filmem o studené válce všech dob! Rocky IV možná není filmařsky nejvyspělejší díl série, přesto je ale snímkem, který sérii po Rockym III dokázal vrátit náboj do života a dokázal, že Rocky ještě nepatří do starého železa. Sylvester Stallone se už potřetí vrátil jako režisér a dokázal, že jako režisér nemá natočit působivé sekvence, což dokazuje i legendární závěrečný souboj s Ivanem Dragem. Je ale nutné si uvědomit, že je Rocky IV především ukázkovým snímkem doby ve které vznikl a to znamená jediné: Rocky IV je zcela očividně dílem 80. let! Rocky IV částečně definitivně ztratil tu vážnou tvář, kterou se mohl chlubit původní Rocky. Přibilo vtipnějších pasáží, tak trochu přehnaných momentů a především zde nesmí chybět robot a jasná politická ideologie ohledně tehdy probíhané studené války mezi USA a Ruskem. Hlavní konflikt mezi Rockym a Ivanem Dragem se tak skutečně odehrává na pozadí americké války a výsledek zápasu tak může potencionálně dokázat, která světová velmoc je na tom lépe. Na to samotný Rocky kašle a jde mu o jediné- Pomstu! Rocky IV nadále perfektně pracuje s postupným vývojem vztahu mezi jeho protagonistou a Apollo Creedem, který se z nepřítele stal přítelem. Hlavní zápletka se točí ohledně toho, že se Apollo Creed postaví Ivanu Dragovi a ukáže se, že tohohle Rusa hodně podcenil. Zatím co Apollo na jejich zápas nastoupí teatrálně za doprovodu Jamese Browna, Ivan Drago jen mlčí a kouká velmi odhodlaným způsobem, přičemž se nakonec ukáže, že Ivan svojí mlčenlivost skutečně dohání ránou háku. Ivan Drago je zde doslova vykreslen jako vraždící stroj na bázi robota, který si zabití Apolla nevezme moc k srdci, což Rockyho vyprovokuje k výzvě na zápas a definitivní ukázce toho, že USA je schopná Rusku nakopat prdel. Jak už ale bylo zmíněno tak o studenou válku zde prostě a jednoduše nejde. I v tomhle ohledu je Rocky IV tak trochu k pousmání, konfrontace Rusáka, který je trénován tou nejlepší dostupnou technologií a Američana, který je nucen trénovat po staru na Sibiři je ale o to více dech beroucí. Skvělá tréninková montáž za doprovodu klasické Gonna Fly Now, která je naprosto výborně sestříhaná je předehrou k naprosto parádnímu akčnímu momentu, kdy si Rocky jako nenáviděný Američan postupně získá srdce ruských diváků a nakonec dostane možnost během zápasu, který se odehrává na Štědrý den říct všem lidem, že by se měli mít všichni rádi, bez ohledu na to z jaké země jsou. Samo sebou jsou zde přehnané pasáže a těžko uvěřit, že by proslovu amerického zápasníka začali ve skutečném světě tleskat vrchní představitelé Sovětského svazu. Právě v tomhle ale tkví kouzlo Rockyho IV- Je tak zábavně přehnaný, že funguje. Rocky IV si došel celkem pro 9 nominací na Zlatou malinu a z toho jich 5 získal. Vůbec bych přitom neřekl, že je Sylvester Stallone špatný režisér nebo špatný herec, dokazuje to i fakt, že Stallone dokáže uhrát veškeré emoce v jediném videoklipu, který sestříhává zároveň všechny důležité pasáže všech dosavadních 4 filmů (korunu tomuhle sestřihu tak trochu nasadil český dabing, který se pokusil text písně přeložit se suchým hlasem Pavla Rímského). Osobně žiju v domnění, že někteří prostě nedokázali vstřebat to, že si série Rocky prošla raketovým vývojem a z nezávislého artového filmu se skutečně stala spíše akční zábava, což ale nutně nemusí být špatná věc. Zvlášť když to celé dopadlo ve finále lépe než právě Rocky III. Brigitte Nielsen je možná opravdu špatná herečka, ten robot je prostě přes čáru a celý film se chvílemi ubírá až příliš uvolněným směrem, přesto je to ale neskutečně zábavný snímek, který je skutečně nejlepším filmem z celé série. Ne vyloženě po filmařské stránce ani po stránce efektivního zpracování soubojů, ze všech filmů série je ale skutečně nejzábavnější, nejsteroidnější a nejživelnější. Tenhle film bravurně kombinuje odlehčené momenty a zároveň servíruje působivé vážné momenty jako je ten, kdy Rocky odhodlaný na vrcholu hory začne řvát ´´Drago!´´. To je definitivní konec předehry k nejosudovějšímu souboji celé série, který Dolpha Lundgrena udělal jedním z nejikoničtějších záporáků své doby. Osobně se už bez Rockyho IV na Vánoce nějaký ten pátek neobejdu a ten se tak velmi pravděpodobně stane součástí mého vánočního programu i v následujících letech. Je to skutečně nejen jeden z nejlepších vánočních filmů (je to vánoční film!), nejlepší film o sovětské válce (bez pardonu!) a přece jen i můj nejoblíbenější díl série. Rocky následně dostal menší pád na držku a Rocky V málem sérii utnul nejhorším možným způsobem, i proto bylo ale dobré Rockyho V ignorovat a na nějakou dobu brát jako tečku právě Rockyho IV. A to už je mnohem lepší varianta. A v poslední době jsem se navíc utvrdil i v tom, že skutečně efektivně funguje Double feature- Rocky IV+ Creed II. Rocky IV je možná ukázkovým filmem své doby, zároveň ale dodnes neztratil své kouzlo a dodnes je neskutečně zábavnou perličkou, která Rockyho představila ve vrcholné síle, kterou následně už nikdy nepřekonal. A i proto je tak snadné Rockyho IV milovat.......

