Kass

Už dlouho jsem se v kině u animáku takhle nenudil. A to jsem jich v poslední době viděl pěknou řadu. PS: dcerce se nejvíc líbilo "jak vystrčili ty zadky".

"Körkarlen" je vedle čarodějnického, a o rok mladšího "Häxan", s přehledem nejznámějším filmem zlaté éry (němého) švédského filmu. I zde jde o lehce strašidelný, ovšem morbidně duchařský film, který zaujme svou narativní strukturou, kdy je většina filmu složena z vysvětlujících flashbacků. Výborně je zde využita efektní dvojexpozice. Tenhle trik se v němých filmech používal velmi často, ale málokde byl využit tak efektně a nápaditě jako ve "Vozce smrti".

Odvážím se tvrdit, že "The Kid" je tím vůbec nejslavnějším němým filmem historie kinematografie. S postavou Chaplinova tuláka ho mají spojený i lidé, jež nemají ani páru o nějaké Langově "Metropolis", či Marnauově "Nosferatu", filmech které by se svým dopadem a kulturním přesahem snad jako jediné mohli s ikonou Charlieho Chaplina měřit. A to ještě především jen u těch diváků, co mají alespoň minimální filmový přehled. Až po nich jsou po sto letech v mlhavém obecném kulturním povědomí i filmy Bustera Keatona, expresionistický "Caligari", či třeba předpotopní Mélièsova "Cesta na měsíc". Chaplinovu filmu hraje do karet rozumná stopáž, kdy zde v archaicky jednoduchém příběhu nic neschází ani nepřebývá. Mě osobně na "The Kid" nejvíce přitahuje obdivuhodný balanc mezi komediální a emocionální stránkou filmu. Chaplinova specialita. A rovněž chirurgicky přesně koncipované scény, v nichž je do posledního detailu promyšlen každý skeč i herecké gesto.