Kamil111

Proč být tak odsuzovačný? Když tomu i slovutný Franta Fuka dal celé čtyři hvězdy? O jeho příčetnosti se sice již vyprávějí bajky, ale klaka jeho fanoušků je (bez ironie) intelektuálně nekonečně zábavná, a každý génius to měl ve své době sakra těžké. Stačí zapomenout na všechny hodiny fyziky na základní i střední škole, vypnout mozkové závity pečující o logická propojení vjemů, a voilà, jste uvnitř. Užijte si to. P. S. Nelze popřít, že snímek má tempo, při němž zanikají i různé woke eskapády.

Definitivně se potvrdilo, že Branagh si s Agathou Christie netyká, a tady bych řekl, že si dokonce onikají. Nepřirozená (a to už vůbec nemluvím o opět přepáleném CGI) a příliš chtěná modernizace klasiky nesahá adaptaci ze sedmdesátých let ani po paty, zda to je ta správná cesta, jak nalákat současnou teenagerskou cílovku, toť otázka. Naroubovaný prolog - podobně jako u Orient Expresu - je úplně zbytečný, a děj trpí jak posuny typu oslí můstek, tak násilnou genderovou korektností - podobně jako u Orient Expresu, zbývá dodat. Být na místě Agathy, v hrobě se obracím. Náhrdelník s obřím žlutým diamantem, který skutečně existuje, tam hrál pravděpodobně jen proto, aby Tiffany & spol. mohli zaplatit nehorázné peníze ze nehorázný, umělecky absolutně nezvládnutý product placement.

Doslovný návrat ke kořenům a určitě lepší než dvojka. Jednička pravda stále nejlepší.

Koncentrace trapnosti, ve všech směrech.

První polovina téměř o ničem, všechny pecky jsou ve druhé. Začínají skvělou scénou na hudbu z Labutího jezera, která je nejlepší z celého muzikálu. Jedna hvězda je pouze za jedenáctiletého Hannu, na kterém celé ty tři hodiny doslova stojí.

Kromě velmi povedeného plakátu (bez ironie) a několika dobových (či nově ušitých kopií dobových) kostýmů z dílen slavných značek není o co stát. Stewart na tuto roli nemá, zbytek hereckého ansámblu na tom není o moc líp, režisér se opět snaží dělat umění (s opačným výsledkem samozřejmě), a uvěřitelnost a přirozenost dostává hodně na frak. Proto je nakonec úplně jedno, jak to bylo ve skutečnosti.

Fellini má Amarcord, Sorrentino má Boží ruku a Felliniho. Na nejlepšího režiséra současnosti až netypicky laskavý návrat ke svému dospívání, který zdaleka nedosahuje intenzity jeho dosavadních děl, i herecké obsazení je méně vyrovnané, nicméně Sorrentino si svou laťku drží a ke konci nádherně graduje.

Asi mám jinou představu, jak má vypadat vyvážený dokument - tohle je čisté PR (vše samozřejmě jen a pouze pozitivní).

Áčkový setting, béčkový až céčkový casting a céčkové zpracování - nakonec to obsahem bylo ještě horší.

Nadace je kult, kdysi dávno jsem tu hromadu paperbacků přelouskal a vlastním jejich původní české vydání, ale tohle je vykastrovaný progresivistický kult. Jedině vizuál a viditelné investice do natočení jej jakž takž drží nad vodou.