Kamil111

Fanoušci obou pohlaví si přijdou na své, kdyby však nebylo famózně nasnímaných leteckých scén za použití skutečných nadzvukových strojů – v soubojích nicméně CGI nechybí – šlo by jen o prvoplánovou military žánrovku, ve které báječní američtí piloti opět zachraňují svět. Takových Hollywood vyprodukoval nepočítaně, a patřil k nim i původní popcornový blockbuster Top Gun (1986) Tonyho Scotta. On sám na sequelu pracoval již před více než deseti lety, pak se ale rozhodl z pozemského života dobrovolně a navždy odejít. Jeho současný nástupce Joseph Kosinski, mimo jiné diplomovaný architekt a režisér vysokorozpočtových reklamních klipů, dokázal naštěstí zúročit své zkušenosti, cit pro design i řemeslnou dovednost, a všudypřítomné nostalgické odkazy k předchůdci posunul o level výše. GRADE 11/2022

Poněkud nevyrovnané, jednotlivé pasáže se pohybují od dvou do pěti hvězd, některé scény byly skutečně mimořádně povedené, některé měly naopak hned skončit v koši jako ryzí klišé. Stopáž je vůbec problém, režisér se místy už opájel sám sebou. Ve vizuálu, i když celkově nadprůměrném, se taky nevyhnul úletům, když zahrnul formát mobilu - WTF? Celkově 3 1/2 hvězdy.

Přemýšlel jsem, co tím chtěl básník říci, a na nic jsem nepřišel.

Problém filmu spočívá v tom, že je v něm narváno tolik zajímavých, vtipných, geniálních, bizarních, ujetých a někdy prostě jalových nápadů, že nemají ani dostatečný prostor vyznít. A při tom množství přirozeně nemohou udržet pozornost po celou dobu.

Všechny americké filmy na téma dospívání se již bezmála půlstoletí poměřují s Americkým graffiti (1973) George Lucase, toto je však pravý nefalšovaný PT Anderson, kategorie sama pro sebe. Děj umístěný do Los Angeles stejného roku '73 rozjíždí pomalu, roztěkaně, i za pomoci výborného soundtracku udržuje relaxační tempo, ale své si přes detaily a nenápadné hlášky od začátku prosadí. Není třeba se obávat dvou hodin strávených s adolescenty – v čele s Cooperem Hoffmanem, synem předčasně zesnulého Philipa Seymoura – protože postupně přejde k několika epizodám, v nichž si role evidentně užívají Sean Penn, Bradley Cooper nebo Tom Waits. Film natočený pro radost. Grade 9/2022

Marně přemýšlím, jak tato totální slátanina přispěje k rozvoji lidstva a kdy vlastně Disney začal tak očividně lézt do prdele čínským komunistům.

Formálně výborný, ale obsahem jde jen o stokrát nastavovanou a míchanou kaši, přes všechny snahy z něj udělat něco víc.

Coby nostalgické i vtipné ohlédnutí za popkulturním zjevením přelomu milénia fungovat může, sám o sobě nikoliv – a tvůrci s touto premisou pracovali natolik, že ji zhmotnili v neustávající řadě parafrází a prostřihů do mateřské trilogie z let 1999 až 2003. Rezignovaného Nea průběžně konfrontují s jeho mladším já v odstupu šesti dekád, z čehož zároveň vyplývá, že u diváků se detailní znalost předchozího děje předpokládá. To však může mít neblahý vliv na jejich očekávání, protože žádnou další válku mezi lidmi a stroji už nedostanou, akční scény postrádají svou někdejší průraznost a revoluční estetiku, a celkově jde o mnohem intimnější záležitost. Znovu jsou nicméně taženi do hry – opravdové, z Nea se stal úspěšný herní vývojář – s časem, prostorem a myšlenkovými schématy ve vlastní hlavě. Grade 05/2022

Pan režisér si zřejmě myslel, že točí roztahanou erotickou romanci, a on to měl být prý strhující špionážní thriller. Áčkové obsazení, béčkový režisér (přitom Zero zero zero mu vyšlo) a námět, z něhož mohl být i skvělý film, kdyby se ho ujal někdo jiný.

Jde především o zpracování kultovního muzikálu Leonarda Bernsteina, o film až v druhém plánu. Pokud průkopnická adaptace z roku 1961 po taneční stránce představovala benchmark nejen pro svou dobu, ale i několik následujících desetiletí, obdobnou pozici zřejmě zaujme také Spielbergúv remake. Choreografická nápaditost, ladnost a souhra, toť dokonalost sama. Kulhá ovšem pěvecky, a navíc studiová hudební nahrávka z poloviny osmdesátých let, kde osobně Bernstein diriguje zářivé operní hvězdy Kiri Te Kanawu, Josého Carrerase a Tatianu Troyanos, nastavila srovnávací laťku příliš vysoko. Jinak všechna čest, výrazně staromilský, avšak výtvarně jasně definovaný počin s technicolorovým zbarvením a skvělou Kamińského kamerou je plnohodnotnou aktualizací šest desítek let staré klasiky, kterou odsouvá za sebe. Grade 9/2022