filmfanouch

Sedmička je v kouzelnickém světě Harryho Pottera nejmocnějším magickým číslem, které jde v rámci příběhu dohledat hned několikrát. Voldemort rozdělil svou duši na sedm kusů, Weasleyovi mají celkem sedm dětí, do Bradavic studenti chodí sedm let a celkem se knižní předloha skládá ze sedmi knih. Studio Warner Bros. ovšem sílu tohoto magického čísla tak trochu narušilo v rozhodnutí, že bude poslední díl Harryho Pottera s názvem Relikvie smrti rozdělen do dvou částí. Za oficiálním důvodem mělo stát rozhodnutí, že je děj sedmé knihy tak obsáhlý, že by se toho v rámci jednoho filmu muselo brutálně osekat. Ať už je realita taková a nebo šlo pouze o chytrý kalkul producentů, navrátivší režisér předchozích dvou dílů David Yates své zadání splnil na jedničku. Závěrečný díl Yatesovy trilogie (respektive předposlední díl Yatesovi tetralogie) dle slibů ze závěrů Prince dvojí krve vytrhává z přirozeného prostředí v Bradavické škole čar a kouzel. Právě po zásadním momentu v Princi dvojí krve ostatně v Bradavicích oficiálně není bezpečno, v kouzelnickém světě dochází k politickému převratu (kde se i tentokrát výrazněji projeví inspirace samotné J. K. Rowling Adolfem Hitlerem v rámci vytváření postavy Voldemorta) a z dětí se definitivně stávají dospěláci, na jejichž bedrech stojí budoucnost jejich světa. V Yatesovo podání je to opět celé poměrně temné a depresivní, zároveň navíc Yates opět těží především z komornějších momentů, než ze zásoby akčních scén. Už první polovina velkého finále se ostatně neobejde bez dojemného vzpomínání i skrze návrat nejrůznějších postav (malý, ale šikovný Dobby). Z pozdější doby jde použít srovnání například s Avengers: Infinity War. Člověk, který do Infinity War vkročí s minimálním přehledem se ztratí už od samotného momentu. Ten, který má poctivě nakoukáno, dokázal si za ta léta vytvořit k postavám vztah a především s nimi dospíval, toho čeká emocionální gejzír a téměř nonstop záplava dojímání se.  Cestování tria z místa na místo bez jasně daného směru, neustále zapadlí v otázkách nad tím, co vlastně udělat dál a i díky vlivu viteálu se trio může snadno obrátit proti sobě. Skvěle tak například funguje scéna, která je zcela originálně vytvořena pro film a v očích mnoha fanoušků je scénou, která okradla o čas nějaký významnější moment z knih, který musel scenárista Steve Kloves okleštit. Jenomže právě scéna, kterou doprovází O'Children od Nicka Cavea naprosto vyjadřuje nastavené pocity. Všichni jsou realisté, vědí, že nasazují krk a i kdyby se jim náhodou podařilo nezemřít, oběti budou velké. Tato scéna perfektně ukazuje, že hrdinové snažící se zahnat chmur z aktuální situace i odchodu jednoho z nich se navzájem snaží podržet. I když je následné opětovné setkání s realitou nevyhnutelné. Steve Kloves se navíc opět projevil sice jako kastrátor většiny stránek původní předlohy, filmová adaptace se ovšem díky seškrtání mnoha momentů mohla stát svižnější a vyvolávat pocit, že prakticky nešlápne na brzdu. S akcí se sice šetří, Yates se ovšem skutečně opět projevuje jako tvůrce, který umí vést herce skrze dramatičtěji vyhrocené momenty. Výrazněji se tak konečně mohl projevit i Rupert Grint, kdy se po vzoru Daniela Radcliffea a Emmy Watson ukázalo, že dospívání vedle hereckých mentorů a učení se od mistrů svého řemesla skutečně přineslo ovoce. Emma Watson ostatně už svou první scénu dokáže sehrát prakticky pouze skrze emoční vyjádření v obličeji. A člověk má přitom skutečně pocit, že tato oběť pro vyšší dobro dohnala chytrou čarodějku do velmi zoufalé situace. Yatesův vizuál má v průběhu pořád své kouzlo, nejvýraznější vizuál příspěvek prvních Relikvií smrtí je ovšem právě Příběh tří bratrů, kteří měli Relikvie smrti vytvořit. Za realizací příběhu stojí Ben Hibon, který se u vytváření inspiroval stínovým divadlem a i ti největší odpůrci první části Relikvie smrti většinou mohli uznat, že Hibonovo převedení příběhu Barda Beedleho mělo neskutečně vizuální kouzlo. Nové MacGuffiny jsou tak představné ve vizuálně nádherně zpracovaném příběhu, kdy rázem bylo snadné chtít od švýcarského šikuly víc. Klidně i realizaci ostatních příběhů z Bajek Barda Beedleho. Chytře je navíc i vymyšlené utnutí v příběhu v první polovině. Nejenom, že dochází k správně emocionálně vygradovanému momentu (který musí do kolen dostat i největšího cynika), ale především i ideálnímu cliffhangeru, který donutí s viděním druhé části Relikvií smrtí neotálet. I proto, že soundtracku Alexandreho Desplata je snadné propadnout už od samotného začátku filmu.  Nejspíš se pořád budou vyskytovat názory o tom, že Relikvie smrti s klidným srdcem mohla zůstat jedním filmem a rozdělení na dvě části nebylo nutné. Dá se ovšem snadno věřit tomu, že v alternativním vesmíru, kde se Relikvie smrti dočkala pouze jedné adaptace naopak byla výtka vedena k tomu, že je film brutálně osekaný. Rozdělení tak ve finále rozhodně mělo smysl, vzniklo opravdu skvělé zvládnuté finále (nebo spíš první polovina finále), u kterého jedno oko nezůstane celé.....  Viděno v kině:3x