Film spadající do kategorie povedených sportovních filmů by měl být poznat jedním zásadním faktorem - měl by oslovit i sportovního analfabeta. Rivalové Rona Howarda i Le Mans '66 Jamese Mangolda jdou například označit za dobré sportovní filmy, protože dokáží bez problémů oslovit i někoho, koho závidění rychlých aut dvakrát netankuje. A pak je tu dlouhá řada povedených boxerských/zápasnických filmů. Většina dílů ze série Rocky, Million Dollar Baby Clinta Eastwooda, Zuřící býk Martina Scorseseho či jeden z nejmilovanějších sportovních filmů posledních let Warrior. Režírující Gavin O'Connor už měl zkušenost se žánrem sportovních filmů díky Hokejovému zázraku, kdy se mu tehdy minimálně podařilo natočit lepší film o hokeji, než VIP: Velmi inteligentní primát. S Warriorem to ovšem v roce 2011 bylo jiné. Už tehdy se hlasitě začalo provolávat, že O´Connor natočil důstojného nástupce Rockyho pro novou generaci. V očích jiných ovšem dokázala konfrontace bratrů Conlonových porazit i oscarové první setkání s Italským hřebcem.   Šlo přitom o finanční propadák, kdy ani při nízkém rozpočtu ve výši 25 milionů dolarů nedokázali celosvětové tržby ve výši 23 milionů dolarů pokrýt náklady. Studiu Lionsgate tak film velkou radost neudělal, stěžejní ovšem byl fakt, že se O´Connor stal svého času vyhlíženým filmařem, Tom Hardy i Joel Edgerton se rázem dočkali větší publicity a Nick Nolte si právem došel pro 3. nominaci na Oscara. A dokázal skutečně zasáhnout i ty, kterým sportovní bojování přijde jen o ždibec méně primitivní, než bojování bez hlasitého publika. Warrior dokonce dokázal i vzdáleně vyvolat v těchto ,,povrchních´´ odpůrcích vyvolat rázem pocit pochopení, co je na bojování v ringu tak atraktivní. I proto, že se na Toma Hardyho i Joela Edgertona při MMA dívalo o poznání příjemněji, než například na Karlose Vémolu či Marpa.   Ve Warriorovi dokázal O´Connor zachytit MMA jako z první řady, kdy často zachycování soubojů vyvolává dojem dokumentární kamery. I díky tomu je bojování v rámci Sparty ještě intenzivnější, prim tu ovšem nehraje fakt, že si někdo nevyhnutelně musí rozbít držku a každý z účastníků turnaje dává do svých fyzických úderů vše. Nejdůležitější je právě to silná rodinná vrstva, kdy je nejstěžejnější ten fakt, že nejde o černobílý konflikt. Je snadno nechat si přirůst k srdci Hardyho Toma i Edgertonova Brendana, vítězství tak trochu chvílemi přát oběma a především to celou dobu nespěje k faktu, že by se měl divák nutně přiklonit na jednu či druhou stranu. Hardyho Tom se možná v průběhu vyprofiluje jako zajímavější a prokreslenější postava, přitom všem je ovšem těžké odsoudit Brandona. Jakmile tak dojde na nevyhnutelnou konfrontaci obou bratrů, primárním pocitem není naděje, že si bratři rozbíjí držky co nejvíce efektivním způsobem. Primárním pocitem je, že to snad každého z nich bude bolet tím nejmenším možným způsobem. Jenže na to se tu hraje až o příliš. Nejen budoucnost, ale i o minulost.   Warriora vcelku vlastně není dvakrát těžké označit za takovou chlapáčtější i díky zasazení do světa MMA drsnější pohádku. Po vzoru právě prvního Rockyho je tak snadné Warriora obvinit z předvídatelnosti děje a cestou očekáváných klišé, tenhle film ovšem úmyslně nenese kapuci. Spěje k nevyhnutelné katarzi, kdy ovšem její menší předvídatelnost neshazuje její neskutečnou sílu. Warrior je totiž filmem o mnoha silných tématech. O vykoupení, náročném odpouštění, nesmazatelných rodinných poutech, neschopností zavřít za minulostí dveře a především síle osobnosti. I přes tu nevraživost a černý bod v minulosti pořád mezi mezi bratry Conlonovými proudí láska. Ta má ovšem mnoho podob, stejně tak i klíč k jejímu opětovnému nastartování.   O´Connor a jeho spoluscenáristé Anthony Tambakis a Cliff Dorfman poté dokázali nejen dostatečně vykreslit ústřední bratry i komplikovaný charakter jejich otce Paddyho, ale i různé vedlejší postavy. I díky ním se dokáže Warrior dotknout ještě několika palčivých témat, kdy jde nespravedlnost ruku v ruce s ránami osudu. Scénář dokáže schopně to nejzásadnější podat skrze minimum dialogů, především je ovšem skutečně snadné dotknout se tímto filmem i někoho, kdo MMA shledává jako buranskou zábavu. Warrior má totiž k buranské podívané daleko, jeho vrstvy jsou neskutečně silné a především Warrior dokázal po dobu několika následujících let nasadit laťku v rámci filmů o zápasení příliš vysoko.   Warrior především v součtu funguje jako fenomenální spojení pohádky s tragickým nádechem a sociálního dramatu, která si s odstupem času skutečně dokáže docenit. V rámci sportovních dramat sice Warrior nevyhnutelně tak trochu šlapal již ve vyšlapané cestě, přesto Warrior vyhrál svůj zápas se zubem času a dokázal, že se na něj po dekádě vzpomíná naprostým právem. I proto, že na delší dobu nasadil laťku velmi vysoko.....