Vánoční klasika. K téhle pohádce jsem rokami přičichl a je to prostě snímek bez kterého si vánoční svátky nedokážu představit.

Doba Ledová už je tu popáté. Což je něco neuvěřitelného. Když se zamyslím jak jsem jako malý špunt koukal na první díl a postupně jsem rokama viděl další a další díly dává mi to nostalgické vzpomínky. A teď je tu pátý díl. Osobně za nejlepší považuji třetí díl. Ve čtvrtém díle mi hrozně chyběl Buck a teď je tahle šílená vačice zpět. Pořád je to dobrý. Přesto už je zralý čas to ukončit. Animace je výborná a sám jsem byl překvapen jak mi film přišel normální (několikrát jsem se osobně zasmál). Ale od té jedničky ušel velký krok. Kdyby člověk nejdřív viděl první díl a pak přeskočil všechny a pustil si pětku byl by šokovaný. Tak uvidíme kolika dílů se ještě dočkáme.

Velmi krásný snímek se zajímavým příběhem, krásnou animací a skvělou hudební stránkou.

Zajímavé na tomhle filmu je, že je podle skutečných událostí. Ale je to vlastně klasická komedie kterých ročně vzniká mnoho. U komedie záleží jak se u ní divák baví? A baví se u tohohle divák? Jo. Pár trapných vtipů tam je ale jinak je to zábava, Adam Devine a Zac Efron jsou skvělá bratrská dvojka a i Aubrey Plaza a Anna Kendrick jsou taky skvělé duo. Po Tarzanovi tu tedy je další film který vypadal jako zklamání ale nakonec dopadl dobře.......

Hrozně pěkná výprava která pohání celým příběhem. Všechna zvířata (především Mangani) jsou krásně udělaná. Hudba je strašně pěkná, všichni herci jsou sympatičtí (Waltz zase jede). Možná bych jenom pokáral bláznivý střih.

Jo jako mladé dítko jsem na to nadšeně koukal. Dnes je to pro mně stále dobrý film, ale ne tak jak se tvrdí. Možná je to tou opravdu podivnou stylizací, možná nečím jiným. Co je však rozhodně skvěle je píseň od Limahla.

TImberlake je pán. Lepší pocta Jacksonovi nemohla vzniknout. :)

Je to docela chytlavé, pozadí z filmu tam sedí ale když tam Britney tahala své syny říkal jsem si: Proč?

Nikdo tu nečekal Oscarovku. Já byl dobře překvapen a jako strýc tohle budu rozhodně pouštět radši než třeba Loveckou sezónu.