Graduje to skvěle+Herecký koncert Kevina Spaceyho.

Dialogy na jedničku, řemeslná práce na jedničku. Je několik postav které miluji a baví mě s nimi trávit čas a na druhou stranu několik postav které bych nejradši rozmačkal na kusy. I ty strašné postavy jsou ale tak skvělé ztvárnění, že i tak mě nepřipraví o chuť se na seriál dívat. Každým dílem mě tvůrci jenom utvrzují jak se jim to povedlo. A to sem knihy nečetl. Finále se jinak ve finále možná nevyvinulo úplně dle představ většiny, přesto Hra o trůny zůstává v mých očích jedním z nejlepších seriálů všech dob.

Mavis nám porodila a začíná mít hysterický strach o své dítě. Dokonce tak že se chce odstěhovat z Drákulova hradu a odebrat svého syna Denise od dědečka Drákuly který ho tak miluje. Drákula tak musí udělat z Denise upíra. Jo jasný ta dějová kostra nezní úplně lákavě ale když se na to koukáte jako animovaný film je to lepší. A hlavně je to asi to nejlepší co z hlavy Adama Sandlera přišlo.

Nikdo tu nečekal Oscarovou látkou. Tak jsem taky k tomu filmu dostal a je to super. Splňuje to základní co chcete od filmu (něco co vás na celou délku filmu zabaví) a animáku (kreativitu). Síla Illuminationu netkví ve velkých ambicích ani kdovíjaké kreativitě, ale především solidní zábavnosti.

Kameruje Lubezki, Režíruje Innaritu, za kamerou jsou DiCaprio a Hardy. Potřebujeme víc? DiCaprio je zase skvělý a ukazuje že toho Oscara fakt zasluhuje (I když takový Damon v Marťanovi..........). Pro koho byl Šílený Max akční jízda pro toho bude Revenant westernová jízda. Tak co si Inaritu připraví na příště? :)